728

Stropnický, ého, m., osob. jm.

Stropnicový, Deckbalken-. Rád. stav.

Stroponiti = stropiti. Však oni něco stro-
pom! V Kunv., u Žamb. Msk., Kf.

Stroporys, u, m., der Deckenriss. Šm.

Stropování, n. = přibírání stropového
t. j. v čas rozděláni uhlí ve stropu necha-
ného, das Firstenranben. Hř.

Stropový, Deck-, Firsten-. S. poval, rá-
kos. Us. S. dřevení (v dolech) die Firsten-
zimmerung. Hř.

Stros, v hornictví. Vz Berma. Arn. Ze
strosa chomáče dýmu se valily. Er. Sl. čít.
70. — S., rozeklaná skála, der Riff. Slov. Tč.

Stroskot, u, m. = stroskotání. S. lodi.
Sš. Sk. 281.

Stroskotati, -kotám a -koci, -ceš atd. =
na kusy stlouci, zerschmettern, zerschlagen.
Jg., V. — co: lodí. Flav., V. — co komu:
kosti. Kom. — co jak: obrazy na kusy.
Exod., v kusy. Troj., Br. — co o koho:
kopí. Troj. — se oč. Lodí se o břeh stro-
skotaly. Troj. - Sych.

Strosniti, il, ční = nevěrným býti, un-
treu sein. komu. Žena mu s-nila. Dač.

II. 68.

Strošek, šku, m., echinospermum. S.
obecný, e. lappula; sehnutý, e. deflexum.
FB. 53., Čl. Kv. 225., Rstp. 1107.

Stroskot = pštrosový. S. vajce. Půh. II.
302.

Stroštovati se = stavěti se. Kluk jako
píď a jak se s-je! Ve vých. Čech. Všk.

Strotiti, lépe: srotiti. Jg.

Stroubiti, strub, stroubě (íc), il, en, ení;
stroubívati, strubovati = troubením svolati,
durch Trompete zusammenrufen; svaditi,
sešívati, zusammenhetzen. Jg. — co, koho
v co: vojsko v hromadu, Ros., lidi v hro-
madu (seštvati). V. Stroubil je v hromadil
(mnoho hlav pod jeden klobouk strčil). C.

— koho k čemu: vojáky k vojně. Kom.

— koho s kým. Jednoho s druhým s (se-
šívati). V., Br. — koho proti komu. Kom
Přátelv proti přátelům v hromadu strubo-
vala. Skl. II. 72.

Strouček, čku, m., vz Struk, Stroužek.
Utrhla si s. rozmaríny. Němc. S. česneku —
stroužek. Na Poličku. Kšá. Kohoutu (o štědrý
večer) dávají s. česneku. Mor. Šd.

Stroučí = lusky, die Schoten. Us. Kb..
Lng., Bkř., Zmš. Vz Struk.

Strouha, struha, stružka, y, f.; struha,
pl. n.; inst. strouhou nebo struhou, gt. pl.
struh, vz Hrouda. S. z kmene stru s pří-
ponou -ha, ve kmeni pak obsaženo eufo-
nické t, tedy kořen sru, jenž také ve san-
skritě se vyskytá a tam téci znamená. Gb.

III. 145., Gl. 325. Tedy strouha co do real-
ného významu = potok, fliessendes Wasser,
vz Potok, der Bach, Graben, die Rinne, das
Flussbett. Stl. struga. fluctus, struja, tlumen;
kmen stru, jejž shledáváme i v ostrovъ, in-
sula, tó 7ieQÍQ(>vTov: pol. strumieň; zdroj m.
struj; lit. sravêti, sraviu; sraujas, sravjas,
fliessend; strové, srovê; sriautas, der Strom ;
struklé, die Röhre, lett. straut; strave, straume,
der Strom; strhrněm. stroum; struot, palus;
řec. óqv : ßa/J-v^^noi-, stínd, sru, sravati;
sr-tas; sr. lett. strauts, der Regenbach: b.

