704:

snížil, zvýšil. S. pěší, měrný, špatný; řada
s-čů. Šp. Sváteční s., der Sonntagsjäger;
S. kouzelník, čarostřelec, der Freischütz
Dch. Mneť chce střelcem učiniti. Žk. 372.
Kačena divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý
střelec střelil ji do boka. Sš. P. 530. Po-
slala jsem svého s-ce do Stěpanovic. Půh.
II. 82. (I. 161.). Bojí se ho co slaměnného
střelce. Vz Strach. Č. — S. = souhvězdí
na nebi, der Schütz. V. Znamení s-ce. V. —
S. = běhoun, pop ve hře šachové, der Schütz,
Läufer. V. S., toxotes jaculator, ryba.
Vz Schd. II. 503. — S. = nemoc, náhlec,
božec, mor ovčí, die Schafpest, Ja. — S. —
kdo střely dělá, hušař, der Armbrust-, Bo-
genmacher. V.

Střelecí = střílecí, Schiess-. S. zbraň.
D.

Střelecký, Schützen-. S. ostrov (střel-
nice v Praze), Us., slavnosť, Rk., soudruh,
společník, společnost', král, umění, mistr,
hostina, jednota. Šp. S-ké příkopy vyko-
pati. Dch. S. bratrstvo. Vz S. N.

Střelectví, n., die Schützen-, Geschütz-
kunst. Ros.

Střelectvo. a, n.. die Schützenschaft. Srn.

Střeleč, lče, m., ves u Jičína.

Střeleček, vz Střelec.

Střelečky, Střelíce malé. Tk. IV. 741.

Střelení, n., der Schuss. Co bys ani ne-
žil ani neokříval, na svoje s. dycky si za-
pomínal. Sš. P. 531. Daleko na dvoje stre-
lenia (na dvojí dostřel). Sl. ps. II. 5. 183.

Střeleuka, y, f. =. dráha vystřelené koule,
die Schusslinie. Bur.

Střelenosť, i, f. = potřestěnost. Ziak.

Střelený; střehu, a, o, geschossen. Jest
s-ný do temena n. do paty (= třeštidlo).
D. Ani s-ná ani ťatá (rána) se ho nechytne
= nic. Mor. Brt. — jak: na měkko, pro-
jela-li rána pandero n. střeva, weichwund.
Šp. — čím. Leží poraněný, kulkú je stře-
lený. Sš. P. 181. Motovidlem s. = hloupý.
Všk.

Střelhbitý = hbitý jako střela, pfeil-
schnell. S. zablesknutí. Měst. bož. — Č.

Střelíce, e, střelička, y, f. = ručnice, das
Schiessgewehr. Plk. — S-, pentula, rostl.,
zastr. Rozk. — S., dle Budějovice, město
v prus. Slezsku, Gross-Strelitz; Alt- u. Neu-
S. v Meklemburku. Vz S. N. S. vsi a) u Brna,
b) u Nového města na Mor., c) u Znojma,
Té., u Stříbra.

Střelicka, y, f., strelicia, rostl, banano-
vitá. Rostl.

Střelíček, vz Střevle.

Střelička, vz Střelíce.

Střelín, a, m., Strehlen, ves ve Vratislav-
sku. Šd., Tk. IV. 741. Vz S. N.

Střelina, y, f., Strelitz, Balb.

Střelírna, y, f. = střelnice, die Schiess-
statt. Zlob.

Střeliště, ě, n. = násada u střely, der
Schaft, Stiel. Ujma ten šíp za s. velmi dobře.
Ms. — Ras., Mus. — S. = střela, der Pfeil,
Veleš., Puch. — S. = díra, kterou se z pev-
nosti ven střílí, das Schiessloch. Zlob. -
S. = střílnice, die Schiessstätte, der Schiess-
platz. Zlob. Ku s-šti přistoupiti, zum Schiess-
stande treten. Dch. Na s. svolal střelce. Zlob.

