737

Studinka, y, f. = studnice malá

Studinky, dle Dolany. S. dolní, Schön-
brunn, ves u Šumberka na Mor. PL.

Studiti, stuď, -dě (íc), il, zen, ení (na
Slov. studeň, ční); studívati — studeně či-
niti, chladiti, kühlen, kälten. — koho. Studí
mne to. Us. — se komu = nemilým se mu
činiti. Rad. zv. Hřiech, který se tobě ne-
studí, ten se tobě líbí. Hus I. 153. — koho
kam. Studí mne do noh. Us. Hý.

Sťudi-um, a, n., pl. studi-a, í atd. dle Gym-
nasium, vz toto. Pl. také: studie, -dií, f.
S. = pilné zaměstnávání se vědou n. umě-
ním, učené pátrání; příprava k nějakému
vědeckému neb uměleckému dílu, das Stu-
dium. S. N. Studie konati, odbyti, skončiti,
J. tr.; na studie, do studií někoho dáti, ze
studií vzíti, strhnouti, sběhnouti. — S. v kre-
slení = předle¹ ) ku kreslení, die Vorlagen.
Vz Výkres.

Studlov, a, m., ves u Kunštátu na Mor.
Tč.

Studna, y, studně, ě, studen, dně, stu-
dánka, studénka, studýnka, y, f. = pramen,
die Brunnenquelle, das Quellwasser, der
Born. D. Studna, gt. pl.: studen. S. od
stud (studnu), vz -ně. Strsl. studenьcь, příp.
-ьcь., puteus, eig. der Kalte, Frische. Mkl.
B. 307. — Studna, studně = studnice hlu-
boká, kopaná atd. Der Brunnen, Schöpf-,
Ziehbrunnen. S. = nahromadění pramenité
vody v umělé obroubené větší n. menší
prohlubni zemské. Vz S. N. S. přirozeně se
prýštící, kopaná, vrtaná (artesská, arteská).
Vz S. N. S. cedící, Filtrir-, vážicí, Zieh-.
Dch. Studna jest zahlcena (zanesena); po-
klop u studny, kopání studny; srub nebo
obrubeň u s-ny; studnu obroubiti, ohraditi,
čistiti, cíditi (na Moravě couditi, Hý.), vy-
zditi, hloubiti, Šp., vypeřiti (aussteigen). Nz.
Co je po studýnce, dyž v ní vody néní,
jako po panence, dyž v ní lásky néní. Sš.
P. 214. Na tej hore vysokej studna muro-
vaná; Kde najvětší studňa, tam bych tě
shodila; V studni sem se umyla, tam sem
krásy nabyla. Sš. P. 287., 291., 421. Sto-
dynka róbená, voda v ní stodená, napi se
jí milá, bedeš pěkná bílá; Já pit nebodu,
dovi (kdo ví) čích bodo, z keré stodynke
jaké maměnke vodo pit bodo; Nad hlavú
mi zasaďte voničku červenú a při nohách
vykopte studýnku kamennú; U studýnky
u hlubínky nohy, ruce myla. Sš. P. 286.,
331., 769. (Tč.). Ze s. vodu ovcím vážiti a
do žlabu nalívati. Us. Tč. Tak dlouho džbán
do studně chodí, dokad se neroztluče. Koll.
I hlboká studna sa často vyváži. Mt. S.
Studni prostřed řeky kopati, Vz Marný. Č.
Vz Jeřáb, Studnice, Rb. 272. U tří studní
(v Praze). Vz Tk. II. 202.

Studnář, studnař, studnikář (V), e,
f., der Brunnenbauer. Us. Dch. Vz Studnič-
kář. Tk. II. 379., 382. — S., osob. jm. Hý.

Studnařiti, il, ení, Brunnengräber sein.

Studnářka, studnikářka (slov. studni -
čářka), y, f., die Brunnengräberin.

Studnářský, studnikářský, Brunnen-
gräber-.

Studnářství, studnikářství, n., die
Brunnengräberei. Jg.

