699

Střebikrevka, střebíkrevka, y, f. =
pijavka, der Egel. V.

Střebívejce, e, n., das Schlürfei. V.

Střebíz, Třebíz, e, m., něm. Weissthurm,
ves n Slaného. PL.

Střehla, y, f. = pstruh. U Klobouk na
Mor. Bkl.

Střeble = střevle. — S., něm. Strobel,
ves u Přimdy. PL.

Střebnatý = měkký, mohoucí střebán
býti, Schlürf-. Reš.

Střebohostice, Třebohostice, Střebo-
hostitz, ves u Úval. PL.

Střebokrevka, vz Střebikrevka.

Střebor, a, m. (m.: Střězibor. Bž. 48.),
osob. jm. Pal.

Střeboun, a, m., gomphostes, ryba břicho-
plýtevná. Krok. I. 108. d.

Střehová, lépe: Třebová, vz S.

Střebovejce, vz Střebívejce.

Střebovice, dle Budějovice, ves u Klim-
kovic ve Slez. Tč.

Střebovský, ého, m., osob. jm. Šd.

Střebronosný = stříbronosný, zastr. S.
Mže. LS. v. 40.

Střébsti = střebati. Kldy. Ván. 22.

Střebula, y, f., jm. ženské, která pořád
střebe. Tu máš, ty s-lo, nastřeb se. Mor., Šd.

Střecák, u, m., národní tanec. Mus VIII. 61.

Střece = stříce, zastr.

Střeček, čka, m., v obec. mluvě také =
ovad, rod hmyzu z čeledi mouchovitých,
oetrus, die Bremse. S. od strěkati = bodati.
Ht. S. koňský, gastrus equi,sobí, ovčí, oestrus
ovis, volský, hypoderma bovis, člověčí, ma-
rokánský, abisinský, dešťový. Vz S. N.,
Schd. II. 519., Frč. 160. V MV. nepravá
glossa. Pa. Larva s. Šp. Štípnutí od s. Šp.
S-kem pobodnuté dobytče střečkuje. Kom.
Sedl naň s. Vz Útěk. Č. — S., skřeček =
živočich k syslu podobný, Erdzeisel. Ros. —
S. = člověk n. zvíře, jenž rychle běhá. Us. —
S., čku, m., bylina, der Rittersporn, delphi-
nium consolida, na Slov. stračka. — S. =
střečkování. Kráva se dala do střečku. Brt.
S. 59.

Střečí = obvius, zastr.

Střečka, y, m., na Mor. = vzteklík, fučík,
der Tollkopf. Plk. Na Slov. střečko.

Střečkovati, třečkovati — běhati jako
krávy střečkem bodnuté, laufen wie von einer
Bremse gestochene Kühe; běhati, laškovati,
herumlaufen, muthwillig sein. Jg. — abs.
Kráva střečkuje. Šd. Jak já budu kédovati
na ty moje kédy, budu Turek s-ati, bude
konec vojny. Sš. P. 685. — kde: tele po
dvoře střečkuje. MM. — čím: svými my-
šlénkami, in seinen Gedanken Bockssprünge
machen. Sych. — se. Kráva se strečkuje
(běhá). Bern. — kudy: světem s. Koll. —
k čemu. Obě baby k manželství se střeč-
kovaly. Dač. II. 3. — kdy. Obě baby staré
k starosti se s-ly. Dač. II. 3.

Střeď, gt. strdi, f., u některých stred,
u, m., strdí, n. = tekutý med bes voštin,
der Seim, Honig, Honigseim; prostřední
částka medu (odtud jméno). Plást slove
stred ve vosku, ale stred slove kromě vosku.
Hus III. 51. Země ta oplývá mlékem a s-dí.
MP. Plástka stredu tekúcieho rtové jejie,

