730

Strpný, leidsam. Šm.

Strpy, dle Dolany, něm. Strp, ves u Vod-
ňan. Vz S. N., Pal. IV. 2. 471.

Stťšán, vz Sršán. Bž. 49.

Struha, y, f., surmičník stříbrnatý, das
Spiessglanzsilber, nerost. Minor. 230.

Strubec, bce, m., Strups, ves u Budě-
jovic. PL.

Sťrubiuy, dle Dolany, Straubing, město
v Bavořích. Šb.

Strublík, a, m., osob. jméno. Šd.

Strubovati, vz Stroubiti.

Struček, čku, m. S. česnekový, dens
allii, Vz Stroužek, Struk. Co struček utrhla,
dycky zaplakala, Sš. P. 378. — Němc — S.,
hrozen, okolík. S. řeřábu. U Písku. Mg.

Stračí, n. = stroučí. U Opavy. Klš.

Stručina, y, f., štírovník, lotus siliquosua,
der Hornklee. Mor. Té.

Stručivo, a, n., die Hülsenfrüchte. Šm.

Stručkovatec, tce, m., zygophillum. Rst.
1. 220. a.

Stručkovec, vce, m , stručkovatec, tce, j
m., coRchorus, rostl, lipovitá. S-tec mnoho-
květný, siliquosus, chlupatý, hirtus, srsto-
plody, pilolobus, obloplodý, orinocensis, zo-
střený, argutus, vlasatý, pilosus, zakončitý,
mompoxensis, trojpouzdrý, trilocularis, ze-
linný, olitorius, žahavý, aestuans, pilolistý,
serraefolius, trojzubý, tridens, ostrohranný,
acutangulus, kulatý, capsularis, srstnatý,
hirautus, písečný, arenarius, plstnatý, tomen-
tosus, svazečnatý, fascicularis. Rostl. — Jg.

Stručnatý — plný straků, schotig. S-té
listí, kvítek, V., rostlina. Kauble.

Stručně = krátce, kurz, gedrängt, präcis.
Řeč, jestliže s. věc vypovídá, jadrná slove.
Kom. S. selhal. Ros. S. něco vytknouti. —
S., Schoten, Hülsen habend. Vz Struk. Bern.

Stručnosť, i, f. krátkosť, jadrnost, die
Kürze, Gedrängtheit, Präcision, Bündigkeit.
Mrk., Nz. S. slohu, knappe Fassung. Dch.

Stručný = straky mající, schotig, Hülsen-
Vz Struk. Pk., Bern. — S. — čistě, hastě,
v hromadě se držící, dicht. S. hrách, klas.
Ros. — S. == krátki], jadrný, kurz, gedrängt,
bürdig, knapp, präcis. S. lež. Ros. S. sloh,
způsob psáni, přednesení, přednášení, Nz.; s.
nebo sunmmarní jednání (soudní). Vz S. N.
S-čný výtah, slovník, rukověť (knížka, das
Kompendium). Dch.

Struditi, il, zen, ení; struzovati = zmo-
ždili, unaviti, ermüden, — koho kde: koně
pod sebou s. Troj. — se komu. Kůň se
mu ztrudil (unavil se). St. skl.

Struh, u, stroužek, žku, m., strsl. strugъ,
scalprum, vz Strouhati =: struhadlo, das
Reib-, Schabeisen. Reš. — S., nástroj ke
strouhání kopyt, der Kneif. D., Db. —
S. = nástroj ku strouhání koží, měsíc, der
Schlichtmond, Schlichtstahl. Skř., Šp. —
S. = osník, poříz, struhač, das Schnitz-,
Reifmesser. Us. — S. ku strouhání šindele,
jímž se žlábek (zdraž) v šindeli strouhá,
das Anzugmesser. Hk., Šm. — S. = hladicí
hoblík, der Glatthobel. Reš. S. anglický,
německý, žlábkový, závitkový, špičatý, hla-
dicí. Šp. — Stroužek, z Stroužek. — S. =
soustruh u soustružníka, das Dreheisen. Rps.
— Struhy = zaječí zuby, Hasenzähne. Šp.

