Předchozí (716)  Strana:717  Další (718) |
|
|||
717
|
|||
|
|||
Hosp. — co: papír, sukno, minci. Us., ovce
(nůžkami holiti). V. S. koho = udeřiti. Ná- jemník pilen jest, aby střihl a zdojil ovce. Hus I. 445 Už ho ostříhali (na vojnu odvedli). Mor. Šd. Ať toť střihú ovce sluhy tvé. Bj. S. stádo. Bj. Ovci střihou, koze (kozí) řiť lupá (= našim sousedům zle se děje, bojme se i my téhož). Prov. S. vlnu, vlasy, Us., bradu (holiti), V., roucho, šat (uměle vy- střihovati), Hus., ramena kola, skruže nebo čtvrti kola s. (sříznouti, aby k sobě přilé- haly, zusammenschneiden). Vys. — co jak: vlasy přes hřeben. V. Tys mě střih' jazykem pres prdel (slovy mě porazil). U Jižné. Vrů. S. po niti, Šp. podlé niti, Dch., do klínku, in Zwickel. Šp. Ten mu střih' po fraku (naň vyzrál, napálil ho). V Kunvald. Msk. — (co) čím. Vlasy nůžkami; vodu korábem
s. Kom. Stříhati hubou (čpuliti ji). Němc. Hlavu někomu mečem s. (skrojiti). St. skl.. Alx. 1120. Kůň ušima stříhá (poslouchá). Us. Ja. Zvěř sluchy stříhá. Šp. — co komu = (skrojiti). Siemu Tatařín ucho střieže. Rkk. 55. Vz předcházející. — co k čemu: prkno k druhému (přidělati). Jg. — se kde. Pod námi voda střihati se po-
čala (rozvírati se). Kom. — (komu) na co (jak). S. někomu na frak, na kalhoty (vypráskati mu). Us. S. na cizí fatky (na cizí útraty jísti, píti). U Olom. Sd. S-nouti na koho = pozor míti, aufmerken ; číhati, lauern. U Olom. Sd. S-ti někomu na kabát podlé oka, bez míry. — s adv.: kosmo, šikmo. Šp. Zle se odievají nynie lidé, že z dalekých vlastí toho dobývají a dobudúce těžce a drazě, pak šeředně, marně a sobě škodlivě stříhají. Hus II. 240. Vítr dnes dobře sříhá (je ostrý). Mor. Šd. Stříhnutí, n., der Schnitt.
Stříhnutý, střihnutý; -ut. a, o, ge-
schnitten, geschoren. Střihom, a, m., město ve Slezsku. Pal.
Děj. IV. 2. 93., Tk. IV. 741. Střihoň, ě (slov. strygoň), m. = čaro-
dejník, Hexenmeister, m. Cf. Střiha, Strigoň. Střihov, a, m., ves v Poděbradsku.
Střihovací, Scher-. S. hřebík u vozu,
der Schernagel. D. Střihovač, e, m., der Fughobel. Šp. S.
jednoduchý, s rukověťmi, s klopkou, s klop- kou a rukověťmi, dvoubřitý, Doppelfugh. Skv. — S. = střihovadlo. Střihovačka, postřihovačka, y, f. = se-
kera kolárská, die Lang-, Spitzhacke, das Langbeil der Wagner. Jg. — S., die Stoss- lade. Skv. Stŕihovadlo, a, n. — střihovač, náčiní
kolářske t. kolmo stojící na třech nohách silné dřevo, s čepem vzhůru strmícím, na něž se nastrkuje píst, aby se délka loukotí podlé špicí ustanovila, der Fügestock, Füge- block. Jg. Střihovati, fügen. Vz Střihnouti.
Střihový život, der Plassometer. Prm.
