774

i název) zasvěcován; 3. sobotný rok či
každý sedmý rok, jenž byl rokem odpo-
činutí země, kteráž úhorem ležeti musela,
takže se nesmělo ani síti ani žíti; cokoli
země, vinice a stromy urodily, ponecháno
chudým, příchozím a polní zvěři. Toho roku
nesměly se také žádné dluhy vyupomínávati
a otrok hebrejský puštěn na svobodu; 4.)
rok jubilejní (milostivý) t. j. rok po sedmi
sobotných rocích, tedy padesátý. I v tomto
roce nesmělo se ani síti ani žíti a všecka
prodaná anebo lépe zastavená pole majiteli
navrácena býti; i všickni Hebrejští otrokové
nabyli svobody; — b) výročné s-tky, také
svátky sborné nazvané, poněvadž o nich
každý dospělý Israelita ke svatyni se do-
staviti měl. Bylyť trojí: 1. s. velikonoční či
přesnic (vz to) na památku vysvobození
z Aegypta a zachování prvorozenstva usta-
novený; slul také paschou (vz Pascha); 2.
letnice t. j. padesátý den po velikonoci, jenž
také slaností týhodnů či slavností prvotin
se nazýval; byl to památný den zákono-
dání na hoře sinajské a spolu slavnosť žní,
o které první chleby obětovány Hospodinu;
3. s. stánků, kterážto slavnosť dne 15. mě-
síce sedmého (Tisri) po 8 dní na památku
přebývání na poušti se konala; pročež Israe-
lité bydleli pod širým nebem ve stanech
z ratolestí zelených (= pod zeleným. Us.).
K těmto třem slavnostem sborným přidru-
žuje se výročná slavnosť: 4. veleden očišťo-
vání čili smíření, dne 10. měsíce Tisri, den
to všeobecného pokání a postu, o kterémž
hříchové veškerého lidu veleslavným a vele-
významným způsobem usmiřováni. Svátek
či slavnost' purim t. j. losů či hřebí poz-
ději teprv uvedena na památku osvobození,
které Esther zmařením vražedného úmyslu
Hamanova vykonala. Pozdějšího původu je
také svátek posvěcení chrámu, zařízený od
Juddy Makkabejského na památku znovu-
svěcení chrámu, Antiochem Epifanem zne-
uctěného. Cf. M. Procházky Dějiny zjevení
božího ve starém zák., 2. vyd. v Praze 1873.
97.-98, FS. 46.-48. (Hý.). — Svátky kře-
sťanské: svátkové stálí n. výroční; nestálí,
měnitelní, případní, V., hnutelní, nehnutelní,
Nz., svátek noční (hod boží), s. božího těla,
panny Marie, D.; s-ky velikonoční, vánoční
(vánoce), svatodušní (letničné); svátek tří
králův, Us., zasvěcený, Řd.; s-ky červené
(kraslice, velikonoce), s-tky světlé = vánoce,
Gl. 327., s. zjevení Páně, jména Ježíše, vstou-
pení Páně, nejsvětější trojice, Petra a Pavla,
sv. Jana Nepom., sv. Václava atd. S. po-
hanské (slovanské): s. slunečné. Vz S. N.,
Tk. III. 196., 214., Žer. Záp. II. 190. S. při-
padá, připadne v neděli. D. S. světiti, za-
světiti. D. S-ky vesele stráviti. Us. Dch. Na
s-ky ven ku příbuzným jeti. Naši sem chtějí
ve s-ky přijet. Us. Vk. Já tam ve svátky
budu psát. Us. Vk. Já na to nemohu če-
kati, nebo nás s. najde. NB. Tč. 285. Pá-
tečky se nepostila a svátečky nesvětila;
Optej se jí, matko milá, kolik s-ků osvě-
tila, kolik chudých obživila, kolik pátků
se postila; Nech je v pátek, nech je v s.,
budeš chodit v jedných šatech; Šijú mi tam
kabátek, na všední deň, na svátek; Ti se

