719

Střípati = střepati, střápati, způsobiti,
stiften, machen — co mezi kým. Nepřízeň
mezi námi s. chtěl. Boč. exc.

Střípek, vz Střep.

Střískati = stlouci, zusammenschlagen,
zusammenbrechen. — koho = zbíti. D. —
co jak: modly v prach s-ati. Lom. — co
čím: hrnce holí. — co proč. Ze zlosti
střískal všecko nádobí. Sych.

Střískový, Span-. Vz Třískový.

Stříslo, vz Tříslo.

Střísniti, il, ěn, ění = pospiniti, besudeln.
Us. — co čím: ovocem.

Střísti, vz Třísti. S. se koho = zbaviti
se, loswerden. Sem rád, že sera se ho střísl.
Mor. Hý.

Síříš ledu, lépe: stříž. — S., vír mořský,
charybdis, vorrago maris, zastar. Rozk.,
Lex. vet.

Stříšiti, vz Střížiti.

Stříška, vz Střecha. S-ška na oči. der
Augenschirm.

Stříšť, i, f. S. ledu. U Chrud. Kd. Vz
Stříž.

Stříštěný; -ěn, a, o, zersplittert. Dch.

Stříštiti, il, ěn, ění, zusammensplittern.
Šm. — co.

Střítecký, ého, m., osob. jm. Šd.

Střítež, e, f., Arnsdorf, ves u Hranic na
Mor.; vsi u Val. Meziříčí, u Třebíče, u By-
střice na Mor., Tč., u Mohelnice na Mor.,
v Milevsku, u Golč. Jeníkova, u Chrasti,
u Richmbnrka, u Kralovic, u Litomyšle,
u Klatov, u Volyně, u Pelhřimova, u Na-
savrk, u Ml. Vožice. Vz Tk. III. 660., S. N.

Stříti, stru, střeš atd., střel, en, ení =
roztahovati, ausbreiten, ausdehen; setříti,
verwischen, abwischen. Strsl. stъra, strêtí,
sternere, řec. óróypvui, stind. star, strnoti.
Mkl. L. 27. — co. Rokyc. Stůl s. Us. —
co jak kam. Střete větve svoje v pros-
bách ku blankytu. Sš. Bs. 4.

Střívě, pl., f. — střevíce, botky. Na vých.
Mor. Věk., Brt., Sš. P. 703,, Sš. Mt. 140.

Střízbý (sr. starč. střívný) = střízlivý.
Mor. Kd., Sd.

Střízek, zku, na., das Scheuerfass. Vz
Střez. Šp.

Střízlík, vz Stříž, 4.

Střízlisko, a, m. = hubený muzik. Šm.
Vz Střízlý.

Střízlivě, střízvě, po střížím, po stříz-
livá = neopile, nüchtern. S. živu býti. Hus
III. 104. D. Střízvě. V. Střízvě žíti. Sš.
Hc. 25. Po střiezvu se ho ptal, kdo by
jemuto učinil? NB. Tč. 108.

Střízlivěti, střízvěti, ěl, ění; střízvívati,
nüchtern werden. — čeho: vína. Ms. fragm.
Cerron. — od čeho: od zlosti. Ms. M.

Střízlivost, střízvosť, i, f., die Nüchtern-
heit. V. S. jest zdrželivost' od zbytečných
potrav. Kom. K střízlivosti ponoukati. Br.
Nestřízlivosť = opilosť. Br.

Střízlivý, střízvý; dříve a na Sloven.
posud střezlivý, střezvý, na Mor. střízbý
(Šd.); střízliv. Střízvý je strsl. trezvь, příp.
-vъ.. Mkl. B. 219. S, = kdo se neopil nebo
z opilosti vyspal, lačný, přenes. = rozumu
prostného se držící (Sš. II. 338.), nüchtern.
S. kritik = rozvážný, besonnen, nüchtern.

