703

Střela, střelka, střelečka, y, f. Od stři-ti,
vz -la. Strsl. strêla, sagitta, strhrněm. strala,
lit. strëla ist entlehnt. Příp. -la. Mkl. L. 59.,
B. 102. (Hý.). — S. = zbroj, která se vystře-
luje, der Pfeil, das Geschoss. V MV. nepravá
glossa. Pa. Vz KP. IV. 487., S. N. Střely
dštichu jako příval s mrakov. Rkk. 48. S.
ruční, malá, veliká; z lučiště střelou postře-
len. V. S. ostrá, házecí. D. Motá se co ne-
peřená střela. Mus. S. dělová: železná plná
koule (do hladkých děl), železná dutá kule
(ráže kamenné, do húbic: granát), puma
(dutá železná koule ráže kamenné do hmož-
dířů) ; s. špicatá (krátký válec v předu do
tupé špičky sříznutý do děl tažených), duto-
koulové a krabiční kartáče, zapalovací strely,
svíticí míče, kameny (obyčejné). Rf. S. špi-
čatá, zápalná, prostorná (das Spielraumge-
schoss), plná; pláštík, obal, lůžko s-ly, Ge-
schossmantel, Geschosslager. Čsk. Okovaná
s. doňho! Slov. Dbš. Ženy jazykem jako
s-lou nějakou mysl a srdce lidská pronikají,
čehož naposledy nebývá dobré skončení.
Žer. 328. A jak já půjdu do kostela, přes
tvé srdečko půjde s., půjde s., litování pro
falešné milování; Měla sem synečka jako
jiskeřička, udeřila s. do jeho srdečka; Udeř,
střelo, udeř, enom ho nezabi; Choć by s-ly
z nebe praly, maširovać musi. Sš. P. 229.,
274., 594. (Tč.). S-ly ďáblovy jsou hněv,
závisť, pýcha, smilstvie; Ne bojácných a
ženkyluov povolal, kteří v čas pokoje na-
táhnúce a vypustíce s-lu svú, v den boje
k s-le nepravé obracují se. Hus III. 119.,
305. (Tč.). Předvídaná s. méně škodí. Tela
praevisa minus feriunt. Pk. Mraky střel tu
s hory na Tatary. Rkk. 51. S-ly letie. BO.
Vystřel s-lu. Bj. S-lu na lučiště nakládá.
GR. S-ly hNěvu vypouštěti. Kram. Ranil
ho střelami vtipu svého. Tabl. — S. jasná,
nebeská = blesk, hrom, der Donner, Blitz.
Strela ti do duše! Strela do tebe! Strela
do tvej matěry! Jasná strela do tebe! Letí,
letí, jako strela, jako jasná strela! Slov.
Dbš. Vem to strela! Mor. a slov. Šd. Strela
do tě bije! Mor. Sd. Sto strel do toho! Us.
na Mor. Kch. Strela do tebe bila! Slov. Tč.
Už sem se oženil, jak by mně hlavu sťal,
strela mu v matěri, kdo mně tu radu dal.
Sš. P. 507. — S. kloboučnická = nástroj,
jímž vlnu n. chlupy mrskají, der Fachbogen.
Rohn. — Střelka magnetová (jehla magnetem
natřená), die Magnetnadel. D. — S., strední
část kopyta koňského, der Strahl. Ja. — S.
v zámku, die schiessende Falle. D. — S.
První s. načepovaného piva jest kalná. Mor.
Brt. — S. = poloměr kruhu, der Halbmes-
ser. D. — S. světla. M. V. — S. = znamení
v knihách, der Pfeil. Bibl. — S. = nástroj
dětský ku střílení, ein Schiesswerkzeug. —
S., doxa, rostl., zastr. Rozk. — S., Strahl,
ves u Strakonic. Vz S. N.

Střelák, a, m. = osob. jm. Mor. Šd.

Střelárna, y, f. = střelbovna. Ros.

Střelárník, a, m. = střelbovník. Ros.

