714

2. Stříc, e. m. — strýc, zastr. Mst. 404.
Vz Filolog, listy 1880. 114. Cf. Stříčený.

Siříce, e, f., zastr. --: štěstí, das Glück.
Krok. II. 496.

Stříci, střehu (zastar. střahu) žeš atd.,
střehou, střez (v obec. mluvě střež, poně-
vadž, kdykoliv v imperat. po z n. c samo-
hláska i vypadne, obecná mluva náhradou za
to c v ě, z v ž mění: peci — pec — peč, mazi
- maz — maž), střeha (ouc), střáhl n. střehl
n. stříhl (V.), přest. střáh nebo střeh (ši),
střežen, žení; střáhnouti, stříhnouti (zastr.
stříhati, nyní ve: vy-, ostříhati). Spatně:
střežiti, střežím, střežil. Všechna slovesa
IV. tř. jsou denominativa (ausnahmslos de-
nominativ. Mkl. II. 435.). Jako točiti, bíliti
atd. předpokládají kmeny jmenné tokъ-, bélь,
tak žádám i pro střežiti kmene jmenného;
toho však není a sloveso střežiti jest tedy
bez základu a bez oprávnění. Subst, střežitel
není doloženo a proto se nemůže říci, že
toto subst. předpokládá sloveso střežiti; a
kdyby i bylo doloženo, mohlo by příponou
-itelь od slovesného kmene tř. I. střah —
(stříci) odvozeno býti. Třetí svědectví proti
slovesu střežiti jest historické. Historická
čeština totiž slovesa střežiti neměla, sloveso
toto jest původu nového a utvořeno jest,
jak za to mám. chybnou analogií: za staroč.
imperativ střež ujalo se střež a střežte a
bylo part. střežen; jako pak k imperativům
věř, věřte, polož, položte, a participiím věřen,
položen atd. náležejí infinit, věřiti, položiti
a praes. věřím, položím atd., tak přičiněn
také ku střež, střežte, střežen, střežení infi-
nitiv střežiti, praes. střežím atd. Jest tedy
střežiti tvar chybný se stanoviska theore-
tického — poněvadž se nezakládá na kmeni
nominalním a poněvadž ani ve smyšleném
substantivu střežitel opory míti nemůže —
i se stanoviska historického, poněvadž ho
čeština do nedávna neměla. Kdo schvaluje
střežiti, musí schváliti také: peku — pečiti,
tluka — tlučiti. Dle Gb. v Listech filolog.
1877. 301. Střežiti — střežím místo stříci,
střeli« je též jen výmysl. Živý duch český
a, slovanský vůbec dospěl jen ku stupňo
vaným tvarům stráž a strážiti. Ht. Brs. 277.
Střežiti chybně m.: stříci. Brs. 2. vyd. 239.
Cf. Prk. Př. 34. S. == hlídati, brániti, pozor
míti na něco. Acht haben, bewachen; číhati
lauern, nachstellen; výstrahu dáti, warnen;
se = varovati se, sich hüten, fliehen, meiden.
Jg. — abs. Otevři oči a střez. Jel. — koho
(gt), čeho. Střeže všech stezek mých. Br.
Ať střehu kázání tvého; Jáz sem střiehl
cest. Ž. wit. 118., 146 ; 16. 4. Zahradník
toho dřieva stříhal. GR. Ženy své hlédal a
jí stříhl. BN. Vrátní střežiechu vrat. BO.
Okolo sv. Anny ustanovuje se z mladých
lidí čtvero hlídačů, jenž celého kotaru, luk,
ovoce atd. střehou až do Václava. Sš. P.
762. Oči hospodářovy střehou domu. Č. M,
427., Ros. Střelnic zdravie i cti jeho. Kat.
1627. Všech bran městských kázala střieci.
Pass. 236. Bóh člověka spravedlivého jako
oka 8-že svého. St. skl. I. 115. S. něčí rady,
Výb., zvonu. Háj., zdí. V. Ten darmo ne-
bude s. hrobu božího (hledí užitku svého).
Prov. Jg. Aby ho střáhli. Br. Nebude-li pán

