712

činí zahradnické, die Zwickschere. D. — S.,
die Ab-, Zusammenreisserin. Jg.

Strhovati, vz Strhnouti.

Stří, n. = povetrí, die Luft. Mor.

Stříba, y, m.= Střiboh.

Stříberný stříbrný. Sš. Sm. bs. 219.

Stříbiti, il, en, ení = zlomiti, smačkati,
zerbrechen, aufreiben, zermalmen. — co kde.
Kus zdi se sbořil a mnoho kostí v ní stří-
bil. Ob. pan.

Stříboh, a, m. = bůh větrů. Kom. Orb.
Vz Stříba, Stříhoň. S. N.

Stříborník, u, m. — stříbrník, potentilla
anserina. Slov. Šd.

Stříbran, a, m., der Packfong. Tpl.

Stříbrář, e, m., der Silberwäscher. Plk.

Stříbrátko, a, m., Scheinsilber, n. Šm.

Stříbřec, brče, m. = straba. Šp. — S.,
ves u Třeboně, Silberlos.

Stříbrejš, e, m., argentina, der Silber-
fisch. Šm.

Stříbřenec, nce, m., protea, die Protee.
Rstp. 1286., 1287.

Stříbřiště, ě, n., die Silbergrube. D.,
Aqu.

Stříbřiti a stříbrniti, il, ěn, ění = stří-
brem potahovati, ver-, übersilbern. — co.
Ros.

Stříbřítko, a, n., das Silberblättchen,
-papier. Div. z ocht.

Stříbřitý, ze stříbra, Silber-. S. kyslič-
ník, dusičan, sířičník, síran, chaluzičník, lu-
ničník, rtutičník, sitaničník, soličník, zem-
ničník. Pr. Chym. S. ďasík, Silberkobalt,
křída (creta argentaria), jíl, varmužka, hy-
drargyrum argentatum, das Silberqueck-
silber. Šm.

Stříbrňák, a, m. — motýl, papilio nym-
phalis, paphia, der Silberstrich. — S., u,
stříbrnáček, čku, m. = stříbrný peníz, eine
Silbermünze, der Silberling, ein Silberstück.
Měl plnou kapsu s-ků. Us. Šd.

Stříbrnatka, y, f., das Silberoxyd. Tpl.

Stříbrnatý — na stříbro bohatý, silber-
reich. S. soličník. S. octan, essigsaures Silber-
oxyd, kysličník stříbrnatý, Silberoxyd, du-
sičnan krystalovaný, Silbersalpeter. Šp. S.
galenit. Krč. 343.

Stříbrncovitý = ku stříbrnci podobný.
S. rostliny, proteaceae. Rostl. I. a. 235.

Stříbrnec, nce, m., protea, der Silber-
baum. Rostl. I. a. 235.

Stříbrněnec, nce, m. = stříbrný peníz,
eine Silbermünze. Hdk. C. 281.

Stříbrněti, ěl, ění, silberweiss werden.
Měsíc se zdál s. Sphl.

Stříbrníce, e, f. = stříbrná nádoba, das
Silbergefäss. Reš. S. vína. Jir., Bck. II. 1.
231. — S. = komora na stříbro, die Silber-
kammer. — S., dle Budějovice, něm. Střie-
bernitz, ves a) u Jičína, b) u Kojetína, c)
u Uher. Hradiště; něm. Stubenseifen, ves
u Šumberka na Mor. — S., stříbmička, die
Silberarbeiterii), -wäscherin. D. exc.

Stříbrnický, Silberarbeiter-. S. tovaryš.
Jg. S. práce, řemeslo. Šm.

Stříbrníctví, n., das Silberarbeiterhand-
werk. Bern. S. — umění, zhotovovati ze
stříbra zvláštní umělecké vypuklé práce,
zvl. všecky druhy ciselur. Vz S. N.

