709

obutý do s-ů. D. Zouti s., s-e; szutý ze
střevíc. V. Nevzalas barevných střevíc? Dh.
Hupnouti, sklouznouti do s-ů (dosti veli-
kých). Dch. Kolik kroků uděláš jen v jed-
nom s-ci (jen v jedné botě), za tolik let se
nevdáš (neoženíš). Dch. Ani pod s. se mi
nehodí (o nenáviděném chlapci). Němc. III.
300. Sukenné střevíčky tolarky koštuju,
něhnedž ja, synečku, střevíčky obuju; Kup
mi radši střevíce, půjděm spolem k muzice;
Nedáme, nedáme, až sa jí namáme (nasy-
tíme) až my jí červené střevíčky zjednáme;
Ten jeden plakal nejvíce, co jí kupoval
střevíce, a pěkné přasky s očima, aby se
pěkně točila; S-ce bílé s přaskama; Má
střevíčky klapy klap, a já za ňó taky tak;
Kúpil jí z vola kože, byly s-ce malé. Sš.
P. 326., 391., 427., 641., 710. (Tč.) U tvých
střevíc křivé nosy, tyf to svědčí na tě, že
pro pýchu to činíš. Hus III. 179. Není ho-
den, aby mu s-e zul (aby mu vody podal).
V. Švec s-e dělá. Kom. S. na kopyto nara-
ziti. D. Dej si roztrhaným s-em po Hubě (ří-
kají pomlouvačům). U Žamb. Dbv. Dětinské
s-ce zouti (k létům jinošským dospěti). V.
Ještě dětinské s-ce neroztrhal. Vz Nedo-
spělý, Holobrádek. Č. Je Čas, abys se vyzul
z dětinských střevíců. Stnk. Nevyšlapal
ještě dětské střevíčky a již chce hrát na
moudrého. V Litomš. Dř. S. hněte, tlačí
(na Slov. ouoíná). D. Kamének ve s-ci tlačí.
Kom. Sám jeden každý ví nejlépe, kde ho
s. hněte. Št. Neví žádný, kde ho střevíc
hněte, než ten, kdo v něm chodí. Č., Ctib.
Každý nejlépe ví, kde ho s. hněte. Vz
Šťastný. V. Vz Bota. — S. — míra, noha,
lépe: stopa, der Fuss. Vz Stopa. Os. S. =
míra čtyř dlaní. V. S. stavitelský, der Werk-
schuh. Nz. Dva střevíce zvýší, zšíří. D., V.
Na tři s-ce zvýší. Har. Zeď pět střevíc vy-
soká. Aj já ležím hluboko v černej zemi
na střevíc, už mia neuhlídáš víc. Sš. P. 177.
— S. pumpy, der Pumpenschuh. — S. pod
kolo (cubka, šupka), der Hemmschuh. — S.
žabí, vz Střevce. — S. = obvazek na koňské
kopyto. Db.

Střevícovitý, schuhförmig. Rst. 498.

Střevícový, Schuh-. S. podsev. Konice s.
(na střevíce), das Rossschuhleder. Šp.

Střevíček, čku. m., cypripedium, rostl.
Vz Schd. II. 272.

Střevičkář, e, m., der Schuhmacher. Bern.

Střevičkařiti, il, ení, Schuhmacherei trei-
ben.

Střevičkářka, y, f., die Schuhmacherin.
Bern.

Střevičkářský, Schuhmacher-. Bern.

Střevičkářství, n., die Schuhmacherei.
Bern

Střevičník, u, m., cypripedium calceolus,
der Venus-, Frauen-Schuh. Na Ostrav. Tč.,
Rostl. I. a. 270., Slb. 212., Čl.137., Kk. 134.,
FB. 24., Rstp. 1519., 1499., Čl. Kv. 137.

Střevíčný — střevícový, Schuh-, fuss-
lang, fusshoch.

Střevle, e (na Slov. střehla, y), f., střev-
lička, y, f., střevlec, lce, strevlíček, čka, m.,
střevle, ete, n. = mladá rybička, die Fisch-
brut. V obec. mluvě stregle. — S. = ryba,
die Pfeile, der Bitterfisch, cyprinus phoxinus.

