708

Střešinka, y, f. = malá střešně strom
i ovoce. Na mor. Drahansku. Hý.

Střešisko, a, n. == stará, špatná střecha,
altes, schlechtes Dach. Us. Tč.

Střeška, střešička, y, f. = malá střecha,
das Dächlein. Us. Dch., Tč., Bdl. Vz Střecha.

Střešňák, a, m. osob. jm. Šd. — S., u,
m., střešňová bublanina, jídlo z mouky, hou-
sek, vajec, mléka, cukru a střešní, Kirsehen-
auflauf, m.

Střešně, ě, třešně, ě, střešnička, třeš-
nička, y, f, z lat. cerasus, řec. v.tqaoóq, vz
více v Mz. 25. Na Slov. čerešňa, ve Slez. a
na Mor. střešňa, střešenka, střešinka. Klš.,
Tč., Hý. S. strom i ovoce, die Kirsche. Vz
Třešně. S. sladké, bílé, vlaské, duracina,
Ammeren; černé, actiana, die Schwarzkir-
schen, V.; planá, lesní (ptačnice), die Holz-.
Třešně (chrupavka), cerasus Mahaleb, die
Pelz-. T. sedmihradská. — T. pozemní (viš-
nička), der Zwerg-. — T. židovská (mochyně),
physalis alkekengi, Linn., halicacabus, Reš.,
die Judenkirsche. T-ě na obdélných stop-
kách visí, hamrale na kratičkých. Kom. J.
119. Je vás jak vrabců na střešní (mnoho).
Us. Klš. Že je Janko porubaný, pod stře-
šenkú pochovaný; Vyprovoď mia přes to
pole až po ty střešenky malé; Nasadil jsem
střešenečku v humně, dá-li pán Bůh, že se
pro mne ujme; Jak budě měć vrba strešňu,
to ja se će děvča vezmu. Sš. P. 112., 385,
599. (Tč.) S velikými pány není dobře třešní
jísti. V.

Střešňoví, třešňoví, n., Kirschbäume.
Ros.

Střešňový, třešňový, Kirsch-. S. strom,
pecka, dříví, barva, ovoce. Us.. D.

Střešný, Dach-. - Býlí s. (herba tecto-
rum). BO. S. sěno. Žalt. wit. 128. 6.

Střešovice, dle Budějovice, ves u Prahy.
PL.

Střeštěnosť, vz Ztřeštěnosť.

Střeštěný, vz Ztřeštěný.

Střeštík, a, m. = střeštěnec. Mor. Břk.

Stret, u, m. = tuk, das Fett. Maso bez
s-tu. U Rychn. Msk.

Střet, u, střeta, y, f., střeť, i, f. =
potkání, naproti, die Begegnung. Na střetu
jemu vyšli, v ústrety. Na Slov. V střet ně-
komu jíti. Výb. I. 6. Byla to pravá střeta
s Pánem; Leč to byla svatá s hříchem střeta.
Sš. J. 47., Bs. 206. A rozkoš rajské vnady
mu vycházela v střetu. Sš. Sm. bs. 108. (Hý.)

Střetiti, vz Střetnouti.

Stretnatý = plný stretu, tučný, fett. To
sádlo je s. U Rychn. Msk.

Střetnolistý lomikámen, saxifraga appo-
sitifolia. Krok III. 396.

Střetnouti a střéci, tnul a tl, ut, utí;
střetati, střetávati, střetiti, dříve a na Slov.
= potkati, begegnen. Št. — koho: Všady
mne pojímá a střetá obvina. Nitra 14. 143.
Střetne vás jeden člověk nesa čbán vody.
ZN. Když se vráti, střěte jej jediná dci
jeho; Posel střetne posla, BO. Absolon střetl
sluhy Davidovy. Bj. — Baiz., Smil v. 2024.,
Koll. — (se) s kým. Naliť oruženi s nimi
střetnu. Rkk. 49. Kdež se jí (hříšnosti)
s úchvalou nějakou střetiti nepřijde. Sš. I.
78. Když biechu v králově domu, střetnu

