784

Na Slov. Tč. Mluv, keď mluvit' svědčí. Slov.
Tč. —že. Jizvy jeho svědčí, že byl v bitvě.
Sych. Šenkyřečka svědčí, že chodili v noci.
Sš. P. 402. Pán Ježíš sám s-čí. že veličejší
hřiech má, kdo . . . Hus I. 188. (II. 188).
S-čí, že jsem tu byl. NB. Tč. 27. — s adv. j
S. právě, NB. Tč. 72., křivě, Hus I. 287., lživě.

Svěděnosť, i, f., na Slov. = slušnosť, die
Gebühr, Anständigkeit. Bern.

Svědčný; svědčen, čna, o, na Slov. = j
svěčný, slušný, gebührend, schicklich, an-
ständig, geziemend. Bern. Vz Svěčný.

Svědecký, Zeugen-. S. důkaz, seznání,
přísaha. Rk. Vz Svědečný.

Svědectví (svědectvo), n. = svědomí, po-
tvrzení čeho, das Zeugniss, die Deposition,
die Zeugenaussage, Bezeugung. Jg. S. =
výpověď svědka. S. N., Ž. wit, 118. 2., 18.
8. S. dáti, za s. praviti; křivé s. dáti. V.
Vydal s. o sobě; bráti Boha na s. Jel. Na
s. tomu čte se atd. Marné s. Dch. To své
s. vyslovili před dviema člověky obecnými;
Odpovídatel toho svědomí trpěti nechce,
protože jest jednoho člověka s.; A to pro-
vodí týmž svědectvím najprv cedulniem a
druhým Janem. NB. Tč. 82., 183., 196. Zlo-
pověstný s. dáti nemůže. Rb. S. staré času
dávnějšího jest mocnější. Rb. S. dáti, ZN.,
vydatí. BO., Ottersd. Hodnověrné s. Sych.
R s. toho (k dosvědčení). D. S-tví od sebe
dáti (vysvědčiti něco;. J. tr. S. jistých a
neomylných o čem nemíti; Na Simeonu vy-
stavil Lukáš druhé s. o Kristu; S. slavné,
vereine, úradné; S. to složeno jest v evan-
geliu ; Odvolávati se na s. čí o kom; S. své
dáti komu na sluch a na um; Táhnouti se
k nějakému n. čímu s.; Nešetřiti s.; S. ve
skutcích jeho spoléhalo; O nichž apoštol
očité s. vydávati musí; Dávati s. o Kristu
bezprostředné a očité; A mocí velikou od-
dávali apoštolé s. o vzkřesu Jesu Krista;
Hlasité s. jejich se týkalo vzkříšení jeho;
S. nozamítatelné; V Lydii Hostinnosť po s.
Herodotově (I. 94.) domovem byla. Sš. I.
16, L. 42., J. 26., 52., 59., 178., Sk. 15.,
52., 53., (53., 193. (Hý.). Na s. koho posta-
viti; S. o kom vydati; S. o něčem od ně-
koho přijati. Chč. 616., 618. Tu Konrad
strany Kunčiny s. vydal a svědčil, že . . .
Půh, II. 491. S. pro pravosť. Půh. Přísahati
jest Boha neb stvořenie jeho na s. vzieti;
Bera ho na s.; Nepromluvíš proti bližniemu
křivého s.; Proti bližniemu mluví křivé s.;
Křivé s. proti sobě trpěli; Jáť sem přišel,
abych pravdě s. vydal; Ten musí až do
smrti mě i mé s. vyznati; Od Boha s. míti;
S. křivé pomstu má; Na s. koho přivésti;
Vězte, žeť nehnul sě ot svého s., jako sě
hýbá tresť před větrem; Ten s. vydá o mně;
Je po s. poznáte; S. své dokonati. Hus I.
93., 94., 221., 224., 234., 323., 382., 468., II.
17., 197., 398., III. 270., 305. (Tč.). Od pů-
voda s. neplatí. Pk. S. se dokládati, Řd.;
s. druhé straně vydati. Er. S. křivé pomstu
má. Rb. Vz Svědek, Svědomí, Tk. II. 325.
— S. nové a staré (nový a starý zákon).
Z. wit, 131. 12.

Svědečné, ého, n. = plat. O soudě což
položí konšelům s-ného, těch haléřóv má
rychtář polovici. 1502. Nách. 335.

