734

Strýčenec, nce, m. = otcova bratra syn,
Res., Výb. L, O. z D., tež mé strýny syn,
der Neffe. Strýčenci, děti od bratra a sestry,
die Geschwisterkinder. V.

Strýčenice, e, f., dcera otcova bratra,
Vatersbruderstochter. Bern.

Strýčený, od strýce pocházející, vom
Vetter abstammend. Geschwister-. S. bratr,
V.,Br., Dal., sestra. Troj., Tov. 84. Strýčená
bratřie. Dal. Přistúpil jest před nás bratr
s-ný jednoho spoluobyvatele našeho na poli
zabitého se synem jeho žalujíce na ženu
jeho. NB. Tč. 17. Po naší s-né sestře paní
Anně; Drží sirotka mého s-ného bratra.
Půh. II. 55., 591.

Strýčice, Stritzitz, ves u Budějovic. PL.

Strýčíček, vz Strýc.

Strýčíně, ěte, n., můj syn k mé strýny
vnuku ze syna, der Vetter. D.

Strýčiti, strýčkovati, vz Strýcovati.

Strýčkovice, dle Budějovice, Streitsch-
kowitz, ves u Merklína.

Strýčkovství = strýcovství. Kos. Ol. I.
302,

Strýčný = strýčený. Slov. Rybaj.

Stryga, y, f. — čarodějnice. Na Slov. Vz
Striha.

Strygoň, ě, m. - čarodějník. Slov. Hdk.
C. 204.; Dbš. 44.

Strycb, u, m., z něm., gestrichenes Maas,
korec, 1¹/₂ míry, 4 věrtele, der Strich. Vz
Míra. Je strychem plná. D. — S. míra
polí = jitro, das Joch. Jitro n. strych drží
3 provazce. Gl. 325. — S., cecek na vemeně
kravském, die Zitze. Lépe: struk. Us. u Li-
tornšl. Vz Střih, Střik, Strouha.

Strychář, e, rn., modalerurn, zastr. Veleš.

Strychnin, u, m. = ústrojný alkaloid,
kulčibovina (Nz. lk.), prudký jed v někte-
rých, rostlinách, na př. ve vraních okách,
das Strychnin. Rk. Vz Šfk. 627., Kk. 175.,
S. N., Schd. II. 290.

Stryehninný, Strychnin-. S. dusičnan,
salpetersaures Strychnin. Nz. lk.

Strýchovačka, y, f., z něm., náčiní pe-
kařské, Streiche, f.

Stryj, e, m. = strýc, zastr. Jg.

Stryja, e, m., osob. jm.

Strýječný = strýčený,Vetter-. S. bratr. D.

Strýk, vz Strýc. Mor. a Slez.

Strýka, y, strýko, a, m. -. otcův bratr,
strýc. Slov. Dbš. 33.

Strýkov, a, m., Stritschkov, ves u Brez-
nice ; samota u Votic. L.

Strýle, e, f., lépe: střevle, mladý losos,
junger Lachs. Jg.

Strymilov, Strmilov, a, m., něm. Trem-
les, městys v Jindřichohradecku. Vz S. N.

Strymon, a, m., ve starověku řeka v Thra-
cii. Vz S. N. — Strymonský.

Strýna, strýnka, strýnečka, y, f. =
otcova sestra, des Vaters Schwester, die
Muhme, MV., D., matčina sestra; strýcova
manželka n. dcera, Ros.; bratrova, dcera. V..
Tč., Dbš. 33., MV.

Strýně, 6, f., vz Teta. Břez.

Strýnín, a, m. = syn strýcův, bratranec.
Kom.

Strýnina, y, f. = sestřenice. Kom.

Strýný = ku strýci se vztahující, Vetters-.

S-ná =. dcera strýcova. V. — S. = ku strýně,
otcově sestře se vztahující. S. sestřenec,
sestra, sestříně. D. — Jg.

