778

kamenné desky zákona, nádoba s mannou
a později také prut kvetoucí Aronuv. Víko
pak, jež slulo kapporeth čili slitovnice, bylo
z ryzího zlata se dvěma na obou koncích
stojícíma cheruby, kteří majíce obrácené
tváře k slitovnici zastírali ji křídloma svýma.
— V předsíni (hebr. hechazer) stály : oltář
zápalný ze dříví akacového, mědí potažený
a prstí naplněný, v jehožto úhlích vyčnívali
rohové; umyvadlo, určené k čistění kněží.
Sr. Procházkovy Dějiny zjev. bož. ve st.
/,áko:aě, 2. vyd. str. 93., FS. 43. (Hý.). S.
v oltáři, schránka na svátost' oltářní, das
Tabernakel, tabernaculum. Pkt., Dch.

Svátostiny, pl., f. = žehnání a svěcení
osob n. věcí v církvi katol., sacramentalia.
Dch., Pkt., Šd. Lépe: svátostniny. Hý.

Svátostka, y, f., peníz s obrazem panny
Marie. Us.

Svátostní, Sakraments-. S. schránka. Dch.
Vz Svatostan, Svátostný.

Svatostnice, e, svatostnička, y, f. =
svatcstan. Sd.

Svátostník, a, m., sacramentarius. Gl. 328.

Svátostnina, y, f. = svátostina, sacra-
mentale. S-ny = církevní žehnání a svěcení
osob n. věcí, aneb tyto církevně posvěcené
předměty samy, jichžto užívání není sice
přísnou křesťana povinností, avšak se jemu
radí. MP. 126.

Svátostnosť, i, f. — rás svátostný, der
sakramentale Charakter. Těmi slovy po-
svätnosť a s. stavu manželského vyrčena
jest. Sš. II. 136.

Svátostný, sakramentalisch. Sakramen-
tal-. S-nou povahu míti; Posvátná a s. po-
vaha stavu manželského; S. milosť, byt Kri-
stův v eucharistii; Modlitba a vzkládání
rukou navrhují, že svátosten byl obřad
ten ; S. moc, ráz. Sš. II. 47., 136., J. 267.,
L. 188., Sk. 70., 99. (Hý.).

Svatosvatě, hoch und theuer. S. přísa-
hati, Dch., se zaříci. slíbiti. Us. Hý.

Svatosvatina, y, f. S-ny = prvotiny
Bohu zasvěcené, částka nejsvětější, die Gott
geweihten Erstlinge, der heiligste Theil. Hý.
Z lidu toho vyjdou s. Sš. Oa. 35.

Svatosvatosť, i, f., die Hochheiligkeit. Jg.

Svatosvátosť, i, f. = nejsvětější svátost
oltárni, das allerheiligste Altarsakrament.
S. těla a krve Páně. Sš. J. 112. Sjednocení
duše s Kristem ve s-sti. Sš. J. 112., 265.
(Hý.).

Svatosvátý, hochheilig. S. oběť oltářní
(nejsvětější). Tribunové s-tí. V. S. Bůh.
Ctib.

Svatosvatyně, e, f. — velesvatyně, das
Allerheiligste. Vz Stánek, Svatyně. Do s.
vcházeti; Bůh v něm (stánku) o sobě svědčil
odpovědi ve s-ni dávaje. Sš. Ž. 56., Sk. 87.
(Hý.).

Svatoš, e, m., osob. jm. - Svatoslav.
Pal., Gl. 327. - S., Svatosch, mlýn u Sedl-
čan. PL.

Svatotajemný, mystický, mystisch. S.
šero, Nz., Mus. 10. 78.

Svatotajemsťví,n., das Geheimniss. Zlob.,
Mus. 10 78,

Svatotomská ulice, Augustinergrund,
předměstí brněnské.

Svatotrhovec, vce,m. = svatokupec. Zlob.

Svatotříkrálský, hl. Dreikönigs-. S. soud
olomoucký. Žer.

Svatotrojiční, hl. Dreieinigkeits-. S.
slavnosť. Zlob.

Svatourážný, entheiligend, frevelhaft. S.
působení. Konč.

Svatoušek, ška, m. — pošmourník, po-
krytec, pobožnůstkář, nábožnůstkář, der
Frömmler, Scheinheilige, Pietist. Nz. Š. leze
do nebe a čert ho drží za nohu. Pk.

Svatouškovati, einen Scheinheiligen spie-
len.

Svatouškový, scheinheilig. Šm.

Svatouškyně, ě, f., die Scheinheilige.
Šm.

Svatoušství, n., die Muckerei, der Pie-
tismus. Šm.

Svatováclavský, Sankt-Wenzels-. S. řeč
(česká), smlouva (z r. 1517.), V., plat, Zlob.,
koruna, výbor (z r. 1848.). Vz S. N. Dědictví
s. ku vydávání českých náboženských spisů,
S. W. Heredität. Dch. Dostal s-skou uni-
formu (jakou nosí trestnici ve trestnici u sv.
Václava v Praze). Us.

Svatovavřinský, St. Laurenz-. V.

Svatovečer, vz Svatvečer.

Svatovečeře, e, f. = svatá večeře, ho-
stina, svatohostina, das hl. Abendmal. Jidáš
při s-ři svátostné přítomen byl; Symbolický
a předobvazný ráz této první s.; S-ři od-
bývati ; Israel z Egypta vyšel po s-ři pa-
schalné. Sš. J. 220., 278,, 281. (Hý.).

Svatovice, dle Budějovice, Schwansdorf,
ves u Opavy.

Svatovid, a. m. = věštec, der Seher.
Krok.

Svatovit, snad lépe než Svatovid, a, m.,
nebo slovo S. složeno je z adjektiva svat
(svet) a ze substantiva vit. Značí-li svat —
svatý a vit == světlo, je S. = svaté světlo,
bůh sluneční; značí-li však svat = velký a
vit — vítr, pak je s. — bůh větru, božstvo
obdobné germanskému Wodan-ovi. Buďsi
tomu jakkoliv, jisto jest, že byl S. bůh
jarní a letní, mocný bojovník proti běsum
temna, zimy a černých mračen, rekovný
svých zvěstův ochránce, dárce vítězství.
Šb Děj. středov. I. 294. S., bůh vojny
u starých Slovanův, čtyrhlavý. Jg. Bůh slu-
neční u Polabanů Mus. 1863. 148. (Jir).
Budeš bit jako S. Č. V MV. nepravá glossa.
Pa.

Svatovítský chrám v Praze, die Veits-
kirche. S. jahody (které o sv. Vítu bývají,
trávnice, Erdbeeren). V.

Svatovláda, y, f., die Hierarchie. Šm.

Svatovládce, e, m., der Hierarch. Sš.
L. 132. Ale takových výtek nesnesli ti s-ei;
O tom duchovním zločinu náleží s-dcům
souditi Sš. J. 166., 284.

Svatovojtěšský, St. Adalberts . Zlob. S.
kostel. Us.

Svatovství, n., die Schwägerschaft. Cf.
Příbuznosť. Hý. - S., n., der Pietismus.
Zaryti se ve s. a napohledné pobožnosti.
Sš, L. 114.

Svatový, Schwager-. S. manželství, die
Schwägerschaftsehe. Sš. L. 56. Vz Manžel-
ství.