717

Hosp. — co: papír, sukno, minci. Us., ovce
(nůžkami holiti). V. S. koho = udeřiti. Ná-
jemník pilen jest, aby střihl a zdojil ovce. Hus
I. 445 Už ho ostříhali (na vojnu odvedli).
Mor. Šd. Ať toť střihú ovce sluhy tvé. Bj.
S. stádo. Bj. Ovci střihou, koze (kozí) řiť
lupá (= našim sousedům zle se děje, bojme
se i my téhož). Prov. S. vlnu, vlasy, Us.,
bradu (holiti), V., roucho, šat (uměle vy-
střihovati), Hus., ramena kola, skruže nebo
čtvrti kola s. (sříznouti, aby k sobě přilé-
haly, zusammenschneiden). Vys. — co jak:
vlasy přes hřeben. V. Tys mě střih' jazykem
pres prdel (slovy mě porazil). U Jižné. Vrů.
S. po niti, Šp. podlé niti, Dch., do klínku,
in Zwickel. Šp. Ten mu střih' po fraku
(naň vyzrál, napálil ho). V Kunvald. Msk.

— (co) čím. Vlasy nůžkami; vodu korábem
s. Kom. Stříhati hubou (čpuliti ji). Němc.
Hlavu někomu mečem s. (skrojiti). St. skl..
Alx. 1120. Kůň ušima stříhá (poslouchá).
Us. Ja. Zvěř sluchy stříhá. Šp. — co
komu = (skrojiti). Siemu Tatařín ucho
střieže. Rkk. 55. Vz předcházející. — co
k čemu: prkno k druhému (přidělati). Jg.

— se kde. Pod námi voda střihati se po-
čala (rozvírati se). Kom. — (komu) na
co (jak). S. někomu na frak, na kalhoty
(vypráskati mu). Us. S. na cizí fatky (na
cizí útraty jísti, píti). U Olom. Sd. S-nouti
na koho = pozor míti, aufmerken ; číhati,
lauern. U Olom. Sd. S-ti někomu na kabát
podlé oka, bez míry. — s adv.: kosmo,
šikmo. Šp. Zle se odievají nynie lidé, že
z dalekých vlastí toho dobývají a dobudúce
těžce a drazě, pak šeředně, marně a sobě
škodlivě stříhají. Hus II. 240. Vítr dnes
dobře sříhá (je ostrý). Mor. Šd.

Stříhnutí, n., der Schnitt.

Stříhnutý, střihnutý; -ut. a, o, ge-
schnitten, geschoren.

Střihom, a, m., město ve Slezsku. Pal.
Děj. IV. 2. 93., Tk. IV. 741.

Střihoň, ě (slov. strygoň), m. = čaro-
dejník, Hexenmeister, m. Cf. Střiha, Strigoň.

Střihov, a, m., ves v Poděbradsku.

Střihovací, Scher-. S. hřebík u vozu,
der Schernagel. D.

Střihovač, e, m., der Fughobel. Šp. S.
jednoduchý, s rukověťmi, s klopkou, s klop-
kou a rukověťmi, dvoubřitý, Doppelfugh.
Skv. — S. = střihovadlo.

Střihovačka, postřihovačka, y, f. = se-
kera kolárská, die Lang-, Spitzhacke, das
Langbeil der Wagner. Jg. — S., die Stoss-
lade. Skv.

Stŕihovadlo, a, n. — střihovač, náčiní
kolářske t. kolmo stojící na třech nohách
silné dřevo, s čepem vzhůru strmícím, na
něž se nastrkuje píst, aby se délka loukotí
podlé špicí ustanovila, der Fügestock, Füge-
block. Jg.

Střihovati, fügen. Vz Střihnouti.

Střihový život, der Plassometer. Prm.
IV. 182. S. plochy (střihy), die Schnitt, Ab-
lösungsflächen. Hř. S. strana, die Fugenseite.
Šp.

Strich, něm. Einem einen Strich durch
die Rechnung machen, někomu útory sraziti.
Selhalo mu.

