782

Svě, zastr. = my dva jsme. Jg., St. skl.
III. 57.

Svěbodzim, a, m., Schwiebus, mě. pruské.
Vz S. N.

Svéboh, a, m., osob. jm. Pal.

Svébohov, a, m.. Schwillbogen, ves u Zá-
břehu. Tč.

Svébohy, dle Dolany, Zweiendorf, ves
u Nových hradů. PL.

Svébor, a, m., osob. jm. Pal.

Svebořice, Schwabitz, ves u Mimoně. PL.

Svěc, vz Svíce.

Svěcena, y, f., osob. jm. Pal.

Svěcenec, nce, m. = svěcený, der Ge-
weihte. Brikc. Lom., D., Pk , Šf.

Svěcení, n. = posvěcení, die Weihung,
Weihe. S. chrámu, církevních služebníkův
(kněžstva). Kom., zvonu, kněžstva, na kněž-
stvo. D. Os. kněžstva vz Tk. III. 162 —165.
Udílení nižšího s-cení. Dch. Aby oni hodné
faráře k těm kostelóm vydávali biskupovi
k s.; S. prodávati, kupovati; S. skrze ruky
vloženie. Hus I. 468., III. 232., 234 — S.
dne, svátku, die Feier, Heiligung. D., Sm. —
Vz více v S. N.

Svěceník, a, m. duchovní, der Ge-
weihte, Priester. — S., svěceníček, čku, m. =
kropenka, der Weihkessel. Zlob. — S., bo-
chánek, mazanec, der Osterstriezel. U Opav.
Klš.

Svěcenina, y, f. něco svěceného, das
Geweihte. Ms. Bel., Ž. wir,. 113. 2. — Svě-
ceniny, pl., f. = svěcení knězi. Boč. — S. =
věc svatá, posvěcená. Vyobcovanec zbaven
bývá společné modlitby, společné oběti, sv.
svátostí, s-nin, přímluv a zásluh církve. Sš.
i. 195.

Svěcenka, y, f. svěcená buchta o veli-
konoci, das Osterbrod. Šd.

Svěcený; svěcen, a, o, geweiht. Vz Světiti.
S. voda, V., věnec. Us. S. kočičky. Dch. Je
toho jako svěceného (= pramálo)! U Olom.
Sd. Hovím mu co svěcené kosti. Prov. Mus.
Vz Vysvěcený. — nač: na kněžství. V. —
S. den, svátek, gefeiert. — Jg. — komu.
Vozy slunci s-né. Bj.

Svécitnosť, i, f., die Idiosynkrasie. Nz.

Svěcnář, e, m. svícnář.

Svěcník, u, m., cernula, zastr. Rozk.

Svěcský světský, weltlich. Před kaž-
dým člověkem svěcským i duchovním; Po-
honí mě v duchovním právě o svěcskou
věc; Mě pohoní z země k duchovnímu
o svěcskou věc. Půh. I. 355., II. 128., 260.

Svěč, e, m., balanus, vinýš. Krok. II. 130.

Svečer, u, m. večer. Přišli jsme s-rem
domů. Mor. Šd.

Svečera s večera, gegen Abend. Us.

Svečeřiti se, il, ení; svečeřívati se - -
setmíti se, Abend werden. D., Č. - abs.
Již se s-řívá, s-řívalo. Us.

Svečerní déšť, Abend-. BO.

Svéčest, a, m., osob. jm. Pal.

Svěčiti, lépe svědčiti, od svědek, ač máme
stačiti m. statčiti od statek, svačiti m. svat-
čiti od svátek. Mk. — komu. Pěkně mu
ten kabát svěčí. Mor. Brt.

Svěčný slušný, schicklich, passend.
Nenos toho, není to svěčné. Mor. Brt. S.

kroj (který svědčí, sluší). Mor. Brt., Šd. S.
šat. U Opavy. Klš., Tč., Zmš.

Svěčokam, u, m., der Balanit. Šm.

Sved, u, m., svěděni, das Jucken. Jg.

