746

Stvolořez, u.m., der Schaftschneider

(u špendlíkářů). Šm.

Stvolová, é. f., Stwolow, ves u Letovic.
PL., Žer. Záp.I. 53.

Stvolovitý, podobný stvolu, schaftförmig.
S. stopka jetele jahodnatého. Rst. 499.

Stvolový, Schaft-. S. list. Rst. 499.

Stvor, a, m. = tvor, das Geschöpf. Země
jest s. studený. St. skl. I. 1(53. Stvořitel všeho
sboru a stvoru. BO. — S., stvoření, die
Schöpfung. Ot stvora světa všeho. St. skl.
I. 144., Vyb. I. 793. V šesti dnech prvého
s-ru. Výb. I. (571.

Stvora, v, f. = stvor. Slov. Er. Sl. čít.
(58.. Dbš. 66.

Stvorba, y, f. = stvoření, die Erschaffung.
Adama k božímu obrazu s. Sš. II. 223.

Štvorca = stvoření (stvůra,). Slov. Hdk.

Štvorec, rce, m., na Slov. = stvorce,
stvůrce, der Schöpfer. Bern.

Stvořenec, nce, m., Geschöpf, n. Byl
zvláštní položek a s. boží. Sš. L. 18. Sr.
Poloh.

Stvoření, n., die Schöpfung. S. sice je
dílem a účinkem veškevé sv. Trojice. Sš. II.
199. S. světa. V. Řeč jest o duchovném a
mravném s. Sš. II. 96 - S. = stvor. Člověk
jest, s. boží, Us., křehké. Bs. Darmo mydlení,
dyž je černé s. U Opav. Klš. Vyletěl té sokol
na oblaky, vynášel se nade všecky vtáky,
aj nade všecko s.; Pro jedno koření ne-
zhyne s. Sš. P. 184., 381. (Tě.). Aby pa-
noval nad jinými s-ními; Položiti stvoření za
stvořitele; Jest otec s-ním; Přisahati skrzě
které kolivěk s. vždy jest Boha na svě-
dectvie bráti; S. každé jest řebří ku po-
znání Boha; S. každé jest člověku užitečné ;
Kristus, jelikožto člověk, jest s.; Poddáni
buďte každému člověckému s Hus I. 184.,
297., 315., 378., 381., II. 212., 257 (Té.). Ó já
bídné s.! Us. Hý.

Stvořenosť, i, f. = stvoření, stvor, das
Geschöpf. Měst. bož., Koll.

Stvořenský, schöpferisch, Schöpfungs-.
Vyrýká stav a výsledek onoho s-ského konu.
Sš. II. 199.

Stvořenstvo, a, n., die Geschöpfe. Celé
s. tehdá skrze člověka k slávě vedeno bylo;
Účel s-stva. Sš. II. 84., I. 28.

Stvořený; -řen, a, o, er-, geschaffen. —
k čemu. V. Člověk k obrazu božímu s.
Kom.— kde: na světě. Hus I. 151.

Stvořidlo, stvořidelko, stvořítko, a,
n., die Form. S. na sýr, Us. Cf. Kadlub.

Stvořitel, e, m., der Erzeuger, Schöpfer,
Erschaffer. Kom. Skutkem ťo dokazují, že
chtie lepší tvořitelé, neřku s-lé, nežli pán
Bóh býti; S. světa sám ji (modlitbu otče-
náš) učinil; Blázniví kněžie praví, že oni
tělo božie stvořie a že oni jsú s-lé svého
s-le: Jedné Bóh jest s.; Kristus Jezus jest
s. i stvořenie. Hus I. 68., 311., III. 212.,
213., 256. (Tč.). S. všeho sboru a stvoru
(creator omnium). BO. S-le dolíčím (pro-
babo) spravedlného. BO.