ale najposlednéjšie věci jejie hořké jako
pelyněk; Dali jemu kus ryby pečené a
plástku strdí; Jez střeď (t. j. požívej Kri-
stova božstvie jakožto najslazšie vieci);
V jedné osobě chtěl jest dvě věci ukázati,
neb s. u vosku jest božstvie v člověctvie;
Plást teče, protože v sobě strdí přehojnosť
zachovati nemóž; Cierkev sv. pod jazykem
svým stred a mléko má; Nad med a strzed.
Žalt. wit. 18. 11. Proto světí doktorové
slovú plást, neb skrytú tajnosť písma sv.
jak stred z plástu vynášejí a kážíce jiným
zjevují; Ktož mnoho strdi jie, nenie jemu
dobro. Hus I. 277., II. 144, 148., III. 51.,
57., 74. (Tč.). Co jest slazšie strdi a silnějšie
lva? BO. Z trubiček cukrových sladkosť a
stred vyssávali. Ler. Sladká jest jako stred
v ústech. Br. Nad s. sladší řeč jeho z úst
mu plynula. Smrž. V ústech má med a s.,
v srdci chová závisti jed. Horný. — S.,
plást medu, der Honigkuchen. V.

Střed, u, m. = prostředek, střediště, stře-
dina, das Centrum, die Mitte, der Mittelpunkt.
Nz. Doístúpichu mýta s-em lesa. Rkk. Střed
kola, tížný, sil, kolísání. Sedl. S. pohybu,
otáčení, kyvu, kývání, rovnováhy, tíže. Vys.
Měření ze s-du, die Centralmessung. Nz. S.
reje. Vz KP. I. 440. S. massy, rovnoběž-
ných sil. Nz. Střed čivů cévových, Gefäss-
nervensystem, dýchací, Athmungscentrum,
n. S-dem zeměkoule, mitten durch die Erd-
kugel. Dch. Srdce je s. života. Sš. II. 45.
Bude mi ho (narození) střed milého leta,
budě hojnosť po všem světě květá. Sš. P.
5. Praha leží ve s-du země, lépe: u pro-
střed země; Bylo by nám milo, kdybys
i ty by ve s-du našem, lépe: mezi námi;
Vyvolili ho ze svého středu germanism. a
správně: ze sebe (Cf. Dva ze sebe na radu
vyslali. Vš. 11. Radili se, koho by měli ze
sebe voliti za vůdce. K. poh. 401.) V našem
s-du m.: mezi námi, v rodině naší a p. Brt.
Volili dva ze svého středu. Žer. Záp. Cf.
předcházející frase. Strzied sboru chváliti
tie budu. Ž. wit. 31. 23. Jdechu v střed
jemu = naproti. Mus. — S. v math. S. křivek
i ploch onen bod, v němž se veškeré jím
vedené tetivy rozpolují n. s. jest společný
průřez průměrů; ve fysice s. sil jest bod,
kolem něhož při pohybu centralním pohy-
bování se děje. S. tíže = těžiště. S. N.

Středa, y, f. S. místo črěda (t jest vsuto).
Cf. Gb. Hl. 121., 122. Strsl. sréda, medium;
cf. srъdo ve srъdьce, cor. Mkl. B. 33. —
S. = střed, die Mitte. Ros. Nebyti o středě
doma (impotens?). Smil. — S. = střední den
týdne, čer Mittwoch. V. Středa škaredá =
popeleční, sazometná (Char- oder Passions-
mittwoch). Jg. Vz S. N. S. smetná (pope-
leční). Slov. Němc Černá s. (= sazometná).
Ve Slez. na Mor. Šd., Bdl. Gl. Na škaredou
s-du neráda předu (pořekadlo odtud, že se
v týž den přástky končí). Dch. Škaredou
s-du neráda předu, ráda spím, co dobrého,
všecko sním. Hrš. Aj středo, středo, jak
seš dlóhá, že mně můj synecek vypovídá;
Dobře mi, dobře bez žene, mužů se píć od
neděle do s-de; Ve s-du začnu hospodářiť,
ve čtvrtek se ženkú se vadiť; Ve s-u třeba
se zas napiť, ve čtvrtek třeba to zaplatiť;