706

Dobře ve třemenu seděti (pevně statek
držeti). Ros. Kóň vleče v střemnech voje-
vodu. Rkk. 49. Rádby do třemenu (rádby
vládu obdržel). Ros. — S. = železa, do
nichž zadělána jest pila mlýnská. Sedl. —
S. = kůstka v uchu, která se s nakovadlem
drží. Krok. — S., osob. jm. Pal. Rdh. I.
126. — S. = hudební nástroj, zastr. Zpívá
na strmen. GR. 296. — S. —- želízko, jímž
u koleček (Schubradelkasten) mečíky, na
nichž dno leží, přikovány jsou. Us. Jg. —
Vz strany původu Mz. 314.

Střemenář, e, m. = střmenář. Jg.

Střemeničko, a, n., ves u Mohelnice na
Mor. Tč.

Střemeniště, třmeniště, ě, n. = řemen,
na němž strmen visí, der Steigbügelriemen.
Ctib., V.

Střemeniti = střmeniti. Jg.

Střemenní, střmenní, třmenní, -ný,
Steigbügel-. S. řemen. S. žíla (stranovní,
ostražná) pod kotníkem, vena poplitis, die
Brandader. Ja.

Střemhlav, adv. = náhle jako hlavou
dolů, kopfüber, köpflings. Dch., Č. Strčili
Jakuba dolů s Sš. Ob. 136. Vz Horempátem.

Střemhlavný, střemhlavý po hlavě
letící, mit dem Kopf herunterstürzend. Krok.
S. vlnopád. C.

Střemcha, třemcha, y, f., v již. Čech.,
křemcha. Kts. Kus. čeremucha, prunus padus,
pol. trzemcha. Mkl. B. 291. S., drah sliv,
prunus padus, die Vogel-, Hohl-, Ahlkirsche,
der Ahl-, Else-, Traubenkirsch-, Stielbaum.
Č1. 39., Kk. 252., 253., F. 101., Schd. II.
308., Rstp. 480., Č1. Kv. 375., blb. Slb.
S. — višně planá, trpká, cerasus. — S. =
bez vlaský. Jg.

Střemehovec, vce, m., aegopricon, rostl.
pryšcovitá. Rstp. 1336.

Střemchoví, n., ves u Tišňova na Mor.,
Tč. — S., Vogelkirschengebüsch, n.

Střemchovy, dle Budějovice, ves u Tiš-
ňova. PL. Cf. Střemchoví.

Střemchový, třemchový, Vogelkir-
schen-. S. květ, strom. Ros.

Střemil, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 126.

Střemilov, a, m., něm. Tremhals, mě-
stečko v Bechyňsku.

Střemily, dle Dolany, Richterdorf. ves
v Budějovsku u Chvalšin.

Střemohlav == střemhlav. Hlř.

Střempel, plu. m.= rampouch. U Pří-
bora na Mor. Mtl.

Stremplovice, ves u Opavy.

Střemšalka, y, ť. = střemcha. U Kromě-
říže a j. Bkl., Mtl.

Střemší, n. = střemchoví, der Vogel-
kirschen-, Elsehain. Rk.

Střeinšilka, y, f. - střemcha, U Rožnova.
Bayer.

Střemy, dle Dolany, ves u Mělníka. Tk.
I. 315. 1426., II. 549., S. N.

1. Střen, u, střen, ě, m. dřen nebo
jádro, duše ve stromě, medulla, das Mark.
Výb. I. 788., Sal. 77., Ras., Rst. 498. Cf.
srъdo ve srъdce cor. Mkl. B. 116. — S. =
prostředek v kosti, das Mark. — S. ve vředě,
sršen, sršán, dřeň, der Eiterstock. Sal., Nz. lk.
— S. = prostřední, prázdné místo ve stro-

mu přátel krevních, odkudž vzhůru jdou
otec, děd atd., dolů syn, vnuk atd., po stra-
nách bratr sestra atd. Brikc. pr. m. 64., 12.

2. Střen, u, střenek, nku, m., střena,
y, f. = střenka. Lex. vet. U Opavy. Pk.

3. Střen = potřen, zahuben. Kat. 2044.
Střeně, Schrein, ves u Olom. na Mor. PL.
Střenečka, y, f., vz Střenka.
Střenečkatý, ansatus. Rst. 498.
Střenchovy = Střemchovy.
Střenice, e, f., Strenitz, městys u Ml. Bo-
leslavi.

Střenka, vz Střen, 2., Střenko. S. — ru-
kověť n. držadlo u nože, u vidličky, der
Griff, Stiel, das Heft, die Schale. V. Nůž
s-kami opatřiti; s-ky k noži přidělati. D.
Nože za s-ky berou se. Kom. í s-kou se
střída ukrojiti dá (snadná práce i nepatr-
nými prostředky se vykoná). Prov. Jg., Lb.
— S-ky = jilce u meče, das Heft. V. —
S-ky, ansae, die Schnittstiele; částky řapíku
na lístku mnohokrát vyštěrbeném; rozezná-
vají se prvořadé, primariae, neprostředečně
ze řapíku vyniklé; druhořadé, secundariae,
z prvořadých pochodící; třetiřadé, tertiariae,
oddíly druhořadých, kteréž jako i čtvrto-
řadé slovou střenečky, protože osečky mo-
hou sedavé nebo střeneěkaté, ansatae, býti.
Rst. 498. — S. = žlábek, do něhož zapadá
nůž zavěrací. Brt. — S. = španělský bez,
šeřík, syringa vulgaris, Holler, m. Slb. 373.,
Tč. — S. obecná, solen siliqua, měkkýš.
Frč. 224., Schd. II. 538

Střenkadlo, a, n., u nožíře, die Dokken.
Šm.

Sťřenkář, e, m., kdo střenky dělá. čepel-
ník, der Heftmacher. Židk.

Střenkatý, nožečný, gestielt. S. list. Nz.

Střenko, a, n. = střenka (držadlo). Mor.
Šd. Vz Střenka. — S. násada u biče.
der Peitschenstiel. Mor. Hý.

Střenkovka, y, ť. S. luštitá. solen le-
gumen, die Mittelhülse. Šm

Střenný - střenovní. S zub. Ctib.

Střenovice, e, f. = trouba střehová, ca-
nalis, tubus medullaris, die Markröhre, du-
tina ve dřevě troubovitá střenem naplněná.
Rst, 498.

Střenovní, třenovní. S. zub (stolička),
der Mahl-, Backenzahn, Br., žíla (podlé kor-
níkův). salvatella. V.

Střenový = střenovní. Bž. 49., Šd.

Střeny, mlýn u Milína.

Střep, třep, u, střípek, pku, m. — ná-
doba hrnčířská, irdenes Geschirr, Jg., na
mor. Zlínsku náčiní kuchyňské, das Küchen-
geräthe. Brt. Čím střípek zapáchá, tím po-
tom i střepina páchne. MP. Zvař v čistém
střepu. Jád. Scavý střep. V. Mám hlavu
jako střep (jako podešlou). Us. Kf. Bolí
mne hlava jako s. Us. Bkř. Na ptáky jdi
s lepem a ne se střepem. Prov. — S. = část
z roztlučené nádoby hrnčířské, die Scherbe.
Střepy z hrnce. Čím hrnek navře, tím
střípek zapáchá. Prov. Sama jedla na šá-
tečku, jemu dala na střípečku; Z koretečka
jídávalo, ze střípečka píjávalo. Sš. P. 668.,
729. Není na střípku sádla ani knota, Mor.
Tč. — S. = něco starého, zpotřebovaného,
altes Ding, Scherbe. Co je po tom, však je