7.68

Sutkohozný = krupobitný, Hagelschlag-.

Sutky, pl., f. = sypací hodiny, die Sand-
uhr. Rk. — S., vz Sut.

Sutna, y, f. = dolík. Us. u zedníků.

Sutom, a, m., něm. Suttom, ves u Lo-
bosic. PL. — S., osob. jm. Mus.

Sutorina, y, f., krajina v Hercegovině.
Vz S. N.

Sutorman, a, m., hora v Hercegovině.
Vz S. N.

Sútuha, y, f., soutuha, der Secken, ein
flachrunder, hohler Draht. Sm.

Sutuřice, e, f. = chumelenice, das Ge-
stöber. Us. u Hlinska. Ktk.

Sútužidlo, a, n., der Seckenstock beim
Drahtzieher. Sm.

Sútužní, Secken-. Vz Sútuha.

Sútužnítko, a, n., das Seckeneisen. Vz
Sútuha. Šm.

Sutý; sut, a, o = sypaný, geschüttet,
Schütt-. S. obilí (vymlácené). Skl. I. 289.,
Roh., Chč. 381. Obilí jak s. tak i ve slámě.
Zlob. S. desátek. D. Věci suté (suché) n.
tekuté. Br., Kom. Co sme obilíčka buď ve
stodolách buď něco sutého zachovali, to
nám pobrali. 1635. Nách. 192. Aby žita su-
tého za dva zlaté dáváno bylo. 1557. Šd.
Jako toho sutou měrou zasluhujete. Šml.
Opětovala sutou měrou jeho lásku. Šm. —
S. = navlečený. S. perly. Č.

1. Sůva, vz Sova.

2. Sůva, y, f. = nepodařená houska (která
se ani neprodává). Us.

Suvalky, dle Dolany, mě. v Polsku.

Súvar, a, m., osob. jm. Mor. Sd.

Sůvka, y, f. Sůvky motýlové hlavy
k sovím hlavám podobné mající, noctuae.
die Nachtvögel, Eulen. L.

Súvoz, u, m. = úzký břeh. Aqu.

Suvrén, u, m. = suvrýn.

Suvrýn, u, m. = souverain ďor, peníz.
Dch. Anglický s. Nz.

Súzený, vz Souzený.

Suzerain (fr., syzerén), vrchní pán lenní,
nyní vrchní pán státu n. knížectví polosvr-
chovaného. Vz S. N., Souverain. — Suze-
rainita, fr., vrchní panství lenní. Rk.

Súzi = soudím (zastr.).

Slizkosť, vz Souzkosť.

Súzněti = souzněti, zusammenklingen.

Suznovati -súžiti, skrátili, einengen. —
co : řeč. Troj.

Sužba, y, f. = souzení, der Kummer. Sš.
I. 328. A k soužení novou s-bu přičiniti;
Přijíti je (slovo boží) s radostí v samých
velikých s-bách a svízelích; Snášeti s-bu;
Svědkyně pohrom a sužeb, jenž na Jeru-
salem přikvačí. Sš. II. 158., 240., 241., 273 .
L. 210. (Hý.).

Sužebný, Marter-. Šm.

Súžení, n., die Verengung.

Súženina, y, f., vz Striktura.

Súženosť, i, í., die Verengung.

Súžený; -en, a, o, verengt. - S. — sou-
žený.

Sužitel, e, m., der Plagegeist, Peiniger.
V.

Sužitelka, y, sužitelkyně, ě, f., die
Peinigerin. Jg.

Súžiti, il, en, ení; sužovati (s-úžovati.
einengen, naproti tomu sužovati, plagen,
Bž. 203.) -—= úzkým činiti, stísniti, ver-,
einengen, einzwängen, in die Enge trei-
ben. — co, koho: šaty, D., cestu, loupež-
níky, čas, Jel., něčí poctu a službu, Br.,
něčí moc. Dal. Písečný nános súžil řečiště.
Sych. — se v co. K spodu súžichu sě
v ostrú hranu. Rkk. 50. — koho kde. Sú-
žovali je na horách, tak že nedali jim schá-
zeti do údolí. Br. Již korba v úzkém súžila
mě hrobci. Hus I. 284.

Súžník, a, m., affligens, der Peiniger.
Zlomek strčes. exodu 23. 22. Vz Listy filog.
1880. 13. Vz Sužovatel.

Sužotrap, a, sužotrapič, e, m. = sužitel.

Sužovadlo, a, n., der Plagegeist. U Polič.
Kšá.

Sužování, n., die Einengung;Plage, Krän-
kung. S. snášej bez hněvání. Na Slov. Tč.

Sužovatel, e, m., der Plagegeist, Peini-
ger. Us. Pch., Sd., Vz Súžník.

Sužovatelka, y, sužovatelkyně, ě, f. —
sužitelka.

Sužovati, vz Soužiti.

Súžovati, vz Súžiti.

Sužovně, neckerisch. Bern.

Sužovník, a, m. = sužitel.

Sužovný = týravý, neckerisch. Bern.

Sva, zastr. = my dva jsme. m., wir (zwei)
sind. Leg.. St. skl. V. 93.

Svá, vz Svůj.

Svabeník, a, m., incantator, zastr. Rozk.

Svábiti, svab, svábě (íc), il, en, ení =
dolů vábiti, přivábiti, herab-, herbeilocken.
— jak koho. Tvé pekné pozrení, které ma
svábilo skoro na zbláznění. Sl. ps. 153. —
koho čím k čemu: (penězi) k vojně. V.,
penězi k hříchu. Lom. Svým vtipem svábí
pošetilce. Hlas. — koho na koho. Poslal
mi dary, aby mne na sebe »vábil. Háj. Lidi
na to co lep svábí. Kram. — co odkud:
milosrdenství s nebe. Kram. — co s čím:
déš£ s povětřím s. Scip.

Svábolně - svévolně, wissentlich. Mor.
Bkř.

Svacení, n. — svěcení, das Weihen. Jg.

Svacenina, v, f. = srěcetiina. ritus, zastr.
Rozk., BO.

Svacený, od svatiti, zastr. svěcený,
geweiht. S. voda. BN. Bochnec svacený za
jeho službu jemu dal. Proč mi tento chléb
svacený dáváš? Pass. 967.

Svactví, n., affinitas. Lex. vet.

Svaček, vz Svak. — S.,, osob. jm. Šd.

Svačík, a, m., vz Svak. Sd.

Svačina (zastr. svatčina), svačinka, y,
f. S.: unam messionem ad gentaculum alias
do svačiny, eine Abgabe zur Bestreitung
der Jause (Püh. brn. 1459. f. 53.); urspr.
vvol der Hochzeitssehmauss. Cf. Svak. —
S., die Nachhochzeit. Res. — S. — jídlo
mezi obědem a večeří, die Jause. Ve Slov.:
odomáš, Dch., olevrant, vovrant, uživna,
užovna, havránka. Dbš. Máme pána, máme
v černém baladráně, svačino nám nesce dat,
me mo zhotíkáme (zutíkáme). Sš. P. 559.
Svačina bývá jen v létě, proto říkají žáda-
jícím s-nu v čas jiný: Divoké husy s ní
odletěly pryč. Na Moravě. Brt. Místy se