716

Střídmo, střídně, třídně = proměnně,
jeden po druhém, abwechselnd. C. — S.,
massig. Jg.

Střídmost', vz Středmost. S. = stálé sna-
žení pud potravní způsobem od Boha usta-
noveným ukájeti. Její protivou je nepo-
řádná chtivosť jedení a pití t. j. nemírné
sobě libování v jídle a pití čili nestřídmosť.
MP. 152. Střídmost' vyjasňuje vtip. Us. Tč.

Střídmota, y, f. = střídmost, die Massig-
keit. S. jídla, pití; S-sti píleti. Sš. Hc. 29.,
Mt. 94.

Střídmý, vz Středmý.

Střídnice, e, f. Takové souhlásky, jimiž
se ve příbuzných jazycích slova stejného
významu, původu a tvaru přece ve znění
svém Rozeznávají, jmenujeme střídnicemi:
ve strb. ryba a čes. rybu jest tedy české
u střídnicí za strb. q a strb. q střídnicí za
české u atd. Vz Gb. Hl. 23. a násl., Jer,
Nosovka. Za ь nastupuje s. i: jesti (jestb),
strć. dasti = dá. Bž. 8. Vz Střídání.

Střídnictví, třídnictví, n. = úřad stříd-
níka, das Vikariat, Klassenlehreramt. D.

Stříduík, třídník, a, m. = kdo s dru-
hým střídou zastává službu n. práci nějakou,
der Stellvertreter, Ablöser, Wöchner. — V.
Joden jest Bóh, jeden jest, také s-ník boží
i lidský, mediatoR. ZN. S. farářův — kaplan.
S. biskupský. D. Svatokupectví farářovo
i střídnikovo. Hus I. 477. Zabit jest takový
knéz Křišťan kazatel, s knězem Václavem,
svým střídníkem. Dač. I. 16. — S., vicarius,
přednosta duchovního okresu, na Mor. děkan,
der Vikar. Dch. Vz Tk. III. 660. — S., der
Gefreite. S. N.

1. Střídný, třídný, -ní = střídavý, wech-
selseitig, wechselnd, Wechsel-. S. hospo-
dářství, zpěv, Puch., pojmové, Marek, kolo,
Rohn., pastviny, Kouble, vazba, das Leer-
gebind, Leergesperre. — S., subst., hlavní
učitel třídy, její představený, der Ordinarius,
Klassenlehrer.

2. Střídný = uličný, Gassen-. Ž. wit.
Střídolupenný, střídonitý. Rostl. I. b. 72.
Střídospeřený, alternatim pinnatus. Rstl.

I. b. 89.

Střídostranný. S. úhlové, Wechselwinkel.
Sedl. G. 9.

Střídování, n., der Streckenbau, v hora.

Střídový. S. zdění, die Streckenmaue-
rung. Bc.

Střiehli — střáhli, hlídali. Kat.

Střieti = šířiti. — co. Vaši dědové ne-
pokoj sú veždy střeli. Alx.

Striga, y, f. — čarodějnice. Slov.

Strigoň, ě, m. = čarodějník. Slov.

Střih, u, m. = střihnutí, der Schnitt,
Zuschnitt. S. krejčovský. D. Vzorek s-hu,
das Schnittmuster. Dch. Šířka střihu, die
Schnittbreite. Šp. Spatře střihy a všecky
kroje. Smil v. 1569. Výkres, vypichování
kreslení s-hu; kolečko ku vypichování s-u;
nauka o přistřihování s-u; s. kresliti; měřiti
dle s-u. S. a Ž. — S. v horn., die Bahn,
der Schnitt, das Ablösen. Vz Hř. — S. ovcí,
die SchafschuR. Mor. — S. = mezera mezi
vodními trubami, der Stoss. Vys. — S. =
prostora mezi vory. — S. = místo, ve kterém
se čtvrti kola etc. spojují, die Fuge, der

Wechsel. Skládati ramena a kola do střihu.
Vys. Plocha střihu. Šp. — S. kamenický,
der Steinschnitt, strojní, der Maschinen-
schnitt. Šp. — Střihem na někoho se podí-
vati = po straně. Šml.

Střiha, y, f. = čarodějnice, die Hexe.
U Opavy. Pk. Na Slov. stryga, striga. Koll.

Střihací, Schneid-. S. nůžky (krejčovské).
V. S. hrana, die Schneidekante. Šp.

Střihač, e, m., der Zuschneider. S. ovcí,
der Wollscherer. Bj.

Střihačka, y, f., která neco stříhá, die
Schneiderin. — S., stříž vlny, die Schur.
V s-u; v čas s-y. Bern. — Jg.

Stříhačský, stříhacký, Schneider-, Sche-
rer- S-ské nůžky. Sedl.

Stříhačství, stříhactví, n., die Schnei-
derei, Schererei. Us. Jg.

Střihadlo, stříhadlo, a, n., střihadelko,
střihátko = nástroj střihači, das Schneid-
werkzeug. Ros.

1. Střihák, a, m. = píchač, der Kneip-
wurm. Cf. Stříhava. Puch.

2. Střihák, n, m. = střihací houseník, die
Raupenschere. Šp.

Stříhání, n., das Schneiden, Zuschneiden.
S. do kola, das Rundschneiden. Šp. Jenž
frejóv, tancov, zabylstvie, her, s. rúcha a
jiných zlých obyčejóv za hřiech nemají.
'Hus III. 108. S. ovcí. Vz KP. III 290.

Stříhanka, y, f., kožovka, die Häutel-
wolle. Šp.

Střihanov, a, m., ves u Vys. Mýta.

Stříhanozubatý, scissodentatus. S. list.
Rostl. III. b. 95.

Stříhaný, střihaný; -án, a, o, geschnit-
ten, geschoren, čern., Us. S. list, incisus,
hlouběji zařezávaný s cípy úzkými a špi-
čatými. Čl. Kv. XXVII.

Střihárna, y, f. S. vlasův (nov.), das
Haarschneidekabinet. Rk.

Střihatel, e, m., der Schneider, Zu-
schneider. Jako beránek přede s-lem svojím
němý. Sš. Sk. 101.

Stříhati, vz Střihnouti.

Střihátka, pl., střihátko, a, n., die Schere.
Šm.

Stříhavka, střihavka, stříhava, y, f. —
brouk, mordica. — S. = zmije domácí, co-
luber dornesticus, die Hausotter. Kom. —
S. = škvor. Us. — S. = druh hrušek. Us.
-- S. = vosa, Wespe, f., sinex gigas. Vz
KP. III. 315. -- S., y, rn., osob. jm. Šd.

Stříhavý, kdo rád stříhá, Schneide-,
schneidend. Ros.

Střihnouti a stříhnouti, hnul, ut, utí;
stříd, střihu, -žeš atd., střihl, žen, ení;
střihati, stříhati, střihám, stříhám n. střiži
a stříži; střihávati, stříhávati = nůžkami
krájeti, mit der Schere schneiden, scheren;
nožem nebo jiným nástrojem, schneiden;
k sobě přidělávati, spünden. Jg. Strsl. striga,
tondeo, strhrněm. strīhhan, streichen. J.
Schmidt z. Gesch. der indog. Vokale 1. 55.,
Mkl. L. 129. — abs. Podívej se, ten zajíc
stříhá (upaluje). Dnes tam pořádně střihá,
jak by střihal (jest zima). Mor. Hý. Hospod-
ský stříhá (holí = dře, mnoho žádá).D. Stři-
ženo jako řezáno. Vz Stejnost'. Č Žito, ja-
koby střih (střihl = rovné). V Doudlebsku.