Předchozí (790)  Strana:791  Další (792) |
|
|||
791
|
|||
|
|||
593. — Té.). Kterýmž života svého s-je.
Bur. Vald. Sepsaného kšaftu, kdo chce, může za zdraví svého dvěma osobám dobře zachovalým zapečetěného s. Koll. 55. — na jak dlouho. Milý Matěji, s-ji ti statek do mej příjezdy. NB. Tč. 260. — jak. Pod pečeti mlčenlivosti někomu něco s. Sych. Ale oni pravili, že nám svěřeno pod zpo- vědí. Let. 121. I svěřil se nám v tajnosti, že . . . NB. Tč. 85. S. někomu něco na pří- sahu. Zř. F. I. B. XXXVI. — co komu k čemu (kdy): k prodeji. J. tr. Při roz- žehnání-se s ním jemu naše věci k věrné ruce svěřili. Har. II. 62. — se komu v čem, čím, čeho (o kom). S. se někomu svými tajnostmi. Sych. S. se komu všeho. Reš. Jemu se všech svých tejností svěřil. V. S. se lodí, vodě. V. Já se mu v tom (toho) svěřil. Us. V tom se ti o sobě (o jiném) svěřil. Plk. Svěřil-libý se kdo ve své při kterému řečníku. Kol. 19. S. se někomu. Chč. 301., NB. Tč. 119., 275. Sám Ježíš ne- svěřoval se jim, poněvadž znal všecky. Sš. J. 45. Od té doby nesměl se nikde pánóm právě s. Let. 6. Svěrna, y, f., die Geldbank. Berg.
Svěřování, n., der Kredit.
Svertka, y, í., swertia. Rostl. I. 249. a.
Svěs, u, m., svěsek, sku, m., šos, der
Schoss (an Kleidern). Dch. Svěsa, y, f., der Vorhang. Div. z och. 84.
Svěsiti, il, šen, ení; svěšovati, svěšeti, el,
en, ení = dolů věsiti, spustiti, herab-, her- unterhängen, herablassen; oběsiti, hängen, auihängen. Jg. — co: uši, Reš., D., křídla, D., hlavu, BO., oči. Žalansk., Šm. Všecky s. kázal (oběsiti). Plk. S-il nos. Mor. Šd. S-il hlavu, kriedla. Mt. S. S-ti hubu (hněvati se). Ros. Přišel vězeň domů, sednul si ke stolu, svěsil hlavu dolů; Hlavičku dolů svě- sil syneček můj milý. Sš. P. 145., 397. Snadno hlavu svěsíc chodili Hus III. 183 — co kam: k zemi tvář, Žalansk., hlavy. Br. — koho čím kam. Pokuta ta je hlavou k zemi svěsila. Měst. bož. — se komu. Obočí se mu svěsí. Svěska, y, f., die Schleife. Dch.
Svéslav, a, m., osob. jm. Pal.
Svéslava, y, f., osob. jm. Pal.
Svěsna, y, f. = záslona. Světz. 1880.
Svěsohlavý = svěšující hlavu, kopfhän-
gend. Reš. Svéspráva, y, f., selbsteigene Verwaltung.
