745

fest machen. — co (čím): snop povříslem.
Veďte práci, stužte boj, poručte se Bohu.
Žer. 322 — co jak. Tedy apoštol jako
novou silou stužuje a ukřepuje řeč svou.
Sš. II. 199 — Vz Ztužiti.

Stužka, y, f. = pentle, stuha, stouha,
tasma; gewirktes Band : tkaloun, tlcanice,
tkanička; točená, haraska, fábor (flatterndes
Band), Šp.; široká: páseň; ku povíjení dí-
těte: povij an; u vázaného (listu kmotr ov-
ského): povinek. Šm. S-ou něco ozdobiti; s-u
za klobouk si dáti. Šp. S. axamítová, atlasová,
dykytová, gazová, hedvábná, bavlněná, flore-
tová, florová, moherová, nitěná, vlněná, bou-
rová, s obrubou. Kh. A si ho (koníčka) uvážu
na vašu jedličku o bílú stužičkú. Sš. P. 371.
Nepohlídaj na širáček, jaké na něm s-ky
máš, podívaj sa do maštale, jakové ty koně
máš. Sš. P. 534. Vz Stouha, Stuha, S. N.

Stužkář, e, m., der Bandmacher. Jg.

Stužkařiti, il, ení, ein Bandmacher sein.

Stužkařka, y, f., die Bandmacherin. Bern.

Stužkárna, y, f., die Bandfabrik. Balbi. Z.

Stužkářský, Bandmacher-. Bern.

Stužkářství, n., die Bandmacherei.

Stužkonoska, y, f. S. žlutá, noctua pro-
nuba, modrá, n. fraxini, červená, n. nupta,
můry. Vz Schd. II. 517.

Stužkovaný, gebändert. Šp.

Stužkovatý, stužkovitý, bandförmig.
S. hlísty, Bandwürmer, tasemnice. Kol.

Stužkový. S. zboží. Bandwaaren. Dch.

Stužovací, zum Zusammenziehen dienend.
Tech.

Stužovadlo, a, n. stužidlo.

Stvar, u, m., das Gebilde. Šm. Cf. Stvor.

Stvárať něco ua koho = sváděti, po-
mlouvati. Na Slov. — S. — činiti. Zkoušku
dále s. Nitra VI. 152. — Stvárali, u Opavy
= tropiti, činiti, treiben. Klš.

Stvarožiti — tvaroh z něčeho udělati.
Cimrhzl. Mythl. 308.

Stvění = stkvění, zastr.

-ství, prípona jmen podstatných rodu
středního, znamená vlastnosť, stav, něm.
-thum. Č., Jg. Opilství, kněžství, měšťanství
atd. D. Staří spisovatelé užívali při sub-
stantivech přípon -ství a -stvo bez rozdílu
smyslu, později a nejvíce v době novější
učinil se mezi oběma rozdíl. Vz Brs. 2 vyd.
240. Nyní činí se rozdíl mezi odtazitými či
abstraktními ukončenými ve -ství a konkret-
ními n. srostitými ukončenými ve -stvo.
Něco jiného bývá nám nyní křesťanství,
das Christenthum, a křesťanstvo, die Chri-
sten, občanství, das Bürgerthum, občanstvo,
die Bürgerschaft, die Bürger, učitelství, das
Lehramt, učitelstvo, die Lehrer. Toto růz-
nění pojmů, jež napomáhá srozumitelnosti,
jest dobré a není proč vzpírati se mu (Brs.
2. vyd. 240.), ale kde není žádné pochyb-
nosti o význame slova, tam dávejme před-
nosť příponě -stvo za příkladem řeči starší
i některych novějších spisovatelův, abychom
se vyhnuli jednotvárnému skloňování jmen
ukončených ve -ství. Pišme tedy královstvo
(Št. N. 16.), velitelstvo, cizoložstvo (Chč. P.
16. a.), otcovstvo (Chč. P. 64. a.), mu-
čedlnictvo (Ib. 156. a), zlosynstvo (Chč. P.

