777

Svatopole, e, n., něm. Swatopole, ves
u Horažďovic. PL.

Svatopolský. S. slavnosť;, die Kirchhof-
feier, das Maifest. Dch.

Svatopověsť, i, f., die Legende. Šm.

Svatopříspoř, e, f., eine hl. Ersparniss.
Hil.

Svatoprodavač, e, m., der Verkäufer hl.
Sachen, Simonist. Cf. Svatokupec. Což ani
pán násilím, ani lapka, ani zloděj noční ne-
vezme, toť s. vylúdí. Hus í. 220. (367., 381.,
III. 321.).

Svatoprodavatelný = svatokupecký. Zlob

Svatoprodávání, n. = der Verkauf hl.
Dinge. Cf. Svatokupectví. S-ním jiné lúpiti.
Hus I. 149.

Svatořečení, n., die Heiligsprechung.
Dch.

Svatorodý, svatočinný, heiiigmachend. Sš.
S. moc. I. 66.

Svatoruhač, e, m., der Ileiligenspötter.
Pam. kut.

Svatorušec, šce, m., der das Heilige stört,
der Profanirer. Aqu.

Svatorušení, n., die Verunehrung hl. Sa-
chen. Hus I. 205.

Svatorušiti, il, en, ení, hl. Sachen ver-
unehren, profaniren.

Svatoskutečnice, e, f., die Heuchlerin.

Svatoskutečnictví, n. — pokrytství, die
Heuchelei, Gleissnerei Jg.

Svatoskutečník, a, m., der Heuchler.

Svatoskutečný — pokrytský, heuchle-
risch. Jg.

1. Svatoslav, a m., osob. jm. Vz S. N.

2. Svatoslav, i, f., Svatoslau, osada u Ji-
hlavy. Tč.

Svatoslava, y, ť., Svatoslau, vsi u Ji-
hlavy, Tišňova a Třebíče.

Svatoslavský. S. myslivna na Mor., Tč.

Svatosloužení, n. = svatoslužba. Že jste
vy pří onom s. pro mne činěném nebyli pří-
tomni. Sš. II. 172.

Svatosloužiti, il, ení. — čím. A těmi
věcmi jim s-li. Sš. I. 144. (Hý.).

Svatoslovi, n. = bohosloví, die Theolo-
gie, Mus.

Svatoslužba, y, f., der hl. Dienst. Že se
mu s. ta neúplná zdála bez nich. Sš. II. 172.

Svatosť, i, f. = bohomyslnosť, die Heilig-
keit. S. života. Jel. Cf. Tk. I. 625. Však i tu
svrchované s-sti života vymáhá; S. života
vněšná, napohledná, vnitrná, pravá, skutečná;
Dovršení dokonalé s-sti života; Duch sv.
rozmnožil s. její; Skvěti se vnitrnou s-stí.
Sš. II. 7., L. 8., 20. Ale konečně svaté jest
Bóh, angel a člověk svatý, tak že na věky
s-sti nepotratí ta věc tvoje. Hus II. 330.
Zdá se samou s-tí býti a smrdí kozlem. Vz
Pokrytec. — S., titul papeže, die Heiligkeit.
Jeho s., nejsvětější otec. Ž. wit. 29. 5., 95.
6., 131. 18. Jeho s. papežská. Us.

Svátosť, i, f. = něco svatého, das Heilig-
thum, jeder geweihte Gegenstand, die Hostie,
Reliquie, Monstranze. Pobral mi s. Gl. 327.
Svátosti skříň = archa úmluvy. Jir. Ktožby
tělo boží s puškú aneb kterú jinú s. vzal
a vysypal. Mus. 1828. I. 32. S. říšské. Vz
Tk. II. 18. 20., 61. Mezi jinými svátostmi
dva řetězy, jimiž sv. Petr ukován byl, s se-