struma je tirv/táv. Mkl. aL. 174. Příp. -ha
(-ga). Mkl. B. 280., 281. — S., potok, rýha
k odtékání vody, příkop, řečiště, tok vody, Jg.,
stoka, žlab, vantroky (u mlýna). Šp. S. pod
zemí: vastrže, hejcuk, zmoka, klus, klús; vedlé
cesty: rýholec; k odvádění dešťovky z vino-
hradů: náhon; jalová (která u mlýna zbyteč-
nou vodu odvádí); dělati strouhu; strouhou,
struhou obehnati (opříkopiti): s-hu vyhlou-
biti, kopati, rýti. Šp. Učiním strúhy potokové
suché. BO. S., jíž nečistoty preč tekou. V.
S. neb řečiště. V. Vedení vody po strou-
hách dělati. Kom. S-hu vůkol oltáře udělal.
Br. Struhy rozděliti. Er. Ať přeskočil vlk
strouhu, nepřeskočí řeku. Prov. Cf. Příkop.
— S, mlýn u Týna nad Vltavou. PL. Na
strouze v Praze. Tk. II. 234. — S., strsl.
straga, srb. struga, mjesto gdje se ovce
muzu (= místo, kde se ovce dojí); stružnjak,
mulctrae genus, pol. stragiew, dolii genus,
rum. strungъ, der Melkstall. Z rum. Mz. 314.,
Mkl. aL. 99.

Strouhací, vz Struhací. S. stroj, nástroj,
Reibmaschine, f. Dch.

Strouhačka, y, f., strašidlo, jímž se hrozí
dětem nechtícím si nohy mýti, že přijde a
jim je něčím drsným ostrouhá. U Krumlova.
Bar.

Strouhal, a, m., osob. jm. Sd.

Strouháuek, struhánek. nku, m. S. do
polívky, geriebener Teig. Rrt, Cf. Strou-
hání, Strouhanka.

Strouhání, vz Strouhati. Das Schaben,
Reiben. S. písma (zhlazování nožíkem), die
Rasur. J. tr. Kleště ku s., die Schlichtzange.
Sp. — S. co strouháno, strouhanka, dro-
bení, ku př. těsto (strouhané), geriebener
Teig. Jg.

Strouhanka, y, f. = něco strouhaného,
ku př. strouhané těsto clo polívky = strou-
háuek. — S. = hrabanina, hrabanka, ste-
livo, die Streu. D. Vůz s-ky. Mg., Ktk., Bar.

Strouhaný; strouhán, a, o. geschabet,
gerieben, geschnitten. S knot, Charpie, V.,
těsto, houska, Us,, perník, syreček, polívka
(vz Strouhanka), Dch., skopovice (geschlich-
tetes Schaffell). Šp. Chrám rnějéše v sobě
dielo s-né a spojované, vytesané a ryté. Bj.
— čím: strojem, struhadlem. Dch.

Strouhati (zastr. strúhali), strouhám a
strouži, strouhej a struž; strouhnouti, hnul
a hl, ut, utí, strouhávati = něčím ostrým
tříti, schaben, reiben, schneiden; struhad-
lem zdrobiti, reiben, klein machen; ořezá-
vati (na Slov.), beschneiden; na soustruh
dělati, drechseln. Jg. Strsl. strъgati neben
dem Denominativum strugati, rädere, řec.
6r(jtvysn&ai. Mkl. aL. 144. Koř. strъg, strůg,
stnord. strjuka, tergere. Strugъ scalprum.
Lit. strugas ist entlehnt. Mkl. aL. 174. —
abs. Strouhal, strouhal, až přestrouhal (pů-
vod neštěstí. Vz Neštěstí.) Č. = co: stromy,
sýr, křen, těsto, zelí, Us., ryby, D., kopyto,
Aqu., douhy (ořezati, na Slov.). Plk. S. mr-
kev, Hlk., řepu, kvačky, okurkový salát (na
nožích), Us. Tč., teletiny, Skř. — koho —
udeřiti, švihnouti. Já tě strouhnu! Jak ho
strúhá, tak ho strúhá (jak ho mele, tak ho
mele). Mor. Šd. S. pána, všiváka: dělati.
Mor. Sd. — koho čím. Já tě tím bičem



