Předchozí (787)  Strana:788  Další (789) |
|
|||
788
|
|||
|
|||
z nich nečiní; S. jesť .své poznání, to věz,
jímž se člověk sám zná, jest-li vinen hřie- chem čili nenie; Také má se člověk varo- vati s. příliš úzkého, neb to vede člověka k zúfalství; Vnitř s. hrozné, kúsavé; Viece má býti následováno (t, váženo) své s. nežli prelatov kletba; Kohož s. brání, svoboden jest mezi žalobníky; Kde s. nežaluje; Mezi řeči chvaličóv a tupičóv ku s. utéci sě máme; To porúčím tvému s. Hus I. 187., 449., 471., II. 6, 266.. 275., 276., III. 107., 108., 109., 124., 227.,' 228.,' 246. (Tě.). S. vřelo v, nich bez přestání. Bart. Š. se jitří. Rvač. Široké s. D. S. co formanská plachta (prostranné). Č, Mus. S. porušené. D. Svému s. odlehčiti. D. Náhnětek s. Us. S. ho hryze, bode, sužuje. D. Něco na s. míti; hnětení s. raněného nedá se hnedky hojiti; osten v s.; útlého s. býti; s. procitne; dostupo- vati někomu na s. Sych. S. si dělati. D. Svoboda s. a náboženství. Rb. Zahřímati komu do s. Vz Domluva. Č. Dobré s. nej- horší (= nejpřísnější) soudce; Jazykem lidí odbudeš ale s. nepozbudeš ; Dobré s. 1000 svědků. Pk. Dobré s. nad všecko jmění; Dobré s. ustavičné hody; Zlé s. ustavičná poprava; Kdo zlé s. má, hada za ňádry chová; S. dává hbitý rozum (kdo si zlého vědom, myslí vždy, že naň řeč padá); Dobré s. nad všecko jmění. Č. Zlé s. horké trá- pení, lib. Vz Spokojenost'. Svědomitě své povinnosti konati, gewis-
senhaft. Vys. Svědomitosť, i, f.. die Gewissenhaftig-
keit. Jim s. není ničím. Sych. Ve s-sti nic jiným neodevzdati (nezadati). Sš. Sk. 268. Svědomitý = útlého svědomí, gewissen-
haft. Berg., Sych. S. dělník, úředník. Us. S. člověk, který výroků bedlivého a útlého svědomí svého poslouchá, der gewissenhafte Mensch. MP. 28. Svědomosť, i, f. = vědomí, povědomosť,
das Bewusstsein. Nz. Hříchů s. ho trápí. Ryt. kr. Ku s-sti něco přivésti. Marek. Svědonistvo, a, n. = svědectví, das Zeug-
niss. Bhm. Svědomý; svědom, a, o; partc, praes.
pass. = vědomý, o kom víme, známý, be- kannt. Hus I. 90., 221., II. 120. Všeliká po- věst' dobrá, s-má hodna jest uvedena býti. Faukn. 108. Aby ty meze vyvedli dobrými lidmi s-mými. Půh. II. 620. Zde s-dora ne- byl, když sem přijel. BN. — komu. Jest to s-o všemu světu. Bel. S-o žádnému není. Troj. Buď vám to s-o. Us. To jest mi s-o. Svěd. Buď s-mo všem. Sedl. Rychn. 6. Což mi jest dobře s-mo. Let. 2. — NB. Tč. 29., 32 , 162., 195., 197., 206., 210., 275. — o čem. Aby, což by mu o tom s-mo bylo, před nimi seznal. NB. Tč. 242. Pakliťbych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy buď s-mo všemu českému království, žeť to mú vinú ne- schází; Též jest i v Cechách, jakož vám jest s-mo. Hus 111. 276., 285. (Ťč.). Jemu jest s-mo, což je pro mně dáno věna. Pňh. I. 131. — Půh. I. 172., 204., 208., II. 20., 141., 460., 548., 597. — odkud. S-mo jest z mnohých čtení. Hus II. 178. — před kým. Jsou-li úmluvy s-mé před dobrými, ty aby sobě plnili. Půh. II. 138. — S. kdo o ně- |
