786

Svědina, y, f., trockene Krätze. Šm.

Svěditi se = vadnouti, welken, verge-
hen. — čím. Zlobil se hněvem, svědil zá-
vistí. Št.

Svědivosť, i, i., jakost svědivého: svrab-
lavosť, svrablivosť, (juckende Beschaffenheit).
B. starých, všivých. Lk.

Svědivý, juckend. Majíce s-vé uši. Sš.

II. 372.

Svědkyně, ě, f., die Zeugin. Zlob., Chmel.

Svědničí list. L. cit. 206.

Svédobný, eventuell, seinerzeitig. Dch.

Svédobý = svou dobou, seinerzeitig. Dch.

Svědom, vz Svědomý.

Svědomě = se svědomím, vědomě, mit Be-
wusstsein, wissend. Mus., Kos. Ol. I. 85.

Svědomí, n. vědomost, vědomí, das Be-
wusstsein. Mou volí a s-mím, mit meinem
Wissen und Willen. A v tom listu aby ozná-
mil, že jest taková hodná příčina nepří-
jezdu jeho a to že bére na s. Zř. F. I. B.
XL. 1412. Ms. Dle svého nejlepšího vědomí
a s. J. tr. A bývá blud ve s., prvé: když
člověk nevie, má-li učiniti, či nemá. Hus

III. 108. — S. svědectví, vyznání svědkův,
die Zeugenschaft, das Zeugniss. Vz Žer.
Záp. II. 190. Tomu na s. dáváme tento list.
S-mím (= svědky) se opatřiti. S. dáti mohl
pod pečeti svou. Tč. Čtena s. dskami ve-
dená. 1613. Hodným s-mím nemoc provésti.
Tov. S. hostinských málo vážilo. Pk. Bráti
stvořitele na s. Hus I. 94. S. dáti (svědčiti),
vydati; svědky a s-ím něco provésti (osvěd-
čiti). V. K s. někoho pohnati. Zříz. Ferd.
S. něčí zlehčiti. Reš. S. pod přísahou vy-
dati. Zlob. Svědky proti komu k s. pustiti.
Ctib. S. ústní, písemní. Vz Vš. 570. S. li-
stovní, die schriftliche Zeugenaussage, die
nur Adeligen gestattet war. Gl. 328. S. sel-
ské n. lidí selských. Vz Gl. 329. S. slepé,
die blinde Zeugenaussage, dovolával-li se
někdo veřejného mínění. Vš. 364. S. ústní,
die mündliche Zeugenaussage, das persön-
liche Erscheinen des Zeugen vor Gericht.
S. živé, die lebendige Zeugenschaft, der Ge-
gensatz von s. listovní. Gl. 329. Kdoby
právem n. soudem ku snížení na své cti
přišel, ten s. dáti nemůže. Rb. Aby mi
ráčili dáti toho s. Hus 1. 144. Kdo tobě
uvěří ? bude třeba s. 1502. Pan Burian
Medek z Valdeka odsouzen cti, statku i hrdla,
protože dal dvoje s. křivé, jedno proti dru-
hému. Dač. I. 77. S. dáti na někoho. Vl. zř.
273. Já ti budu na s. Sl. ps. 67. Račte se
s-mím tím spravovati; Obžalovaný vystavil
jest s. zejména Matěje masaře; Jestliže svě-
domím hodným na mne prokážete, chci
vinen býti; V této při podlé vyznánie obo-
jieho s. jest obžalovaný v tom krádeži velmi
podezřen; Račte mi toho s. dáti; Žalobník
na s. to se volá (= se odvolává); Žalobník
s. listovnie pokládá ode všie obce, jakož se
na ně vola (= odvolává); Odpovídatel po-
sielá s. své, kterémuž žalobník praví, že
nenie dostatečné. NB. Tč. Též sem jemu
platil, jakož toho na hoře s. hodné jest po-
staveno ; Což provodí jiným s-mím nežli
přísežným v konšelstvi, to s. zde nenie
dostačné; Posíláme obou stran s.; Jestliže
to na Martina provede s-miem ku právu