Svědečný, -ční, Zeugen-. S. seznání,
důkaz, přísaha. J. tr. S. zpievánie (canticum
pro testimonio). BO. Vz Svědecký.

Svědek, dka, m. Pozoru hodno, že druhdy
v starších knihách i světek přichází: Buď
mój světek. Modl. ms. Světka. Ib. Když
přicházelo k světkóm. Smrž. Tak i ve sta-
tutě litevském vždy: světok, světka, svět-
čiti. C. S. = kdo svědom jest něčeho, o ně-
čem ví, kdo svědomí dává, der Zeuge. Jg.
Pl. Svědkové obyčejnější než: svědci. D.
S. = osoba, která buď jsoucnosť neb jakost
nějakého skutku na základě vlastního po-
zorování potvrzuje. Vz S. N. S. víry boží,
V., křivý, Sych., odvodní, při svatbě, vz
Svatební, D., dožádaný, Us., Skl. 223.,
lstivý, Ps. ms., hostinský (cizí), Ms. pr.
kut., ušný (ušatý), očitý, bezvadný, obviňo-
vací (Belastungs-), vývodní (Entlastungs-),
J. tr., pořádný, Er., doprošený, Jg., zavr-
žitelný, Šp., Řd., osedlý n. neosedlý (an-
sässig, nicht a.), vadný, Ěd., nezávadný (vz
Nezávadný), Us., nepochybný, unbedenklich,
Tr. zák., vrtkavý, namluvený, navedený,
Th., svatební, kšaftovní a o sv. vůbec vz
Rb. 272. S. sedlský. Vz Žer. Záp. II. 145.,
152. Kdy jeden s. postačoval. Vz Žer. Záp.
1. 228. Níže doložení svědkové. D. Vedení,
zavádění s-ův; postavení s-ů ku svědomí,
Us., vyřknutí, vyrčení, vyznání s-ů, vyslý-
chání s-ů. D. Přísaha s-a; výslech, vyslý-
chání s-a; protokol ku slyšení s-ň, seznání
s-a, důkaz skrze s-y, světnice s-ků. J. tr.
Boha za s-ka své řeči bráti; svědky něco
ukázati (tvrditi); s-y vésti; hodnověrnými
s-y dovésti, dotvrditi; s-y a svědomím pro-
vésti, za pravé učiniti (osvědčiti). V. S-ky
přivoditi, D., zaváděti. Us. S-ky před prá-
vem dostaviti; křivé s-y vésti. Sych. Nechť
vystaví s-ky své. Br. Vy mi toho s-vé jste.
Br. S-kové při právě býti nemohou: slepý
o věcech vidomých atd. Pr. měst. Pře k vy-
slyšení a s-kům okazování přišla. Zříz. Ferd.
S-ky připustiti. Kom. S-ky požádati. D. Na
svědcích se dotazovati. Kram. Sám s-kem
svým býti (chváliti se); s., který pro víru
trpí. V. V listině s-kem n. za s-ka se po-
depsati; s-ky před soud připraviti; soud
má zdělati otázky ku s-kům; s-ky slyšeti,
vyslýchati, vyslechnouti, přivésti; táhnouti
se na s-ky; zdaliby s. v něčem co připo-
menouti měl. J. tr. Při světcích hodnosti,
víry atd. má se šetřiti. Er. Od s-ků přísahu
vzíti. Řd. S-kové schválně k tomu dožá-
daní; dožádati se s-ků; kdyby strana s-ky
vésti chtěla; s-ky vésti proti komu; s-ky
před soudem sobě zavésti. Er. S-y proká-
zati, zaváděti, zavrci, v nestálost uvésti,
v podezření uvésti, zavoditi. Th. S. při od-
davkách (svatební). Dch. Bůh jest s.! Dch.
Byl jsem tam jako jeho s. Us. Dch. S. ná-
jemný bývá daremný; Jestli budeš s. jaký,
nebuď v řeči ledajaký. Na Ostr. Tč. Za s-a
státi. Er. P. 346. Jeden s. není ve svědectví
dostatečný, než aby dva byli k provedení
peněz puojčených; Co pak se s-kuov, které
žalobníci vedú, dotýče, praví Tuček, že
jeden svědek v listu položený jest bratr
jednomu žalobníkuov; Pakli podlé těch
s-kuov při ztratí; Vystavuje na mne s-ky;