748

Mkl. L. 161. S. se = hanbiti se, sich schämen.
Jg. — abs. Náramně se s.; Nic se ne-
styďte; Neumí se s. V. Styď se o to po že-
brácku prositi, čeho silou vlastní můžeš
dobyti. Kamar. Pase, pase neboja se, vije
vinky nestyďa se. Sš. P. 305. Styděla se, až
jí před očima pálilo. Us. Dbr. Lépe jest
krátce se s. nežli dlouhý čas želeti. Koll.
Kdo se nestydí, nedojde hanby. Ros., C.
Kdo se sstaral neboje se, ten živ bývá ne-
stydě se. D. Nestydíš se. D. Nestyď se,
není to v pytli — jestiť to na božím světle
(když se žádá děvče za hubičku). C. — se
koho, se čeho = ostýchati se, straniti se ně-
čeho, jako slovesa bázně : lekati se, báti se,
hroziti se, děsiti se. Brt. Sám seba sa styď,
jestli nechceš před jinými nikdy zahanben
býť; Jak sa seba stydíš, budeš sa i zlého
varovať; Kdo sa seba stydí, ctný bývá
u lidí; Styď se sám sebe satného, budeš
stydět se druhého. Na Slov. a Mor. Tč.
S. se svědkův. Jel. Stydí se jí. D, Ros.
Boj se Boha, styď se lidí, nehřeš více, pán
Bůh vidí. Prov. S. se lidí. Svěd. Styďme
se již té lísavé řeči. Sš. Bs. 194. Kdo se
Boha nebojí, ten se lidí nestydí. Mudr. 13.
Divno mi, že se toho nestydíš. Kterak jsi
smyslu pozbyl, ze se své nahoty nestydíš.
Pass. 386., 693. E, ež ty jsa tak veliké
knieže toho se nestydíš! Výb. I. 310. Svých
súsedov, již tu biechu, se stydieše. Výb. I.
889. Styďte se zlosti vaší (m.: své). Kom.
Lidé najviece toho hřiechu se stydie;
Stydě se Boha, proti němuž jest Hřešil;
Neroď se s. kříže Kristova. Hus I. 202.,
II. 318., III. 75. (Tč.) - Dal. 116. — Cf.
Žes tak povýšený nad lidi, každý se tebe
ustydí. Výb. Zastyďte se mužie takých
řečí. Výb. — se kým, čím (před kým)
znamená předmět, jenž jest příčinou našeho
studu. Brt, Tím se král počne velmi s. Dal.
Páni stydí se kupčením. Št, Kn. š. 154.
Kdo se muú s. bude před lidmi, budu se
jím s. před anděly. Št, Nestydě se jimi, ale
chlubě se o nich. Chč. P. 55. a. Najmilejší,
prosím já vás v žaláři sedící, jímž se ne-
stydím, pro pána Boha v naději trpě. Hus
19./1 1415. Ktož se Ježíšem styděli. Smil
v. 2055. A mně tím otcovstvím s. se do-
konce třeba není; Kterou (řečí) by se nic
nestyděla pražská hokynářka. Kos. 01. I.
114., 298. Jímž se oni stydí. Chč. P. 55. a.,
b. Panie cné válkú sě stydiechu; K vám se
nevěrú nestydímy; Na Turště sě nestyd bě-
hem; Svým rodem sě s.; Tú vojnú počě
sě král s. Dal. 22., 27., 34., 136., 177. Kto
se Kristem styděl a jeho slovem, bude od
Krista zavržen; Aby nestyděli se najchuž-
šími; Stydí se jimi (přáteli); S. se svým
pokolením; Hřiechem se nestydí. Hus I.
147., 317., 441., II. 260. (Tč.) Smrť nebojí se
bohatého, ani se stydí chudým. Št. Kn. š.
272. Ježíš se jimi bude vždy styděti. Výb.
— se za koho, zastupuje instrumental
causae (čím) a užívá se v novější době vůbec
této vazby. Brt. Za nic se nestyděti. V. S. se
za lež, Jel., za zahálku, Sych., za někoho.
D. Nestyď se za to. Us. Dch. Naše vlastní
dítě se za nás stydí. Us. Já bych se styděl
za své ozdoby. Jel. En. m. 65. Nebo se ne-

