733

1. Struska, strůska, y, f. = sklu nebo
emailu podobné odpadky při rozpouštěni
kovu, truska, die Schlacke. Vz Prm. V. č.

1. str. 4. S-ka vlažná, tuhá, syrová, ostrá,
krátká, od železa, od mědi, od stříbra, od
cínu; s-u tahati, vytahovati. Vys.

2. Strůska, y, f. = troud, der Zunder.
Hořící s. D. — S., vz Struska.

Struskavec, vce_: m., truskavec, fragaria
sterilis, die Prasselbeere. Jg.

Struskovatěti, él, ění, verschlacken. Sp.,
Techn.

Struskovatý, voll Schlacken. Jg.

St rusný. S. moucha, strusk. D., Rk. Vz
Strusk.

Strusový = pštrosový, zastr. BO.

Struvit, u, m., nerost fosforečnan vod-
natý. Vz S. N., Bř. 139.

Stružák, a, m., samota u Písku. PL.

Strúže = strouze, prkna řeže = chrápe,
tvrdě spí. Na Slov. Cť. Strouhati.

Stružek, žku, m. = odstružek, das Ab-
schabsel. — S., na Mor. = nástroj ke strou-
hání zelí, housky, křenu atd. Pk., Šd., Mtl.,
D. Vz Struhadlo. Das Reibeisen, der Kraut-
hobel. — S. šindelový = železné náčiní
k vystruhování žlábků. Vz Struh. — S.
dračkový = železný nůž ve dřevě na způsob
hoblíků zasazený, jímž se strouhají dračky.
Na Valašsku na Mor. Vck.

Stružéní, n. = stružina.— S., ostružník,
die Brombeerstaude. Us. na mor. Drahansku.
Hý.

Stružina, y, f. = ostružina, die Brom-
beere. U Litovle. Kčr.

Stružince, pl., malé lešení, do něhož
přiříznuté šindele rovnají, aby zdraž se
v nich vystruhovala. Hk.

Stružinec, nce, m., Struschinetz, ves u
Lomnice v Jičínsku; u Jistebnice a u Cho-
těboře. PL.

Stružinka, y, f. - malá stružina. Proč
s-ko v struze stojíš? snad se tuze sucha
bojíš V Já se sucha nic nebojím, kde sem
zrostla, tady stojím. Sš. P. 322.

Stružinový, Brombeer-. S. keř — stru-
žéní. Us na mor. Drahansku. Hý.

Stružinské jablko: veliké, hranaté, žluté.

Stružka, y, f., vz Strouha. — S., y, m.,
osob. jm. Mor. Šd.

Stružkan, a, m., cleonymus, hmyz. Krok.

Stružkovcovitý. S. rostliny, hydrophyl-
leaceae. Rstp. 1115.

Stružkovec, vce, m., desmodium, das
Büschelkraut. Vz Rstp. 389., 1116.

Stružky, samota u Tábora.

Stružlikati = řezati, schnitzeln — čím:
nožem. Koll.

Strúžna, y, f. = stolice, na níž se šindele
strúží, die Schnitzbank; struhy, nože na zelí,
der Krauthobel. Na Slov. Vz Struhadlo.

Strúžnice, e, f., něm. Strausnitz, ves
u Čes. Lípy. Vz S. N., Tf. 287.

Stružník, a, m., hydraena, hmyz Krok.

II. 254.

Stružný, -ní, Graben-, Bach-. S. rak (ze
strouhy) n. potoční, ryba. Jg.

Strvalý, beharrlich, ausharrend. Dch.
Strvati, vz Setrvati.

Strýc (v obec. mluvě strejc), e, strýček,
čka, na Sloven. strýk, a, m. S., vok. sg.
strýče. Us. Pane strýce. D. Pl. strýcové.
Strsl. strycb m. stryjьcь, patruus, příp.
ьcь. Mkl. B. 307., 313. S. = otcův bratr,
der Vetter. Ros., Bdž., jeho žena: strý-
cová, jeho syn: strýcovic, jeho dcera: strý-
covna a společně: strýcovci. Pt. Vz Ujec.
Strýc též bratra mého syn, bratrovec, der
Neffe. Ros. Též také i Mikše Plesníka za-
mítá, protože jest Valentovi pravý strýc.
NB. Tč. 197. To věno po její smrti a po
její dětech na jich strýce nedílného jest
připadlo. Půh. I. 162. Poručníka činí Hynka
z Jinošova, strýce svého. Půh. II. 53. —
S. = příbuzný, der Vetter. Daleký, blízký
strýc. Strýc z 15. kolena. Vz Přítel, Matka,
Pes. Č. Děti jeho před tím dalekým s-cem
lepší právo mají. Žer. Záp. II. 20. S. můj
stupný. Půh. II. 540. Pane strejče mně ob-
zvláště a velice milý. Žer. 15. Hle, strýče,
mněs věřiti nechtěl. NB. Tč. 141. Němému
vlastní s. nerozumí. Ni u strýce ni u děda,
kdož nic nemá, tomu běda. U strýce nic,
málo u děda; kdo svého nic nemá, tomu
běda. Prov. Jg. — S. = každý hospodář
v dědině. Brt. Strýčkovi Pivodovým se roz-
leželo a od tej doby neviděl ich žádný opi-
lých. Mor. Brt. Vz Opilý. — S. člověk
(obyčejně s příhanou), der Patron, Hecht,
Mensch. S. nepobuda (tulák). Sych. S. ne-
trefaa mu poradil. Sych. Byl to nějaký s.
z Leznika. Us. na Policku. Zkr. — Strýčka
péci = někomu udělati, nápojem jakýms
okouzlili, Einem den Liebestrank geben. V.
Tuším, jemu tam strýčka pekou, příliš tam
pospíchá. C. Vz Spěch. — S. = stolice, na
níž se něco ostruhuje jako: dědek, kozel,
die Schneide-, Schnitzbank. Jg., Vck. Vz
Stolice. — S. Udělati strýčka : když ženci
denní práci na poli už ukončili, ale ještě
kousek pole nažnou, tedy tento kousek na-
žatého pole slove strýček a oni udělali
strýčka; když posledního kusu pole nedo-
žali anebo nedosekali, říká se, udělali kosu,
zůstala státi koza. — S., osob. jm. Tf. 361.,
Tk. — Strýček, mužík, mandragora, rostl.
Dch. — Stryc! Stryc! křik vrabčí. Us.
u Přer. Kd.

Strýcová, é, f., vz Strýc.

Strýcovati, strýčkovati, někomu se n.
sobě = strýcem jmenovati, sich vettern.
D. — komu. On tnu strýcuje. Jg. Po kom
se strýcují, sobě strýcují. Ros. — Jg.

Strýcovec, vce, m., vz Strýc.

Strýcovic, e, m., vz Strýc.

Strýcovna, y, f, vz Strýc.

Strýcovský, vetterlich. D.

Strýcovství = krevní přátelství po otci,
die Vetterschaff.

Strýcův, -cova, -ova = strýcový, dem
Vetter gehörig. S ova dcera. Vz Otcův.

Strýček, vz Strýc.

Strýčena, strýna, y, f. = teta, die
Muhme.

Strýčeně, ěte, n. = sestříně, der Vetter.
D. Děti druhého větví jsou si strýčeny n.
ujčeny n. tetěny — zovouce se strýceňaty,
ujčeňaty, tetěňaty. Měst. bož. IV. 48.