Struha, vz Strouha. — S., řečiště, das
Flussbett. Na Ostrav. Té. — S., hájovna
u Týna nad Vltavou. PL. — S., samota
u Sedlčan.

Struhací, pozdější strouhací, Schab-,
Reib-. S. nůž, hoblík, D., stolec.

Struhač, strouhač, e, m., kdo strouhá,
der Schaber, Schneider. S. zelí. — S., na
Slov. soustružník, der Drechsler. Bern. --
S. = nůž osný, osník, poříz, das Schnitz-,
Reifmesser. Jg. — S. = hoblík, teslík k od-
struhování a vyrovnávání na pěkno, der Höfel.
Dch.

Struháček, čku, m. = struhátko. Bern.

Struhačiti, il, en, eni, raspeln. Šm.

Struhačka, strouhačka, y, f. = která
strouhá, die Schaberin, Schneiderin. — S. =
soustružnice, die Drechslerin. Slov. Bern. —
S. = struhátko. Slov. Plk.

Struhadelní stroj = struhadlo, die Ra-
diermühle. Techn. III. 475.

Struhadelník, a, m. = řemeslník. Ždk.

Struhadlce, e, n. = malé struhadlo, jímž
sc koně čistí, hřbílko, der Striegel. Aqu.

Struhadlo, struhadelko, struhátko,
a, n. = struhák, drhlen, das Reibeisen, Schab-
eisen, der Reiber, Schaber, die Reibe, Scheibe.
V. Vdávalo se motovidlo, bralo sobě starý
trdlo, a struhátko plakalo, že se trdlo vdá-
valo. Sš. P. 723., Šp. S. jest kuchyňské ná-
činí. Kom. Na s-e žemli strouhati. Us. —
S., na Slov., soustružní železo a soustruh,
das Dreheisen ; die Drechslerbank. Bern. —
S. = kružidlo. S. na zelí, der Krauthobel.
Mor. Brt., Šd. — S., ves u Planíce, také:
Strhadlo. PL.

Struhák, u, m. = struhadlo, der Schaber.
— S. = pilník hrubý, rasple, die Raspel.
Šp., Hk., V. S. truhlářský, sochařský, na
kopyta koňská, na cín, kovářský, na ko-
líčky, ševcovský, ohnutý, hranatý. Šp., Kh.
— S., rubus rudis, die Weihe, rostl. ČI.
Kv. 371. — S., a, m., Riebeiselfisch. Us.
Dch.

Struhálko, a, n. = struhadlo, das Reib-
eisen. Mor. Brt., Šd. Má bradu (vousy) jako
s. Us. Šd. Je hladký jako s. — vrapatý,
škrablavý, draslavý. Mor. Hý.

Struhálkový. S. (květovaná) pentle do
vlasů nevestiných. Mor. Brt.

Struhánek = strouhánek. Mor. Šd.

Strúhání, n., das Schaben.

Strúhanina, y, f. S. žil. Sal. 76. 32.

Struhánka = strouhánek.

Struhánky = hrabanka, jehličí v lese
shrabané, die Streu. U Nové Kdýně. Psčk.

Struhař, e, m.= prknář, der Brettsäger;
dělač struh, der Rinngräber; soustružník,
der Drechsler. Tk. IL 374., 381., Tč., Šp.,
MV. S. zámecký, Aufseher bei der Schloss-
wasserleitung. Jg.

Struhařiti, il, ení, sich mit Drechslerei
abgeben, Drechsler sein. Bern.. Tč.

Struhařka, y, f., die Drechslerin. Slov.

Struhárna, y, f., die Drechslerwerkstätte.
Šp.

