776

G., s. locale. MP. 121., Hk. Který se štítě
model s. dopouštíš. Sš. I. 39.

Svatokrádežnice, e, f., die Kirehendie-
bin. Jg.

Svatokrádežník, a, m. = svatokrádce.
Ros.

Svatokrádežnosť, i, f., kirchenräube-
rische Beschaffenheit. St. svob. 1523.

Svatokrádežný, -ní, kirchenräuberisch.
V , Kom.

Svatokrádežský = svatokrádežný, kir-
chen-, gotträuberisch. Jistě dědictví chu-
dých jest zbožie kostelóv a s-kú ukrut-
ností se jim utrhuje. Hus II. 221.

Svatokrádežství, n. = svatokrádeš. Br.
Kostel lstíti s. jest. Hus II. 222.

Svatokrádežstvo, a, n. = svatokrádeš.
S. jest, když kdo s jeptiškú hřeší atd. Hus
III. 187.

Svatokrádství, n. = svatokrádeš. Sš. I.
203.

Svatokŕesťanský. S, píseň. Sš. P. 760.

Svatokřížský klášter, Heiligen-Kreuz-
Kloster. Šb.

Svatokupčiti, il, en, ení = svatokupcem
býti, Simonie treiben. — kde: ve chrámu
církve s. Bel. — proti čemu: proti písmu
s. Hus I. 395. s kým. S kým s-čí (bi-
skup)? Hus I. 414. — čím: měněním far.
Hus I. 494. proč: pro smilstvie. Hus III.
246. — jak: bez studu. Ib. I. 468.

Svatokupec, pce, m. = kdo prodává n.
kupuje sv. věci, jako křest atd., der Simonist.
Lom., Star. let. S. zle držie penieze chudým,
jimiž kupčí bez potřeby; Že jsú s-ci, svato-
krádci, to jest proto, že kradú sv. almužnu,
jenž slove proto svatá, že jest pro pána Boha,
jenž jest svatý nad svatými ; S. jest, kto pro
chválu aneb pro službu duchovní věc dává;
Každý takový jest s., protože neřádně chce
mieti duchovnie věc, to věz posvátnú za
tělestnů. Hus I. 219., 451., 477., III. 231.
(Hus I. 235., 381., 468., 469., 471., III. 231..
236 , 237. — Tč.).

Svatokupecky biskupa v město osaditi,
simonistisch. Hus I. 458.

Svatokupecký, gotträuberisch, simoni-
stisch. Br. S. věc. Jel. S. myšlení, žádosť,
hřích. Hus 1. 343., 461., III. 285.

Svatokupectví, n. = prodej n. kupováni
so, věcí, služeb atd. S. = zjednání, nabytí
udílení duchovních darů a mocí, úřadů
obročí za světský zisk: plat, službu, zboží,
die Simonie. Vz S. N., Tk. III. 238. — Št.
S. či simonie, lat. simonia = usilování, du-
chovní dobro nebo něco, s čímš duchovní
dobro spojeno jest, za peníze nebo za cenu
peněšnou koupiti n. prodati. S. se rozličně
rozvrhuje, rozeznávámeť: 1. s. myslné, si-
monia mentalis, podává-li někdo časnou
věc s úmyslem, aby duchovní věc za to
vzal, aniž poznává druhý tohoto úmyslu,
a také ani mlčky k tomu nepřivoluje; 2.
s. úmluvné, s. conventionalis, když buď
mlčemná nebo výslovná úmluva místo má.
Tato s. je a) buď čiré (pura), nevykoná-li
se uzavřená úmluva od žádné strany, aneb
b) smíšené (mixta) vykoná-li se od jedné,
aneb posléze c) skutečná (realis), vykoná-li
se od obou stran. Zvláštní druh s. úmluv-

ného je s. důvěrné (s. confidentialis). které
v tom záleží, že druh druhovi odstoupí
duchovní obročí (benefícium) aneb jemu
k tomu dopomůže pod tou podmínkou, aby
druh za nějaký čas buď obročí duchovní
aneb jednu čásť důchodu jemu samému aneb
jinému zase ustoupil. S. úmluvně realné a
s. důvěrné jsou případy vyhrazené a spa-
dají pod větší kladbu. MP. 121. Hřích s.
zove se i simonií a vzal název svůj od
Simona (Skut. ap. 8. 20), jenž od apoštolů
dary ducha sv. koupiti chtěl. MP. 122. (Hý.)
S. kupování a prodávání věci duchovních,
a posvátných, svátostí, úřadův a důstojností
církevních a podobní pokusové hříšní, si-
monie, die Simonie. Sš. Sk. 101. S. jest zlé
přivolenie k směněnie duchovnie věci za
neduchovnie; S. jest (zlé) svaté věci kupo-
vání i prodávání; S. jest zlá vuole k smě-
nění duchovní věci za tělestnú; Každý, jenž
přivoluje ku s., též hřešie a jest účasten;
S. tupí sv. ustavenie; Od Říma až do Čech
s. se vylilo; Český ten blud má jméno s-tvie
od skutka, protože svatou věc lidé prodá-
vají neb kupují nezřiezene. Hus I. 393., 394.,
410., 452., 477., II. 10., III. 230. (1. 178., 219.,
343., 381., 447., 452., 456., 458,, 469., 476.,
477., III. 185., 230., 231., 286. — Tč.).

Svatokupitelný, durch Simonie erkäuf-
lich. Jg.

Svatoliua, y, f., santolina. die Heiligen-
pflanze. Rstp. 898.

Svatomalířství, n., die Heiligenmalerci.
Šm.

Svatomářský mistr, miles s. Mariae,
Marien-Ordensritter, Gl. 327., křížovník. Tk.
IV. 171.

Svatomartinský, Martins-. S. husa, lis.
Vz Svátky ve S. Ň.

Svatomír, a, m., osob. jm. Pal. Cf. Tk.
I. 414.

Svatomluvec, vce, m., der Hierophant.
Šm.

Svatomoc. j, f. svatá moc, die hl. Ge-
walt, Macht. Částku s-ci od apoštolův ob-
drželi. Sš. Sk. 139. (Hý.).

Svatoň, ě, m., osob. jm. Pal. Svatoslav.

Svatoněk, ňka, m., osada u Viči při
Rožnově. Tč.

Svatonice, ves u Písku,

Svafoiiovice, dle Budějovice, Schwado-
witz, ves v Turnovsku. S. malé a veliké.
Vz S. N.

Svatoůovský dvůr u Sedlčan.

Svatopění, n. = svaté pění, hl. Gesang,
V prvocírkvi s. z vlastního plného srdce
mezi blahodary ducha sv. se kladlo. Sš. Sk.
196.

Svatopetrský, den hi. Petr betreffend,
S. haléř (dar papeži).

Svatopisák, a, m.. der Theolog, zastr.
Cath.

Svatopisec, sce, m. = spisovatel sv, dě-
jin, der Hagiograph. Sš.

Svatopísemský, svatopisemní biblisch.
Krist., Srn.

Svatopluk, a, m., král moravský. S-ka
hledati (o bývalém nenabytném štěstí). Na
Mor. Vz S. N. . . . .