Předchozí (703)  Strana:704  Další (705) |
|
|||
704:
|
|||
|
|||
snížil, zvýšil. S. pěší, měrný, špatný; řada
s-čů. Šp. Sváteční s., der Sonntagsjäger; S. kouzelník, čarostřelec, der Freischütz Dch. Mneť chce střelcem učiniti. Žk. 372. Kačena divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý střelec střelil ji do boka. Sš. P. 530. Po- slala jsem svého s-ce do Stěpanovic. Půh. II. 82. (I. 161.). Bojí se ho co slaměnného střelce. Vz Strach. Č. — S. = souhvězdí na nebi, der Schütz. V. Znamení s-ce. V. — S. = běhoun, pop ve hře šachové, der Schütz, Läufer. V. S., toxotes jaculator, ryba. Vz Schd. II. 503. — S. = nemoc, náhlec, božec, mor ovčí, die Schafpest, Ja. — S. — kdo střely dělá, hušař, der Armbrust-, Bo- genmacher. V. Střelecí = střílecí, Schiess-. S. zbraň.
D. Střelecký, Schützen-. S. ostrov (střel-
nice v Praze), Us., slavnosť, Rk., soudruh, společník, společnost', král, umění, mistr, hostina, jednota. Šp. S-ké příkopy vyko- pati. Dch. S. bratrstvo. Vz S. N. Střelectví, n., die Schützen-, Geschütz-
kunst. Ros. Střelectvo. a, n.. die Schützenschaft. Srn.
Střeleč, lče, m., ves u Jičína.
Střeleček, vz Střelec.
Střelečky, Střelíce malé. Tk. IV. 741.
Střelení, n., der Schuss. Co bys ani ne-
žil ani neokříval, na svoje s. dycky si za- pomínal. Sš. P. 531. Daleko na dvoje stre- lenia (na dvojí dostřel). Sl. ps. II. 5. 183. Střeleuka, y, f. =. dráha vystřelené koule,
die Schusslinie. Bur. Střelenosť, i, f. = potřestěnost. Ziak.
Střelený; střehu, a, o, geschossen. Jest
s-ný do temena n. do paty (= třeštidlo). D. Ani s-ná ani ťatá (rána) se ho nechytne = nic. Mor. Brt. — jak: na měkko, pro- jela-li rána pandero n. střeva, weichwund. Šp. — čím. Leží poraněný, kulkú je stře- lený. Sš. P. 181. Motovidlem s. = hloupý. Všk. Střelhbitý = hbitý jako střela, pfeil-
schnell. S. zablesknutí. Měst. bož. — Č. Střelíce, e, střelička, y, f. = ručnice, das
Schiessgewehr. Plk. — S-, pentula, rostl., zastr. Rozk. — S., dle Budějovice, město v prus. Slezsku, Gross-Strelitz; Alt- u. Neu- S. v Meklemburku. Vz S. N. S. vsi a) u Brna, b) u Nového města na Mor., c) u Znojma, Té., u Stříbra. Střelicka, y, f., strelicia, rostl, banano-
vitá. Rostl. Střelíček, vz Střevle.
Střelička, vz Střelíce.
Střelín, a, m., Strehlen, ves ve Vratislav-
sku. Šd., Tk. IV. 741. Vz S. N. Střelina, y, f., Strelitz, Balb.