Stříbrník, a, m. === kdo ze stříbra dělá,
der Silberarbeiter. Tk. II. 549., D.. ZN. —
S. = kdo stříbro v opatrování má, der Silber-
bewahrer. Ros. — S„ u, m. = peníz stří-
brný, Silberling, m. D. — S. = bylina:
mochna stříbrná, potentilla argentea, das
silberweise Fingerkraut; husí mýdlo, poten-
tilla anserina, das Silberkraut; husí nůžka,
alchemilla vulgaris, der Gänsefuss. Presl.,
D. Cf. Rstp. 499., Čl Kv. 364., Slb. 501. —
S., druh vinného keře. Slov.

Stříbrníkový = stříbrníka, náležející. —
S., Fingerkraut-, Gänsefuss-. S. květ, voda.
Čern.

Stříbrníky, Ziebernik, ves u Čes. Lípy.

Stříbrniti, il, ěn, ění, versilbern. Ros.

Stříbrnka, y, f., druh hrušek podzim-
ních. Us.

Stříbrnobledý, silberblass. Sm.

Stříbrnokorný, silberrindig. S. bříza.
Kamar.

Stříbrnolesklý = stříbrolesklý. Šm.

Stříbrnolněcec, ěce, stříbrnoluéník, a,
m., áqyvQÓxot-oq, der Schütz mit dem silber-
nen Bogen, Apollon.

Stříbrnonohý stříbronohý. Plk.

Stříbrný (stříbrň, a, o, zastar.) = ze
stříbra, Silber-, silbern. S. zlaťák, Dch., pe-
níze, Nz., medalie, Šp., koflík. Půh. II. 35.,
379. S. nádoba, V., náčiní, mince, drát, pěna,
rubl, groš, D., lžíce, nůž, vidlička, talíř, slánka,
schránka, opilky. Us. S-ným býti (= opi-
lým). U Poličky. Sn. Našla som tam za
oltářom dva s-né prstene; Kdybych já vě-
děl, kerý den umřu, dal bych si dělat du-
bovou truhlu a na tu truhlu s-né víko, aby
to bylo všem pannám líto. Sš. P. 432., 501.
Šest desát hř. gr. dobrých stříbrných. Půh.
I. 147., II. 569. Sluhy jich v obú rukú zlaté
a s-né orudie nesú; Ti slúpové jsú s-ní.
Hus 1. 237., III. 40. (Té.). Kdož se stříbr-
nými kopími potýká, ten vyhrává: a kdož
z stříbrných děl střílí, nebrzyť se chybí.
Prov. Jg., Č., Rb. S-né slovo spíše otevře
zámek než železný klíč. Hnš. — S. = stříbra
více n. méně v sobě mající, Silber-, silbern.
S. důl, kov, V., hodinky, Us., štít, Rkk.,
hora. Dal. 158. Har., šat, ruda, žíla, pra-
men, kňoury, prut, Vys., amalgam, klejt
(Silberglätte, f.), bronz (die Silberbronze),
kytka (das Silberbouquet, an der Zunft-
fahne). Nz. — S. barva (jakou má stříbro),
silberfarben, silberartig, silberweiss. Rst.
498. S. paprsky měsíce. — S. —- platnosť
stříbra mající, silberwerth. A již mají pří-
sloví i sedláci: Aleť ten kněz konec s-ný
dobře přivede. Hus I. 80. — S. huti, Silber-
berg, ves u Kaplice; S. hory (Stříbrná horka),
Silberberg, ves u Přibyslavi; S. hory (Nal-
žovské hory), mě. v Klatovsku. PL.

Stříbro, a, n., místo srebro, lit. sidabras,
goth. siluber, lat. argentum. Schl. Strsl.
sbrebro, příp. -ro; prus. sirablan, lett. sid-
rabs. Mkl. B. 86., L. 112. V obecné mluvě:
tříbro, vz S. — S. = kov bílý, lesknoucí
se, po zlatě nejtáhlejší, zvuk mající, das
Silber. Vz Šfk. 346., Schd. II. 59., KP.,
IV. 263., S. N., Bř. 204., 205. S. ryzí, čisté,
D., vz KP. IV. 223., samo s., dělané, min-
cované, V., rudní, ze starých nádob; pěna