IV. 182. S. plochy (střihy), die Schnitt, Ab- lösungsflächen. Hř. S. strana, die Fugenseite. Šp. Strich, něm. Einem einen Strich durch
die Rechnung machen, někomu útory sraziti. Selhalo mu. |
Střich, u, m. = struk (u vemene), die
Zitze. U Opavy. Klš. Mtl. praví, že u Pří- bora říkají: střik; taktéž na mor. Drahansku, u Prostějova, u Víškova, u Brna (jen) střik. Hý. Kráva dojí na dva střiky. Hý. Střik, u, m. = stříknutí, das einmalige
Spritzen. — S. = běh, pád vody na kolo vodní, der Stoss, das Gefäll (unterschlächtig). Voda má velký, malý s. Mlýny na potoce mají nápad (vrchní vody; mlýny se spodní vodou mají střik). Mlýn na jednom s-ku = na začátku potoka; mlýn na posledním střiku = na konci potoka. Vys. U koreč- níkňv a vlků ptáme se na nápad, u hřebe- náčův a dvoukružníků na střik. Us. Čím prudčeji voda na žlabách teče. tím větší střik se praví. — S. = paprsek vody, který ne- chávají z trouby neustále srčeti, aby voda v troube nezamrzla, der Strahl. V Želivsku. Sř. — S. = sprcha, die Douche. Šp. — S. u rybníka, kudy voda ze strouhy do rybníka vtéká. Rybník má silný, slabý s. U Hořic. Hk. — S., na Slov. = chuť, laskomina, das Lüstchen, Gelüste. S. na něco míti. Us. — S., morchella esculenta. U Pŕíbora, Mtl. — S. = struk. Vz Střich. Střik, u, m., der Spritztropfen. Těch pár
s-ků (dešťových kapek) nám nic neudělá. V Kunvald. Msk. — S. střelený, v mech., das Stossgefälle. Šp. Stříkací, Spritz-, spritzend. S. nástroj,
die Spritzmaschine, studnice, der Spritz- brunnen, Hlas., kohoutek, vůz, koupelna (Doucheapparat), malba (Spritzmalerei, f.), Dch., trouba, das Spritzrohr, nádoba, Šp., láhev, roura. KP. II. 404. S. nástroj. Hlas. Střikač, e, m., der Spritzer. Jg. — S. =
stříkačka, die Spritze. Mor. Čern., Tys. S. na květiny, der Blumenspritzer. Dch. Stříkačka, stříkačka, y, f. = nástroj
ku stříkání, na Mor. střikač, na Slov. sy- kačka, die Spritze. S-čka ku hašeni ohně. Sedl. Kožená trubka u ní, kterou se voda do ohně stříká: had, hadice, střevo. Šm., Šp. S. na oheň n. jen stříkačka, Nz., obyčejná, domácí nebo ruční, parní. S. Bramahova a Repsoldova k hasení ohně. S. přenosná, die Tragspr., na hnojivku, Jauchen-, zahradní, Gartenspr., die Hydronett, Dch., včelařská (má místo otvoru jemný cedník). Lš. Se s-kou ku požáru přijeti; s-ku vodou na- pájeti; s-kou oheň hasiti. Vz Stříkati, S. N., KP. II. 404. S-čka hrtánová ze tvrdého kaučuku (vz Nástroje k ohledávání hrtánu); sklenná Mildnerova s rovným a ohnutým násadcem Anelovým (vz Nástroje k ope- racím očním); injekční jemná s třemi trub- kami ku pracem mikroskopickým (vz Ná- stroj); Amussatova ku vstřikování do mě- chýře (vz Nástroje k operaci na pyji); Pra- vatzova ze stříbra, ze stříbra nového, jen s jednou dutou jehlou; zjinačená Leiterem s jednou jehlou nebo s dvěma jehlami ku vstřikování podkožnímu (vz Nástroj); jemná injekční s 3, 6 násadci (vz Nástroje k pitvě); pro koně (vz Nástroje pro dobytčí lékaře); do sklenníka s dlouhou kautšukovou rourou ku stříkání do dálky (vz Nástroj zahrad- nický, die Treibhausspritze): ušní (cínová, skleněná, míčovitá, gumová, hruškovitá), na |
||
|
|||
Předchozí (716)  Strana:717  Další (718) |