775

Svatiti, .na Slov. — světiti.

1. Svatka, y, f. Stará s., starosvatka. Vz
Svata Na mor. Zlínsku. Brt.

2. Svatka, y, f. = příbuzná manželstvím,
zvl. mužova sestra, des Mannes Schwester.
Vz Želva. — S. = bratrova žena, Frau des
Bruders. Bern. — S. = mého dítěte tchýně.
Plk.

Svátkopeníz, e, m., das Feiergeld. Srn.

Svátkosvětil, a, m., der gern Feiertage
hält. Berl. král. 117.

Svátkovati = svátek či svátky slaviti,
feiern, feriare. — jak. S. márne a sice ve
smyslu mravném ... ve přesných, čistých
ctnostech křesťanských. Sš. I. 196. — kde.
V apokalypse duch Janův svátkuje, v jiných
spisech všedňuje. Sš. Zj. 344.

Svatkovice, ves v Bechyňsku u Bernar-
dic. Vz S. N.

Svatněsvatý, sacrosanctus. S. sbor. Arch.
III. 417.

Svatnice, e, f., zastr. — svatyně, das Hei-
ligthum. Bhm., Ctib.

Svatný = svatý, heilig, geweiht. Bel.,
Sal., Sl. 175. S. den. ZN.

Svatobáje, f., Paramythion, n. Dch.

Svatobartolomějské rolí, Spitalhof, sta
tek u Karlina. PL.

Svatobázeň, zně, f. = svatá bázeň, die
hl. Scheu. Neosmělili tázati se ho z úcty a
s-zně. Sš. J. 305., Sk. 58. (Hý.).

Svatobitec, tce, m., der für etwas Heili-
ges kämpft o. einen Heiligen tödtet. Jg.

Svatobor, u, m. = svatý háj, hl. Hain.
Hlas ze s-ru. Cf. Svatoháj. Šm. — S., vrch
u Sušice. - S. = spolek v Praze mající za účel
podporováni spisovatelů českých a oslavení
památky jejich. S. N. — S., něm. Zwetbau,
ves u Bochova. — S., a, m., osob. jm. Pal.,
Půh. I. 346.

Svatobořice, Swatobořitz, ves u Kyjova.

Svatoctíti = s velikou úctou ctíti, heilig
verehren. Kam.

Svatocudný, zastr. — svatočisťý, sancte
purgans. Jir. S. voda == čistící, Reinigungs-.
LS. v. 54. Cf. Guda, das Reinigungsgericht.
Výb. 1. 3. Cud = čistota, s. — svatočistný.
Šf. Vz Očista, Bdl. Obr. 106., 108.

Svatočinný = svatým činící, heilig-
machend. S. moc. Sš. I. 166. (Hý.).

Svatočíslo, a, n., die hl. Zahl. Potom s.
apoštolů doplněno býti musilo. Sš. Sk. 5.

(Hý.).

Svatočistný, heiligsühnend. Srn.

Svatodějný = svatočinný. Sš. I. 66. (Hý.).

Svatoduch, a, m., der heil. Geist. Jed-
nota a s. o s-chu svědectví dává. Sš. J. 269.

(Hý.).

Svatodušek, ška, m., der Scheinheilige.

Us.

Svatoduší, n., die Pfingsttage. Šm.

Svatoduška, y, m. a f., Scheinheiliger,
Scheinheilige. Us.

Svatodušní, -ný, den heil. Geist betref-
fend, Pfingst-. S. svátek, neděle, hod boží,
svátky. D.

Svatoháj, e, m., der heil. Hain. Kká. S.
93. Cf. Svatobor.

Svatohavelský, Galii-. S. kostel, úrok,
plat (o sv. Havlu obyčejný). Us.

Svatohora, y, f. = svatá hora, der hl.
Berg. Byli na s-ře svědky slávy jeho. Sš.
Mr. 64. (Hý.).

Svatohorský, vom heil. Berg. Jak si
krásná k milování s-ská Maria; Vypros nám
požehnání, ó s-ská pani, ať víra, naděje,
láska přebývá mezi námi. Sš. P. 54. (Hý.).

Svatohostina, y, f. = svatá hostina, sva-
tovečeře. Sš. J. 278. (Hý.).

Svatohrůza, y, í. — cit bázně ze pří-
tomnosti svaté osoby n. sv. věci pochodící,
Hk., svatá, posvátná hrůza. Hý. An se ho
zmocní s. Sš. Zj. 461.

Svatoch, a, m , osob. jm. = Svatoslav.
Pal., Gl. 327.

Svatoch, a, m. = svatoušek, der Schein-
heilige. Vz Svatice. Šd.

Svatocha, y, f., osob. jm. Pal., Mus. 6. 66.

Svatochlebník, a, m., kdo s chlebem
tělo boží chce jísti. Hol.

Svatojakubský, St. Jakobi-. S. kostel,
občanská škola (v Praze), výpověď z nájmu.

