731

Strúhati, vz Strouhati.

Struhel, hle, m., flindersia, die Flindersie,
rostl. Rstp. 234.

Struhov, a, m., mlýn u Křelovic. PL.

Struhovačka, y, f., pl. s-ky, die Abfälle
beim Drechseln. Techn.

Struhovačky, pl., f., vz Struhovačka.

Struhy, dle Dolany, ves u Poděbrad. Vz
S. N.

Struhý. (Vlk) vzal mi baránka struhého.
Slov. Dbv. 122.

Struchle, struchlivě = smutně, traurig.

Struchlelosť, struchlivosť, struchlosť,
i, f. = trúchlivosť. Bern.

Struchlelý, struchlivý, struchlý =
smutný, traurig. Ráj.

Struchleti, el, ení, sich betrüben •—
v čem: v mysli. Exc. Lépe: vztruchleti. Č.

Strůj, e, m. = stroj, kroj, die Mode. Na
Ostrav. Tč. — S., die Toilette. Obě dívky
daly si na s-ji záležeti. Osv. 1880. — S.,
stroj, der Anzug. Mor. Bkř. O bože můj,
co my mame smutny s. Sš. P. 576. — S. =
pochvy, chámy, šle, das Pferdegeschirr. Šp.

— S., strůj e, e, f., das Gewerk, Gefüge,
Rüstwerk. Dch.

Strůjce, e, m. = strojitel, nástrůjce, der
Be-, Zubereiter, Verfertiger, Anzettler, Ur-
heber, Anstifter. S. hodů; Jeden kažáý jest
tvůrce a s-ce svého štěstí. V. Nemoci sám
sobě strůjcem býti; s-ce lsti a nepravosti.
Kom., strůjce žalob, D., pokoje, Br., stolu,
Rohn., zločinu, J. tr., kožišiny, usní, konic
(upravitel, der Zurichter). Šp.

Strůje, e, f. = strojení, vaření, die Ko-
cherei. — S. = upravování šalů (u tesařů).

— S., vz Strůj.

Strůjna, y, f., úpravna (na usně), die
Lederzurichterei. Šp.

Strůjní stolek, der Toilettentisch. Dch.

Strůjník, a, m., ein putzsüchtiger Mensch.
U Olom. Sd.

Strůjnota, y, f. = strojnosť, die Nettig-
keit, Dch.

Strůjný, lépe strojný, vz -ný. S-ný =
kunstfertig. Dch. — S. = kdo si strůje,
mody hledí, putzsüchtig. U Zamberka. Dbv.

— S. = kdo umí zábavně a s jistou měrou
humoru vypravovati. Us. v Táborsku. Vz
Strojný.

Struk, strouk, u, strouček, čku, m.,
stroučí, n. = lusk členitý, lomentum, die
Gliederhülse; liší se od lusku jen tím, že
jest přehrádkami přepažen a proto více-
pouzdrý. Kk. 88. Cf. Čl. Kv. XXVII. Strsl.
strakъ., rus. strukъ, pol. s trak, siliqua. Mkl.
aL. 99. S. — lusk bránicemi n. škrceninami
rozdělený na mnoho pouzder a zvenčí více n.
méně členatý: kopejšník, štírovník. Rst. 498.

— S., lusk, legumen, die Schote. Vaření polní
v luscích a stroučí viděti jest. Kom. Struky
dostávati. Bern. Luštěniny mají lusky čili
straky, jež v luštinách zavírají. Kom.
Zdravý jako struk (lusk). U Opavy. Klš. —
S. — co struku podobno, s. česneku, strouček,
s. ošlejchu, die Zehe. Ros., Jád. — S. =
cecek, die Zitze. Puch., Ssav. Kteráž (kráva)
ač jen na jeden struk dojí. Er. P. 317. Vz
Střik. ~- S., a, m. = silný člověk. U Příbora.

Mtl. — S., na Slov. svatojanský chléb, Jo-
hannisbrod, n. Bern.

Struka, y, f., der Plaid. U Černohorců.
Chch.., Dch.

Strukatý = struky mající, lomentaceus,
gliedhülsig. Rst. 498. Vz Struk.

Strukovina, y, f., prvek ve strucich, das
Legumin. Presl.

Strukovitý, lomentaceus, lomentiformis,
gliedhülsenförmig, jako struk způsobilý. S.
šešulina ohnicová. Rstp. 499.

Strukový, Schoten-. S-ový hrách, die
Schotenerbse; trn = akácie. Bern.

Struktura, y, f., lat., sloh (stavební), die
Bauart, složení těla, die Struktur. Rk.

Strůmek, stromek, mku, m. = strom
nízký, spíše keři podobný, arbuscula, das
Bäumchen. Rst. 499. Vz Strom.

Strumen, e, m. =. pramen, die Quelle.
V Krkonš. a na Mor. Kb., Lng., Tč., Sš.
Snt. 146. Kořen stru (ve: ostrov, struha).
Bdl. Strsl. strъmenь. Mkl. B. 236. Přípona
-men. Cf. Struha. — S. = dlouhá tůně, lan-
ger Tümpel. U Mělníka.
Strumeň, mňa, m., Schwarzwasser, mě.
v rak. Slezsku. Tč. Vz S. N.