Sš. II. 151. Za s. jak živ to žádnému nedal
(nevyhuboval) jako tenkrát (jsa opilý).
U Chocerad. Vk. S-vý život vésti. V. Co
s-vý na srdci má, to se opilému na jazyku
vypukne. V. Co v srdci s-vého, to je na
jazyku opilého. Horný-. Co s. v sobě kryje,
to opilý ze sebe ven vylije. Hnš. Kdo je
málo střízlivý, bývá časně šedivý aneb
aspoň plešivý. Na Ostrav. Tč. — v čem,
v pití, y požívání vina. D. — od čeho. Vz
Trh. C. — čím: vínem. Kom. (D. této
vazby neschvaluje).

Střízlý = hubený, mager. Us. Dch., Šm.
Střízov, a, m., Střisau, ves u Chotěboře.
PL., S. N.

Střizvění, n. = střízlivění. Sš. I. 338. Cf.
násl.

Střízvěti = střízlivým býti, nüchtern
sein. --- abs. Není dosti bdíti a s.; S. je
všady míru držeti a přes meze opatrnosti
nepřekráčeti, veškery náruživosti na uzdě
míti. Sš. II. 262., 389. — komu. Vám s-me.
Sš. I. 338.

Střízvo, a, n., vz Střízvý.
Střízvomyslnosť, i, f. = střídmomysl-
nosf. Sš. I. 123.

Střízvosť, i, f. — střízlivosť, mírnosť,
krotkost. Sš. II. 262., 351. Oni pak přika-
zatele ookory a s-sti v posmechu měli. Hus
II. 345 S. slova. ZN.

Střízvý, vz Střízlivý. Skrovnosť odhoní
hřiech lakot)-, střiezvu mysl učiní. Št. N.
224. S. útroba; Znám jest výrok Ciccronův.
že nikdo za s-va netancuje. Sš. Hc. 27., Mt.
206. A že nemóž býti tak statečný, nenie-li
s-vý v jedení skrovný. Hus I. 119. Bděme
a striezvi buďme. ZN. Ctnosť učí s smyslem
s-vu býti. BO.

1. Stříž, e, stříže, e. střižba, stři-
hačka, y, f. — čas střihání ovec, Schaf-
schur, f. Kom., Sych., Ros.

2. Stříž, e a i, f. hrubá váha jedno-
tlivé mince (stříbra n. zlata a mědi dohro-

mady), der Schrot. Skř., Nz. Stříž a zrno
: mince, mincovní ráz, der Miinzfuss. Šp. Vz

KP. IV. 289. Groš na českou s. a zrno bitý.

D. Vz Zrno.

3. Stříž, e, f. (lépe než stříš, tříž, e, f.,
stříšf), stříž, e, m., na Slov. střiež, u, m. =
dělající se led na vodě, das erste Eis, Grund-
eis. Aqu. — S. = rozpukaný led na řece,
das Treibeis. S. jde. Us. — S. = jíní, der
Reif. Let. 462. — S. vinná ~ vinná sůl,
der Weinstein. D.

4. Stříž, e, střízek, žka, střížík, a,
i střížíček, čka, m. — pták pobřežný, hi-
j rundo riparia, die Ufer-, Wasserschwalbe. —
Střízek, střížík, střížíček, střížiček, střízlík.
střízlík = malý ptáček, králíček, na Mo-
ravě plotníček (Brt.), troglodytes, regulus,
motacilla trochulus, das Goldhähnchen, der
Winter-, Nessel-, Meissen-, Zaunkönig. V..
Kom. Vz Frč. 354., Schd. II. 442., S. N.

Toho střížička bych po jídle snědl (das
kleine Männchen stecke ich in Sack). Sych.
j Jsi jako střízlík. Us. Vrů. Ty střižičku
vtáčku, ty neseješ, nevořeš, jenom dycky
lauduješ. Sš. P.' 728.

5. Stříž, e, f., v tělocviku. S. zanožmo,
prednožmo. Tš., KP. I. 573,