Svatoján, a, m. 24. června pálí se S.:
chasa mužská nakopí tí hromad haluzí, do
prostředku každé kupy zakládá se máj atd.
Vz Sš. P. 734.

Svatojánek, nku, m., druh štěpů pla-
ných. Us. Dch. — S. = svatojanská muška,
Johanniswurm. Msk. 32.

Svatojánka, y, f. — svatojanská muška.
Vz Svatojánek.

Svatojanky, pl., f., druh hrušek.

Svatojanský, Johannis-. S. kostel, klá-
šter. — S. — co o sv. Janě bývá, Johannis-.
S. plat, oheň. Vz S. N. — S. jablko, der
Johannisapfel; chléb n. žito n. matečné žito,
námel, das Mutterkorn a 2. lusk kožitý, ne-
pukavý, s tlustou a masitou vnitřní vrstvou,
das Johannisbrod; koření = krevničník; kvítí,
die Johannisblume, Chrysanthemum leucan-
themum; muška (svatojánka). Hoří, hoří sva-
tojanský ohníček, nakládal ho ten volačí
syneček; hoří, hoří s. lalija, nakladla jí ta
volačja Marina. Sš. P. 734. Oči jeho leskly
se jako s. mušky. Stnk., Jg. Vz S. N. — S.
hory, Johannisberg, ves u Svín.

Svatojirský, St. Georgi-. S. termín, úrok,
kostel a klášter (v Praze). Jg., Pal.

Svatokateřinské lázně, St. Katharina-
bad, lázně u Počátek.

Svatokon, u, m. = sv. úkon n. výkon,
die hl. Handlung. Sbírka almužny jmenuje
se s-nem. Sš. 1. 368. (Hý.).

Svatokrádce (dle Rukojmě), e, svato-
krádežník, a, m., der Kirchendieb. Kom.,
V. Ten, jenž vládne, přikazuje-li proti vóli
boží, jako falešný svědek boží a s. jmá
jmien býti; Všichni tací jsú zloději, lotři
a s-ci. Hus 1. 91., 339. (221., 451.). Vz Rb.
272.

Svatokrádcový skutek učiniti. BO.

Svatokrádež, e, f. = odcizení, porušení
n. i neslušné užíváni něčeho svatého, Bohu
a cti jeho posvěceného, der Kirchenraub,
-diebstahl V. Vz S. N. S. páchati. Gníd.
Svatokrádeže se dopustiti, dočiniti. Us.
(Hanebná popova) vina bude s-žem (m.!).
Št. N. 140. S. jest buď osobná, persönlicher
Gottesraub, sacrilegium personale, neb věcná,
sachlicher G., s. reale, aneb místná, örtlicher