Svědčení, n., das Zeugen, die Zeugen-
schaft. K tomu s. byli připrošeni. NB. Tč.
94. I tu slavné s. máme z úst Petrových.
Sš. Sk. 127. Protož věrný křesťan varuje
sě s., kdež jist nenie. Hus I. 287. Přidržeti,
připraviti někoho k s. J. tr. S. póhonóv
jiného nic nenie než na ten čas, kterýž
v pohoniech jest položen, týchž póhonóv
skrze komorníka přede všemi vyhlášenie.
Vz Vš. II. 3. — Ž. wit. 118. 152.

Svědčený; -en, a, o, bezeugt. Vyznali
jsú před námi před právem dva člověky
z Spitína nesvědčenú věc ale slyšanů od
naší přítelkyně. NB. Tč. 119.

Svědčílek, lka, m., vz Potakač.

Svědčilý - o čem svědčiti lze, bezeugbar.
Lex. vet.

Svědčiti, svědčím, svědě, -dče (íc), il,
en, ení; svědčívati = svědkem býti, svědomí
dávati, bezeugen potvrzovati nějakou pravdu,
za pravdu dáti, sprechen, bezeugen, berich-
ten, beweisen, Recht geben, bejahen, be-
stätigen ; vykazovati, zníti, ausweisen, lauten,
darthun, beweisen; náležeti, gehören; slu-
šeti, přistáti, anstehen, zukommen, sich
schicken, passen; prospívati, k duhu jíti,
anschlagen, gedeihen, zusagen. Jg. Vz Svě-
čiti. — abs. On nemůže ještě s. Us. Ca-
lamus není kořen, jakž Plinius svědčí. Byl.
Lék svědčí (má dobrý účinek). D. Jestiť
jej proč milovati, jakož svědčí písmo svaté.
Jir. Anth. I. 3. vď. 194. Nepřeměňuj řeči,
mluv vždy jako s-éí; Ne tak žijte, jak slo-
boda, ale jak svědčí; Nedbaj na zlé řeči,
budeš zdráv, jak svědčí. Na Mor. a Slov.
Tč. (!i takto s-čí (-- sluší to)? Slov. Dbš.
39. A pohoní k listu a jinak, jak list s-čí;
Pakli bude list více s. nežli dsky, tehdy jí
má býti doplněno a to o jistinu, ale ne
o škody; Druhých sto slíbil dáti na též
roky, jakož list s-čí; Jeden svědek nemuož
s. Půh I. 117., 314., II. 261., 462. Jakož
póhon, zápis svědčí. O. z D., Zř. F. I. B.
XVI. — co. Toť svědčí starého zákona
knihy. St. Jak to jeho epištoly svědčí (po-
tvrzují). V. Ty peníze, cožť list svědčí, má
dáti Pardusovi; Což svědčí jich listové, to
aby sobě drželi. Půh. I. 206. Svědomí pět
osob, kteří s-li slyšenú řeč od jednoho pa-
cholka neznámého; Pakli jest pod přísahú
na božích mukách, co to svědčíte? NB. Tč.
11., 72. Bludy sú na mne křiví svědkové
svědčili. Hus III. 283. — komu (v čem).
Ten list jemu svědčí (náleží). Jg. Psaním
stavům svědčícím. Skl. II. 198. Psaní panu
N. svědčící. Žer. Sára sobě s. Er. Svědčí
mu (za pravdu dává). D. Co komu planeta
s-čí, to se mu stane (předpovídá). Plk. To
tvé manželce v té věci nesvědčí (nesluší).
Lom. Ta koupel, ten lék jeho zdraví s-čí.
Dch. Abe mně s-la ta šablička vojanská.
Sš. P. 575. Naší Kačce metla s-čí. Er. P. 5.
Krátkosť v řeči všeckym s-čí; Pozorlivosť
ve skutku i v řeči každému s-čí. Mor. Tč.
Lahůdky žebrům, ne však vtipu svědčí.
Shakesp. Tč. Kdo pěkně z mísy vyjídá,