Předchozí (772)  Strana:773  Další (774) |
|
|||
773
|
|||
|
|||
Svárlivosť, svářivosť, i, f., die Zank-
sucht. Ros. Svárlivý, svářivý = ku sváru nakloněný,
vadivý, zänkisch, streitsüchtig. V., Kom. Strsl. svarblivъ, contentiosus, příp. -livъ. Mkl. B. 226. S. křikloun. Dch. S ví aby nebyli svěceni; Protož s-vých lidí, pane Bože, rač nás ucho- vati. Hus I. 173., 255. (Tč.). 8. bratří, žena. Kom. Svárlivého nepodněcuj. Mus. Strany pořekadel vz Huba, Kohout, Ocas, Pokoj, Pře, Těsno, Žíti. — S., zum Zank führend. S. řeči. Štěstí. S. voda, aqua contradictionis. Ž. wit. 105. 32. Svárnosť, i, f. = svárlivosť. Mnoho s-sti
málo svornosti. Dch. Svarný = svařitelný, schweissbar. Šp.
Svárný = svárlivý, zänkisch, streitsüch-
tig, seclitiosus. Lex. vet. — S., zum Zank führend. A ta slavnosť není-liž ona marna? A ta zbožnosť neníliž ona svárna. Sš. Sm. bs. 159. Svaroh (Svarog), a, m., nejvyšší bůh Slo-
vami pohanských. Vz S. N., Mus. 1844. 483. (Šf.), 1863. 144. (Jir.). — S. = tvaroh. Zlob. Svárov, a, m., ves u Únoště; továrna
v Tannwaldsku, vz Tk. I. 625.; vsi u Je- víčka a Uher. Hradiště; ovčárna u Zdounek; něm. Schwora, ves u Čes. Lípy. — S., smy- šlené jm., dům n. místo sváru, Zank-, Streit- hausen. Hý. Ráda paní Nouze do Svárova zajíždí. Č. M. 242. Svařovací pec, der Schweissofen. Techn.
Svařovati, vz Svařiti.
Svárovský, ého, m., osob. jm. Sd.
Svaryšov, a, m., Swaríschow, ves u Stra-
konic. PL. Svas, a, m., osob. jm. Pal.
1. Svat, a, m., lit. svotas (otec zetě n. ne-
věsty). Schl. Strsl. svatъ, affinis; lett. svāti; das litau. svotas ist entlehnt. Mkl. L. 107., 108.; strsl. svatъ = sv(ъ) -|- přípona -atъ. Mkl. B. 182. — S. = svak, příbuzný man- želstvím, der Verschwägerte. Cí. Ješto sú sobě nebyli v rodu, ti sobě budú šíři, svěsti, svakové, nevěsty. Št. Kn. š. 90. — S. = manželův n. manželčin bratr, švagr, dever, der Schwager. Kom., Sych. — Na Slov. — otec zeťův n. nevěstin. A ten starý rychtář a ten je ten můj s. Sš. P. 573. A já sem prosbu učinil na Vaška Hazala, s-ta svého. NB. Tč. 12. — S. = námluvce, družba, der Hochzeitsvater. BO. Ctib. — Starý s., staro- svat = námluvce, der Brautwerber; svatební otec (kdo někomu svatbu strojí), der Hoch- zeitsvater.— Svati, svatové = hosté sva- dební, zvl. ti, kteří pro nevěstu jdou, die Hochzeitsgäste. Plk. — Půjdeme na svaty, na Slov. = na svatbu. Plk. 2. Svat, a, o, vz Svatý.
Svata, y, m. Starý s. (cf. Starosvat) —
pořadatel všeho veselí svatebního, řečník ženichův při námluvách a ostatních obřa- dech svatebních. Na mor. Zlínsku. Brt. Svata stará === žena, která činí při ná-
mluvách matku nevěstinu. Na Mor. Brt. — S., y, f., osob. jm. Pal. Svatáctví, n., der Pietismus. Šm.
