729

strouhnu, až tě všeci čerti vezmou! Mor.
Šd. — co komu k čemu: křen k uzenkám.
Us. S. komu sladkosti, Einem Süssholz rei-
ben. Dch. — co odkud: mech se stromu. —
co čím: jablko nožem. Leg. — co komu:
mrkvičku (ukazováčkem pravé ruky po uka-
zováčku levé ruky rychle jezditi = posmí-
vati se). — co kam: syreček na talíř. —
se. Kůň se strouhá tře se, zasekává se,
nohu nohou tluče). Ja. Už se zase venku
strouhá (padá sníh). Ve vých. Čech. Všk.

Strouhátko, a, n., der Reiber. S. na ko-
ření, mandle atd. Dch.

Strouhavka, y, f. = řezavka, nemoc,
stranguria, das schneidende Wasser. D.

Strouchnivělý, morsch.

Štrouchuivěti, ěl, ení = zpráchnivěti,
vermodern, morsch werden.

Strouk = struk. Us. Kda.

Stroupeč, pče, m., Straupitz, ves u Žatce.
PL.

Stroupek, vz Strup.

Stroupežnický, osob. jm. Vz S. N.

Stroupinov, a, m., Straupinow, samota
u Čáslavi. PL.

Stroupinský mlýn u Žebráka. PL.

Strousiti, il, en, ení; strušovati, herab-
falleH lassen. — co. Ros.

1. Strouženka, y, f., opegraphia. Rostl. I.
83. a.

2. Strouženka, y, f., malá strouha.
Stroužek, žku, stroužeček, čku, m. =

svazek petržele atd. S. česneku, díl: v jedné
paličce česnekové jest as 6 n. 8 stroužečků.
Jg Vz Struček. — S. = poříz, osník, nůž
bednářský, das Schneide-, Reifmesser. Sp.,
L. Šbk.

Stroužinec, nce, m., puštík, ulula aluco,
der Kauz. Pdy. — S., cerithium, plž. Krok
II. 126.

Stroužiti, il, en, ení, drechseln, drehen.
— co kde čím: na soustruhu; soustruhem.

Stroužka, y, f., v rostlinství = lehátko
čárkovité, úzké, dle délky pukající a to-
bolky vymršťující (na př. u strouženky), li-
rella. Rostl. I. 83. a.

Stroužkovec, vce, m., hydrophyllum.
Rostl. I. 244. a.

Stroužník, u, m. = soustruh, die Drech-
selbank. Slov. Kon.

Strova, y, f. = strava. Slov.

Stroviti, il, en, ení, strovovati = stráviti,
snísti, verbrauchen, verzehren. — co. Hrdlo
malé mnoho stroví. Mor. Tč. Čo máš s.
dněska, na zajtra si skovaj a čo zajtra
chceš pracovať, to dneska vykonaj. Slov.
Tč. Už som strovil dve sto zlatý. Slov. Dbš.
156. kde. Co se vaří doma, nech se doma
stroví. Na Ostrav. Tč. — kdy. Jak deputat
stroví v letě, v zimě je při hladě. Slov. Tč.
Vz Stráviti.

Stroze = přísně, důtklivě, ostře, ernst,
scharf, streng. S. vytýká to židům; Petr
prísně a s. domlouval posluchačům ; Přísně
a s. jsme zapověděli vám: Dřívěji s. zbičo-
ván byl. Sš. II. 44., Sk. 40., 61, 188. Cf.
Strohý.

Strožák, u, m. — sláma ku prostření, das
Streustroh. Kmp.

Strožok, u, strožek, žku, m. — slam-
ník, z něm. Strohsack. Koll. odvozuje Stroh
od slov. stru (stříti).

Strpati = počíti, báti se. Slov.

Strpčiti, vz Ztrpčiti.

Štrpedlivosť, e, f. = trpělivosť, die Ge-
duld, zastr. Cf. slov. trpezlivosť.

Strpěliitelnosť, i, f., die Leidlichkeit. Jg.

Strpělitelný = možný ku strpení, leid-
lich. Sol.

Strpělivosť, i, f. = trpělivost, die Ge-
duld. Jg.

Strpělivý, geduldig; snesitelný, erträg-
lich. Jg.

Strpělnosť, i, f., die Erträglichkeit.

Strpělný, mohoucí strpín býti, duldbar,
erträglich. St. skl. II. 20.

Strpení, die Duldung, Ertragung, das
Leiden. Vz Strpěti. To jest k s., erleidlich.

— S. = trpělivost, die Geduld. S. míti.
V. Dlužníku svému delší s. míti a posho-
věti. Br. Žádal o s. v tom dluhu, až by se
nějak obmohl. 1452. Mějte malé s., až pře-
zvím. Sych. S. přináší spasení. Č. S. s ně-
kým míti, nejasně, mohlť by býti smysl, že
oba mají s., lépe tedy: poshověj mi, posho-
vějž mi. Bl.

Strpený; — en. a, o, geduldet, ertragen,
gelitten, Bern.

Strpěti, ěl, en, ení; strpívati = snésti,
vystáti, ertragen, erdulden, erleiden, aus-
stehen ; smlčeti, zu etwas still schweigen,
etwas dulden. Jg., Ž. wit. 129. 3. — co,
koho. Všecko člověk snáze strpí nežli
dobré bydlo. Us. S. slovo protivné. Jir.
exc. Čím strpí těžší boj, tiern bude krašší;
Zlosť protivníků by jim prospěla, kdyby
mile ji strpěli; Láska vše strpí; Ježíš strpěl
kříž, křivdu. Hus I. 60., 163., 350., II. 92.
Tohoť my nechceme s. CJB. 311. Moudrý strpí
bláznivého a ne blázen podobného; Na man-
žela svědčí strpět' ženské řeči. Na Mor. Tč.

— co proč. Když mile strpějí haněnie pro
pána Boha, že tiem velmě Boha ctie: Pro-
tož jedno slovo nebo viece jich strpěti
k vôli boží velmi jemu líbí se. Hus II. 120.,
III. 148 — čím. Teď sem položil lék, jímž
móžeš s. od jiných hřiechy jazyka. Hus I.
238. — s adv. Kdyby mile s-li a pokorně
křivdy a protivnosti. Hus I. 161. — V., Br.,
Troj. — co komu = trpěti, smlčeti. Ros.
Já mu toho nestrpím. Ros. — se s kým:
snášeti se, sich vertragen. Jel. Pakliby se
nemohla s manžely těmi s Záp. měst. 1453.

Strpitelnosť, i, f., die Erträglichkeit.

Strpitelný, mohoucí strpen býti, erträg-
lich. Sal.

Strplosť, i, f. = strnulost, necitelnost,
die Stumpfheit, Gefühllosigkeit. Slov. Bern.

Strplý = strnulý, necitelný, stumpf, starr,
gefühllos. Slov. Bern.

Strpnouti, pnul a pl, ut, utí = strnouti,
zbrněti, einschlafen, erstarren, gefühllos
werden. Us. na Mor. a Slov. a ve Slezsku.
Pk., Klš. Jak syna zle činiť vidíš, zuby tvoje
strpnou. Na Slov. Tč. — komu. Strply mi
nohy, zuby (mám laskominy), Bern., ruce.
Koll.

Strpnutí, n., das Erstarren.

Strpnutý; -ut, a, o = strplý.