702

Střehoun, a, m., jm. psí, ein Name der
Hunde. Jg.

Střehov, a, m., ves ve Slezsku, Strigau.

Střehu, vz Stříci.

Střehúc = ostříhajíc. Kat.

Střecha, stříška, střéška, y, f. S. od
stře ve stříti, das Dach, Gedeck. Strsl. stréha,
tectum, res strata. Mkl. B. 286. S. vnitřní
(vazba střechová), zevnitřní (krytba, krov
n. vlastní střecha); prostor pod krovem:
podstřeší, podkroví, podnebí, ponebí, půda,
(hůra); vazba střechy: pozednice, vazné
trámy, krokve, kalenice (kukle, kobka, vrch,
hřeben střechy), námitky, latě, hambalky,
záporníky či mečíky, stolice (sloupy stoličné,
práhy stoličné n. sanice, krokevnice), tram-
lík či krátče, rozpěrák, průvlač, spony; krytba:
šindele, tašky, prejsy, břidlice, sláma, plech.
Š. a Ž. (Valter). Vz tato slova. S. s odka-
pera na jednu stranu: plášť; s odkapem na
dvě strany: sedlová; lomená sedlová: man-
sardská, báňovitá; nejhořejší vodorovný díl:
hřeben, kalenec; nejdolejší: odkap. Vz S. N.
S. jednostranná n. plášť, lomená n. mansard-
ská (francouzská), mansardka (Mansarddach),
jalová (Nothdach), valbovná (Walm- n. lie-
gendes Dach), Nz., zborcená, došková, šin-
delová, prejsová, břidlicová, tašková, ple-
chová, Us., odkapová (Trauf-), slaměnná,
šindelná, V., z listí, vlaská, oboustranní, po-
ložitá, rovná, čtyrhranná, břidličná, Us.,
besídková (se sklonem nepatrným), novo-,
staroněmecká či gothická, jednosvislá (jedno-
stranná, pultová, kosina), kuželová, karku-
lová; kolmé stěny při sedlové střeše: štít,
lomcnice, průčelí, hlavina, bedra, příbedří;
Š. a Ž.; s. přímoúhelná. Šp. Střecha jedno-
stranná, jednospaditá, poloviční = kosina,
das einhängige Dach, Pultdach; obojstranná,
dvoustranná, dvouspaditá, obospaditá, das
zweihängige Dach, Satteldach; valbová.
holandská n. čtyřhranná, das holländische
oder Zeltdach; lolmená, podlomená, das
französische, gebrochene oder Mansarden-
dach. Der herabhängende Theil des Da-
ches: svisel; der Raum unter dem Dache:
podstřeší, podkroví. Šm. S-cha prozatímná
(das Nothdach); Lepenka na s-chu, die Dach-
pappe ; Půda pod s-chou ; Bouře s-chu strhla;
S. spadla. Dch. Vrch střechy (kalenice), okno
ve střeše (vikýř), římsa u střechy, komora
pod s-chou, lať na s-chu; spád, sklon, kraj
vazba, vázání s-chy, Nz., pokryvač, pobijec,
pošivač, latování s-chy; dříví na s-chu, žlab
na s-chu, sláma na pošívání s-chy. Šp. Na
střeše. Ž. wit. 101. 8. S-chu taškami n. kří-
dlící krýti n. pokryti, dosky pošiti, šindelem
pobiti. Nz. S. přesahá. Šp. Popřej mi s-chu
u vás. Ziak. Neb jest mi oheň vstrčen do
mého žoldru do střechy v noci. NB. Tč. 81.
Hospodine, najsem duostojen (hoden), aby
všel pod mú střechu. Pass. 4. Na tej našej
s-še laštovečka nese; Stodolenka prázdná,
střechy na ní není; Nepí Janku, nepí, s. na
tě letí, zabije ti ženu a tvé drobné děti;
Zlá žena je ďura v střeše a dy prší, všudy
teče. Sš. P. 284., 503., 650., 740. (Tč.). S-chy
mi kazí. Půli. II. 34. Ba střechu (střelu i. e.
Perunovu; eufemismus)! Na mor. Zlínsku.
Brt. Hodila ho (vínek) na střešku k svojemu