Studně, vz Studna.

Studnec, dence, m., das Bassin. Šm.

Studnice, e, studnička, y, f. = místo,
kde se studená voda prýští, prameniště, die
Quelle, der Born. V., Ž. wit. 17. 16. S. při-
rozená, s. živých vod; pramýnek s-e. V. S.
zahradní, kteréž tekou prudkostí z Libánu.
Hus III. 55. Malá s. rozšíří se u velikú řeku.
BO. — S. kopaná, dělaná (studna), der Brun-
nen, Schöpf-, Ziehbrunnen, der Sod, puteus.
Z. wit. 54. 24. Vz Tk. IL 549. S. vodná,
BO., vedená, aquae ductus. Bj., D. S-e vy-
schly. Háj. S-ce zasypati, Us., kamením za-
valiti. Solf. S. arteská (vrtaná). Nz. Vz S. N.,
Schd. II. 145., KP. III. 46. S. (studna, váž-
nice) se ohrazuje ohlubní (obrubou, obrubní,
roubením, roubní kabřinou, srubem); z ní
se voda váží okovy (věderci), které visí na
bidle (tyči), na provaze n. na řetěze, po-
mocí váhy (táhy) n. kladky (kolečka) n. válce,
rukověť (držadlo, držiště, držadliště) mají-
cího; voda z ní se také pumpou (čerpadlem)
pumpuje. Pt. 98. Byla pak tam s. Jakobova;
S-ci si kopati; S. ta v kramolách války ži-
dovské zapadla; S. ta bezvodá jest; O hloubi
s-ce praví se, že ke dnu měří okolo 80 stop.
Sš. J. 63., 66., 67. (Hý.). Z těch hřiechóv
jako z tří kořenóv neb studnic vešken hluk
n. zbor zlých lidí naplněn jest jinými hřie-
chy; Poňavadž oni vedlé zákona hodně vola
n. osla z s-ce v svátek vytáhli sú, čím viece
člověk z ďáblovy s-ce v neděli móž bez po-
rušenie svátku vytažen býti; Bóh jest spra-
vedlnosti s-ce; Z té s-ce se nenapil; Zimnicí-li
hoříš, (Kristus) studniceť jesť; S. štědrá; Již
jest s. přeschlá. Hus I. 68., 121., 159., 295.,
II. 261., 235., III. 285. (Tč.). Ať s-ce sebe
hlubší, přec se vybere. Vz Šetrnost. Lb.
I v s-cách najčistějších nachází se bláto. Na
Mor. Tč. Vodu kdo vážiti může (smí), může
(smí) i k s-ci choditi; S-ce přeschne-li, tím
služebnost! nemíjí; S. společná od obou sou-
sedů spravována buď. Pr. Dotud s vědýr-
kem k studnici chodí, až mu se obrouček
opukne. Prov. Jg. — Vz Studna. — S., e,
f., ves u Náchoda. Vz S. N. S., samota u Li-
šova a u Turnova: Brunn, ves u Jindřich.
Hradce; Dreiborn, ves u Verneřic; vsi u Ska-
lice, u Hlinska, u Telče, u Vel. Meziříče,
u Nov. města v Brněnskú, u Víškova; S.
vysoká, Hoch-Studnitz, ves u Jihlavy; S.
malá (Studinka), Klein-Studnitz, ves u Ji-
hlavy.

Studnický, ze Studnice. S. děvčata. Sš.
P. 543.

Studničenka, y, f., cymbania, rostl.

Studnička, y, f., vz Studnice. — S., y,
m., osob. jm. Vz S. N.

Studničkář, e, m., der Brunnengräber.
Us. Vz Studnař.

Studničník, a, m., u studnice bydlící,
der Brunnanwohner. — S., der Brunnen-
gräber. Veleš , Ždk.

Studničný, ze studnice, Brunnen- S.
voda, váha (kterou se voda ze studny váží),
koryto, trouba, kotlina, hák, pramen, V.,
provaz, řetěz, Us., kolo, Bern.

