Předchozí (773)  Strana:774  Další (775) |
|
|||
774
|
|||
|
|||
i název) zasvěcován; 3. sobotný rok či
každý sedmý rok, jenž byl rokem odpo- činutí země, kteráž úhorem ležeti musela, takže se nesmělo ani síti ani žíti; cokoli země, vinice a stromy urodily, ponecháno chudým, příchozím a polní zvěři. Toho roku nesměly se také žádné dluhy vyupomínávati a otrok hebrejský puštěn na svobodu; 4.) rok jubilejní (milostivý) t. j. rok po sedmi sobotných rocích, tedy padesátý. I v tomto roce nesmělo se ani síti ani žíti a všecka prodaná anebo lépe zastavená pole majiteli navrácena býti; i všickni Hebrejští otrokové nabyli svobody; — b) výročné s-tky, také svátky sborné nazvané, poněvadž o nich každý dospělý Israelita ke svatyni se do- staviti měl. Bylyť trojí: 1. s. velikonoční či přesnic (vz to) na památku vysvobození z Aegypta a zachování prvorozenstva usta- novený; slul také paschou (vz Pascha); 2. letnice t. j. padesátý den po velikonoci, jenž také slaností týhodnů či slavností prvotin se nazýval; byl to památný den zákono- dání na hoře sinajské a spolu slavnosť žní, o které první chleby obětovány Hospodinu; 3. s. stánků, kterážto slavnosť dne 15. mě- síce sedmého (Tisri) po 8 dní na památku přebývání na poušti se konala; pročež Israe- lité bydleli pod širým nebem ve stanech z ratolestí zelených (= pod zeleným. Us.). K těmto třem slavnostem sborným přidru- žuje se výročná slavnosť: 4. veleden očišťo- vání čili smíření, dne 10. měsíce Tisri, den to všeobecného pokání a postu, o kterémž hříchové veškerého lidu veleslavným a vele- významným způsobem usmiřováni. Svátek či slavnost' purim t. j. losů či hřebí poz- ději teprv uvedena na památku osvobození, které Esther zmařením vražedného úmyslu Hamanova vykonala. Pozdějšího původu je také svátek posvěcení chrámu, zařízený od Juddy Makkabejského na památku znovu- svěcení chrámu, Antiochem Epifanem zne- uctěného. Cf. M. Procházky Dějiny zjevení božího ve starém zák., 2. vyd. v Praze 1873. 97.-98, FS. 46.-48. (Hý.). — Svátky kře- sťanské: svátkové stálí n. výroční; nestálí, měnitelní, případní, V., hnutelní, nehnutelní, Nz., svátek noční (hod boží), s. božího těla, panny Marie, D.; s-ky velikonoční, vánoční (vánoce), svatodušní (letničné); svátek tří králův, Us., zasvěcený, Řd.; s-ky červené (kraslice, velikonoce), s-tky světlé = vánoce, Gl. 327., s. zjevení Páně, jména Ježíše, vstou- pení Páně, nejsvětější trojice, Petra a Pavla, sv. Jana Nepom., sv. Václava atd. S. po- hanské (slovanské): s. slunečné. Vz S. N., Tk. III. 196., 214., Žer. Záp. II. 190. S. při- padá, připadne v neděli. D. S. světiti, za- světiti. D. S-ky vesele stráviti. Us. Dch. Na s-ky ven ku příbuzným jeti. Naši sem chtějí ve s-ky přijet. Us. Vk. Já tam ve svátky budu psát. Us. Vk. Já na to nemohu če- kati, nebo nás s. najde. NB. Tč. 285. Pá- tečky se nepostila a svátečky nesvětila; Optej se jí, matko milá, kolik s-ků osvě- tila, kolik chudých obživila, kolik pátků se postila; Nech je v pátek, nech je v s., budeš chodit v jedných šatech; Šijú mi tam kabátek, na všední deň, na svátek; Ti se |
