770

Svadbiti, svatbiti, il, en, ení; svadbívati,
svadbovati = svadbu míti, Hochzeit halten;
se = manželstvím se spojiti, heiraten. ZN. —
se s kým. Ctib. Aby se s-ly s kým chtie.
BO. — kdy. Aby se nesvadbili v postě,
Št., v letě. Dbš.

Svádce, e, na., der Zankstifter. Rozk.

Svadčivý = kdo se snadno s jiným svadí,
zanksüchtig. S. čeledín. Št. N. 13.

Svadebčan, svatebčan, a, m. = hosť
svatební, der Hochzeitsgast. D., Č.

Svadebně, svatebně, hochzeitlich. S. se
obléci. Us.

Svadební, svatební, -ný = ku svadbě
náležející, hochzeitlich, Hochzeit-, Ehe-. S.
den, sňatek, smlouva, lůze (lože), komora,
veselí, píseň, lázeň, bůžek; S. hody slaviti,
V., s bázní boží činiti. BO. S. oběd, roucho,
šat, hosti, Us., radosť, Reš., slavnosť, prsten,
D., oděv. Ctib. — Jg. S. smlouva, vz Rb.
272. A vy s. tatíčku, děkujeme Vám za
všecko, a vy mamičko s., vy ste nám dobře
dělali. Sš. P. 447. Měli mé dceři odvěnovati
100 hř. a na to mám s-ní lidi. Ol. 327. Cf.
Tk. II. 313. S. lidé = kteří při námluvách
a úmluvách s-bních byli a pak jmenovitě
ku svědectví o věně voláni bývali. A když
to svedomie lidé s-ní před námi vyslovili,
tehdá . . .; Však jsem na úmluvách s lidmi
s-ními s tebú zuostala na 15 hřivnách. NB.
Tč. 192., 210. Poněvadž jest více s-tebních
lidí než ten jeden a těch jest nevystavil,
ani (= a oni) ještě sú živi, zdá se, že toho
neučinil; Chci s-ními lidmi ukázati, dovésti
a úmluvčími. Půh. I. 211., 237., 287. (Tč.).
Kterak si sěm všel nemaje rúcha s-ho? Hus
II. 301. Prší-li na s. den, bude manželství
šťastné a požehnané na děti. Kda. S. jistota,
die Heirathskaution. J. tr.

Svadebnice, e, svadebnička, y, f., die
auf der Hochzeit als Gast ist. — S. = sva-
tební komora, síně, das Hochzeitsgemach.
Sš. J. 40., L. 69., Mt. 125. (Hý.).

Svadebnický, svatebnický, die Hoch-
zeitsgäste betreffend. Jg.

Svadebník, svatebník, a, m. = sva-tební hosť, der Hochzeitsgast. Ros., Sych.,
Hus II. 301.

Sváděti, vz Svésti. V Doudlebsku lasko-
vati. Kts.

Svaditi, il, děn, ění, zen, ení = do vády
přivésti, zusammenhetzen; se = do vády
přijíti, in Zank o. Streit gerathen. Jg. Že
by snadno svazeni býti mohli. Cíl a prakt.
— se. A když počali sněmovati, hned se
s li. Dač. I. 78. — koho, se s kým (čím).
Jednoho s druhým svadil. V. Svaditi syny
s otcem. Us. On se s ním s-dil slovy. Troj.
Svadil-liby se měštěnín s měštěnínem. Václ.
XIX. Svaď se se sousedem, povíť, jakous
měl matku, babku atd. Mus II. d. 49. Heřman
Kristof s-dil se s jedním vlaským hrabětem.
Dač. I. 209. — Háj. — se oč. Svadili se
o to. Záv. Inhed sě o to s tebú svadie. Žk.
303. S-dili se s mistry německými o hlasy.
Let. 10. O mezu sě dva svadista. Dal. 9.
Hladoví se i o mouchu s-dí. Č. M. 191. —
se proč jak. Ml. Svaditi se pro psa. Svěd.
1569. S. se pro pravdu, z lásky pokorným
úmyslem, ku chvále boží. Hus I. 255. S-li

se mezi sebou. BO. Do vrchu se s. Čr. —
koho proti komu. Svadili a srotili jedny
proti druhým. Bart. — kdy. A hned v pátek
svadili se horníci s p. Benešem z Veitmile.
Dač. I. 43. Tehdy na noclehu Matěj svadil
se s písařem. NB. Tč. 241. — se kde. Při
tučné kosti psi se rádi svadí. Č. S. se na
poli. v hospodě atd. Bj.

