773

Svárlivosť, svářivosť, i, f., die Zank-
sucht. Ros.

Svárlivý, svářivý = ku sváru nakloněný,
vadivý, zänkisch, streitsüchtig. V., Kom. Strsl.
svarblivъ, contentiosus, příp. -livъ. Mkl. B.
226. S. křikloun. Dch. S ví aby nebyli svěceni;
Protož s-vých lidí, pane Bože, rač nás ucho-
vati. Hus I. 173., 255. (Tč.). 8. bratří, žena.
Kom. Svárlivého nepodněcuj. Mus. Strany
pořekadel vz Huba, Kohout, Ocas, Pokoj,
Pře, Těsno, Žíti. — S., zum Zank führend.
S. řeči. Štěstí. S. voda, aqua contradictionis.
Ž. wit. 105. 32.

Svárnosť, i, f. = svárlivosť. Mnoho s-sti
málo svornosti. Dch.

Svarný = svařitelný, schweissbar. Šp.

Svárný = svárlivý, zänkisch, streitsüch-
tig, seclitiosus. Lex. vet. — S., zum Zank
führend. A ta slavnosť není-liž ona marna?
A ta zbožnosť neníliž ona svárna. Sš. Sm.
bs. 159.

Svaroh (Svarog), a, m., nejvyšší bůh Slo-
vami pohanských. Vz S. N., Mus. 1844. 483.
(Šf.), 1863. 144. (Jir.). — S. = tvaroh. Zlob.

Svárov, a, m., ves u Únoště; továrna
v Tannwaldsku, vz Tk. I. 625.; vsi u Je-
víčka a Uher. Hradiště; ovčárna u Zdounek;
něm. Schwora, ves u Čes. Lípy. — S., smy-
šlené jm., dům n. místo sváru, Zank-, Streit-
hausen. Hý. Ráda paní Nouze do Svárova
zajíždí. Č. M. 242.

Svařovací pec, der Schweissofen. Techn.

Svařovati, vz Svařiti.

Svárovský, ého, m., osob. jm. Sd.

Svaryšov, a, m., Swaríschow, ves u Stra-
konic. PL.

Svas, a, m., osob. jm. Pal.

1. Svat, a, m., lit. svotas (otec zetě n. ne-
věsty). Schl. Strsl. svatъ, affinis; lett. svāti;
das litau. svotas ist entlehnt. Mkl. L. 107.,
108.; strsl. svatъ = sv(ъ) -|- přípona -atъ.
Mkl. B. 182. — S. = svak, příbuzný man-
želstvím, der Verschwägerte. Cí. Ješto sú
sobě nebyli v rodu, ti sobě budú šíři, svěsti,
svakové, nevěsty. Št. Kn. š. 90. — S. =
manželův n. manželčin bratr, švagr, dever,
der Schwager. Kom., Sych. — Na Slov. —
otec zeťův n. nevěstin. A ten starý rychtář
a ten je ten můj s. Sš. P. 573. A já sem
prosbu učinil na Vaška Hazala, s-ta svého.
NB. Tč. 12. — S. = námluvce, družba, der
Hochzeitsvater. BO. Ctib. — Starý s., staro-
svat = námluvce, der Brautwerber; svatební
otec (kdo někomu svatbu strojí), der Hoch-
zeitsvater.— Svati, svatové = hosté sva-
dební, zvl. ti, kteří pro nevěstu jdou, die
Hochzeitsgäste. Plk. — Půjdeme na svaty,
na Slov. = na svatbu. Plk.

2. Svat, a, o, vz Svatý.

Svata, y, m. Starý s. (cf. Starosvat) —
pořadatel všeho veselí svatebního, řečník
ženichův při námluvách a ostatních obřa-
dech svatebních. Na mor. Zlínsku. Brt.

Svata stará === žena, která činí při ná-
mluvách matku nevěstinu. Na Mor. Brt. —
S., y, f., osob. jm. Pal.

Svatáctví, n., der Pietismus. Šm.