Svatáček, čka, m. = svatoušek, pokrytec,
der Scheinheilige, Mucker, Heuchler. V. |
Svatáčkování, n., das Muckerwesen, Šm.
Svaták, a, m. = svatáček. Rk.
Svatan, a, m., der Neffe. Šm.
Svatánky, pl., m. = námluvy. Slov. Němc.
Svatati = snoubiti, rus.
Svatava, y, f., osob. jm. Pal., Tk. I. 625.,
III. 71., 73., Dal. k. 10. Svatba, vz Svadba.
Svatbí, stará s., která svému dítěti n.
jinému svatbu strojí, die Hochzeitsmutter. D. — S. - námluvkyně, die Freiwerberin. Reš. Vz Svat. Svatbice, e, f., svatba, connubium. Bhrnr.
Svatbiti, vz Svadbiti.
Svatby, pl., f. = svatba. U Dobrušky.
Vk. Svatební, vz Svadebni.
Svátecký = sváteční. Šm.
Svatčina, vz Svačina.
1. Svatě, komp. svatěji, heilig. Něco s.
slibovati, Us., připověděti. V. Měj se v ko- stele s. Hus I. 303. — S. = jistě, sicher. Kdyby byla peníze nesehnala, byla by s. nejela. Us. Vk. Ten tu s. není! Us. 2. Svatě, ěte, n. = něco svatého, svaté
dítě, das Heilige, das heilige Kind, zô äyiov. Svatětem sluje dítě. Sš. L. 18. Svatebčan, vz Svadebčan.
Svatec, tce, m. = svatý člověk, ein Hei-
liger; 2. pobožník, svatoušek, der Schein- heilige, Mucker, Frömmler, Betbruder. Cf. Světec. Svátecký = sváteční, festlich, feiertags-
mässig. Us. Dch. Svátečně se obléci, festlich. Us. Jg., Šd.,
Dch. Sváteční, -čný, Feiertags-, Sonntags-.
S. myslivec. Dch. S. lakotníci slúžie ďáblu Bel; Abychom v deň druhý s. chválili hodně Boha Pomni, aby deň s. světil. Hus I. 123., 129., 286. (Tč.). Zjevní tanečníci a tanečnice s-né. Hus II. 261. Slavnosť učiniti s-nou. Dch. líčení, jehož užívá, má cosi s-ného do sebe. Sš. II. 12. Svátečník, a, m., der Feiertagsheiliger.
Hněviví s-ci. Hus I. 124. Svátečnosť, i, f., die Feierlichkeit, Fest-
lichkeit. Obnova, s., bleskot a krása se po ní rozprostraní. Sš. L 90. Svatedlnosť, i, f. = svatost. Ž. wit. 92. 5.
1. Svátek, tka, m., osob. jm. Tk. I. 312.
2. Svátek, tku, sváteček, čku, m., der
Feiertag, der Festtag. Po svátcích, ne: po svátkách. S-ky = dnové, v nichž věřící te- lesného díla nekoná, aby se duch jeho s Bo- hem a se svým vzděláním a spasením obíral. S. N. S. židovské: sobota, slavnosť novo- měsíce, slavnosť velikonoční či pesach (vz Pascha), letnice, slavn. stánku, slavn. trub (počátek občan, roku), slavn. smíření, slavn. purim či losů, svěcení chrámu atd. S. N., Sš. J. 81. S-tky ( = posvátné doby) židovské byly dvojího druhu: a) s-tky sobotné t. j. slavnosti podlé sedmera dob (dnů, měsíců, rokův) uspořádané. K nim náležely : 1. sobota t. j. sedmý den na památku odpočinutí Hospo- dinova po stvoření; 2. s. troubení čili so- botný nový měsíc t. j. první den sedmého měsíce (Tisri), spolu den nového roku ob- čanského, jenž zvučícími trubami (odtud |
||
|
|||
Předchozí (772)  Strana:773  Další (774) |