788

z nich nečiní; S. jesť .své poznání, to věz,
jímž se člověk sám zná, jest-li vinen hřie-
chem čili nenie; Také má se člověk varo-
vati s. příliš úzkého, neb to vede člověka
k zúfalství; Vnitř s. hrozné, kúsavé; Viece
má býti následováno (t, váženo) své s. nežli
prelatov kletba; Kohož s. brání, svoboden
jest mezi žalobníky; Kde s. nežaluje; Mezi
řeči chvaličóv a tupičóv ku s. utéci sě
máme; To porúčím tvému s. Hus I. 187.,
449., 471., II. 6, 266.. 275., 276., III. 107.,
108., 109., 124., 227.,' 228.,' 246. (Tě.). S.
vřelo v, nich bez přestání. Bart. Š. se jitří.
Rvač. Široké s. D. S. co formanská plachta
(prostranné). Č, Mus. S. porušené. D. Svému
s. odlehčiti. D. Náhnětek s. Us. S. ho hryze,
bode, sužuje. D. Něco na s. míti; hnětení
s. raněného nedá se hnedky hojiti; osten
v s.; útlého s. býti; s. procitne; dostupo-
vati někomu na s. Sych. S. si dělati. D.
Svoboda s. a náboženství. Rb. Zahřímati
komu do s. Vz Domluva. Č. Dobré s. nej-
horší (= nejpřísnější) soudce; Jazykem lidí
odbudeš ale s. nepozbudeš ; Dobré s. 1000
svědků. Pk. Dobré s. nad všecko jmění;
Dobré s. ustavičné hody; Zlé s. ustavičná
poprava; Kdo zlé s. má, hada za ňádry
chová; S. dává hbitý rozum (kdo si zlého
vědom, myslí vždy, že naň řeč padá); Dobré
s. nad všecko jmění. Č. Zlé s. horké trá-
pení, lib. Vz Spokojenost'.

Svědomitě své povinnosti konati, gewis-
senhaft. Vys.

Svědomitosť, i, f.. die Gewissenhaftig-
keit. Jim s. není ničím. Sych. Ve s-sti nic
jiným neodevzdati (nezadati). Sš. Sk. 268.

Svědomitý = útlého svědomí, gewissen-
haft. Berg., Sych. S. dělník, úředník. Us.
S. člověk, který výroků bedlivého a útlého
svědomí svého poslouchá, der gewissenhafte
Mensch. MP. 28.

Svědomosť, i, f. = vědomí, povědomosť,
das Bewusstsein. Nz. Hříchů s. ho trápí.
Ryt. kr. Ku s-sti něco přivésti. Marek.

Svědonistvo, a, n. = svědectví, das Zeug-
niss. Bhm.

Svědomý; svědom, a, o; partc, praes.
pass. = vědomý, o kom víme, známý, be-
kannt. Hus I. 90., 221., II. 120. Všeliká po-
věst' dobrá, s-má hodna jest uvedena býti.
Faukn. 108. Aby ty meze vyvedli dobrými
lidmi s-mými. Půh. II. 620. Zde s-dora ne-
byl, když sem přijel. BN. — komu. Jest
to s-o všemu světu. Bel. S-o žádnému není.
Troj. Buď vám to s-o. Us. To jest mi s-o.
Svěd. Buď s-mo všem. Sedl. Rychn. 6. Což
mi jest dobře s-mo. Let. 2. — NB. Tč. 29.,
32 , 162., 195., 197., 206., 210., 275. — o čem.
Aby, což by mu o tom s-mo bylo, před
nimi seznal. NB. Tč. 242. Pakliťbych nebyl
připuštěn k slyšení, tehdy buď s-mo všemu
českému království, žeť to mú vinú ne-
schází; Též jest i v Cechách, jakož vám
jest s-mo. Hus 111. 276., 285. (Ťč.). Jemu
jest s-mo, což je pro mně dáno věna. Pňh.
I. 131. — Půh. I. 172., 204., 208., II. 20.,
141., 460., 548., 597. — odkud. S-mo jest
z mnohých čtení. Hus II. 178. — před kým.
Jsou-li úmluvy s-mé před dobrými, ty aby
sobě plnili. Půh. II. 138. — S. kdo o ně-