! sě s jejie mateří. Kat. 189. Rozkoš tého světa
j se smrťú se stretá. Na Slov. Tč. — St. skl. V. 3.,
Bibl. — kde. Tu Pána v bleskotách střetí.
Sš. Hc. 98. Tak vnitř chrámu krásku mou-
drost střetíš. Sš. Bs. 166. (Hý.) Střetnem se
tam pod zeleným javorem. Sš. P. 527.
Avšak na cestě se s ním střetnuli. Sš. J.
80. Koho střetneš na ulici i z malého stavu,
pozdravit ho nezanedbaj s poníženú hlavú.
Slov. Tč. Děvečka pěkná střetši jej na ulici
do svého jej domu pojala. GR. — se v co.
Doniž bychom se nestřetli všichni v jednotu
viery. Trakt. 15. stol.

Střetný = střetnoucí, begegnend. S. list)".
Rostl. Cf. Střetolistý.

Střetolistý — s listy proti sobě stojí-
cími. S. zmnožan, gnidia appositifolia. Rostl.
III. a. 120. 17.

Stretosloví, n., nauka o učeném stre-
fování, die Eristik, gelehrte Streitlehre. Vz
Stretověda. Šm.

Stretování, n., das Streiten. Učené s.

Stretověda, y, f. = sjtretosloví. Šm.

Stretovný, eristisch. Šm.

Stretto, it., krátce, rychle, úsečné. S. N.

Střetnžel, e. m., ves u Ml. Vožice.

Střevač, e, m., ves u Jičína. — S.. vz
Třevač.

Střevce, e, n., alsine media, das Vogel-
kraut, rostl. S. žabí, kuřímor, anagallis, das
Gauchheil, V., das Wuthkraut. D. — S. kuří,
anagallis arvensis, der Mäusedarm. D.

Střevelna, y, f., ves u Něm. Brodu.

Střeví, třeví, n. = obuv, Schuh, m.
Bez s. (bosý). V. S. sedlské. Reš.
Střevíc (zastr. čřevíc), třevíc, e, stře-
víček, třevíček, čku, m., ve Slez. třevík,
na Slovensku črevíc, črevík, na Mor. střív,
střívě. S., prípona -íc (icb). Mkl. B. 293.
S., gt. pl. střevíců a střevíc, V., střevíc: Št.
N. 97. Pár střevíc. Bž. 87., Hus III. 179.,
Dh., Ben. V. Der Schuh. S. = obuv nízká,
která jen chodidlo, vrch a patu nohy při-
krývá a nejvýše ke kotníkům sahá. S. ře-
zaný, bodaný, dřevěný {dřevěnky, trepky,
dřeváky, krpce), bez nártu, V., k tanci, plstěný,
D., lehký, St. skl., mužský, ženský, taneční,
balletní, svrchní {kaloše), plsťový {bačkora,
bůfy), bez opatku: pantofle; pouhý podšev
s řeménky: sandál, s. ku klouzání: brusle,
kosle, kraple, Můstky, S. a Ž. (Valter); tu-
recký, nízký, obrácený, kožený, lýkový
(lapty), hubatý (Bundsch.), dětský, noční,
s knoflíčky, s nožními stužkami, s oušky
(kočárky), vojenský, myslivecký, s korko-
vými podešvy, s rozparkem, Šp., gummový.
hamtavý, Klumpschuh, Dch., na jehlu. Kh.
S. kožený = koženek; selský = krabatiny;
s. s řeménky = krpce; plstěný nebo kožený
s chodidlem dřevěným, ku vrchu řemením
připevněným =: bác, báce; valaský = jan-
čarky, topanky, kratice; dětský — chrastor;
starý a špatný= křampa, škrampál, křampál,
šupka, šám, škarpál, šuchty, šokty, čucha,
křáp, chlástora, střevíc křampavý; řezaný n.
bodený = šut. Vrchní část! s-ce = ohlavek;
j nárt, das Oberleder am Schuhe. Šm. Pár
neb dvé střevíců. D. Přezka od s-e, řemí-
nek od s-e, kartáč na s-e, D., okrasa stře-
víc. Ben. V. S-e obouti, do s-ů obouti,