Střelba, y, f. = střílení, das Schiessen,
Geschoss. S. se slyší, s-bu jest slyšeti. Us.
S. do ptákův. D. Města s-bou dobývati. V.
Někoho s-bou přivítati. Sych. S-bu na ně-
koho pustiti. Biancof. A po té pouštěli na

ně velikou i malou s-bu s těmi ohnivými
nástroji, že jich veliký počet skapal. Skl.
I. 312. S. o základ, o závod, o cenu (das
Bestschiessen). Šp. S. na město, drobná,
ruční. Šm. Zasahací s., bestreichendes Feuer;
s. s podložkou (která není od ruky); s. do
terče, das Scheibenschiessen; svobodná s.,
das Freischiessen; jednotlivá s., das Einzel-
feuer; hromadná s., Général-décharge; da-
leká s., das Weitfeuer; různá s., das Ge-
plänkel; křížová s., das Kreuzíeuer; Vedený
do s-by, umělec ve střelbě, znalec s-by; Na
s-bu sem (následuje) s. tam, auf das Her-
überschiessen folgt das Hinüberschiessen;
s-bu zacíti, ukončiti, zastaviti, přetrhnouti,
říditi; s-bou zapáliti, do křížové s-by vzíti,
do střelby se dáti atd. Dch. Jak za humny
přijechal, velku s-bu udzělal, Marijance hlas
vydal. Sš. P. 92. — S. = nástroje ku stří-
lení, zvl. děla, die Artillerie, das Geschütz.
S-by dostatek má. Žer. L. I. 74., V. Aby
zbroj a s-bu nesli. V. S. hradební, doby-
vací, bránicí, jízdecká. Bur. Střelby a jiné
vojenské nástroje někomu ukázati. Vrat. S.
polní, hrubá, těžká. Vrat., D. S. mnoho-
hlavňová, kulomet, das Orgelgeschütz. Čsk
Turek do dvora jede, velkou s-bu vede a
na vrata udeřil: Kačenko otevři. Sš. P. 125.
Na to z 10 děl n. z velké s-by, také í z malé
s-by se střílelo. Bck. II. 3. 231.. — S. —
střela, das Geschoss, der Pfeil. Čern., Jel.

Střelbovna, střelárna, y, f. = zbrojnice,
das Zeughaus, zastr. Ros.

Střelbovník, a, střelbonoš, e, m., kdo
nad střelbovnou správu vede, der Zeugmei-
ster, zastr. Ros.

Střelcová, é, f. = žena střelcova, des
Schützen Frau. Jg.

Střelcovský = střelčí, kušařský, Arm-
brustmacher-. S. dělnice (dílna), řemeslo.
Záp. mě. 1448.

Střelcový, Schützen- S. zástupové, Bj.,
cíl. Pulk.

Střelče, ete, n., der kleine Schütz, Amor.
Šm.

Střelčení, n., vz Střelčiti. S. sladu, das
Schiessen des Malzes. Suk.

Střelčí, od střílení, Schuss-, Schiess-,
Schützen-. S. úřad, L.,humenec, bouda,
kára, prach, vůz, louka. Šp. S. skulina. Šbk.

— S. = rychlý, schnell. S. loď. Kom. — S.
had (na lidi jako střela se řítící), jaculus,
die Schiessschlange. V. — S. kůň = lehký.
V. — S. léta (když člověk rychle roste), die
Schossjahre. D. — S. modlitba (krátká),
vzdychnutí (v nouzi), das Stossgebet. D.
Cf. Střelný. — S. plamen = zanícení hoř-
lavých látek v povětří rychle dolů letících,
die Sternputze, Sternschnuppe. Jg. — S.,
subst, střelec, der Schütz. Reš.

Střelčiti, il, en, ení = růsti, klíčiti se,
schossen. — abs. Slad střelčí. — kde.
Ječmen ve sladovně, ve stoku střelčí. Šfk.

— kam. Vlas v listí zelené s-čí (roste).
Červenka. Met. I. v. 550.

Střelec, lce, střeleček, čka, m., der
Schütz. S. z kuše, z luku, z ručnice. V. S.
z lučiště, Troj., do terče, D., z děla, Us.,
životní (myslivec), der Büchsenspanner. Vz
Tk. II. 549. S. ten dobře střílí. S. dělo