Štelc, Krab. — S., leuciscus, ryba kapro-
vitá, phoxinus laevis. Frč. 288. Krok. —
S. = pulec, carabus. Reš.

Střevlec, lce, střevlík, a, m., der Lauf-
käfer, carabus. S. měděný, fialový, zlatý,
kožitý. Jhl., Frč. 190., Schd. II. 507., KP.
III. 315., S. N. — S., gasterosteus aculeatus,
der Stichling, der Stachelbarsch, ryba. Vz
Střevle.

Strevlíček, čka, m., střevlička, vz
Střevle.

Střevní, Darm-, Gedärm-. S. dna, zření
(kolika), V., záněť, nemoc, nadutí (bube-
ník), zauzlení, Ja., bolesť, Br., sádlo. Ros.,
kosť (kyčelní), Hlas., šťáva, východ, Stav.,
krvotok, kýla, žláza, blána, průchod, roura,
křeč, sliz, zácpa, Us., větry, pištěl, plyny,
soustava, kámen. Nz. lk.

Střevo, třevo, a, střívko, a, n., ve
Slez. čevo, Klš., Šd., der Darm. Srovn. rus.
čerevo, črevo. Mkl. L. 30. Střeva, das Ein-
geweide, Gedärm. S-va činí u živočichů,za-
žívací roura od úst až do konečníku. Ústa
činí vchodiště k zažívací rouře, přechod
z úst do požeráku činí hltán. Požerák či
jícen táhne se podél páteře poněkud v levo
od průdušnice až k bránici, kterou pro-
chází nálevkovitě v žaludek. Žaludek sám
není nic jiného než rozšířená čásť střev-
ního traktu. Tato krajina břicha slove nad-
bříškem. Žaludek má v pravé slabizně po-
ložená ústa vrchní Čili vchodiště (cardia) a
v levé slabizně východiště čili ústa ža-
ludková spodní, vrátník (pylorus), kdež
jest chlopeň žaludková. Odtud počínají
v užším smyslu slova střeva, jsouce v četné
kličky svinuta a končíce pastelínem či ko-
nečníkem. U člověka jsou 5—6krát tak
dlouhá jako tělo. Rozdělena jsou na tenké
a tlusté střevo. Tenké střevo činí mnoho
kliček a závitků a přechází v pravé kra-
jině kyčelní v tlusté s., které kratší ale
širší jest prvnějšího, tenké s. obkličuje a
řití končí. Tenké s. dělí se na dvě části a
to 1) na dvanáctník (dvanáctipalcové s.,
intestinum duodenum, der Zwölffingerdarm),
první to oddíl tenkého s-va, majíc jméno
odtud, že jest asi tak dlouhé jako 12 prstů
vedlé sebe položených. Do něho vylévá se
žluč. — 2. Na s. křivé slabiznové či kyčelník
(der Dünndarm, intestinum ileum), jenž jest
kolem pupku a vyplňuje velikou čásť
břicha a dutiny pánviční. Blíže pravé ky-
čelní kosti přechází v tlusté s. Toto (intes-
tinum crassum, der Dickdarm) dělíme obyč.
na 3 díly: a) na slepé s. (intestinum coecum,
der Blinddarm), b) tračník či denník (colon)
a c) konečník či pastelín (intestinum rectum)
a jeho konec jest řiť. S. N. Vz Schd. II.
531. a násl. S. lačné (hladové, hladovíté,
prázdné, churavé, postní). Jg. Tlustá střeva
jsou: slepé (jednooké, pytlík), velké (hrbo-
vaté, denní, denník), zadní (spodní, přímé,
rovné, řitní, konečník, pastelín). V. S. bra-
niční. V. Učík, der Dickdarm, u žaludku. Na
Moravě. Vnitřní plocha střev jest poseta
útlými cípečky (kosminami, Darmzotten); ty
jsou konečky zvláštních cívek (miznic, Saug-
adern). Pž. Skrze s. Ž. wit. Zachar. 78.
Hryzení ve střevech. S-a masem nadívaje