	728

	Stropnický, ého, m., osob. jm. Stropnicový, Deckbalken-. Rád. stav. Stroponiti = stropiti. Však oni něco stro- pom! V Kunv., u Žamb. Msk., Kf. Stroporys, u, m., der Deckenriss. Šm. Stropování, n. = přibírání stropového t. j. v čas rozděláni uhlí ve stropu necha- ného, das Firstenranben. Hř. Stropový, Deck-, Firsten-. S. poval, rá- kos. Us. S. dřevení (v dolech) die Firsten- zimmerung. Hř. Stros, v hornictví. Vz Berma. Arn. Ze strosa chomáče dýmu se valily. Er. Sl. čít. 70. — S., rozeklaná skála, der Riff. Slov. Tč. Stroskot, u, m. = stroskotání. S. lodi. Sš. Sk. 281. Stroskotati, -kotám a -koci, -ceš atd. = na kusy stlouci, zerschmettern, zerschlagen. Jg., V. — co: lodí. Flav., V. — co komu: kosti. Kom. — co jak: obrazy na kusy. Exod., v kusy. Troj., Br. — co o koho: kopí. Troj. — se oč. Lodí se o břeh stro- skotaly. Troj. - Sych. Strosniti, il, ční = nevěrným býti, un- treu sein. komu. Žena mu s-nila. Dač. II. 68. Strošek, šku, m., echinospermum. S. obecný, e. lappula; sehnutý, e. deflexum. FB. 53., Čl. Kv. 225., Rstp. 1107. Stroskot = pštrosový. S. vajce. Půh. II. 302. Stroštovati se = stavěti se. Kluk jako píď a jak se s-je! Ve vých. Čech. Všk. Strotiti, lépe: srotiti. Jg. Stroubiti, strub, stroubě (íc), il, en, ení; stroubívati, strubovati = troubením svolati, durch Trompete zusammenrufen; svaditi, sešívati, zusammenhetzen. Jg. — co, koho v co: vojsko v hromadu, Ros., lidi v hro- madu (seštvati). V. Stroubil je v hromadil (mnoho hlav pod jeden klobouk strčil). C. — koho k čemu: vojáky k vojně. Kom. — koho s kým. Jednoho s druhým s (se- šívati). V., Br. — koho proti komu. Kom Přátelv proti přátelům v hromadu strubo- vala. Skl. II. 72. Strouček, čku, m., vz Struk, Stroužek. Utrhla si s. rozmaríny. Němc. S. česneku — stroužek. Na Poličku. Kšá. Kohoutu (o štědrý večer) dávají s. česneku. Mor. Šd. Stroučí = lusky, die Schoten. Us. Kb.. Lng., Bkř., Zmš. Vz Struk. Strouha, struha, stružka, y, f.; struha, pl. n.; inst. strouhou nebo struhou, gt. pl. struh, vz Hrouda. S. z kmene stru s pří- ponou -ha, ve kmeni pak obsaženo eufo- nické t, tedy kořen sru, jenž také ve san- skritě se vyskytá a tam téci znamená. Gb. III. 145., Gl. 325. Tedy strouha co do real- ného významu = potok, fliessendes Wasser, vz Potok, der Bach, Graben, die Rinne, das Flussbett. Stl. struga. fluctus, struja, tlumen; kmen stru, jejž shledáváme i v ostrovъ, in- sula, tó 7ieQÍQ(>vTov: pol. strumieň; zdroj m. struj; lit. sravêti, sraviu; sraujas, sravjas, fliessend; strové, srovê; sriautas, der Strom ; struklé, die Röhre, lett. straut; strave, straume, der Strom; strhrněm. stroum; struot, palus; řec. óqv : ßa/J-v^^noi-, stínd, sru, sravati; sr-tas; sr. lett. strauts, der Regenbach: b.	struma je tirv/táv. Mkl. aL. 174. Příp. -ha (-ga). Mkl. B. 280., 