Struhařský, Drechsler- S. řemeslo, sto-
lek. Us. Té., Jg.

Struhařství, n., das Drechslerhandwerk,
die Drechslerei. Bern.



	730

	Strpný, leidsam. Šm. Strpy, dle Dolany, něm. Strp, ves u Vod- ňan. Vz S. N., Pal. IV. 2. 471. Stťšán, vz Sršán. Bž. 49. Struha, y, f., surmičník stříbrnatý, das Spiessglanzsilber, nerost. Minor. 230. Strubec, bce, m., Strups, ves u Budě- jovic. PL. Sťrubiuy, dle Dolany, Straubing, město v Bavořích. Šb. Strublík, a, m., osob. jméno. Šd. Strubovati, vz Stroubiti. Struček, čku, m. S. česnekový, dens allii, Vz Stroužek, Struk. Co struček utrhla, dycky zaplakala, Sš. P. 378. — Němc — S., hrozen, okolík. S. řeřábu. U Písku. Mg. Stračí, n. = stroučí. U Opavy. Klš. Stručina, y, f., štírovník, lotus siliquosua, der Hornklee. Mor. Té. Stručivo, a, n., die Hülsenfrüchte. Šm. Stručkovatec, tce, m., zygophillum. Rst. 1. 220. a. Stručkovec, vce, m , stručkovatec, tce, j m., coRchorus, rostl, lipovitá. S-tec mnoho- květný, siliquosus, chlupatý, hirtus, srsto- plody, pilolobus, obloplodý, orinocensis, zo- střený, argutus, vlasatý, pilosus, zakončitý, mompoxensis, trojpouzdrý, trilocularis, ze- linný, olitorius, žahavý, aestuans, pilolistý, serraefolius, trojzubý, tridens, ostrohranný, acutangulus, kulatý, capsularis, srstnatý, hirautus, písečný, arenarius, plstnatý, tomen- tosus, svazečnatý, fascicularis. Rostl. — Jg. Stručnatý — plný straků, schotig. S-té listí, kvítek, V., rostlina. Kauble. Stručně = krátce, kurz, gedrängt, präcis. Řeč, jestliže s. věc vypovídá, jadrná slove. Kom. S. selhal. Ros. S. něco vytknouti. — S., Schoten, Hülsen habend. Vz Struk. Bern. Stručnosť, i, f. krátkosť, jadrnost, die Kürze, Gedrängtheit, Präcision, Bündigkeit. Mrk., Nz. S. slohu, knappe Fassung. Dch. Stručný = straky mající, schotig, Hülsen- Vz Struk. Pk., Bern. — S. — čistě, hastě, v hromadě se držící, dicht. S. hrách, klas. Ros. — S. == krátki], jadrný, kurz, gedrängt, bürdig, knapp, präcis. S. lež. Ros. S. sloh, způsob psáni, přednesení, přednášení, Nz.; s. nebo sunmmarní jednání (soudní). Vz S. N. S-čný výtah, slovník, rukověť (knížka, das Kompendium). Dch. Struditi, il, zen, ení; struzovati = zmo- ždili, unaviti, ermüden, — koho kde: koně pod sebou s. Troj. — se komu. Kůň se mu ztrudil (unavil se). St. skl. Struh, u, stroužek, žku, m., strsl. strugъ, scalprum, vz Strouhati =: struhadlo, das Reib-, Schabeisen. Reš. — S., nástroj ke strouhání kopyt, der Kneif. D., Db. — S. = nástroj ku strouhání koží, měsíc, der Schlichtmond, Schlichtstahl. Skř., Šp. — S. = osník, poříz, struhač, das Schnitz-, Reifmesser. Us. — S. ku strouhání šindele, jímž se žlábek (zdraž) v šindeli strouhá, das Anzugmesser. Hk., Šm. — S. = hladicí hoblík, der Glatthobel. Reš. S. anglický, německý, žlábkový, závitkový, špičatý, hla- dicí. Šp. — Stroužek, z Stroužek. — S. = soustruh u soustružníka, das Dreheisen. Rps. — Struhy = zaječí zuby, Hasenzähne. Šp.	