čem ví, conscius, bewusst. Svědomého za
vůdce (zvoliti). Kom. Učený a s. lékař.
Boč. — kde. Svědom jsi na poušti. Num.
— čeho v čem. Jsem sebe v té věci své-
dom. Kom. V ničem zlém sebe s-a není.
Jel. Čehož jsem v pravdě s-om. V. Všech
mých cest s-om jsi. Br. Toho jsou dobře
smi. Zř. F. I., Václ. XXVIII. Jsou moře
s-mi. Troj. S. místa. Pref. S-om jsem toho.
Št. Jsem sebe v té řeči s-om. Kom., Bl.
Toho jsem dobře svědom. Us. Muž věcí lid-
ských s-mý. Jel. Enc. m. 3. Kdo svědom
jest své důstojnosti, snadno pod jarmo se
nepodloží. Kmp. Ale toho svědom nejsem,
dal-ii jest jemu jich čili puojčil. NB. Tč.
11. — NB. Tč. 65., 80., 100., 168., 219., 242.
Pověz plnú pravdu, čehos svědom. NB Tč.
125. Pakli se co kradmo z těch rud dělá,
toho já s-dom nejsem. Jest těch řek s-dom,
ježto Kožišovu přísluší. Pňh. II. 597. Toho
jsem s-dom. Hus II. 10. — čeho jak dlouho.
My ptali jsme starých lidí, kteří jsu z mla-
dosti otce jeho s-mi. NB. Tč 288. — komu.
Ty můžeš hříchy ty, v nichž si sobě svě-
dom, vyznávati. Kom. Jemu vše nesnadnosti
s-my jsú. Pass. 17. (Hý.). Nic sobě svědom
nejsem. ZN. Jest sobě toho s-om. Jel. To
jest mi dobře s-o. Svěd. — čím, kým.
S-mu sebou býti, že jest vinen. V.

Svědomý; svédom, a, o = zdejší, tu pře-
bývající, hier wohnend, ansässig. Tak jsú
dlúhý čas bydleli a s-mi byli. Ms. Tak o tom
mluvil, jakoby tu svédom byl (doma). Věn.
poct.

Svedu, vz Svésti.

Svegruše, vz Svekruše.

Svéhádavosť, i, f., rechthaberisches We-
sen. Dch. Vz Svéchtivosť.

Svěhlák, a, m., arcula (Mandelkrähe).
Ždk.

Svéhlavec, vce, m., vz Svéhlavý, der
Starrkopf. Sych.

Svéhlavěti, ěl, ění, eigensinnig werden.

Jg.

Svéhlaviti, il, en, ení, eigensinnig ma-
chen. — se nač, eigensinnig sein. Pís. slov.

Svéhlavkyně, ě, f., die Eigensinnige.
Koll. Zn. 58.

Svéhlavosť, i, f. = neustupnosť, zatvr-
zelost, der Eigensinn. Starrsinn. Tabl. S. jest
ráda slabého rozumu. Km.

Svéhlavý == neustupný, tvrdošijný, eigen -
sinnig, starrsinnig, rechthaberisch, köpfisch.
Jg. Kdo vše po své hlavě konati chce, toho
nazýváme svémyslným, tvrdočelným, své-
hlavým. Koll. Kdy zdráva (žena), svéhlavá
(jest). Hlas. Strany přísloví vz: Beran,
Brána, Čelo, Dojíti čeho čím, Hlava, Klín,
Kohout, Kosa, Kozel, Kůň, Skřemínek, Slon,
Suk, Šíje, Trh, Upříti, Vlk.

Svěchota, y, f., osob. jm. Šd.

Svěchtati = pípati, putkati (o husích,
slepicích). Us. Dch.

Svéchtivosť, i, f., rechthaberisches We-
sen. Dch. Vz Svéhádavosť.

Svéchtivý, eigenwillig, rechthaberisch.
Dch.

Svěji, vz Sváti, Sviti.

Svějka, y, f. = závěj, metelice, Schnce
gestöber, Schneehaufen. 1).