Strumenitý = pramenitý, quellenreich.
Kouble.

Struměnka, y, f., climatium. Rostl. I.
272. b.

Strumenný, ze strumene, pramenný,
Quellen-. S. voda. Us.

Strůmkovitý, strombovitý, dendroideus,
baumähnlich. S. lodyha zelinná, obzvl. nízká,
proti konci rozdělená na větve přiblížené
n. svazečné, čímž podoby stromu nabývá. S.
roket, hypnum alopecurum. Rst. 499. Zimo-
stráz s., buxus arborescens, der Buchsbaum.
Sm.

Struna (ne: strůna), strunka, stru-
nečka, y, f., die Saite. S. ze stru = slu,
zníti. Bž. 228. S., chorda, strhrněm. stroum,
rudens; lit. struna ist entlehnt. Das slav.
Wort hangt nicht mit aind. śru zusammen,
da diesem slav. slů gegenübersteht. Mkl. aL.
174., 175. Cf. Mkl. B. 117. Příp. -na). S. ze
střeva, D., kovová, ocelová, střevní, Kh.,
střevová, (dracounem opředená), vedlejší,
Hd., na citery, na housle, na basu atd. Šp.
S. chvějící se. Vz KP. II 282. S-ny piana.
Vz KP. II 304. Struny natahovati. Kom.,
Hd., strunami potáhnouti. D. Nástroj hu-
dební o třech strunách. Br. S-ny slabnou,
pukají, praskají. Kram. Popustiti s-nu. Sych.
Slabo s-y natáhnouti; s-y velmi mnoho na-
táhnouti (přetáhnouti). Bern. S-y povolují,
popouštějí. Dch. Její chrbet husle byl a
šmydec dubový kyj, řemenáče ja to byly
s-ny; Na husle sem hrával, struny se mně
potrhaly, šmytec se mně zlámal. Sš. P. 671.,
685. David všechny tajnosti choti a chotě,
tociž Krista a cierkve sv. v žaltáři o desíti
s-nách vyzpieval. Hus III. 5. Je to děvče
jako strunka. Šml. Nožky měla jako na
strunkách. Němc. Vždycky na jednu strunu
bíti (= vždycky totéž mluviti, chtíti; 2.
srozuměnu s někým býti). Vz Stejnost. C.,
V. Trhají se mu s-ny (přichází na mizinu.
Vz Prodělání). Co po s-ně všecko se mu
vede. Vz Štěstí. Č. Jde mu vše jako na