Dch. Svěsť, i, f. (zastr.) = švagrová, die Schwe-
ster der Gattin, Schwägerin. MV. Staroslov. svьstь soror uxoris, geht auf das Thema svь zurück, -tь ist Suffix. Mkl. B. 169. (Hý.). — S. = švekruše, tchyně, die Schwiegermutter. Cf. Svat. Jg., Gl. 329., ZN. Svésti, svedu, sveď, -da (ouc), dl, den,
ení; svoditi, il, děn, ěni; sváděti, ěl, ěn, ění, svázeti, svozovati. — S. — dolu vésti, voditi, herabführen, herableiten; s povrchu někam vésti, abführen, ableiten; odmluviti, abbringen; přemluviti, zavésti k bludu n. k hříchu, verführen, verleiten; zabiti, usmr- titi, von der Welt schaffen, tödten; odstra- niti, abschaffen, ableiten, wegschaffen, weg- bringen ; strčiti, auf Jemanden etwas schie- |
ben, aufbürden Jemanden etwas; dohromady
vésti, zusammenführen, zusammenleiten; do- kázati, prospěti, poříditi, dovésti, richten, ausrichten, zu Wege bringen; dováděti, trei- ben, thun ; se — státi se, zdařiti se, ergehen. Jg. — co, koho: bitvu, boj, vádu; nic ne- svede; vysoko svedl svou pýchu. V. Sladké řeči svodie srdce. ZN. S. věno, löschen. Vl. zř. 512. S. vesnice, mlýny — zrušiti. Břez. 234., 235., 265. Někdo svádí přátely, aby pod tím svého dovedl, hetzt zusammen. Mus. III. d. 67. Ať jen něco nesvede! Us. Dch. Dalo mi to mnoho práce, než jsem je svedl (smířil). Us. Ntk. Ta muzika ji svedla. Msk. Hádání oč s. Jel. Er. m. 57. Sedláci les (= dříví) k šibenici s. měli. NB. Tč. 123. Pacholek je lživý jako pes prašivý, un dzě- vuchu svedzě jak muchu na medzě. Sš. P. 307. Nedala se svésti; Oni svedli lid. Hus II. 117., 153. S. koho (zavésti ku zlému). Kom. Svoditi milovníky. Troj. Kdo nás svedl, nechť nás rozvede. Prov. — co, koho odkud (s čeho, z čeho): s pravé cesty, z jeho domnění a zdání; se světa, ze světa, V., se schodů, Us., se skály. Jg. Svedl oheň s nebe. Br. Podezření se sebe svedl. Us. Nedal se s toho s. Ml. Dluh s domu s. Rk. Závady se statku svého s., Pr. měst., dluhy s domu. Us. Vodu s hořejších končin s. (vodu z dolů vyvésti). Vys. Vz Statek. Er. A na ratúze zvonijú, panenky z města svá- dijú. Sš. P. 156. Ty mne ze světa svedeš. Svěd. 1569., NB. Tč. 76., 96., 103. Král Fer- dinand mnoho lidí poddaných kázal z světa s. a zahubiti. Bart. 269. 30. S. někoho s viery. Kat. 1428. Ze všech údolí semo sveďte koně. Rkk. 13. Přijdú-li k vám falešníci, s viery pravé svodiece. Pass. 10. Smilstvím lid boží svedl s božího přikázání; Mnohé tu svedli s pravé viery, s boží cesty; Žes svedl Evu z mého přikázání. Hus I. 401., 352., III. 114 , 243. Svedl mne s práva slibiv ... Půh. II. 499., 595. S. závady s nemovitosti. J. tr. S. někoho s dobré cesty, GR., s viery. BN. — koho od čeho (čím). Svou lstí od moudrosti věčné je svedl. Kram. Válkou s ním nic nesvedeš (nepořídíš). Us. Pravé křesťany od pravé víry Kristovy s. Bart. 2. 17. Tu mě od toho póhona svedli; Tu ji svedl od práva. Půh. II. 93., 175., 277. (Tč.). Tímto dóvodem svedli sú lid od bo- žího prikázánie. Hus I. 148. — Troj., Vš. — co kde. Otakar na moravském poli bitvu svedl. Ml. S. koho v čem. Chč. 375. Svodí mým lidóm v jich městečku jich právo. Půh. II. 434. - co na koho, nač. Vinu se sebe na někoho svozuje (strká). Br. Svedl to naň. Us. Jeden žák sváděl to na druhého. Ml. Svedl na něho kluky z celé vsi. On to udělal a včil to svadí na mne. Mor. Šd. Rád by to naň svedl. Us. Dch. Sváděli to na našeho Martina. Us. Brt. (By lidé) na nás nesvedli. Er. P. 125. Svedl na mne hrubú žalobu. NB. Tč. 173. Dala jsem ju katóm sťati, měla na mne nesváďati; Na jinýho nesvedu, měla bych velký hřích, kdo pa- nenku vošidí, ten se (= si) ju musí vzít; Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého: Nesvádě toho na mne, sveď to na jinýho. Sš. P. 90., 379. (Tč.). Nedostatek prosby na |
||
|
|||
Předchozí (790)  Strana:791  Další (792) |