Předchozí (698)  Strana:699  Další (700) |
|
|||
699
|
|||
|
|||
Střebikrevka, střebíkrevka, y, f. =
pijavka, der Egel. V. Střebívejce, e, n., das Schlürfei. V.
Střebíz, Třebíz, e, m., něm. Weissthurm,
ves n Slaného. PL. Střehla, y, f. = pstruh. U Klobouk na
Mor. Bkl. Střeble = střevle. — S., něm. Strobel,
ves u Přimdy. PL. Střebnatý = měkký, mohoucí střebán
býti, Schlürf-. Reš. Střebohostice, Třebohostice, Střebo-
hostitz, ves u Úval. PL. Střebokrevka, vz Střebikrevka.
Střebor, a, m. (m.: Střězibor. Bž. 48.),
osob. jm. Pal. Střeboun, a, m., gomphostes, ryba břicho-
plýtevná. Krok. I. 108. d. Střehová, lépe: Třebová, vz S.
Střebovejce, vz Střebívejce.
Střebovice, dle Budějovice, ves u Klim-
kovic ve Slez. Tč. Střebovský, ého, m., osob. jm. Šd.
Střebronosný = stříbronosný, zastr. S.
Mže. LS. v. 40. Střébsti = střebati. Kldy. Ván. 22.
Střebula, y, f., jm. ženské, která pořád
střebe. Tu máš, ty s-lo, nastřeb se. Mor., Šd. Střecák, u, m., národní tanec. Mus VIII. 61.
Střece = stříce, zastr.
Střeček, čka, m., v obec. mluvě také =
ovad, rod hmyzu z čeledi mouchovitých, oetrus, die Bremse. S. od strěkati = bodati. Ht. S. koňský, gastrus equi,sobí, ovčí, oestrus ovis, volský, hypoderma bovis, člověčí, ma- rokánský, abisinský, dešťový. Vz S. N., Schd. II. 519., Frč. 160. V MV. nepravá glossa. Pa. Larva s. Šp. Štípnutí od s. Šp. S-kem pobodnuté dobytče střečkuje. Kom. Sedl naň s. Vz Útěk. Č. — S., skřeček = živočich k syslu podobný, Erdzeisel. Ros. — S. = člověk n. zvíře, jenž rychle běhá. Us. — S., čku, m., bylina, der Rittersporn, delphi- nium consolida, na Slov. stračka. — S. = střečkování. Kráva se dala do střečku. Brt. S. 59. Střečí = obvius, zastr.
Střečka, y, m., na Mor. = vzteklík, fučík,
der Tollkopf. Plk. Na Slov. střečko. Střečkovati, třečkovati — běhati jako
krávy střečkem bodnuté, laufen wie von einer Bremse gestochene Kühe; běhati, laškovati, herumlaufen, muthwillig sein. Jg. — abs. Kráva střečkuje. Šd. Jak já budu kédovati na ty moje kédy, budu Turek s-ati, bude konec vojny. Sš. P. 685. — kde: tele po dvoře střečkuje. MM. — čím: svými my- šlénkami, in seinen Gedanken Bockssprünge machen. Sych. — se. Kráva se strečkuje (běhá). Bern. — kudy: světem s. Koll. — k čemu. Obě baby k manželství se střeč- kovaly. Dač. II. 3. — kdy. Obě baby staré k starosti se s-ly. Dač. II. 3. Střeď, gt. strdi, f., u některých stred,
u, m., strdí, n. = tekutý med bes voštin, der Seim, Honig, Honigseim; prostřední částka medu (odtud jméno). Plást slove stred ve vosku, ale stred slove kromě vosku. Hus III. 51. Země ta oplývá mlékem a s-dí. MP. Plástka stredu tekúcieho rtové jejie, |
ale najposlednéjšie věci jejie hořké jako