Střeliti, 3. os. pl. střelí, střel, -le (íc),
il, en, ení; stříleti, 3. pl. s-lejí, střílej, stří-
leje (íc), el, en, ení; střílívati, střelovati —
střely pouštěti, schiessen, feuern, büchsen,
bürschen; prachem trhati, mit Pulver spren-
gen; skočiti, wohin schiessen, springen, flie-
gen ; udeřiti, schlagen (mor.); se = hoditi
sebou, skočiti, letěti, schiessen, fliegen, sich
werfen. Ig. — abs. Střel! Přestanu stříleti.
Ta ručnice dobře střílí. D. Slad střílí (po-
číná růsti). Us. Obilí střejlí. Us. u Petrovic.
Dch. Je střelen. Vz Opilý. Us. Sn. Karabá-
čem praská, jako kdy střílí. Vy chcete jen
stříleti tam a oni nemají sem?; Oni jen s.
tam, ne aby se střílelo sem? Dch. Děla
byla pořád nabytá, jen střílet. Us. Sk. Jak
ponajprem (ponejprv) střelila, tři sta Turků
zranila, jak po druhé s-la, celý tábor zra-
nila, jak po třetí s-la, všecky Turky za-
hnala. Sš. P. 107. Člověk střílí, pán Bůh
kouli řídí. — co, koho: ptáka, Us., skálu
(prachem trhati). Šm., Vys. S. věc = pro-
dati, jí se zbaviti. Ú Žamb. Kf., Sml. —
čím (co): šípy, koulemi, kamením, Jel., D.,
nabitou flintou, velikým olovem, Us., kopím,
St. skl., motovidlem (něco hloupého dělati).
Č. Chlumeckým prachem (chlubiti se, prá-
šiti), Us., železnými koulemi. Let. 399. S.
koho kopytem (uhoditi) Mor. Brt, Stříbr-
nými koulemi s. (podpláceti). Us. Vzhůru námi
střelilo (hodilo) moře. Kom. Mor hlízami a
pryskýři střílí. Kom. Střelila -ho smrti střelů
přeukrutnú. Sš. P. 10. — čím, koho, kam.
Stříleti šípy k cíliu. Dal. 59. Ohnivým ší-
pem střeli do mně. Sš. P. 789. — z čeho:
z ručnice, V., z položené zbraně, Šp., z luku.
Vrat. 52., z děl, z kusů. D. Obě vojska z ve-
likých kusuov na sebe stříleli. Dač. I. 248.
Vyjel do pole, střelil z pistole do té naší
brány. Sš. P. 411. Kdo z stříbrných děl
střílí, nebrzyť se chybí. Prov. Č. S. z mo-
tovidla (o hloupém), z motyky. Č. — kudy
z čeho, kam. Oknetn do kostela z ručnice
střelil. Bart. — čím po kom. Cepem po
ptácích stříleti (něčeho nemotorně se cho-
piti). Prov. S. po někom, V., po vydře.
Sych. Střílí očima po děvčatech. Us. Šd.
Pandaros střelil šípem po Menelaovi. Cimrh.
S. po holubech. Střelil po něm Stymberský
král prudce, poranil mu jeho věrné srdce.
Sš. P. 185. — (se, komu) kam (do čeho,
mezi co, v co, nač, k čemu, mimo co,
pod co). Střílí pánu Bohu do oken (tlachá,
chybuje se). Č. S. koulemi do terče, do ne-
přítele. Us. Delfín střelil sebou prudce do
písku (hodil). Har. Střílí mezi holuby (lže).
Prov. Č. S. v holuby, na holuby. Us. S.
k městu. V. Střílíme k jednomu cíli (stejný
máme úmysl). Sych. Stříleti k terči. Sych.
S. na duch zvěř = zvěř přímo proti ně-
komu n. od někoho běžící. Us. Plamen se
střílel z Malé strany na město. V. Stříleti
do modra, pánu Bohu do oken, ins Un-
gewisse schiessen. Dch. Střel jim do očí.
Er. P. 232. Letěla tu bílá holubička a já
sem ji střelil prostřed srdečka; Kačena
divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý střelec
střelil ji do boka; Koníčku bělavý, vyvez
mě z Moravy, esli nevyvezeš, střelím ti do
hlavy; Střelili mu do boku štyry kulky.