715

1. Střída, střídka, y, f. = střed jaké-
koliv věci, die Mitte. Ros. — S. — nejsilnější
vor v prameně, který v prostředku bývá. —
S. chleba, prostředek měkký mezi korami,
opp kůra, die Krumme, Brosame, Schmolle.
V. Kvašený chléb dvě kůry má a střídu vnitř
dírkovatou. Kom. J. 406. Odpadlý (odkorný)
chléb, když kůrka od střídy odstává. Us.
Chuť jako s. žemliěková má. Ler. I střenkou
se s-a ukrojiti dá. Vz Střenka. Ze střídečky
voda tekla, za kůrečkú myš utekla. Sš. P. 682.

2. Střída a třída, y, f., m. črěda, proto
střída i třída, poněvadž čr v stř n. tř se
proměňuje. Mk. S. = řád, řada, střídání,
die Ordnung, Reihe, der Wechsel. Kteříž
přicházeli podlé třídy své k vykonávání
povinností svých. Br. Po s-dě švihal. Ziak.
S. zdaru, der Wechsel des Gedeihens. Dch.
V udávání jmen těch nějaký parallelismus
a pravidelná s. panuje; Světla obnovy dob
denních s-dou stanoviti. Sš. Sk. 232., Hc.
30. (Hý.). - Troj., St. skl., Jel. — S. =
ulice, die Gasse. Dlouhá s. 'v Praze). Us.
K Dlouhé třídě. V. Husova 8. Us. S., pol.
chodník, die Strecke, der Ort, v horn. S.
denní, die Tagstrecke (Stollen), rovinná,
die Sohlstrecke, smerná, streichende S.,
Feld-, hlavní, Grund , Haupt-, patrová. Sohl-,
Lauf-, Hauptstrecke, sklonitá či nakloněná,
Flach-, geneigte S. (přímo-, kosněsklonitá),
dovrchní, der Aufbruch, die Aufbruch-, stei-
gende S., kosná, Diagonal-, upadni (úpad-
nice), der Abhau, die abfallende S., kosně
úpadní, ein- o. abfallende Diagonale, krovní,
počevní, příčná, die Quer-, křížová, die
Kreuz-, střední, die Mittel-, odbočná n. vý-
bočná, Seiten-, ochozná, die Umbruch-, der
Umbruch, dvojná nebo podvojná, Doppel-,
jalová, taubes Ort, skalní, das Gesteinort,
uhelná, die Kohlen-, vozná, Förder-, Ru-
mová, Bergeförder-, kolejná, Bahn-, vlačná
či smyčná, Schlepp-, koleční či tačková,
Karren-, saničná, Schlittenschlepp-, odklizná,
svážná, Brems-, konní, Pferde-, chozná n.
lezná, Fahr-, větrní n. výdušná, Wetter-,
úvodní, einziehende Wetter-, vodní, Wasser-,
Sumpf-, kutná n. rozvědná. Versuch-, slídná,
Ausrichtungs-, přípravná, Vorrichtungs-,
rozdělná, Theilungs-, spojná, Verbindungs-,
ohradní, Begränzungs-, pomezní n. hraniční,
Gränz-, porubná, die Abbau-, pilířová, Pfei-
ler-. S-du hnáti, prováděti, dělati. Vz Hř.
83.-85. — S. = sbor, pořádek lidu, oddě-
lení, die Ordnung, Klasse, Zunft. S. žákův
(prvá, druhá atd.). V. Školáci první třídy.
I). Na 24 třídy rozděleni byli. Br. S. rostlin.
Us., Rostl. — Vz Třída.

Střídací, Wechsel-. Šm.

Střídadlo, a, n., na dráze, der Wechsel.
Us.

Střídání, n., die Abwechselung. Vz Stří-
dati. Hodina, čas ku střídání, die Lösestunde.
D. S. pravidelné mezi dvěma, die Alter-
nation. Nz. S. vozů, der Wagenwechsel, ná-
lady. Dch. S. se pošt, der Postwechsel. J.
tr. S. plodin v širším smyslu, když rozličné
plodiny za sebou následuji, v užším smyslu —
pravidelné s. steblin s rostlinami listnatými
dle vzorce: okopanina, jařina (steblina), jetel,
ozim (steblina) atd., der Fruchtwechsel. Pta.