vysmívajú z chudobných děvčátek a sami
nemajú kabátů na s. Sš. P. 26., 27., 502.,
576., 699. (Tč.). S. paschy byl s. noční:
Aby s-kům letničným obcovati mohli. Sš,
J. 211., Sk. 20. (Hý.). Požehnal sedmého
dne a svat jej učinil, protož dobře slovo
i odpočinutie i svátek; Den sváteční neb
s. slove každý den ustanovený od Boha
neb od lidí, aby v ten den diela tělestného
nedělali a tak slove židovsky sobota t. j.
odpočinutie; Zachovánie od hřiecha jest
nejdokonalejšie s-tka svěcenie; S. držeti,
světiti; S.tky kněžské Buoh zamítá jako
hovno: Ve s. tancovati; Ale již sú lidé
mnoho s-tků nastavěli a nastavěvše s-tkóv
a hodóv nejviece v ně hřešie. Hus I. 110.,
129., 238., 368., 382., II. 409., 410. (Tč.).
Svěť s., posť se v pátek, nebude tvůj statek
krátek. Lb. V čem pátek, v tom s. (neděle).
U Žamb. Dbv. O s-tky hej, po s-tcích jej.
Ib. Dbv. Vímť já i bez popa, že v neděli
svátek. Vz Znání. Č. — S. = prázdniny,
die Ferien. Lenivému je vždycky s. Ros.
Kdo nerád dělá, tomu vždycky s. V. Ne-
dbalosti oddaným vždycky svátkové jsou.
Kom. Močhubové a lenochové mají s-tky
mnohé. Pk. — S. = jmeniny, der Namens-
tag. Us. Já mám dnes s. Us. Hý. — S.,
Swatek (něm.), samota u Vodňan. — S., tka,
m., osob. jm. Pal.

Svateň, tně, f. = svatina. Nějakého Justa
pohana rodilého ale k svatněm starozákon-
ným přistoupilého. Sš. I. 153.

Svatění, na Slov. = svěcení.

Svatenice, e, f. = kropenka, das Weih-
wassergefäss. Slov. Bern.

Sváti, sviti, svěji, svíl, svál, svín, sván,
sviní, sváni; svanouti, ul, ut, utí; svívati,
svanovati = váním dolů shoditi, herabwehen;
dohromady váti, zusamrnenwehen. co od-
kud. Vítr svál listí se stromu. Jg. — co
jak. Vítr svál sníh v hromadu. Us. Jg. Spal
ten plevel, aby v popel svanul. Sš. Bs. 196.
Písek na hromadu s. D. — komu odkud:
s očí (zmizeti). St. skl. — čím. Láska zem-
ská jest jen troudem, svane všechna božím
soudem. Sš. Bs. 58. — koho kam. V ne-
bytnosť tě obor vědců svanul. Sš. Bs. 194. —
koho s kým. Smrť chudého i s králem
svěje. V.

Svatice, e, f. ženská, která se dělá sva-
tou, die scheinheilige Betschwester. Mor. Šd.
— S. = světice, die Heilige. Slov.

1. Svatík, a, m. _ svat, tchán, der Schwie-
gervater. Mor.

2. Svatík, a, m., osob jm. Slov. Sd.
Svatina, y, f. věc svatá, posvátnina.

Dám vám s-ny Davidovi věrné. Sš. Sk. 155.,
162. — S. = část oběti, jež dle zákona Lev.
22. 2. 7. 10. kněžím připadala. — S., pře-
nes. slovo boží, svaté svátosti a posvátná
tajemství, das Heilige, zô ňyiov. Sš. Mt 104.
(Hý.). — S. = místo svaté, svatyně, das
Heiligste im Tempel. Ty ve s-ni přebýváš.
Žalm. 21. — S. == svatice. Zlob.

Svatinný, Heiligthums-. Br.

Svatinský = svatinný. Pass.

Svatiný = svatý, heilig, zastr. Alb. ms.

Svatiše, e, f., catocala, hmyz.