791

593. — Té.). Kterýmž života svého s-je.
Bur. Vald. Sepsaného kšaftu, kdo chce,
může za zdraví svého dvěma osobám dobře
zachovalým zapečetěného s. Koll. 55. — na
jak dlouho. Milý Matěji, s-ji ti statek do
mej příjezdy. NB. Tč. 260. — jak. Pod
pečeti mlčenlivosti někomu něco s. Sych.
Ale oni pravili, že nám svěřeno pod zpo-
vědí. Let. 121. I svěřil se nám v tajnosti,
že . . . NB. Tč. 85. S. někomu něco na pří-
sahu. Zř. F. I. B. XXXVI. — co komu
k čemu (kdy): k prodeji. J. tr. Při roz-
žehnání-se s ním jemu naše věci k věrné
ruce svěřili. Har. II. 62. — se komu v čem,
čím, čeho (o kom). S. se někomu svými
tajnostmi. Sych. S. se komu všeho. Reš.
Jemu se všech svých tejností svěřil. V. S.
se lodí, vodě. V. Já se mu v tom (toho)
svěřil. Us. V tom se ti o sobě (o jiném)
svěřil. Plk. Svěřil-libý se kdo ve své při
kterému řečníku. Kol. 19. S. se někomu.
Chč. 301., NB. Tč. 119., 275. Sám Ježíš ne-
svěřoval se jim, poněvadž znal všecky. Sš.
J. 45. Od té doby nesměl se nikde pánóm
právě s. Let. 6.

Svěrna, y, f., die Geldbank. Berg.

Svěřování, n., der Kredit.

Svertka, y, í., swertia. Rostl. I. 249. a.

Svěs, u, m., svěsek, sku, m., šos, der
Schoss (an Kleidern). Dch.

Svěsa, y, f., der Vorhang. Div. z och. 84.

Svěsiti, il, šen, ení; svěšovati, svěšeti, el,
en, ení = dolů věsiti, spustiti, herab-, her-
unterhängen, herablassen; oběsiti, hängen,
auihängen. Jg. — co: uši, Reš., D., křídla,
D., hlavu, BO., oči. Žalansk., Šm. Všecky s.
kázal (oběsiti). Plk. S-il nos. Mor. Šd. S-il
hlavu, kriedla. Mt. S. S-ti hubu (hněvati
se). Ros. Přišel vězeň domů, sednul si ke
stolu, svěsil hlavu dolů; Hlavičku dolů svě-
sil syneček můj milý. Sš. P. 145., 397. Snadno
hlavu svěsíc chodili Hus III. 183 — co
kam: k zemi tvář, Žalansk., hlavy. Br. —
koho čím kam. Pokuta ta je hlavou k zemi
svěsila. Měst. bož. — se komu. Obočí se
mu svěsí.

Svěska, y, f., die Schleife. Dch.

Svéslav, a, m., osob. jm. Pal.

Svéslava, y, f., osob. jm. Pal.

Svěsna, y, f. = záslona. Světz. 1880.

Svěsohlavý = svěšující hlavu, kopfhän-
gend. Reš.

Svéspráva, y, f., selbsteigene Verwaltung.
Dch.

Svěsť, i, f. (zastr.) = švagrová, die Schwe-
ster der Gattin, Schwägerin. MV. Staroslov.
svьstь soror uxoris, geht auf das Thema svь
zurück, -tь ist Suffix. Mkl. B. 169. (Hý.). —
S. = švekruše, tchyně, die Schwiegermutter.
Cf. Svat. Jg., Gl. 329., ZN.

Svésti, svedu, sveď, -da (ouc), dl, den,
ení; svoditi, il, děn, ěni; sváděti, ěl, ěn,
ění, svázeti, svozovati. — S. — dolu vésti,
voditi, herabführen, herableiten; s povrchu
někam vésti, abführen, ableiten; odmluviti,
abbringen; přemluviti, zavésti k bludu n.
k hříchu, verführen, verleiten; zabiti, usmr-
titi, von der Welt schaffen, tödten; odstra-
niti, abschaffen, ableiten, wegschaffen, weg-
bringen ; strčiti, auf Jemanden etwas schie-