poiěšku, jak ta střeška spadně, můj vínek
uvadně. Sš. P. 759. Snadněji s-chu loupati
nežli pobíjeti. Vz Šetrnosť. Lb. Nejprve svou
s-chu (stříšku) přikryj (přikryti sluší. Říká
se tomu, kdo rád jiné spravuje). Vz Vada.
Ros., C. Dým, střecha děravá, zlá žena
k tomu, ty věci vyhánějí hospodáře z domu.
Rým. Groš na s-chu uvrže, spadnou mu dva
(dobře se mu daří). Lepší vrabec v hrsti,
nežli čáp na střeše. V. Někoho na vrch s-chy
vyvésti (oklamati). Hledí z pod s-chy (hněvá
se). Us. Na mou s-chu hází a na jeho padá.
Č. Vzíti koho pod střechu. Š. a Ž. Zle no-
hám pod bláznovskou střechou. Prov. Pk.
Čím vyšší s., tím prudší odkap. Vz Výška.
Lb. Lenoch i před svou střechou zmokne.
Šp. — Vz S. N. — S. v horn., die Traufbühne.
Šp. — S. u klobouku, střeška, stříška, hrana,
facka, die Krempe, Stülpe. — S. u houby,
der Hut, Us.

Střecháček, čku, m. = širák, široký klo-
bouk, ein breiter Hut. U Rožn.

Střechař, e, m., der Dach-, Ziegeldecker,
pokryvač. Tys.

Střechan, u, m. = hranol vodorovný, das
Doma. Bř. 30.

Střechatka, y, f., sialis, hmyz síťokřídlý.
Krok. II. 259., Frč. 151.

Střechélek, lku, m. = střechýl, rampouch.
Sd.

Střechna, y, f., osob jm. Pal. Rdh.

Střechov, a, m., ves u Vlašimi. Tk. IIÍ. 660.

Střechovitý, dachartig, dachförmig. List
dolů n. nahoru s., rückwärtsanliegend und
oberschlächtig. S. kalich, zákrov. Nz. Vz
Rst. 497., Čl. Kv. XXVII.

Střechový, Dach-. Učinili sú sě jako
seno polské a kořenie s. (tectorum), jenžto
jest usvadlo prve nežli uzrálo. Bj.

Střechýl, e, m. = spodní čásť střechy,
se které kape, das Wetterdach. — S. = ram-
pouch, der Eiszapfen. Na Mor. a ve vých.
Čech. Brt., Kld., Šd. Veliké s-le veliký len.
Kld.

Střechýlek, lku, m. = dlouhý a tenký
kousek cukroviny. Mor. Lpř.

Střechýlovitý, eiszapfenförmig. Krok.

Streif, něm. pruh, pruha v látce; bunter
S., merha; dlouhý pruh nečesaných vlasův:
žíhon. Šp.

Streik, u, m. = střevíc. U Opav. Klš. Vz
Střejík.

Strejc atd., vz Strýc atd.

Strejčkováti, strýčkovati, Vetter sagen.
— si s kým. Ten si s ním s-kuje == jsou
dobří přátelé. Us. Všk.

Strejda, y, m. = strýc. Us. Prk.

Střejík, u, m. == střevíc. U Opav. Klš.
Vz Streik. (Cf. I. 591., j se střídá s v).

Strejna, y, f., strýně, dcera po bratrovi.
Bck. II 2. 333.

Strejný. Děti mého bratra nazývají se:
syn a dcera s-ní. Bdž.

Střek, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 126.

Střekati = stříkati. Slov.

Střekov, a, m., Schreckenstein, ves u
Uští. PL. Vz S. N.

Střel, u, m. = střelení, výstřel, der Schuss.
Jg. — S. = střela (zastr.), das Geschoss.
Ž. wit. — S. = stříl.