Svadlivec, vce, m., der Zänker.

Svadlivosť, i, f., die Zanksüchtigkeit. Jg.

Švadlivý = svárlivý, zänkisch, zanksüch-
tig. Ros.

Svadlosť, i, f., die Verwelktheit, V.

Svadlý, welk, verwelkt. V. S. květ, list.

— S. líce, Ráj., srdce, Hlas., svědomí. Plk.
Vz Svadnouti.

Svádnosť, i, f. = svadlivosť. Jg.

Svadnouti, dnul a dl, ul, utí, welken,
verwelken. — abs. Svadne květ, list, kytka;
krása, srdce, síla. Us. Jazyk v hrdle se
vtiehne, ústa zmlknú, žíly vadnú a kosti
svadnú. Hus III. 136. — čím: strachem,
Scip., bídou a bolestí. Kom. Vrásky pla-
káním svadly. Výb. I. 6. — kde. Nám
v zahradě květiny suchem svadly. — kdy.
Nám přes noc do rána na okně květiny
svadly. Us.

Svadnutelnosť, i, f, die Verwelkbarkeit,

Svadnutelný, verwelkbar. Hlas.

Svádný = svadlivý, svád milovný, svár-
livý. St. skl. S. pře. Kat. 2994.

Svadokuj, e, m., der Stänker. Reš.

Svádov, a, m, Schwaden, ves v okr.
ústském. Vz S. N

Svah, u, m. = sklonění, úbočí, stráň,
pobočí, bok, úklon, der Abhang, die Ab-
dachung, Böschung. Š. a Ž. Svah náhlý,
srázný = stěna, sráz; na překot strmý
(schroff); příkrý = stráň, skat (steil); po-
vlovný, znenáhlý, mírný = láz, zvah (sanft).
Š. a Ž. S. vrchu, hory, vz Hora. Na svah.
To pole má veliký s. Voda má tudy svůj
s. (spád). Us.

Svahoměr, u, m. = nástroj nivellovací,
spádoměr, das Nivellirinstrument. Nz., Šp.
S. dvouramenný n. spojitý, die Kanalwage.

Svahoměrný, Nivellir-. S. dioptr, tyč.
Šp., Čsk.

Svahoměrství, n., die Nivellirkunst,
nivellování. Nz.

Svahovati, vz Svážiti.

Svahovážky, pl., f., die Nivellirwage. Rk.

Svach, a, m., osob. jm. Pal., Tk. I. 312.,
II. 249.

Svacha, y, f., die Kupplerin, pol. Jg.

Svajba, y, f. = svadba. U Olom. Sd. Jak
se sova dověděla, hned na svajbu přiletěla.
Sš. P. 697.

Svajbovati = svadbiti. U Olom. Sd.

Svak, a, m. == manželstvím příbuzný,
zvláště svat, švagr, Schwager, m. D., BO.,
Št. N. 38., Kn. š. 90., Lex. vet. Cf. Svat.
Šír a s. nemají spolu býti v úřadu přísež-
ných. CJB. 279. Někteří jsú přívuzní jako:
žena, zeť, s. a jiní. Hus II. 372. (II.39.).
Ukradli krávu s-ovi. Pč. 14. — NB. Tč. 251.

— S., na Slov. = otcovy sestry muž, mat-
činy sestry muž. Plk. Vz Jeter. — S., název
každého staršího člena rodiny — strýc. Slov.
Dbš. 33. - S., osob. jm. Tk. I. 93.