Studničov, a, m., Studničná hora, Brunn-
berg, vrch v Krkonoších. S. N.

Studnikář, e, m. = studnář.



	737

	Studinka, y, f. = studnice malá Studinky, dle Dolany. S. dolní, Schön- brunn, ves u Šumberka na Mor. PL. Studiti, stuď, -dě (íc), il, zen, ení (na Slov. studeň, ční); studívati — studeně či- niti, chladiti, kühlen, kälten. — koho. Studí mne to. Us. — se komu = nemilým se mu činiti. Rad. zv. Hřiech, který se tobě ne- studí, ten se tobě líbí. Hus I. 153. — koho kam. Studí mne do noh. Us. Hý. Sťudi-um, a, n., pl. studi-a, í atd. dle Gym- nasium, vz toto. Pl. také: studie, -dií, f. S. = pilné zaměstnávání se vědou n. umě- ním, učené pátrání; příprava k nějakému vědeckému neb uměleckému dílu, das Stu- dium. S. N. Studie konati, odbyti, skončiti, J. tr.; na studie, do studií někoho dáti, ze studií vzíti, strhnouti, sběhnouti. — S. v kre- slení = předle¹ ) ku kreslení, die Vorlagen. Vz Výkres. Studlov, a, m., ves u Kunštátu na Mor. Tč. Studna, y, studně, ě, studen, dně, stu- dánka, studénka, studýnka, y, f. = pramen, die Brunnenquelle, das Quellwasser, der Born. D. Studna, gt. pl.: studen. S. od stud (studnu), vz -ně. Strsl. studenьcь, příp. -ьcь., puteus, eig. der Kalte, Frische. Mkl. B. 307. — Studna, studně = studnice hlu- boká, kopaná atd. Der Brunnen, Schöpf-, Ziehbrunnen. S. = nahromadění pramenité vody v umělé obroubené větší n. menší prohlubni zemské. Vz S. N. S. přirozeně se prýštící, kopaná, vrtaná (artesská, arteská). Vz S. N. S. cedící, Filtrir-, vážicí, Zieh-. Dch. Studna jest zahlcena (zanesena); po- klop u studny, kopání studny; srub nebo obrubeň u s-ny; studnu obroubiti, ohraditi, čistiti, cíditi (na Moravě couditi, Hý.), vy- zditi, hloubiti, Šp., vypeřiti (aussteigen). Nz. Co je po studýnce, dyž v ní vody néní, jako po panence, dyž v ní lásky néní. Sš. P. 214. Na tej hore vysokej studna muro- vaná; Kde najvětší studňa, tam bych tě shodila; V studni sem se umyla, tam sem krásy nabyla. Sš. P. 287., 291., 421. Sto- dynka róbená, voda v ní stodená, napi se jí milá, bedeš pěkná bílá; Já pit nebodu, dovi (kdo ví) čích bodo, z keré stodynke jaké maměnke vodo pit bodo; Nad hlavú mi zasaďte voničku červenú a při nohách vykopte studýnku kamennú; U studýnky u hlubínky nohy, ruce myla. Sš. P. 286., 331., 769. (Tč.). Ze s. vodu ovcím vážiti a do žlabu nalívati. Us. Tč. Tak dlouho džbán do studně chodí, dokad se neroztluče. Koll. I hlboká studna sa často vyváži. Mt. S. Studni prostřed řeky kopati, Vz Marný. Č. Vz Jeřáb, Studnice, Rb. 272. U tří studní (v Praze). Vz Tk. II. 202. Studnář, studnař, studnikář (V), e, f., der Brunnenbauer. Us. Dch. Vz Studnič- kář. Tk. II. 379., 382. — S., osob. jm. Hý. Studnařiti, il, ení, Brunnengräber sein. Studnářka, studnikářka (slov. studni - čářka), y, f., die Brunnengräberin. Studnářský, studnikářský, Brunnen- gräber-. Studnářství, studnikářství, n., die Brunnengräberei. Jg.	