767

Sušení, n., das Trocknen. S. dolův, die
Wasserlosung. Šp. Sušení usní, die Leder- í
trocknung; sušení ve světnici, die Stuben-
trocknung. Šp. S. chmele na půdě, na lís-
kách. Us. Postup, prostora na s. Šp. — S. =
sušená píce pro dobytek, das Dürrheu. Mor.
Hý.

Sušenice, e, sušenička, y, f. == sušeny
syreček.

Sušenina, y, f., ku př. v zemčatech při
škrobaření, der Trockenstoff. Dch.

Sušenka, y, f. = sušánka. Slov. Koll.

Sušený; -en, a, o, getrocknet, trocken,
Dürr-. S-né ovoce, kůže, švestky, hrušky,
višně, jablka, borůvky, cihly atd. Šp., Dch.

— kdy. Kraviny v létě s-né. Šp. — kde.
Chmel na půdě, na lískách s-ný. Us. S. na
slunci; ve stínu. Šp. — Sušené (= peníze
nastřádané tím, že si někdo od huby utr-
hoval). Ten má těch s-ných! Us. U Žambk.
Dbv.

Sušetice, Suschetitz, ves u Sedlce. PL.
Suší, n. = souší. Vz Souš.

1. Sušice, e, f. — suchá země, das Fest-
land. Ž. wit. 94. 5. — S., pl., f., suché dřevo,
dürres Holz.

2. Sušice, e, f., Schüttenhofen. Sussicium,
mě. v Písecku. Vz S. N., Tf. 393., Pč. 17.,
Tk. I. 625., II. 361., III. 660., IV. 741. —
Sušičan, a, m. — Sušičský, sušický. — S.,
Suschitz, vsi u Benešova, u Herm. Městce,
u Lipníka na Moravě, u Napajedel; německy
Oschitz, ves u Dubé. PL.

Sušič, e, m., der Trockner, Exsikkator.
S. N. S. odstredivý. Vz KP. II. 49.

Sušidlo, a, n. = místo n. príprava k su-
šení, der Trockenplatz, der Trockenapparat,
die Schwebe. D., Šp.

Sušil, a, m., osob. jm. Vz S. N. — S.,
suchý kašel. U Rychn. Msk.

Sušina, y, f. = suchá větev u čihadla,
dürrer Zweig. — S., na Mor. = chvůje. Jg.

— S. = suché místo, hrouď, protiva: mo-
křina, trockener Boden. Slez. Šd. Kai je
s., tam by mohlo růsti obilí. Slez. Šd. Se-
čete? Odp.: Ještě na těch s-nách. Slez. Šd.

— S. kvasničná v pivovářích. Dch. — S. =
ariditas, suchota, die Darre. Rámě jeho
sušinú uschne. BÓ.

Sušinka, y, f., sušenky, sušené ovoce atd.,
Dürrobst, n. Pečeně se s-kami. Slov. Dbš.
3. — S., y, m. = hubený člověk, kostroun,
ein dürrhagerer Mensch. U Jižné. Vrů.

Sušírna, sušárna, y, na Mor. a na Slov.
sušáren, sušíreň, rné, f., die Trockenstube,
-kammer, das Trockenzimmer, -haus, -lokale.
Sp., Nvk. S. na kůru, der Rindentrocken-
schuppen, Šp., na prádlo. Dch. S. na cukrové
homole. Pta. S. na len, konopě, ovoce. Us.
V sušárně se suší švestky. Us. S. v pivo-
váře, kde se slad suší: hvozd, die Darre;
s. lesního semene: sušírna, buberta. Šp.