bou přinesla, V. Požehnání velebnou s-stí;
velebnou s. vystaviti. Dch. Tu vybil truhly,
pobral s., pobral stříbro a jiné věci. Půh.
I. 288. — S., zvl. zůstatky svatých, kosti
atd., Reliquien. Martini. Z Říma mnoho s-tí
do Cech přinesl. V. — S. = festum ar-
morum et lanceae salvatoris, ostensio reli
quiarun, das Heilthumfest. Fällt auf den
Freitag nach Quasimodogeniti. Vz Gl. 328.
To ma Boček učiniti tu sobotu před sva-
tostí. Půh. II. 626. Tu sobotu před ukazo-
váním s-sti. Arch. VL 16. — S. — skutek
zevnitřní k dosazení milosti božské prospí-
vající. S. je zevnější od Krista pána usta-
noveně znamení, kterým se milosť k na-
šemu posvěcenie uděluje, das Sakrament.
Pkt. Nejsvětější s. oltářní. Rk. V kat. církvi
jest 7 svátostí. S. křtu svatého, V., biřmo-
vání, oltárni, pokání, posledního pomazání,
svěcení kněžstva, stavu manželského. Us.
S-mi posluhovati, přisluhovati. D. S-ti udělo-
vati, V., Ojiř., dávati. Brs. 2. vd. 241. Kněz,
velebnou oltářní s. podává. Kom. S. večeře
Krista pána. Dač. I. 27. Osoba, která s-tmí
posluhuje; Živel a původ s-sti; čímž dvě
hlavité s-sti nastíněny byly; S-stí tou (biř-
mováním) řádně toliko biskupové posluho-
vati mohou; Pravá a vlastivá s.; S. obrodná
(křesť); Voda činí látku s-sti křestu, tvar
s-ti té činí slova, jimiž . . .; S. těla a krve
Páně; Kristus jest podstatou s-sti. Sš. 1.
164., 11. 81., 135., Sk. 98., 99., 104., Mt. 378.
(Hý.). S. těla, krve zřídil; Kristus vydal
církvi tuto s. Hus III. 267., 264. To jest
jeho sedmá s. (žertem o manželce). Dch.
Vz více v S. N.

Svatostály, fest und heilig. S. přátel-
ství. Chmel.

Svarostan, u, svatostánek, nku, m. —
svatý stánek, das heilige Zelt. S. byl prvou
svatyní, prvým chrámem národa židovského ;
slul také stánkem svědectví či úmluvy nebo
schůze (Sš. Sk. 67; cf. Stan). Byltě to stan
přenosný, 30 loket zdélí, 10 loket zšíří a
tolikéž i zvýší a skládal se z pozlacených
desk šitimských (akácových) a z kobercu,
které k deskám se připínaly. Skvostnou
oponou cheruby protkanou dělil se na dvě
části čí síně, a sice a) na svatyni (das Hei-
lige) 20 loket dlouhou a b) na velesvatyni
(das Allerheiligste), 10 loket zdélí, kamž
jen velekněz jednou v roce vstoupiti směl.
Kolem stanu byla c) předsíň (der Vorhof)
100 loket dlouhá a 50 široká beze střechy,
uzavřená toliko sloupy ověšenými zastřením
kmentovým: tam se shromážďoval lid. —
i. Ve svatyni (hebrejsky qodeš, lat. sanctum
zvané) stál uprostřed oltář kadidlný, na němž
ráno a večer knězem kadidlo zapalováno;
s jedné strany jeho stál sedmiramenný či
sedmiprutý svícen a s druhé strany stul
chlebů předkladných či obílcných, na kterém
ustavičně dvanácte chlebů obílených leželo,
jež každou sobotu obnovovány. — 2. Ve
velesvatyni (hebrejsky qodeš qodašim, lat.
sanctum sanctorum aneb lépe sanctissimum,
neboť název hebrejský je opsaným super-
lativem) stála archa úmluvy ze dříví akaco-
vého udělaná a zlatem nejčistším uvnitř
i zevnitř pozlacená. V ní chovaly se dvě