Studně, vz Studna. Studnec, dence, m., das Bassin. Šm. Studnice, e, studnička, y, f. = místo, kde se studená voda prýští, prameniště, die Quelle, der Born. V., Ž. wit. 17. 16. S. při- rozená, s. živých vod; pramýnek s-e. V. S. zahradní, kteréž tekou prudkostí z Libánu. Hus III. 55. Malá s. rozšíří se u velikú řeku. BO. — S. kopaná, dělaná (studna), der Brun- nen, Schöpf-, Ziehbrunnen, der Sod, puteus. Z. wit. 54. 24. Vz Tk. IL 549. S. vodná, BO., vedená, aquae ductus. Bj., D. S-e vy- schly. Háj. S-ce zasypati, Us., kamením za- valiti. Solf. S. arteská (vrtaná). Nz. Vz S. N., Schd. II. 145., KP. III. 46. S. (studna, váž- nice) se ohrazuje ohlubní (obrubou, obrubní, roubením, roubní kabřinou, srubem); z ní se voda váží okovy (věderci), které visí na bidle (tyči), na provaze n. na řetěze, po- mocí váhy (táhy) n. kladky (kolečka) n. válce, rukověť (držadlo, držiště, držadliště) mají- cího; voda z ní se také pumpou (čerpadlem) pumpuje. Pt. 98. Byla pak tam s. Jakobova; S-ci si kopati; S. ta v kramolách války ži- dovské zapadla; S. ta bezvodá jest; O hloubi s-ce praví se, že ke dnu měří okolo 80 stop. Sš. J. 63., 66., 67. (Hý.). Z těch hřiechóv jako z tří kořenóv neb studnic vešken hluk n. zbor zlých lidí naplněn jest jinými hřie- chy; Poňavadž oni vedlé zákona hodně vola n. osla z s-ce v svátek vytáhli sú, čím viece člověk z ďáblovy s-ce v neděli móž bez po- rušenie svátku vytažen býti; Bóh jest spra- vedlnosti s-ce; Z té s-ce se nenapil; Zimnicí-li hoříš, (Kristus) studniceť jesť; S. štědrá; Již jest s. přeschlá. Hus I. 68., 121., 159., 295., II. 261., 235., III. 285. (Tč.). Ať s-ce sebe hlubší, přec se vybere. Vz Šetrnost. Lb. I v s-cách najčistějších nachází se bláto. Na Mor. Tč. Vodu kdo vážiti může (smí), může (smí) i k s-ci choditi; S-ce přeschne-li, tím služebnost! nemíjí; S. společná od obou sou- sedů spravována buď. Pr. Dotud s vědýr- kem k studnici chodí, až mu se obrouček opukne. Prov. Jg. — Vz Studna. — S., e, f., ves u Náchoda. Vz S. N. S., samota u Li- šova a u Turnova: Brunn, ves u Jindřich. Hradce; Dreiborn, ves u Verneřic; vsi u Ska- lice, u Hlinska, u Telče, u Vel. Meziříče, u Nov. města v Brněnskú, u Víškova; S. vysoká, Hoch-Studnitz, ves u Jihlavy; S. malá (Studinka), Klein-Studnitz, ves u Ji- hlavy. Studnický, ze Studnice. S. děvčata. Sš. P. 543. Studničenka, y, f., cymbania, rostl. Studnička, y, f., vz Studnice. — S., y, m., osob. jm. Vz S. N. Studničkář, e, m., der Brunnengräber. Us. Vz Studnař. Studničník, a, m., u studnice bydlící, der Brunnanwohner. — S., der Brunnen- gräber. Veleš , Ždk. Studničný, ze studnice, Brunnen- S. voda, váha (kterou se voda ze studny váží), koryto, trouba, kotlina, hák, pramen, V., provaz, řetěz, Us., kolo, Bern. Studničov, a, m., Studničná hora, Brunn- berg, vrch v Krkonoších. S. N. Studnikář, e, m. = studnář.