stydím za evangelium. Sš. I. 25. Kdo se za
svůj jazyk stydí, nepatří mezi lidi; Blázen
kdo se za chudobu před jinými stydí. Us.
Tč. Nestyďte se za mne a vyprovoďte mne
do tej cizí země; Já kolíbat neumím, za
kolébku se stydím; Otrhaný chodíš, já sa
za fa stydím; Dy ty idžeš kole našich oken,
za mne se styd*íš. Sš. P. 72., 202., 291.,
404. (Tč.) Ani se za svú hanbu stydie. Smil
v. 934. Zlé věci činie, avšak se ještě stydie
za to. Št. N. 148. Kdo se nestydí za hubu,
dostane do ní aneb přes hubu. Prov. Styď
se za svůj děravý jazyk (o tlachalech). Sych.
Kdo se za vlastní řeč stydí, hodenť potupy
všech lidí. Koll. Ten zlosti rád vidí, kdo
se za zlosti nestydí. Slov. Tč. Za sebe se
s. musíme. Kom. — Ev., Háj., Št., Br.,
Kram., Bart. 96., 135., Kom. D. 46. - se
před kým (proč). Styďte sě před obcí a
osadú pro bezpravie. BO. S-ím se před tím
pánem. Ros., Ojíř, Jg. S-dí se tebú spasitel
před zástupem. Hus II. 405. Člověk, jenž
smrtelně hřešie, jest hovadný, že jakož ho-
vado, což činí, tiem se nestydí před Bo-
hem, též on. Hus II. 129. Vz Styděti se
čím. — Pozn. Často stačí a jest lepší ge-
nitiv. Stydím se ho, m.: stydím se před
ním. Ale cf. hořejší příklad ze Št. a před-
cházející příklady. — jak: v hrdlo se s. (za
něco). Sych., D., V., Č., Dh, MP. S. se až
po uši. Us. Z té duše se stydím. Sš. Bs. 18.
— v čem, kde. Nectnostná panie často
své vlastní čeledi mosí se krýti stydiec se
jí v tom. Št. Stydí se jako plesnivé boty
v jarmaře (= nestydí se). U Litomš. Bda.
Stydí se jako koza v zelí (velmi málo). Us.
Jirásek. — s infinit. Stydím se pravdu
vyznati. Kom. Herci světa styděli by sě
zapřieti svého v boji světském hesla, ale
nestydie sě v duchovniem zapřieti Boha;
Kterak biedníci nadutí stydie se slúti všech
kresťanov bratřie?; Protož styď sě člověk
býti pyšným; Kopati neumím, žebrati se
stydím (Luk. 16. 3.). Hus I. 108., 318., II.
31., 297. (Tč.), ZN. Styďal jsem sě prositi
pomoci královy. BO. — že. Stydím se, že
jsem to učinil. Us.

Stydko, schändlich. O tom s. mluviti. Št.,
Res., Bls. 124. Válečná výprava potkala se
s koncem, o kterémž s. mluviti. Pal. Toť
mi jest stydko jako košile ženskú nemocí
oprzněná. BO. Vz Stydký.

Stydkosť, i, f. = studenost (zastr.), die
Kälte. St. skl. II. 267. — S. = vlastnost
stydkého, hanebnost, die Schändlichkeit, Vi-
tium. V. Abych někoho mrzkosti a haneb-
ného smilstva stydkosti nenaučil. Lom. To
převrátilo se ve přílišné s-sti. Br. S-stí na-
dutý. CJB. 283. S. (ignominia). BO.

Stydký; stydek, dka, o = zač se styděti
třeba, mrzký, hanebný, schändlich. Strsl.
stydъkь, turpis, od stydь = stud, pudor.
Mkl. B. 19., 261., 256. S. úmysl, Kat. 3393.,
s. řeč, Št. N. 64. 29., Ros., věc, Br., kroj,
Kram., hřích (ku př. cizoložství), BO., cha-
lupa (nevěstčí), BO., skutek, Lom., úd (lidský,
hanba, stud, das Scharaglied). V. Ústa zpr-
zněná řečí stydkú. Št. N. 64. S. pysk, la-
bium pudendi (majus), kosť tříselní, hanby-
kosť, das Schambein, oblouk, der Scham-