Struha, vz Strouha. — S., řečiště, das Flussbett. Na Ostrav. Té. — S., hájovna u Týna nad Vltavou. PL. — S., samota u Sedlčan. Struhací, pozdější strouhací, Schab-, Reib-. S. nůž, hoblík, D., stolec. Struhač, strouhač, e, m., kdo strouhá, der Schaber, Schneider. S. zelí. — S., na Slov. soustružník, der Drechsler. Bern. -- S. = nůž osný, osník, poříz, das Schnitz-, Reifmesser. Jg. — S. = hoblík, teslík k od- struhování a vyrovnávání na pěkno, der Höfel. Dch. Struháček, čku, m. = struhátko. Bern. Struhačiti, il, en, eni, raspeln. Šm. Struhačka, strouhačka, y, f. = která strouhá, die Schaberin, Schneiderin. — S. = soustružnice, die Drechslerin. Slov. Bern. — S. = struhátko. Slov. Plk. Struhadelní stroj = struhadlo, die Ra- diermühle. Techn. III. 475. Struhadelník, a, m. = řemeslník. Ždk. Struhadlce, e, n. = malé struhadlo, jímž sc koně čistí, hřbílko, der Striegel. Aqu. Struhadlo, struhadelko, struhátko, a, n. = struhák, drhlen, das Reibeisen, Schab- eisen, der Reiber, Schaber, die Reibe, Scheibe. V. Vdávalo se motovidlo, bralo sobě starý trdlo, a struhátko plakalo, že se trdlo vdá- valo. Sš. P. 723., Šp. S. jest kuchyňské ná- činí. Kom. Na s-e žemli strouhati. Us. — S., na Slov., soustružní železo a soustruh, das Dreheisen ; die Drechslerbank. Bern. — S. = kružidlo. S. na zelí, der Krauthobel. Mor. Brt., Šd. — S., ves u Planíce, také: Strhadlo. PL. Struhák, u, m. = struhadlo, der Schaber. — S. = pilník hrubý, rasple, die Raspel. Šp., Hk., V. S. truhlářský, sochařský, na kopyta koňská, na cín, kovářský, na ko- líčky, ševcovský, ohnutý, hranatý. Šp., Kh. — S., rubus rudis, die Weihe, rostl. ČI. Kv. 371. — S., a, m., Riebeiselfisch. Us. Dch. Struhálko, a, n. = struhadlo, das Reib- eisen. Mor. Brt., Šd. Má bradu (vousy) jako s. Us. Šd. Je hladký jako s. — vrapatý, škrablavý, draslavý. Mor. Hý. Struhálkový. S. (květovaná) pentle do vlasů nevestiných. Mor. Brt. Struhánek = strouhánek. Mor. Šd. Strúhání, n., das Schaben. Strúhanina, y, f. S. žil. Sal. 76. 32. Struhánka = strouhánek. Struhánky = hrabanka, jehličí v lese shrabané, die Streu. U Nové Kdýně. Psčk. Struhař, e, m.= prknář, der Brettsäger; dělač struh, der Rinngräber; soustružník, der Drechsler. Tk. IL 374., 381., Tč., Šp., MV. S. zámecký, Aufseher bei der Schloss- wasserleitung. Jg. Struhařiti, il, ení, sich mit Drechslerei abgeben, Drechsler sein. Bern.. Tč. Struhařka, y, f., die Drechslerin. Slov. Struhárna, y, f., die Drechslerwerkstätte. Šp. Struhařský, Drechsler- S. řemeslo, sto- lek. Us. Té., Jg. Struhařství, n., das Drechslerhandwerk, die Drechslerei. Bern.