vysmívajú z chudobných děvčátek a sami
nemajú kabátů na s. Sš. P. 26., 27., 502., 576., 699. (Tč.). S. paschy byl s. noční: Aby s-kům letničným obcovati mohli. Sš, J. 211., Sk. 20. (Hý.). Požehnal sedmého dne a svat jej učinil, protož dobře slovo i odpočinutie i svátek; Den sváteční neb s. slove každý den ustanovený od Boha neb od lidí, aby v ten den diela tělestného nedělali a tak slove židovsky sobota t. j. odpočinutie; Zachovánie od hřiecha jest nejdokonalejšie s-tka svěcenie; S. držeti, světiti; S.tky kněžské Buoh zamítá jako hovno: Ve s. tancovati; Ale již sú lidé mnoho s-tků nastavěli a nastavěvše s-tkóv a hodóv nejviece v ně hřešie. Hus I. 110., 129., 238., 368., 382., II. 409., 410. (Tč.). Svěť s., posť se v pátek, nebude tvůj statek krátek. Lb. V čem pátek, v tom s. (neděle). U Žamb. Dbv. O s-tky hej, po s-tcích jej. Ib. Dbv. Vímť já i bez popa, že v neděli svátek. Vz Znání. Č. — S. = prázdniny, die Ferien. Lenivému je vždycky s. Ros. Kdo nerád dělá, tomu vždycky s. V. Ne- dbalosti oddaným vždycky svátkové jsou. Kom. Močhubové a lenochové mají s-tky mnohé. Pk. — S. = jmeniny, der Namens- tag. Us. Já mám dnes s. Us. Hý. — S., Swatek (něm.), samota u Vodňan. — S., tka, m., osob. jm. Pal. Svateň, tně, f. = svatina. Nějakého Justa
pohana rodilého ale k svatněm starozákon- ným přistoupilého. Sš. I. 153. Svatění, na Slov. = svěcení.
Svatenice, e, f. = kropenka, das Weih-
wassergefäss. Slov. Bern. Sváti, sviti, svěji, svíl, svál, svín, sván,
sviní, sváni; svanouti, ul, ut, utí; svívati, svanovati = váním dolů shoditi, herabwehen; dohromady váti, zusamrnenwehen. co od- kud. Vítr svál listí se stromu. Jg. — co jak. Vítr svál sníh v hromadu. Us. Jg. Spal ten plevel, aby v popel svanul. Sš. Bs. 196. Písek na hromadu s. D. — komu odkud: s očí (zmizeti). St. skl. — čím. Láska zem- ská jest jen troudem, svane všechna božím soudem. Sš. Bs. 58. — koho kam. V ne- bytnosť tě obor vědců svanul. Sš. Bs. 194. — koho s kým. Smrť chudého i s králem svěje. V. Svatice, e, f. ženská, která se dělá sva-
tou, die scheinheilige Betschwester. Mor. Šd. — S. = světice, die Heilige. Slov. 1. Svatík, a, m. _ svat, tchán, der Schwie-
gervater. Mor. 2. Svatík, a, m., osob jm. Slov. Sd.
Svatina, y, f. věc svatá, posvátnina. Dám vám s-ny Davidovi věrné. Sš. Sk. 155.,
162. — S. = část oběti, jež dle zákona Lev. 22. 2. 7. 10. kněžím připadala. — S., pře- nes. slovo boží, svaté svátosti a posvátná tajemství, das Heilige, zô ňyiov. Sš. Mt 104. (Hý.). — S. = místo svaté, svatyně, das Heiligste im Tempel. Ty ve s-ni přebýváš. Žalm. 21. — S. == svatice. Zlob. Svatinný, Heiligthums-. Br.
Svatinský = svatinný. Pass.
Svatiný = svatý, heilig, zastr. Alb. ms.
Svatiše, e, f., catocala, hmyz.
|
||
|
|||
Předchozí (773)  Strana:774  Další (775) |