Střelírna, y, f. = střelnice, die Schiess-
statt. Zlob. Střeliště, ě, n. = násada u střely, der
Schaft, Stiel. Ujma ten šíp za s. velmi dobře. Ms. — Ras., Mus. — S. = střela, der Pfeil, Veleš., Puch. — S. = díra, kterou se z pev- nosti ven střílí, das Schiessloch. Zlob. - S. = střílnice, die Schiessstätte, der Schiess- platz. Zlob. Ku s-šti přistoupiti, zum Schiess- stande treten. Dch. Na s. svolal střelce. Zlob. |
Střeliti, 3. os. pl. střelí, střel, -le (íc),
il, en, ení; stříleti, 3. pl. s-lejí, střílej, stří- leje (íc), el, en, ení; střílívati, střelovati — střely pouštěti, schiessen, feuern, büchsen, bürschen; prachem trhati, mit Pulver spren- gen; skočiti, wohin schiessen, springen, flie- gen ; udeřiti, schlagen (mor.); se = hoditi sebou, skočiti, letěti, schiessen, fliegen, sich werfen. Ig. — abs. Střel! Přestanu stříleti. Ta ručnice dobře střílí. D. Slad střílí (po- číná růsti). Us. Obilí střejlí. Us. u Petrovic. Dch. Je střelen. Vz Opilý. Us. Sn. Karabá- čem praská, jako kdy střílí. Vy chcete jen stříleti tam a oni nemají sem?; Oni jen s. tam, ne aby se střílelo sem? Dch. Děla byla pořád nabytá, jen střílet. Us. Sk. Jak ponajprem (ponejprv) střelila, tři sta Turků zranila, jak po druhé s-la, celý tábor zra- nila, jak po třetí s-la, všecky Turky za- hnala. Sš. P. 107. Člověk střílí, pán Bůh kouli řídí. — co, koho: ptáka, Us., skálu (prachem trhati). Šm., Vys. S. věc = pro- dati, jí se zbaviti. Ú Žamb. Kf., Sml. — čím (co): šípy, koulemi, kamením, Jel., D., nabitou flintou, velikým olovem, Us., kopím, St. skl., motovidlem (něco hloupého dělati). Č. Chlumeckým prachem (chlubiti se, prá- šiti), Us., železnými koulemi. Let. 399. S. koho kopytem (uhoditi) Mor. Brt, Stříbr- nými koulemi s. (podpláceti). Us. Vzhůru námi střelilo (hodilo) moře. Kom. Mor hlízami a pryskýři střílí. Kom. Střelila -ho smrti střelů přeukrutnú. Sš. P. 10. — čím, koho, kam. Stříleti šípy k cíliu. Dal. 59. Ohnivým ší- pem střeli do mně. Sš. P. 789. — z čeho: z ručnice, V., z položené zbraně, Šp., z luku. Vrat. 52., z děl, z kusů. D. Obě vojska z ve- likých kusuov na sebe stříleli. Dač. I. 248. Vyjel do pole, střelil z pistole do té naší brány. Sš. P. 411. Kdo z stříbrných děl střílí, nebrzyť se chybí. Prov. Č. S. z mo- tovidla (o hloupém), z motyky. Č. — kudy z čeho, kam. Oknetn do kostela z ručnice střelil. Bart. — čím po kom. Cepem po ptácích stříleti (něčeho nemotorně se cho- piti). Prov. S. po někom, V., po vydře. Sych. Střílí očima po děvčatech. Us. Šd. Pandaros střelil šípem po Menelaovi. Cimrh. S. po holubech. Střelil po něm Stymberský král prudce, poranil mu jeho věrné srdce. Sš. P. 185. — (se, komu) kam (do čeho, mezi co, v co, nač, k čemu, mimo co, pod co). Střílí pánu Bohu do oken (tlachá, chybuje se). Č. S. koulemi do terče, do ne- přítele. Us. Delfín střelil sebou prudce do písku (hodil). Har. Střílí mezi holuby (lže). Prov. Č. S. v holuby, na holuby. Us. S. k městu. V. Střílíme k jednomu cíli (stejný máme úmysl). Sych. Stříleti k terči. Sych. S. na duch zvěř = zvěř přímo proti ně- komu n. od někoho běžící. Us. Plamen se střílel z Malé strany na město. V. Stříleti do modra, pánu Bohu do oken, ins Un- gewisse schiessen. Dch. Střel jim do očí. Er. P. 232. Letěla tu bílá holubička a já sem ji střelil prostřed srdečka; Kačena divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý střelec střelil ji do boka; Koníčku bělavý, vyvez mě z Moravy, esli nevyvezeš, střelím ti do hlavy; Střelili mu do boku štyry kulky. |
||
|
|||
Předchozí (703)  Strana:704  Další (705) |