ostřiehati města, darmo bdí, ktož ho střeže;
Aby zstrašil rytieře, jenž sú hrobu střiehli.
Hus II. 119., 135. — Alx., Dal. 37. — co
(lépe: čeho). Ve vězení je stříci rozkázal.
Plác. Pes střáhl důra. Zlob. Kdo jazyk svůj
střeží, mnoho si mrzutostí uspoří. Prov.
Kmp. Střežechů jej puti jeho dráhu. Rkk.
46. Kto nenávidí duše svojie v sem světě,
v život věčen střeže ju. Výb. 1. 7. — Puch.
— čeho (koho, gt.) od čeho. Aby střehl
úst svých od zlé řeči. Št. S. někoho ode
všeho zlého. Výb. II. 15. (Pass.). Vz S. se
před čím. — koho (gt.) na koho (kde,
s kým) = číhati. Střáhli na něj v bráně
města. Br. Střahúc jich na cestě. Ben. S-žie
naň ako mačka na slaninu. Mt. S. A tu Bo-
leslav s svými jeho (Václava) střežieše. Dal.
S. na zajíce. Plk. -- kde (jak dlouho).
A před dveřmi kostelniemi střež a . . .
Pass. 39. (Hý.). Pán byl ve dvoře až do
rozednění střežen. Sš. L. 205. A ti rytieři
a oděnci, jenžť ještě u prázdného hrobu
Ježíše střehú. Hus II. 137. By po životu
pustině ho střáhli jako bohyně. Sš Sm. bs.
86. — koho, se před kým (varovati):
před nešťastnými příhodami. Kom. Někoho
před křivou mocí. Ms. pr. pr. Zaslechna to
stříci se bude před nim. Br. Střež se před
přátely od řečí potupných. Ben. S. se před
nakaženými. Har. — ke komu = na koho.
Já bych k němu střehl. Schön. — aby —
ne. Střáhl, aby neutekl. Póvod se má stříci,
aby se v to nedával. Vš. — se čeho: jedu,
kroku slepého, oplzlosti, Kom., smilstva.
Lom. S. se něčí rady. Alx. Střež se, synu,
střež se pýchy. Sš. Ba. 15. Nebudere-li se
těch náruživostí stříci. Reg. zdr. Střieci se
vší křehkosti. Št. N. 7.. 329. S. se hřiechov,
řeči nekázané. Št. St. skl I. 135. Čím Boha
lépe budete milovati, tiem se lépe budete
hřiechov stříci. Št. Hřiechu mají sě kněžie
najviece nad jiné lidi střieci. Hus II. 185. —
Br., Ben. V. Važ si času, chyť se práce,
zahálky se střez co zrádce. Prov. Zname-
naný jest, střez se ho. Prov. — po kom.
Má manžela, po němž holky střáhly. Sá.
Kteří (nepřátelé) všelijak po něm (Pavlovi)
pásli a střáhli. Sš. I. 142. — oč. O bezživotí
jeho střáhli. Sš. I. 3. — čeho jak. S. čeho
skrze násilí. Chč. 448.

Střiele, vz Čárky. Psčk.

Stříčený bratr = bratr strýcův. PČ. 7.
Vz Stříc, 2.

Stříčnokvětý, mit gegenständigen Blü-
then (když na lodyze nebo větvích vždy
dvě stopky nebo celé květenství v stejné
výšce avšak proti sobě stojí n. p. u baza-
novce penízku, rozrazilu potočného). Rst.
498.

Stříčnolistý, oppositifolius, mit gegen-
überstehenden Blättern (v stejné výšce dva
listy nesoucí) n. p. lodyha, větev, jako u še-
říka, bezu, melisy. Rst. 498.

Stříčný, -ní = v stříci stojící (vz Stříc),
Gegen-, Wider-, gegenteilig. Š. žaloba,
žalobník, D., láska, článek průvodní. Zlob.
S. květy hvozdíků, mydlic (když dva díly
v stejné výšce ze stran společné osy proti
sobě vynikají, gegenständig). Rst. 498.