hodným, že to požive; Vyslovila s. takto;
Své s. opustiti; Žalobník odvolal se na s.;
K tomu s. že jest nižádný neobudil (ent-
gegentreten); Žádal jest sobě roku chtě sobě
širšie s. jednati; S. listovnie žalobník po-
ložil jest; To s., jímžto provoditi chtěl, že
ten dluh zpravil, toho jemu tak nesvědčí,
protož jemu scházie na s.; Táhne se na s.
jednoho člověka; To s. v té při není do-
statečné; Pakli by to dobrým s-mím pro-
vedla, chtěl by jí práv býti; Obstavenie
rukojmie dva člověky vystavují ku s. a ti
znají . . ..; To s. jeho svědkuov nevyznává
nic o těch peněziech; S. činiti; Ženy v tejto
při nemohú svědčiti ani jich s. tuto pří-
jemno jest; Žalobnice tu ženu ve s. netrpí
a praví, že se již byla odtud vystěhovala.
NB. Tč. 4., 7., 8., 9., 10., 11., 13., 15., 20., 22.,
26., 29., 32. A toho se táhne na listné s.
Strážnických; Hanuš položil jest před nás
list k s. pod pečetí pánóv olomúckých;
Tím-li s-mím chceš mě přemoci?; Tomu na
s. a pro lepší jistotu pečeť městskú přitiskli
sme k tomuto listu; Má-li kto jisté s., vy-
stav je, chcem ho slyšeti; Posíláme vám s.
na polepšenie; A my sme za sebú žádného
s. neměli, neboť se jest to noční věcí stalo;
Druhé s. na Jiříka jsú vyznali před prá-
vem; Na těch s-miech obviněný člověk ne-
přestává; Mají-li s. jaké k tej věci; Však
mám k tomu viece dobrých lidi k s.; Jsú
jeho odporníci, jakož to jich vlastní s. listné
ukazuje; Jich ve s. trpěti nechce pravě, že
jsú jeho odporníci; Položili sme rok oběma
stranám k s.; Položila před nás s. ženské
pod městskú pečetí; Jestli ženské s. v právě
příjemné?; To s. zamítá z té příčiny, že
od jednej osoby pochází; Paní súsedo, co
ty k tomu s. dieš?; Přinesl si s. listovnie
v listu zavřitém. NB. Tč. 38., 49., 53., 69.,
80., 81., 92., 108., 120., 141., 151., 165., 177.,
182., 183., 184. A toho pán Bůh s. mé jest.
To s. na polepšenie mu bylo; Má-li to s.,
jenž se po súdě stalo, stranám v ortel vsa-
zeno býti obapolně čili jednej straně sto-
liko a druhé nic ?; Jestli tiem s-miem chtěl
svú při získati, to s. nenie dostatečné; Tomu
pro lepší s. pečetku svú kázal jsem přidati.
NB. Tč. 214., 241., 268., 272., 288. Poně-
vadž při tom s. není pečeti jistcovy, tedy
to s. není platno; Toho mám dobré s., což
mi k mému právu třeba jest; Paní dala p.
Petrovi jich s. popsána a ta p. Petr v Brně
má vznésti na pány; To s. mají páni v Brně
ohledati; On má své s. přinésti, od koho
to zboží má; Zdýnka ukáže dobrým s-mím,
že...; Mám na to dobré s.; Na tom dosti
jest s. o tu věc; Byl na posudku svým svě-
domím; A kdož by lepší s. o Starú Hříši
vyvedl, ten aby toho požil; Byli na po-
sudku a své tu s. vedli; Jeho list mám na
s.; Na to mám dosti s.; Své s. před úřed-
níky poslati; Něčí s. slyšeti; Na něčí s. se
táhnouti; Paní Uršula proti tomu s. pra-
vila ; K tomu s. jej pohoním; To chci uká-
zati ubrmanským s-mím; Tu mají obapolně
své s. před pány vésti; Vystavil živé svě-
domí; Podvolil se na poctivé s.; Žádný
tomu s. neodpíral; Toho dluhu žádného s.
nemá; Podlé toho s. dal poručník svůj p.;