čem ví, conscius, bewusst. Svědomého za
vůdce (zvoliti). Kom. Učený a s. lékař. Boč. — kde. Svědom jsi na poušti. Num. — čeho v čem. Jsem sebe v té věci své- dom. Kom. V ničem zlém sebe s-a není. Jel. Čehož jsem v pravdě s-om. V. Všech mých cest s-om jsi. Br. Toho jsou dobře smi. Zř. F. I., Václ. XXVIII. Jsou moře s-mi. Troj. S. místa. Pref. S-om jsem toho. Št. Jsem sebe v té řeči s-om. Kom., Bl. Toho jsem dobře svědom. Us. Muž věcí lid- ských s-mý. Jel. Enc. m. 3. Kdo svědom jest své důstojnosti, snadno pod jarmo se nepodloží. Kmp. Ale toho svědom nejsem, dal-ii jest jemu jich čili puojčil. NB. Tč. 11. — NB. Tč. 65., 80., 100., 168., 219., 242. Pověz plnú pravdu, čehos svědom. NB Tč. 125. Pakli se co kradmo z těch rud dělá, toho já s-dom nejsem. Jest těch řek s-dom, ježto Kožišovu přísluší. Pňh. II. 597. Toho jsem s-dom. Hus II. 10. — čeho jak dlouho. My ptali jsme starých lidí, kteří jsu z mla- dosti otce jeho s-mi. NB. Tč 288. — komu. Ty můžeš hříchy ty, v nichž si sobě svě- dom, vyznávati. Kom. Jemu vše nesnadnosti s-my jsú. Pass. 17. (Hý.). Nic sobě svědom nejsem. ZN. Jest sobě toho s-om. Jel. To jest mi dobře s-o. Svěd. — čím, kým. S-mu sebou býti, že jest vinen. V. Svědomý; svédom, a, o = zdejší, tu pře-
bývající, hier wohnend, ansässig. Tak jsú dlúhý čas bydleli a s-mi byli. Ms. Tak o tom mluvil, jakoby tu svédom byl (doma). Věn. poct. Svedu, vz Svésti.
Svegruše, vz Svekruše.
Svéhádavosť, i, f., rechthaberisches We-
sen. Dch. Vz Svéchtivosť. Svěhlák, a, m., arcula (Mandelkrähe).
Ždk. Svéhlavec, vce, m., vz Svéhlavý, der
Starrkopf. Sych. Svéhlavěti, ěl, ění, eigensinnig werden.
Jg.
Svéhlaviti, il, en, ení, eigensinnig ma-
chen. — se nač, eigensinnig sein. Pís. slov. Svéhlavkyně, ě, f., die Eigensinnige.
Koll. Zn. 58. Svéhlavosť, i, f. = neustupnosť, zatvr-
zelost, der Eigensinn. Starrsinn. Tabl. S. jest ráda slabého rozumu. Km. Svéhlavý == neustupný, tvrdošijný, eigen -
sinnig, starrsinnig, rechthaberisch, köpfisch. Jg. Kdo vše po své hlavě konati chce, toho nazýváme svémyslným, tvrdočelným, své- hlavým. Koll. Kdy zdráva (žena), svéhlavá (jest). Hlas. Strany přísloví vz: Beran, Brána, Čelo, Dojíti čeho čím, Hlava, Klín, Kohout, Kosa, Kozel, Kůň, Skřemínek, Slon, Suk, Šíje, Trh, Upříti, Vlk. Svěchota, y, f., osob. jm. Šd.
Svěchtati = pípati, putkati (o husích,
slepicích). Us. Dch. Svéchtivosť, i, f., rechthaberisches We-
sen. Dch. Vz Svéhádavosť. Svéchtivý, eigenwillig, rechthaberisch.
Dch. Svěji, vz Sváti, Sviti.
Svějka, y, f. = závěj, metelice, Schnce
gestöber, Schneehaufen. 1). |
||
|
|||
Předchozí (787)  Strana:788  Další (789) |