	775

	Svatiti, .na Slov. — světiti. 1. Svatka, y, f. Stará s., starosvatka. Vz Svata Na mor. Zlínsku. Brt. 2. Svatka, y, f. = příbuzná manželstvím, zvl. mužova sestra, des Mannes Schwester. Vz Želva. — S. = bratrova žena, Frau des Bruders. Bern. — S. = mého dítěte tchýně. Plk. Svátkopeníz, e, m., das Feiergeld. Srn. Svátkosvětil, a, m., der gern Feiertage hält. Berl. král. 117. Svátkovati = svátek či svátky slaviti, feiern, feriare. — jak. S. márne a sice ve smyslu mravném ... ve přesných, čistých ctnostech křesťanských. Sš. I. 196. — kde. V apokalypse duch Janův svátkuje, v jiných spisech všedňuje. Sš. Zj. 344. Svatkovice, ves v Bechyňsku u Bernar- dic. Vz S. N. Svatněsvatý, sacrosanctus. S. sbor. Arch. III. 417. Svatnice, e, f., zastr. — svatyně, das Hei- ligthum. Bhm., Ctib. Svatný = svatý, heilig, geweiht. Bel., Sal., Sl. 175. S. den. ZN. Svatobáje, f., Paramythion, n. Dch. Svatobartolomějské rolí, Spitalhof, sta tek u Karlina. PL. Svatobázeň, zně, f. = svatá bázeň, die hl. Scheu. Neosmělili tázati se ho z úcty a s-zně. Sš. J. 305., Sk. 58. (Hý.). Svatobitec, tce, m., der für etwas Heili- ges kämpft o. einen Heiligen tödtet. Jg. Svatobor, u, m. = svatý háj, hl. Hain. Hlas ze s-ru. Cf. Svatoháj. Šm. — S., vrch u Sušice. - S. = spolek v Praze mající za účel podporováni spisovatelů českých a oslavení památky jejich. S. N. — S., něm. Zwetbau, ves u Bochova. — S., a, m., osob. jm. Pal., Půh. I. 346. Svatobořice, Swatobořitz, ves u Kyjova. Svatoctíti = s velikou úctou ctíti, heilig verehren. Kam. Svatocudný, zastr. — svatočisťý, sancte purgans. Jir. S. voda == čistící, Reinigungs-. LS. v. 54. Cf. Guda, das Reinigungsgericht. Výb. 1. 3. Cud = čistota, s. — svatočistný. Šf. Vz Očista, Bdl. Obr. 106., 108. Svatočinný = svatým činící, heilig- machend. S. moc. Sš. I. 166. (Hý.). Svatočíslo, a, n., die hl. Zahl. Potom s. apoštolů doplněno býti musilo. Sš. Sk. 5. (Hý.). Svatočistný, heiligsühnend. Srn. Svatodějný = svatočinný. Sš. I. 66. (Hý.). Svatoduch, a, m., der heil. Geist. Jed- nota a s. o s-chu svědectví dává. Sš. J. 269. (Hý.). Svatodušek, ška, m., der Scheinheilige. Us. Svatoduší, n., die Pfingsttage. Šm. Svatoduška, y, m. a f., Scheinheiliger, Scheinheilige. Us. Svatodušní, -ný, den heil. Geist betref- fend, Pfingst-. S. svátek, neděle, hod boží, svátky. D. Svatoháj, e, m., der heil. Hain. Kká. S. 93. Cf. Svatobor. Svatohavelský, Galii-. S. kostel, úrok, plat (o sv. Havlu obyčejný). Us.	Svatohora, y, f. = svatá hora, der hl. Berg. Byli na s-ře svědky slávy jeho. Sš. Mr. 64. (Hý.). Svatohorský, vom heil. Berg. Jak si krásná k milování s-ská Maria; Vypros nám požehnání, ó s-ská pani, ať víra, naděje, láska přebývá mezi námi. Sš. P. 54. (Hý.). Svatohostina, y, f. = svatá hostina, sva- tovečeře. Sš. J. 278. (Hý.). Svatohrůza, y, í. — cit bázně ze pří- tomnosti svaté osoby n. sv. věci pochodící, Hk., svatá, posvátná hrůza. Hý. An se ho zmocní s. Sš. Zj. 461. Svatoch, a, m , osob. jm. = Svatoslav. Pal., Gl. 327. Svatoch, a, m. = svatoušek, der Schein- heilige. Vz Svatice. Šd. Svatocha, y, f., osob. jm. Pal., Mus. 6. 66. Svatochlebník, a, m., kdo s chlebem tělo boží chce jísti. Hol. Svatojakubský, St. Jakobi-. S. kostel, občanská škola (v Praze), výpověď z nájmu. Svatoján, a, m. 24. června pálí se S.: chasa mužská nakopí tí hromad haluzí, do prostředku každé kupy zakládá se máj atd. Vz Sš. P. 734. Svatojánek, nku, m., druh štěpů pla- ných. Us. Dch. — S. = svatojanská muška, Johanniswurm. Msk. 32. Svatojánka, y, f. — svatojanská muška. Vz Svatojánek. Svatojanky, pl., f., druh hrušek. Svatojanský, Johannis-. S. kostel, klá- šter. — S. — co o sv. Janě bývá, Johannis-. S. plat, oheň. Vz S. N. — S. jablko, der Johannisapfel; chléb n. žito n. matečné žito, námel, das Mutterkorn a 2. lusk kožitý, ne- pukavý, s tlustou a masitou vnitřní vrstvou, das Johannisbrod; koření = krevničník; kvítí, die Johannisblume, Chrysanthemum leucan- themum; muška (svatojánka). Hoří, hoří sva- tojanský ohníček, nakládal ho ten volačí syneček; hoří, hoří s. lalija, nakladla jí ta volačja Marina. Sš. P. 734. Oči jeho leskly se jako s. mušky. Stnk., Jg. Vz S. N. — S. hory, Johannisberg, ves u Svín. Svatojirský, St. Georgi-. S. termín, úrok, kostel a klášter (v Praze). Jg., Pal. Svatokateřinské lázně, St. Katharina- bad, lázně u Počátek. Svatokon, u, m. = sv. úkon n. výkon, die hl. Handlung. Sbírka almužny jmenuje se s-nem. Sš. 1. 368. (Hý.). Svatokrádce (dle Rukojmě), e, svato- krádežník, a, m., der Kirchendieb. Kom., V. Ten, jenž vládne, přikazuje-li proti vóli boží, jako falešný svědek boží a s. jmá jmien býti; Všichni tací jsú zloději, lotři a s-ci. Hus 1. 91., 339. (221., 451.). Vz Rb. 272. Svatokrádcový skutek učiniti. BO. Svatokrádež, e, f. = odcizení, porušení n. i neslušné užíváni něčeho svatého, Bohu a cti jeho posvěceného, der Kirchenraub, -diebstahl V. Vz S. N. S. páchati. Gníd. Svatokrádeže se dopustiti, dočiniti. Us. (Hanebná popova) vina bude s-žem (m.!). Št. N. 140. S. jest buď osobná, persönlicher Gottesraub, sacrilegium personale, neb věcná, sachlicher G., s. reale, aneb místná, örtlicher