Strýšek, šku, m., z něm., (šp. m.: čárka),
das Strichlein. Pref.

Strýškovati,strýšky dělati, čárati, z něm.
Strichlein machen. — U soukeníků = vlnu
česati, schrubbein. D.

Stryšní = strych (korec) obsahující, einen
Strich umfassend. S. pytel, nádoba. Ros.

Strýštitý hrnec = tak plný, že přetéká.
U Jižné. Vrů.

Strzub, u, m. = žebřina nad korytem
(žlabem) upevněná, kam ovcím atd. žrát dá-
vají, žebřík na píci, die Futterraufe. Llk.,
Klš. Koňům seno za s. se dává. U Opav.
Pk. Cf. Jesle.

Strž, e, f. = něco strženého, der Bruch.
S. = od deště n. přívalu v poli vymletý,
hluboký příkop, rokle, der Bruch, Graben,
Us. (Vor) houpavě se nese dál podél strží,
podél skal. Hdk. C. 163. — S. = díra od vody
v jezu n. hrázi stržená, der Wehrbruch D.,
Cyr. — S. ledu = jití ledu, der Eisstoss,
Eisgang. Zlob. — S. = sbořená šachta, der
Verbrach, Bruch. Vz Berma. — S. = pro-
vaz ku strhování sítí, die Schnellleine. Šp.
— S. = provaz, kterým se zábradlí (die
Schlagwand) stahuje, die Rückleine, v mysl.
Šp. — S. sněhová, die Lavine. S. a Ž. —
S. mračen a náhlý příval všecko šmahem
strhl. Us. Tč. Řeči pustí jako v strži (v prů-
trži). Hlk. I. 154. — S., e, m., odpadlík od
víry, der Abtrünnige. Vz Stržka.

Štrža:= strž. Na Mor. Brt. — S., strъža,
das Baummark. Mkl. L. 218.

Stržba, y, f. = strmina, der Abgrund.
Rozk.

Stržeje, vz Stěžeje.

Stržek, žka, m. m = poběhlec, odpadlec, der
Abtrünnige. V., Br. — S. = pták, který či-
hařům z lepu uletěl. — S., žku, m. = něco
strženého. Stržky strun, Stücke gerissener
Saiten. Us. U ševců ku tření dratví, der
Streichfetzen. Sp. — S. = poslední část
nápoje, kteráž po více doušcích v nádobě
zůstává a která se najednou dopíjí. S. jest
menší než doušek. V Holohlavech. Sř. —
S-ky strun.

Stržeň, žně, f., stržen, ženu a žna, m.
= vnitřek stromu, hnátu, péra (v hnátech:
číš, das Mark; v rostlinách: dřeň, stŕeň,
duše, der Kern, das Mark; ve vředech:
střeň, chuchel, chuchval, der Butz, Ast. Rk.).
S., strsl. stъtža a strъženь., medulla, srb.
strž, srž, srč; mlrus. stryžiú ze stržin a
serdce; virus, střižeń, Mark, Butz im Ge-
schwür, schnellere Strömung des Flusses;
čes. stržen vedlé strzen, střen a dřeň, dřen,
zreň; pol. zdrzen, drdzeň, držeń, rdzeń . . .
Mit Unrecht würde man aind. sarga Harz der
vatica robusta u diese Pflanze selbst her-
beiziehen. Das čech. strzen entspricht einem
aslov. stъždenь. Mkl. aL 218. Příp. -enь.
Mkl. B. 127. Stržeň, mozk. V. Vlil driak v s.
GR. lieč prochodí až do spojení i všeliké
smahy n. s-nóv. ZN. Láska nešťastlivá srdcu
stržeň robí. Sl. ps. II. 5. 145. S. ve dřevě.
V. Zevnitř kůra, vnitř lyka jsou: s. jest,
nejvnitřnější. Kom. S. n. duše n. dřeň. Um.