ben, aufbürden Jemanden etwas; dohromady
vésti, zusammenführen, zusammenleiten; do-
kázati, prospěti, poříditi, dovésti, richten,
ausrichten, zu Wege bringen; dováděti, trei-
ben, thun ; se — státi se, zdařiti se, ergehen.
Jg. — co, koho: bitvu, boj, vádu; nic ne-
svede; vysoko svedl svou pýchu. V. Sladké
řeči svodie srdce. ZN. S. věno, löschen. Vl.
zř. 512. S. vesnice, mlýny — zrušiti. Břez.
234., 235., 265. Někdo svádí přátely, aby
pod tím svého dovedl, hetzt zusammen.
Mus. III. d. 67. Ať jen něco nesvede! Us.
Dch. Dalo mi to mnoho práce, než jsem je
svedl (smířil). Us. Ntk. Ta muzika ji svedla.
Msk. Hádání oč s. Jel. Er. m. 57. Sedláci
les (= dříví) k šibenici s. měli. NB. Tč. 123.
Pacholek je lživý jako pes prašivý, un dzě-
vuchu svedzě jak muchu na medzě. Sš. P.
307. Nedala se svésti; Oni svedli lid. Hus
II. 117., 153. S. koho (zavésti ku zlému).
Kom. Svoditi milovníky. Troj. Kdo nás
svedl, nechť nás rozvede. Prov. — co, koho
odkud (s čeho, z čeho): s pravé cesty,
z jeho domnění a zdání; se světa, ze světa,
V., se schodů, Us., se skály. Jg. Svedl oheň
s nebe. Br. Podezření se sebe svedl. Us.
Nedal se s toho s. Ml. Dluh s domu s. Rk.
Závady se statku svého s., Pr. měst., dluhy
s domu. Us. Vodu s hořejších končin s.
(vodu z dolů vyvésti). Vys. Vz Statek. Er.
A na ratúze zvonijú, panenky z města svá-
dijú. Sš. P. 156. Ty mne ze světa svedeš.
Svěd. 1569., NB. Tč. 76., 96., 103. Král Fer-
dinand mnoho lidí poddaných kázal z světa
s. a zahubiti. Bart. 269. 30. S. někoho s viery.
Kat. 1428. Ze všech údolí semo sveďte koně.
Rkk. 13. Přijdú-li k vám falešníci, s viery
pravé svodiece. Pass. 10. Smilstvím lid boží
svedl s božího přikázání; Mnohé tu svedli
s pravé viery, s boží cesty; Žes svedl Evu
z mého přikázání. Hus I. 401., 352., III.
114 , 243. Svedl mne s práva slibiv ... Půh.
II. 499., 595. S. závady s nemovitosti. J. tr.
S. někoho s dobré cesty, GR., s viery. BN.
— koho od čeho (čím). Svou lstí od
moudrosti věčné je svedl. Kram. Válkou
s ním nic nesvedeš (nepořídíš). Us. Pravé
křesťany od pravé víry Kristovy s. Bart.
2. 17. Tu mě od toho póhona svedli; Tu
ji svedl od práva. Půh. II. 93., 175., 277.
(Tč.). Tímto dóvodem svedli sú lid od bo-
žího prikázánie. Hus I. 148. — Troj., Vš. —
co kde. Otakar na moravském poli bitvu
svedl. Ml. S. koho v čem. Chč. 375. Svodí
mým lidóm v jich městečku jich právo. Půh.
II. 434. - co na koho, nač. Vinu se sebe
na někoho svozuje (strká). Br. Svedl to
naň. Us. Jeden žák sváděl to na druhého.
Ml. Svedl na něho kluky z celé vsi. On to
udělal a včil to svadí na mne. Mor. Šd.
Rád by to naň svedl. Us. Dch. Sváděli to
na našeho Martina. Us. Brt. (By lidé) na nás
nesvedli. Er. P. 125. Svedl na mne hrubú
žalobu. NB. Tč. 173. Dala jsem ju katóm
sťati, měla na mne nesváďati; Na jinýho
nesvedu, měla bych velký hřích, kdo pa-
nenku vošidí, ten se (= si) ju musí vzít;
Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého:
Nesvádě toho na mne, sveď to na jinýho.
Sš. P. 90., 379. (Tč.). Nedostatek prosby na