281. — S., potok, rýha k odtékání vody, příkop, řečiště, tok vody, Jg., stoka, žlab, vantroky (u mlýna). Šp. S. pod zemí: vastrže, hejcuk, zmoka, klus, klús; vedlé cesty: rýholec; k odvádění dešťovky z vino- hradů: náhon; jalová (která u mlýna zbyteč- nou vodu odvádí); dělati strouhu; strouhou, struhou obehnati (opříkopiti): s-hu vyhlou- biti, kopati, rýti. Šp. Učiním strúhy potokové suché. BO. S., jíž nečistoty preč tekou. V. S. neb řečiště. V. Vedení vody po strou- hách dělati. Kom. S-hu vůkol oltáře udělal. Br. Struhy rozděliti. Er. Ať přeskočil vlk strouhu, nepřeskočí řeku. Prov. Cf. Příkop. — S, mlýn u Týna nad Vltavou. PL. Na strouze v Praze. Tk. II. 234. — S., strsl. straga, srb. struga, mjesto gdje se ovce muzu (= místo, kde se ovce dojí); stružnjak, mulctrae genus, pol. stragiew, dolii genus, rum. strungъ, der Melkstall. Z rum. Mz. 314., Mkl. aL. 99. Strouhací, vz Struhací. S. stroj, nástroj, Reibmaschine, f. Dch. Strouhačka, y, f., strašidlo, jímž se hrozí dětem nechtícím si nohy mýti, že přijde a jim je něčím drsným ostrouhá. U Krumlova. Bar. Strouhal, a, m., osob. jm. Sd. Strouháuek, struhánek. nku, m. S. do polívky, geriebener Teig. Rrt, Cf. Strou- hání, Strouhanka. Strouhání, vz Strouhati. Das Schaben, Reiben. S. písma (zhlazování nožíkem), die Rasur. J. tr. Kleště ku s., die Schlichtzange. Sp. — S. co strouháno, strouhanka, dro- bení, ku př. těsto (strouhané), geriebener Teig. Jg. Strouhanka, y, f. = něco strouhaného, ku př. strouhané těsto clo polívky = strou- háuek. — S. = hrabanina, hrabanka, ste- livo, die Streu. D. Vůz s-ky. Mg., Ktk., Bar. Strouhaný; strouhán, a, o. geschabet, gerieben, geschnitten. S knot, Charpie, V., těsto, houska, Us,, perník, syreček, polívka (vz Strouhanka), Dch., skopovice (geschlich- tetes Schaffell). Šp. Chrám rnějéše v sobě dielo s-né a spojované, vytesané a ryté. Bj. — čím: strojem, struhadlem. Dch. Strouhati (zastr. strúhali), strouhám a strouži, strouhej a struž; strouhnouti, hnul a hl, ut, utí, strouhávati = něčím ostrým tříti, schaben, reiben, schneiden; struhad- lem zdrobiti, reiben, klein machen; ořezá- vati (na Slov.), beschneiden; na soustruh dělati, drechseln. Jg. Strsl. strъgati neben dem Denominativum strugati, rädere, řec. 6r(jtvysn&ai. Mkl. aL. 144. Koř. strъg, strůg, stnord. strjuka, tergere. Strugъ scalprum. Lit. strugas ist entlehnt. Mkl. aL. 174. — abs. Strouhal, strouhal, až přestrouhal (pů- vod neštěstí. Vz Neštěstí.) Č. = co: stromy, sýr, křen, těsto, zelí, Us., ryby, D., kopyto, Aqu., douhy (ořezati, na Slov.). Plk. S. mr- kev, Hlk., řepu, kvačky, okurkový salát (na nožích), Us. Tč., teletiny, Skř. — koho — udeřiti, švihnouti. Já tě strouhnu! Jak ho strúhá, tak ho strúhá (jak ho mele, tak ho mele). Mor. Šd. S. pána, všiváka: dělati. Mor. Sd. — koho čím. Já tě tím bičem