Stvořiti, il, en, ení; stvořívati, stvořo-
vati; stvářeti, el, en, ení. S. = způsobiti,
učiniti, erzeugen, schaffen, schöpfen, for-
men, hervorbringen; u theol. = z ničeho
něco učiniti, aus nichts etwas machen, er-

schaffen. Jg. — aBs. S. jest něco učiniti
z ničehož; S. slove zpósob některé věci
dáti jako maléř dá dřevu zpósob tak, že
učiní, aby dřevo bvlo podobno člověku.
Hus III. 212., 213. — co, koho: biskupy.
Martini. Bůh všecky věci stvořil. V. Jenž
(Bůh) ny stwořil. Ž. wit. 946. 6. Ďjeuka
sa pred něho postavila tak, ako ju Boh
stvoriu Er. Sl. čít. 55. Řečník svú mzdu
vezma žalobu s-ří. O. z D. Ach tato tatičku,
už se ten narodil, co mé ruce stvořil. Sš.
P. 32. Koho pán Bůh stvorí, toho neumoří.
Brt. S. 146. S. nemôž kněz syna božieho;
Biskup stvoří kněze, když mu dá boží mocí
kněžstvie. Hus I. 381., III. 213. Pán Bůh
stvořil (jinde : spářil) dva volky a čert uči-
nil spolky, hleď každý své tobolky. Prov.
D. — co z čeho čím: něco z bláta. Ben.
V. Stvořil jsi Adama z blatné země. BO.
Bůh vše nevypravitelnou svou moudrostí
z ničeho stvořil. Kom. Ruka Páně s-la člo-
věka mužem a, ženou. Brt. S. 55. Bůh mě
s-řil Slovákem. Ht. Ruka tvá mě kamenem,
ptákem s. mohla. Anth. 1. 51. Bóh vše časy
slovem stvořil: Bůh člověka z hlíny stvořil.
Kat 1226., 1875. S. něco stříbrem. Chč. 444.
Pravá viera jest, že jediný jest stvořitel a
že všichni kněžie spolu vší svú mocí ne-
mohů blchy s.; (Buoh) z jeho (Adamova)
boka choť jemu s-řil jedinú; Buoh s-řil
všecky věci, kromě sebe, z ničehož; Buoh
s-řil člověka z hlíny zemské; A žena v tvo-
řidle stvoří z syřenie sýr; A dobrý kněz
slovem božím stvoří člověka, to věz, zpó-
sobí, aby byl synem božím; Tělo Kristovo
stvořeno od Boha v životě panny Marie
z krve jejie. Hus 1. 352., III. 204., 212.,
213. (Tě.) — co skrze koho. Otec skrze
syna stvořuje nebe a zemi. Štelc. Všecko
skrze něho a v něm stvořeno jest. Sš. II.
197. — koho proč kam: Bůh proto lidi
na, svět stvořil. Štelc. -- co kde. Už se
nám narodil, co všecek svět stvořil, co stvo-
řil stvoření i v zemi koření. Sš. P. 16.
Sirdcze cziste stworz we mnye, Bože. Z.
wit. 50. 12. (Syn boží) v celém světě každý
lid stvořil. Sš. P. 47. Dobrý Bóh stvořil
ducha v člověku. Hus I., 47. Vz S. co z čeho.
— co, koho k čemu. Člověk k obrazu
božímu stvořen jest. V., Kom. Bůh lidi
k práci stvořil. Us. Bůh člověka ku zlu ne-
stvořuje. Sš. I. 104. První člověk k tomu
byl stvořen, aby . . .; Člověk každý k tomu
je stvořen, aby . . . .; Zvláště přislušie Bohu,
k jehož podobenstvie ty věci s-ny jsú. Hus
III. 29., I. 52, 74. (Tč.) Boh ťa stvoril mi-
lostive k podobenstvju svému. Na Slov. Tč.
Bůh lidi stvořil sobě k libosti. Chč. 444. —
Št. N. 280. — jak. Tvorce pro své nebe
v závoj stvořil tebe. Sš. Bs. 3. Bůh člo-
věka s-řil o svobodné vůli. Sš. I. 102. Jenž
(nový člověk) podlé Boha stvořen jest
v spravedlnosti a svatosti pravdy. Sš. II.
118. Člověk jest podlé obrazu božího stvo-
řen. Sš. II. 198. (Hý.) Vedlé člověčstvie
jest stvořen. Hus II. 22. Bóh s-řil člověka
podlé svého obličeje. BO. Stvoři dielem
litým (sformoval). BO. — kdy. Přede
mnú nenie Buoh stvořen a po mně nebude.
Výb. II. 519. V tom rúhání jsú kněžie, kte-