780

Svejkovice, dle Budějovice, Sweikowitz,
ves u Rokycan.

Svejší = s výše, von oben herab. Us.
Dch.

Svekla, vz Cvikla.

Sveknice, e, f., zastr., lépe: světnice. 1571.

Svekr, švekr (zastr.), na Slov. svokr, kra,
m. - tchán, test, mužův otec, der Schwieger-
vater. Výb. I. Cf. skr. svaçůra, řec. éy.vQÓ?. lat.
socer, strsl. svekrъ goth. svaihran, strněm.
swehur, střněm. swěher, něm. Schwieher. rus.
svekor. Gl. 329. Cf. Mkl. L. 11. - Pulk.
Manželce mužův otec sloul testěm neboli
svekrem. Měst. bož. Ostala u svekra svého.
Št. N. 37.

Svekra (zastr.), na Slov. svokra, y, f.,
svekruše, tchýně, mužova matka, die Schwie-
germutter. Výb. I. 682. Cf. skr. svaçru, řec.
ív()á, lat. socrus, strsl. svekra, strněm. swi-
gar. Gl. 329. Aby ctila svekra a svekru.
Št. N. 61. Drahomíra žádající povýšena býti
nad svou svekru Ludmilu. Pulk. Ale Ruth
držieše sě s-y své. BO. Vz Svekr.

Svekrev, krve, f. — svekra, zastr. Bhmr.
Bieše s. Simonova. ZN. Pokáza s-krvi své.
BO.

Svekrus, švekrus, a, m. — bratr mé
manželky, švagr, der Schwager. Ros.

Svekruský, švekruský, švakrovský, šva-
grovský, Schwager-. Ros.

Svekrusovati, švekrusovati, švakru-
šovati, švagrušovati, einander Schwäger heis-
sen. Ros.

Svekruství, švekruství, švakrovství,
švagrovství, n., die Schwägerschaft.

Svekruše, svegruše, svekruše, sve-
gruše, e, f. — manžela n. manželky matka,
tchyně, svekra, die Schwiegermutter. V.,
Jel., Ros. V zelenej dubině tam nevěsta
dříme, došla k ní š-ša: Staň nevěsto hore!
Sš. P. 542. Svekruše jeho ten šindel zde
prodala. NB. Tč. 143. Svegruška na nevěstu
se škaredila. Č. Vadivá jako s. Vz Váda
Č.

Svekrušna, švekrušna, svakrovna,
švagrovna, švakrovna, y, švakrová, é
f. = mužova sestra, die Schwägerin. Ros.

Svekrva, y, f., zastr. Bhmr. Vz Svekr.

Svekry, gt. svekrve, f. = svekra. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Svélibý, eigenliebig. Dch.

Sveličeti se = honositi se, vypínati se,
prahlen. Ktož sě móž sveličeti, by čisté
srdce měl? Št. N. 287. — se čím. Ty, po-
kory nedbajíc, sveličieš sě svým panenstvím.
Št. N. 27. Vz Sveličiti.

Sveličiti, il, en, ení; sveličeti, el, en,
ení; sveličovati — veličiti, chváliti, zvelebiti,
vergrössern, verherrlichen. — co. Boč. —
se. S-čil sě jest Hospodin (magnificatus).
BO. — se v čem. V tom se s-čil. BO. —-
se čím. Svými dětmi se s-čala (proslavila).
Bj. — se proč, nad kým. Leg.

Svenčný, magnificus. Moys. 11.

Svémluvnosť, i, f. = vlastní mluva, ei-
gene Art sich auszudrücken, die individuelle
Rede- o. Schreibart. Pal.

Svémluvný, eigens im Ausdrucke. Jg.

Svémoc, i, f., die Eigenmacht. S. něčí
obmeziti. Sš. I. 17.

Svémocně, eigenmächtig. S. něco konati.
Sš. Sk. 70., 69. (Hý.).

Svémocný, eigenmächtig. Jg. Odpúštěnie
slove s., když kto svú mocí a ne cizí hřiechy
odpúští a to na samého Boha slušie. Hus
III. 216. S. moc, potestas auctoritatis. Hus.

Svémrav, u, m., svémraví, n., die Eigen-
heit der Gemüthsstimmung, eigenthümliche
Manier. Nz. Cf. Své vůle, die Laune, Hu-
mor.

Svémravnosť, i, f., die Laune. Pal.
Svémravný —- rozmarný, launisch. Pal.,
Plk.

Svémravosť, i, f., die Laune. Dch., Pal.

Svémravý, launisch. Dch.
Svémysl. i, f., der Eigensinn. 15. stol.
C.

Svémyslice, dle Budějovice, Swimislitz,
ves u Brandýsa n. L. PL, Tk. I. 87., III. 129.

Svémyslně. S. hřešiti, absichtlich, muth-
willig. Kom.

Svémyslnice, e, f., die Eigensinnige,
Muthwillige.. Nej.

Svémyslník, a, m. svémyslný, urpu-
tilec, der Starrkopf. Ros.

Svémyslnosť, i, f. = svévolnost, der Ei-
genwille, Muthwille. Neučinil to ze s-sti. V.
S. někomu vytýkati. Kom.

Svémyslný, vz Svévolný. V., Br., Sych.

Svénárodní živel. Kos. Ol. I. 261.

Svéoprava, y, f. napravení, oprava,
correctio, i'7TavÓQ,')t,>r>i<;, die Selbstverbesse-
rung. Nz.

Svepiti, strslov.. agitare. Cf. lit. supti,
schwingen, altnord. svīfa. In ve erblicke
ich eine seltenere Form der Steigerung des
u (vergl. lit. dvesu athme mit dus u. hvatiti
mit hytiti). Mkl. aL. 11.

Svépomoc, i, f., die Selbsthilfe. Dch.

Svéprav, a, m., osob. jm. Pal.

Svépravice, dle Budějovice, něm. Sei-
prawitz. ves u Běchovic; něm. Siprawitz,
ves u Křelovic. PL., Tk. III. 36., 45.

Svéprávný, eigenberechtigt. Dch.

Svépříčinnosť, i, f., causa sui. S. N.

Svěr, a, m., osob. jm. Pal.

Svěř, zastr. - zvěř.

Svěra, y, f. = lancúch, silný řetěz na
zdržování vozů, svěrák, die Hemmkette. Na
Mor. Brt., Šd.

Svěrací, Schluss-, Spann . S. kruh, hák,
D., kazajka, die Zwangsjacke. Dch.

Svěráček, čku, m. S. s rukovětí, der
Stielhandfeilkolben. Šp.

Sverad, a, m., osob. jm. Pal. Rdh.

Svěradlo, a, n., die Schluss-, Spannzange.
S. nosní, na polypy. Vz Nástroje na nos. Cn.
S. v knihtisk. - železná kladka oblouko-
vitá, krajem formy kladená, malými kroužky
(Rollen) uzavřená, aby forma pevně pohro-
madě držela, das Schlicsszeug. Dch.

Svěrák, u, m. = krokva, u tesařů, der
Spannriegel. - S. - pověrák, svorník, nico-
hlávek, der Schraubstock, Spannnagel. D. —
S. do chřípí divokých býkův, skřipec. Cn.
Vz Svěradlo. — S., šubka, der Hemmschuh.
Šd. — S., a, m., osob. jm. Šd.

Svěrátko, a, n., skřípeček. Vz Svěradlo.
Nz. lk.