	731

	Strúhati, vz Strouhati. Struhel, hle, m., flindersia, die Flindersie, rostl. Rstp. 234. Struhov, a, m., mlýn u Křelovic. PL. Struhovačka, y, f., pl. s-ky, die Abfälle beim Drechseln. Techn. Struhovačky, pl., f., vz Struhovačka. Struhy, dle Dolany, ves u Poděbrad. Vz S. N. Struhý. (Vlk) vzal mi baránka struhého. Slov. Dbv. 122. Struchle, struchlivě = smutně, traurig. Struchlelosť, struchlivosť, struchlosť, i, f. = trúchlivosť. Bern. Struchlelý, struchlivý, struchlý = smutný, traurig. Ráj. Struchleti, el, ení, sich betrüben •— v čem: v mysli. Exc. Lépe: vztruchleti. Č. Strůj, e, m. = stroj, kroj, die Mode. Na Ostrav. Tč. — S., die Toilette. Obě dívky daly si na s-ji záležeti. Osv. 1880. — S., stroj, der Anzug. Mor. Bkř. O bože můj, co my mame smutny s. Sš. P. 576. — S. = pochvy, chámy, šle, das Pferdegeschirr. Šp. — S., strůj e, e, f., das Gewerk, Gefüge, Rüstwerk. Dch. Strůjce, e, m. = strojitel, nástrůjce, der Be-, Zubereiter, Verfertiger, Anzettler, Ur- heber, Anstifter. S. hodů; Jeden kažáý jest tvůrce a s-ce svého štěstí. V. Nemoci sám sobě strůjcem býti; s-ce lsti a nepravosti. Kom., strůjce žalob, D., pokoje, Br., stolu, Rohn., zločinu, J. tr., kožišiny, usní, konic (upravitel, der Zurichter). Šp. Strůje, e, f. = strojení, vaření, die Ko- cherei. — S. = upravování šalů (u tesařů). — S., vz Strůj. Strůjna, y, f., úpravna (na usně), die Lederzurichterei. Šp. Strůjní stolek, der Toilettentisch. Dch. Strůjník, a, m., ein putzsüchtiger Mensch. U Olom. Sd. Strůjnota, y, f. = strojnosť, die Nettig- keit, Dch. Strůjný, lépe strojný, vz -ný. S-ný = kunstfertig. Dch. — S. = kdo si strůje, mody hledí, putzsüchtig. U Zamberka. Dbv. — S. = kdo umí zábavně a s jistou měrou humoru vypravovati. Us. v Táborsku. Vz Strojný. Struk, strouk, u, strouček, čku, m., stroučí, n. = lusk členitý, lomentum, die Gliederhülse; liší se od lusku jen tím, že jest přehrádkami přepažen a proto více- pouzdrý. Kk. 88. Cf. Čl. Kv. XXVII. Strsl. strakъ., rus. strukъ, pol. s trak, siliqua. Mkl. aL. 99. S. — lusk bránicemi n. škrceninami rozdělený na mnoho pouzder a zvenčí více n. méně členatý: kopejšník, štírovník. Rst. 498. — S., lusk, legumen, die Schote. Vaření polní v luscích a stroučí viděti jest. Kom. Struky dostávati. Bern. Luštěniny mají lusky čili straky, jež v luštinách zavírají. Kom. Zdravý jako struk (lusk). U Opavy. Klš. — S. — co struku podobno, s. česneku, strouček, s. ošlejchu, die Zehe. Ros., Jád. — S. = cecek, die Zitze. Puch., Ssav. Kteráž (kráva) ač jen na jeden struk dojí. Er. P. 317. Vz Střik. ~- S., a, m. = silný člověk. U Příbora.	Mtl. — S., na Slov. svatojanský chléb, Jo- hannisbrod, n. Bern. Struka, y, f., der Plaid. U Černohorců. Chch.., Dch. Strukatý = struky mající, lomentaceus, gliedhülsig. Rst. 498. Vz Struk. Strukovina, y, f., prvek ve strucich, das Legumin. Presl. Strukovitý, lomentaceus, lomentiformis, gliedhülsenförmig, jako struk způsobilý. S. šešulina ohnicová. Rstp. 499. Strukový, Schoten-. S-ový hrách, die Schotenerbse; trn = akácie. Bern. Struktura, y, f., lat., sloh (stavební), die Bauart, složení těla, die Struktur. Rk. Strůmek, stromek, mku, m. = strom nízký, spíše keři podobný, arbuscula, das Bäumchen. Rst. 499. Vz Strom. Strumen, e, m. =. pramen, die Quelle. V Krkonš. a na Mor. Kb., Lng., Tč., Sš. Snt. 146. Kořen stru (ve: ostrov, struha). Bdl. Strsl. strъmenь. Mkl. B. 236. Přípona -men. Cf. Struha. — S. = dlouhá tůně, lan- ger Tümpel. U Mělníka. Strumeň, mňa, m., Schwarzwasser, mě. v rak. Slezsku. Tč. Vz S. N. Strumenitý = pramenitý, quellenreich. Kouble. Struměnka, y, f., climatium. Rostl. I. 272. b. Strumenný, ze strumene, pramenný, Quellen-. S. voda. Us. Strůmkovitý, strombovitý, dendroideus, baumähnlich. S. lodyha zelinná, obzvl. nízká, proti konci rozdělená na větve přiblížené n. svazečné, čímž podoby stromu nabývá. S. roket, hypnum alopecurum. Rst. 499. Zimo- stráz s., buxus arborescens, der Buchsbaum. Sm. Struna (ne: strůna), strunka, stru- nečka, y, f., die Saite. S. ze stru = slu, zníti. Bž. 228. S., chorda, strhrněm. stroum, rudens; lit. struna ist entlehnt. Das slav. Wort hangt nicht mit aind. śru zusammen, da diesem slav. slů gegenübersteht. Mkl. aL. 174., 175. Cf. Mkl. B. 117. Příp. -na). S. ze střeva, D., kovová, ocelová, střevní, Kh., střevová, (dracounem opředená), vedlejší, Hd., na citery, na housle, na basu atd. Šp. S. chvějící se. Vz KP. II 282. S-ny piana. Vz KP. II 304. Struny natahovati. Kom., Hd., strunami potáhnouti. D. Nástroj hu- dební o třech strunách. Br. S-ny slabnou, pukají, praskají. Kram. Popustiti s-nu. Sych. Slabo s-y natáhnouti; s-y velmi mnoho na- táhnouti (přetáhnouti). Bern. S-y povolují, popouštějí. Dch. Její chrbet husle byl a šmydec dubový kyj, řemenáče ja to byly s-ny; Na husle sem hrával, struny se mně potrhaly, šmytec se mně zlámal. Sš. P. 671., 685. David všechny tajnosti choti a chotě, tociž Krista a cierkve sv. v žaltáři o desíti s-nách vyzpieval. Hus III. 5. Je to děvče jako strunka. Šml. Nožky měla jako na strunkách. Němc. Vždycky na jednu strunu bíti (= vždycky totéž mluviti, chtíti; 2. srozuměnu s někým býti). Vz Stejnost. C., V. Trhají se mu s-ny (přichází na mizinu. Vz Prodělání). Co po s-ně všecko se mu vede. Vz Štěstí. Č. Jde mu vše jako na