Vz Kk. 63. — S. hlásek, Lautwechsel. Vy-
měňováni hlásek jedné s druhou v jednom
a témž kmeni, kteréž jeví se přirovnáváním
rozličných českých slov k českým n. ke slo-
vům jazyků příbuzných, jmenujeme s-ím.
Bž. 36. Střídáním samohlásek jmenujeme
všecky ty proměny, jimiž nastoupila jedna
samohláska (n. dvojhláska) na místo druhé, ať
slabší místo silnější nebo naopak, ale jenom
v příkladech sporadických, nikoliv dle dů-
sledného pravidla, bez patrné nám zjevné
příčiny. Výsledek jeho jest dvojí: buď se
samohlásky sesílily aneb seslabily, vz tedy:
Seslabování, Sesilování samohlásek; vz A,
E, Ě, J, O, U, Ý. Vz více v Historii čes.
samohlásek str. 101., Gb.; vz o střídání
samohlásek v jazycích slovanských S. N.
VIII. str. 651., Gb. Hl. 77., 82., Bž. 15., 36.
Cf. otsad a otsud, nabydu a nabudu, syrový
a surový; u Hanáků: bele rebe místo byly
ryby. — Také souhlásky sourodé se stří-
dají, aniý by se proměnám těm jakási pří-
čina podkládati mohla; nýbrž jako ve stří-
dání samohlásek tak také zde jest více
hravé libovůle než úmyslu a pravidla pozo-
rovati. Gb. Tak se střídají: 1. retnice: pří-
buzný m. přívuzný, modlitba m. modlitva,
smilný m. vilný, písebný m. písemný; 2.
zubnice: brotiti — broditi, ot — od, třiesky —
dřiezky; 3. jazyčné: blesk —břesk, leda—
neda, milerka — milenka; 4. hrdelnice:
chrbet — hrbet, chatrč — katrč, mozk —
mozh (mozg). Kt. Vz S. N. VIII. 656., BŽ.
51., 52., Gb. Hl. 91. O s. hlásek na mor.
Zlínsku vz Mtc. 1878., 5., 9. (Brt.).

Střídař, e, m., vz Přibirač.

Střídati, třídati, střídávati; stříditi, tří-
diti, il, ěn, ění = střídou měniti, wechseln,
abwechseln; se = střídou dělati něco, jedno
po druhém, wechseln, abwechseln. Jg. —
co: stráž. D. — se v čem: ve zpěvu, D.,
v práci. Sych. — se při čem: při práci.
Sych. — (se) s čím. Střídalo se horko se
studenem. Ráj. Žula s rulou se střídá. Vys.
Ta paní ráda se služkami střídá. Dch. —
se kde s čím. V jiných listech nauky
dogmatické se střídají s naukami mravů.
Sš. I. 9.

Střídavě, abwechselnd. Alg. Stč. 162..
Rst. 498.

Střídavec, vce, m., der Diadochit. Šm.

Střídavka, y, f., das Wechselfieber. Rk.

Střídavolistý dřín. Rostl. III. b. 116.

Střídavý, Wechsel-, abwechselnd. S-vé
písně, Ráj., hospodářství (vz více v S. N.),
D., údy (v rostlinství). Rostl. S-vé větry
(Moussons, pl.), Nz., případy, Wechselfälle,
m. Dch. S. funkce v mathm., alternirend.
Stč.

Střídečka, vz Střída.

Střídiště (střediště), ě, n., der Ablösungs-
platz. Zlob.

Stříditi, vz Střídati.

Střídka, y, f., vz Střída 1., 2. - S.,
ves u Volyně. PL. — S., vz Strojivo.

Střídlivosť, i, f. = střízlivost. Mor. Té.

Střídmě, vz Středmě.

Střídměti, ěl, ění, massig werden. Jg.

Střídmiti, il, en, ení, massigen, tempe-
riren. Jg.