Střich, u, m. = struk (u vemene), die
Zitze. U Opavy. Klš. Mtl. praví, že u Pří-
bora říkají: střik; taktéž na mor. Drahansku,
u Prostějova, u Víškova, u Brna (jen) střik.
Hý. Kráva dojí na dva střiky. Hý.

Střik, u, m. = stříknutí, das einmalige
Spritzen. — S. = běh, pád vody na kolo
vodní, der Stoss, das Gefäll (unterschlächtig).
Voda má velký, malý s. Mlýny na potoce
mají nápad (vrchní vody; mlýny se spodní
vodou mají střik). Mlýn na jednom s-ku =
na začátku potoka; mlýn na posledním
střiku = na konci potoka. Vys. U koreč-
níkňv a vlků ptáme se na nápad, u hřebe-
náčův a dvoukružníků na střik. Us. Čím
prudčeji voda na žlabách teče. tím větší střik
se praví. — S. = paprsek vody, který ne-
chávají z trouby neustále srčeti, aby voda
v troube nezamrzla, der Strahl. V Želivsku.
Sř. — S. = sprcha, die Douche. Šp. — S.
u rybníka, kudy voda ze strouhy do rybníka
vtéká. Rybník má silný, slabý s. U Hořic.
Hk. — S., na Slov. = chuť, laskomina, das
Lüstchen, Gelüste. S. na něco míti. Us. —
S., morchella esculenta. U Pŕíbora, Mtl. —
S. = struk. Vz Střich.

Střik, u, m., der Spritztropfen. Těch pár
s-ků (dešťových kapek) nám nic neudělá.
V Kunvald. Msk. — S. střelený, v mech.,
das Stossgefälle. Šp.

Stříkací, Spritz-, spritzend. S. nástroj,
die Spritzmaschine, studnice, der Spritz-
brunnen, Hlas., kohoutek, vůz, koupelna
(Doucheapparat), malba (Spritzmalerei, f.),
Dch., trouba, das Spritzrohr, nádoba, Šp.,
láhev, roura. KP. II. 404. S. nástroj. Hlas.

Střikač, e, m., der Spritzer. Jg. — S. =
stříkačka, die Spritze. Mor. Čern., Tys. S.
na květiny, der Blumenspritzer. Dch.

Stříkačka, stříkačka, y, f. = nástroj
ku stříkání, na Mor. střikač, na Slov. sy-
kačka, die Spritze. S-čka ku hašeni ohně.
Sedl. Kožená trubka u ní, kterou se voda
do ohně stříká: had, hadice, střevo. Šm., Šp.
S. na oheň n. jen stříkačka, Nz., obyčejná,
domácí nebo ruční, parní. S. Bramahova a
Repsoldova k hasení ohně. S. přenosná, die
Tragspr., na hnojivku, Jauchen-, zahradní,
Gartenspr., die Hydronett, Dch., včelařská
(má místo otvoru jemný cedník). Lš. Se
s-kou ku požáru přijeti; s-ku vodou na-
pájeti; s-kou oheň hasiti. Vz Stříkati, S.
N., KP. II. 404. S-čka hrtánová ze tvrdého
kaučuku (vz Nástroje k ohledávání hrtánu);
sklenná Mildnerova s rovným a ohnutým
násadcem Anelovým (vz Nástroje k ope-
racím očním); injekční jemná s třemi trub-
kami ku pracem mikroskopickým (vz Ná-
stroj); Amussatova ku vstřikování do mě-
chýře (vz Nástroje k operaci na pyji); Pra-
vatzova ze stříbra, ze stříbra nového, jen
s jednou dutou jehlou; zjinačená Leiterem
s jednou jehlou nebo s dvěma jehlami ku
vstřikování podkožnímu (vz Nástroj); jemná
injekční s 3, 6 násadci (vz Nástroje k pitvě);
pro koně (vz Nástroje pro dobytčí lékaře);
do sklenníka s dlouhou kautšukovou rourou
ku stříkání do dálky (vz Nástroj zahrad-
nický, die Treibhausspritze): ušní (cínová,
skleněná, míčovitá, gumová, hruškovitá), na