Svatáček, čka, m. = svatoušek, pokrytec,
der Scheinheilige, Mucker, Heuchler. V.

Svatáčkování, n., das Muckerwesen, Šm.

Svaták, a, m. = svatáček. Rk.

Svatan, a, m., der Neffe. Šm.

Svatánky, pl., m. = námluvy. Slov. Němc.

Svatati = snoubiti, rus.

Svatava, y, f., osob. jm. Pal., Tk. I. 625.,
III. 71., 73., Dal. k. 10.

Svatba, vz Svadba.

Svatbí, stará s., která svému dítěti n.
jinému svatbu strojí, die Hochzeitsmutter.
D. — S. - námluvkyně, die Freiwerberin.
Reš. Vz Svat.

Svatbice, e, f., svatba, connubium. Bhrnr.

Svatbiti, vz Svadbiti.

Svatby, pl., f. = svatba. U Dobrušky.
Vk.

Svatební, vz Svadebni.

Svátecký = sváteční. Šm.

Svatčina, vz Svačina.

1. Svatě, komp. svatěji, heilig. Něco s.
slibovati, Us., připověděti. V. Měj se v ko-
stele s. Hus I. 303. — S. = jistě, sicher.
Kdyby byla peníze nesehnala, byla by s.
nejela. Us. Vk. Ten tu s. není! Us.

2. Svatě, ěte, n. = něco svatého, svaté
dítě, das Heilige, das heilige Kind, zô äyiov.
Svatětem sluje dítě. Sš. L. 18.

Svatebčan, vz Svadebčan.

Svatec, tce, m. = svatý člověk, ein Hei-
liger; 2. pobožník, svatoušek, der Schein-
heilige, Mucker, Frömmler, Betbruder. Cf.
Světec.

Svátecký = sváteční, festlich, feiertags-
mässig. Us. Dch.

Svátečně se obléci, festlich. Us. Jg., Šd.,
Dch.

Sváteční, -čný, Feiertags-, Sonntags-.
S. myslivec. Dch. S. lakotníci slúžie ďáblu
Bel; Abychom v deň druhý s. chválili hodně
Boha Pomni, aby deň s. světil. Hus I. 123.,
129., 286. (Tč.). Zjevní tanečníci a tanečnice
s-né. Hus II. 261. Slavnosť učiniti s-nou.
Dch. líčení, jehož užívá, má cosi s-ného do
sebe. Sš. II. 12.

Svátečník, a, m., der Feiertagsheiliger.
Hněviví s-ci. Hus I. 124.

Svátečnosť, i, f., die Feierlichkeit, Fest-
lichkeit. Obnova, s., bleskot a krása se po
ní rozprostraní. Sš. L 90.

Svatedlnosť, i, f. = svatost. Ž. wit. 92. 5.

1. Svátek, tka, m., osob. jm. Tk. I. 312.

2. Svátek, tku, sváteček, čku, m., der
Feiertag, der Festtag. Po svátcích, ne: po
svátkách. S-ky = dnové, v nichž věřící te-
lesného díla nekoná, aby se duch jeho s Bo-
hem a se svým vzděláním a spasením obíral.
S. N. S. židovské: sobota, slavnosť novo-
měsíce, slavnosť velikonoční či pesach (vz
Pascha), letnice, slavn. stánku, slavn. trub
(počátek občan, roku), slavn. smíření, slavn.
purim či losů, svěcení chrámu atd. S. N.,
Sš. J. 81. S-tky ( = posvátné doby) židovské
byly dvojího druhu: a) s-tky sobotné t. j.
slavnosti podlé sedmera dob (dnů, měsíců,
rokův) uspořádané. K nim náležely : 1. sobota
t. j. sedmý den na památku odpočinutí Hospo-
dinova po stvoření; 2. s. troubení čili so-
botný nový měsíc t. j. první den sedmého
měsíce (Tisri), spolu den nového roku ob-
čanského, jenž zvučícími trubami (odtud