198. a.), vítězstvo (Št. N. 9., 18., 109.), bláz-
novstvo (Št. N. 127.), lakomstvo (Ib. 84.),
svatokrádežstvo (Hus III. 187.), papežstvo,
kacířstvo, dobrodružstvo, dětinstvo. Vůbec
se mluví: smilstvo, zlodějstvo, darebáctvo,
bohactvo (Rkk.), proč bychom tedy ne-
směli psáti: svědectvo, množstvo, nebezpe-
čenstvo, ředitelstvo atd. ? Potom budeme
moci říci: Nevydávej se v nebezpečenstva
(položíme-li nebezpečenství, není v tomto
slově viděti pluralu). Taktéž: Pravosť jejich
svědectev brána v pochybnosť. Vz více v Km.
I. str. 149. Brt. — Před touto příponou mění
se h v ž, ch v š, z v ž, c v č, k v č (vz
tyto hlásky, -stvo). Cf. bohstvie = bož-
ství. Št., v Rozb. lit. II. 8. V již. Čechách
říkají: nistrostfí, králostfí, bláznostfí atd.
Kts. Vz -stvo, Tvoření slov, Abstrakta.

Stviechu, zastr., stkvěli; stvúci =
stkvoucí. Kat. 2554., 3436.

Stvíti m. stb. svbteti, ve strč. oblíbené
ktvu m. kvetu. Gŕb. Hl. 125. Vz Stkvíti, Bž.
44. Mus. 1880. 123.

-stvo, přípona jmen podstatných rodu
středního m. -tvo, skr. tvara, množb-stvo od
rnnogъ, skr. bahu-tvam, od bahu multus.
Schl. Přípona tato znamená jména hromadná,
souborná, C., nějaký celek, spolek, něm.
-schaft: měšťanstvo, die Bürgerschaft (mě-
šťanství, das Bürgerthum), lidstvo, Hš , jez-
dectvo, sousedstvo, židovstvo, duchoven-
stvo. Mkl. B. 181. Vz -ství. — Jména ve
-stvo ukončená vsouvají v gt. pl. e: bi-
skupstev, tovaryšstev; staří užívali genitivu
v í : mnoho biskupství, tovaryšství od no-
minativu ve -ství. Ht. — Před touto přípo-
nou mění se h v ž, z v ž, c v č, ch v š,
k v č (vz tyto hlásky): pták — ptačstvo,
mnich — mnišstvo, mnohý — množstvo,
herečstvo, kněz — kněžstvo. Kz. Stojí-li
před příponami -ství a -stvo t n. č, píšeme
místo -tstvo a -čstvo jen -ctvo: pták —
ptačstvo — ptactvo, bohatství — bohactví,
dědic dědičství — dědictví. Před -ství
a -stvo dlouhá samohláska se krátí: žák —
žactvo, blouditi — bludství, pták — ptactvo,
dítě — dětství. Pk. Pr. 6 Před oběma tě-
mito příponami v již. Čech. v se vysouvá:
mistrostfí, králostfí m. mistrovství atd. Kts.
Vz -ství.

Stvol, u, m., S. = peň nebo lodyha bez-
listá, leda šupinatá, nahoře listeny a květy
nesoucí. Čl. Kv. XXVII. Strsl. stvolъ, cvolъ,
canlis; srbsky cvolina, rus. stvolъ; sr. lit.
stůlīs, ler Baumstamm. Mkl. L. 70. S. —
lodyha neprostředečně z oddenku n. lodyhy
podzemní vyniklá, nesoucí toliko listeny a
květy (konvalinka), scapus, der Schaft. Rst.
499. Vz Lodyha. S. bezlistý, hranatě brázdo-
vitý, přímý, Čl., sloupový.

Stvolenky, Stolinky, Drny, dle Do-
lany, něm. Drum, městys u líště. PL., Tk.
III. 123.

Stvolinky, vz Stolinky.

Stvolnatý = stvol mající, schafttragend,
schaftig. Rst. 499.

Stvolny, dle Dolany, ves u Manetína.

Stvol oměr, u, m., das Schaftmodell (u špen-
dlíkářů). Šm.