pelyněk; Dali jemu kus ryby pečené a plástku strdí; Jez střeď (t. j. požívej Kri- stova božstvie jakožto najslazšie vieci); V jedné osobě chtěl jest dvě věci ukázati, neb s. u vosku jest božstvie v člověctvie; Plást teče, protože v sobě strdí přehojnosť zachovati nemóž; Cierkev sv. pod jazykem svým stred a mléko má; Nad med a strzed. Žalt. wit. 18. 11. Proto světí doktorové slovú plást, neb skrytú tajnosť písma sv. jak stred z plástu vynášejí a kážíce jiným zjevují; Ktož mnoho strdi jie, nenie jemu dobro. Hus I. 277., II. 144, 148., III. 51., 57., 74. (Tč.). Co jest slazšie strdi a silnějšie lva? BO. Z trubiček cukrových sladkosť a stred vyssávali. Ler. Sladká jest jako stred v ústech. Br. Nad s. sladší řeč jeho z úst mu plynula. Smrž. V ústech má med a s., v srdci chová závisti jed. Horný. — S., plást medu, der Honigkuchen. V. Střed, u, m. = prostředek, střediště, stře-
dina, das Centrum, die Mitte, der Mittelpunkt. Nz. Doístúpichu mýta s-em lesa. Rkk. Střed kola, tížný, sil, kolísání. Sedl. S. pohybu, otáčení, kyvu, kývání, rovnováhy, tíže. Vys. Měření ze s-du, die Centralmessung. Nz. S. reje. Vz KP. I. 440. S. massy, rovnoběž- ných sil. Nz. Střed čivů cévových, Gefäss- nervensystem, dýchací, Athmungscentrum, n. S-dem zeměkoule, mitten durch die Erd- kugel. Dch. Srdce je s. života. Sš. II. 45. Bude mi ho (narození) střed milého leta, budě hojnosť po všem světě květá. Sš. P. 5. Praha leží ve s-du země, lépe: u pro- střed země; Bylo by nám milo, kdybys i ty by ve s-du našem, lépe: mezi námi; Vyvolili ho ze svého středu germanism. a správně: ze sebe (Cf. Dva ze sebe na radu vyslali. Vš. 11. Radili se, koho by měli ze sebe voliti za vůdce. K. poh. 401.) V našem s-du m.: mezi námi, v rodině naší a p. Brt. Volili dva ze svého středu. Žer. Záp. Cf. předcházející frase. Strzied sboru chváliti tie budu. Ž. wit. 31. 23. Jdechu v střed jemu = naproti. Mus. — S. v math. S. křivek i ploch onen bod, v němž se veškeré jím vedené tetivy rozpolují n. s. jest společný průřez průměrů; ve fysice s. sil jest bod, kolem něhož při pohybu centralním pohy- bování se děje. S. tíže = těžiště. S. N. Středa, y, f. S. místo črěda (t jest vsuto).
Cf. Gb. Hl. 121., 122. Strsl. sréda, medium; cf. srъdo ve srъdьce, cor. Mkl. B. 33. — S. = střed, die Mitte. Ros. Nebyti o středě doma (impotens?). Smil. — S. = střední den týdne, čer Mittwoch. V. Středa škaredá = popeleční, sazometná (Char- oder Passions- mittwoch). Jg. Vz S. N. S. smetná (pope- leční). Slov. Němc Černá s. (= sazometná). Ve Slez. na Mor. Šd., Bdl. Gl. Na škaredou s-du neráda předu (pořekadlo odtud, že se v týž den přástky končí). Dch. Škaredou s-du neráda předu, ráda spím, co dobrého, všecko sním. Hrš. Aj středo, středo, jak seš dlóhá, že mně můj synecek vypovídá; Dobře mi, dobře bez žene, mužů se píć od neděle do s-de; Ve s-du začnu hospodářiť, ve čtvrtek se ženkú se vadiť; Ve s-u třeba se zas napiť, ve čtvrtek třeba to zaplatiť; |
||
|
|||
Předchozí (698)  Strana:699  Další (700) |