Sušiti, suš, -še (íc), il, en, eni; sušívati =
suchým činiti, trocknen, auftrocknen, dürre
machen, dörren, darren. Jg. — co: prádlo,
chléb, ovoce, Us., hory (vodu z nich od-
váděti), pec (vyhříti novou pec, aby páry
z ní vyšly). Vys. S. dni (dle lat. jejunare). Že
by po nich křestěné sušili středu (postili
se). Mus. 1853. 419. Sušiti zuby, hubu, drštku

(nemíti co jísti). Us. Dch., Drsk., Šd. Dříve
utrácel daremně a teď musí s. hubu. Hý. Su-
šiti kůže. Šp. Baby lidi s-ly (činily, aby
souchotinami zemřeli). Dač. I. 172. Smutný
duch (smutek) suší kosti. Prov. Jg. — co
kde: (houby) na slunci, D., Er. P. 195.,
prádlo na slunci, na větru, Us., zuby na
slunci (hladem se mořiti; 2. zaháleti). Jg.,
Č. S. kůže pod kolnou. Us. Na zelených
lókách, na hedbávných šňůrkách tam bych
je (košile) s-la, Sš. P. 87.. Er. P. 49. Kde
bych já ji sušila? Za kamny v koutku na
zeleným proutku (u paní báby). Er. P. 63.
S. na kamnech koření. Er. P. 241. Sníh
v peci s. (něco nesmyslného dělati), V., len
v pazderně, Sych., koření ve stínu s. Byl. —
se. Někteří se postili, sušili a tak svůj život
trudili. Pass. 956. Co se sušíš (trápíš, si ne-
přeješ)? Us. Dbv. co komu. Proč bych
já tam skákala, svou sukničku mákala? kde
bych si ji sušila? Sš. P. 734. co, se, si
čím: ryby dýmem s. (uditi), Reš.; se péčí,
Koc, se sluncem sušiti. Rvač. Málo, tuším,
hlavy s-li pěvci jich grammatikou. Kos. Ol.
I. 65. — kdy. Kdo nepracuje v létě, musí
hubu sušiť v zimě (hladověti). Us. Mtl.

Sušivý, trocknend. S. vítr. Us. Dch., Šp.

Suška, y, ť. = suchá ženská, ein mageres
Weib. — S., suchár, suchý stromek v lese,
ein dürrer Ast o. Baum. Mor. Šd. — S.
souchotiny. V Krkonš. Kb.

Sušna, y, ť. = sušárna. Rk.

Sušňák, a, m., der Faulenzer. Slov. Cl.
Sušeň, 1.

Sušné, ého, n. = plat od sušení, das Darr-
geld. Šm.

Sušno, a, n., Suschno, ves u Starých Be-
nátek. PL.

Sušný, ého, m., osob. jm. Mor. Sd.

Sušovice, e, f. = šocovice. Slov.

Sušprd, a, m. = ničema, zmetek. Je to
takový s. V Kunv. Msk.

Sušší, vz Suchý.

Suštík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Sut, u, sutek, tku, m.= rum, der Schutt.
Lom. — S. škodnic (krup), na Mor. kru-
pobití, die Schlossen. Zlob. — Sntky -
kroupy, der Hagel. D.

Sút, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. II. 126.

Suť, i, ť. = rum, štěrk, der Schotter.
Od su-ji v souti. Národ Bohu vzdorný padne
v suť. Sš. Sm. bs. 94. Suť třesoucí z prů-
lomů svých žhavých. Hdk.

Sutana, y, f. = říza kněžská, kratší talár
(dosahuje obyč. jenom po kolena). Šd.

Sutek, tku, m. =-průlom. Měl utéci ven
nějakým sutkem na krchově, když by za-
pálil. Pč. 38. Vz Sut. — S., tka, m., osob. jm.

Sutenec, nce, m. — rána do hřbetu, ein
Rückenschlag. Sá.

Sutera, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Sutí, n. = sypání, das Streuen. Ras. -~
S. = vyplácení zástavy. Vš. Vz Ssutí.

Sutice, Sutitz, ves u Lomnice v Jičínsku.
PL.

Sutina, y, f. = oborení, rum, der Trümmer-
haufen, Schutthaufen. D. — S. - sutky. Vz
Sut. Pl.

Sutivý — špatný, slabý, sesouvající se.
S. podklad. Šm.