720

6. Stříž, e, střížava, y, f. = mžení,
Jhavina, Šediny ti sype na hlavu a ti
v ducha ralhu a stříže dýmá. >Sš. Snt. 46.
Cf. Střížaha. (Šd.).

7. Stříž, e, Střížek, žka, m., osob. jm.
Mor. Šd.

8. Stříž, e, f., ostříž, okrotice, kulatička,
cephalauthera, rostl. 81b. 211.

Střiža letnica, paseky u Rožnova. Tě.

Střižanov, a, m., Strčanau, vz Strčano.

Střížaha, y, f. = spálení od mrazu květu,
listí, der Frostbrand. — S.= hustá mlha,
požáry, der Sonnenrauch, der Höhenrauch.
S-hy, střížavy = kalný obzor v čas dlouhého
sucha, též tolik co mhla. Ve Valašsku na
Mor. Vck. S-hy v srpnu, zima v únoru. Kda.
Vz Stříž, 6., S. N.

Střížava, vz Stříž, 6., Střížaha.

Střižba, y, f. = stříž, die Schafschur.
Kos.

Střiže, zastr. = stříhl. Výb. I. 1120. 14.

Střižec, žce, m. = kdo střihá, der Sehe-
rer. S. ovcí. Ben., BO.

Střižena, y, f. = střížaha. Mor. Bkl., Sd.,
Brt.

Střížek, čka, m., der Zaunkönig. Vz Stříž,
4. U Opav. Pk. — S., žku, m. = ostřižek,
Abschnitzel, n. Dch. Vz Střížky.

Stříželka, y, f., osob. jm., na Mor. Sd.

Střižení, n., das Schneiden, Scheren. Us.

Střižený, geschoren, geschnitten. S. vlna,
V., ovce. Hus III. 44.

Stŕížík, a, m., osob. jm. Slez. Sd. — S.,
vz Stříž, 4.

Střížiti, il, en, ení = střížím (ledem) po-
táhnouti, überharschen. — se. Voda se stříží.
Us. Jg.

Střižka, y, f. S. ovcí (která ovce stříhá),
die Schererin. D. — S. ovcí, die Schafschur.
Tč. - S. = ovce, das Schaf. Mor. D.

Střížkov, a, m., ves a) u Prahy, b) u Be-
nešova. Vz S. N., PL., Tk. I. 87., III. 660.,
IV. 172.

Střižný = co lze snadno stříhati, Schur-,
Scher-. S. ovce, Us., vlna, die Schurwolle,
D., zboží, die Schnittwaare. Kupec s-ného
zboží. Nz.

Střížov, a, m., Střischau, ves u Jihlavy;
Střižau, ves v Olom.: ves u Třebíče. Tč.
Vz S. N.

Střižovice, dle Budějovice, ves u Kro-
měříže, u Štětí, u St. Benátek, u Mnich.
Hradiště, u Blatné, u Blovic.

Strk, u, m. = strčení, udeření, der Stoss,
Schub. Vz Ráz. Při spodálech působí voda
jediné strkem. Sedl. Strk přímý, šikmý,
ústřední, výstředný. Nz. Strkem někoho
z města vyhostiti, mit Schub fortschicken.
Us. Strkem někoho odvésti. Řád. stav. Cf.
Postrk. S. zákonův, kollise, die Kollision.
Zlob. — S. = roztržka, spor, der Konflikt.
J. tr. O ty artikule dlouho mezi námi strkové
a různice byly. 1G04. Pakliby svědci měli
mezi sebou strk a jedni jinú a druzí jinú
paměť, tehdy úředníci mají nejprve žalob-
níka stranu vzíti. Tov. 77. — S., a, m., koho
musíme všude strkati, ein ungelenker Mensch,
Tölpel. Mor. Sd., Vch.

Strkací zbraň, das Stossgewehr. D.

Strkač, e, m., der Schieber. D.

Strkačka, y, f., die Schieberin. Jg.

Strkadelka, y, f., psen, hmyz žilnokřídlý.
Krok.

Strkadlo, a, n., das Stoss-, Schiebwerk-
zeug. S. ve varhanách, der Stecher.

Strkání, n., das Stossen, Schieben.

Strkanice, e, f. = strkaní, die Stösserei,
das Gestosse.

Strkaný ; -án, a, o, gestossen, geschoben.

Strkati, vz Strčiti.

Strkátko, a, n., der Schieber. Rk.

Strkavě, strkem, stossweise. Nz, lk.

Strknouti, vz Strčiti.

Strknutí, n., der Stoss.

Strkot, u, m. = strkání, das Stossen. —
S. pout = chřest, das Rasseln Slov.

Strkov, a, m., vsi u Tábora a u Nasa-
vrk. Tf. 287. Vz S. N.

Strkovice, Sterkowitz, ves u Žatce. Tk.
III. 57., S. N.

Strkulka, y, f. = pálenka, Slov. Tč.

Strmáceně = unaveně, matt, müde.

Strmácení, n., die Abmattung. Jg.

Strmácenosť, i, f. = unavenosť, die Ent-
kräftung, Abmattung. Jg.

Strmácený; -cen, a, o, abgemattet.

Strmáceti, el, en, ení = unaviti, sesla-
biti, entkräften, abmatten. — koho čím:
neustálým posýíáním. Us. - koko s kým.
Let. 9.

Strmě (komp. strměji, strmše) = příkře,
steil, jäh. Slov.

Strměchy, ves u Pelhřimova, Strmiech.
Tk. III. 36.

Strmělka, y, f., čnělka, der Stempel.
Rostl. I. a, 74., Slb.

Strmělosť, i, f., die Hervorragung.

Strmělý = strmící, hervorragend. — S.,
stier. S. pohled. Tys. 10.

Střmen, vz Střemen.

Strmeň, mně, f. = strmý sráz, eine ab-
schüssige Stelle. Sl. ps. II. 5. 182.

Střmenář, e, m., der Steigbügelmacher.
Troj., Tk. 11. 549.

Střmenění, n., das Versehen mit einem
Steigbügel.

Strmení, n., die Hervorragung.

Střmeniti, il, ěn, ění, mit einem Steig-
bügel versehen. Bern.

Střmenní. S. žíly. O vod.

Strměti, strm, mě (íc), ěl, ění = čníti,
vzhůru trčeti, stecken, stehen, sitzen, ragen,
vorragen, vorreihen, vorstossen. Jg. — abs.
Co strmíš = co čumíš, stojíš jako špalek?
Na Mor. Ta skála zhůru strmí. Kom. —
(jak) kde. S velikou chtivostí u zrcadla
s. Jel. Na skále strom strmí. Us. Na tom
strměli (stáli) židé. Brejle mu na nosu strmí.
Kom. L. 58. — čím kde. Strom kořeny
v zemi strmí (stojí). Kom. — komu od-
kud. Rouhavý jim jazyk z huby strmí.
Puch. — kam. Ten strom k nebi strmí.
Puch. — komu kde. Mečík při boku mu
strmí. Plk. — jak. Strom přes střechu
strmí. Jv. — čím kam. Vůz vojem zhůru
do povětří strmící. Kom. L.

Strmina, y, f. = příkřina, der Sturz des
Berges, steiler Abhang. Č. Tam ty srázné
žlabiny a s-ny. Nitra VI. 186. — S. — by-
střina, reissender Bach.