800

weltlich. S. píseň. V. S. moudtosť (filosofie:
božská, moudrost, theologie). Kom. S. smysl.
I). — 8. - tohoto světa (opp., nebe), welt-
lich, zeitlich. 8. sláva. Sych. Skrze tělesné
a s-ské uměnie Buoh nemóž nalezen býti.
Hus III. 35. Cvičení s-ské cílí k svej chvále.
Us. Tě. Byl z mladu velmi s. Št. N. 333.
Do ctí s-ských jako vůz s hory. Jg. Šel
s nimi k veselí s-kému. Hus II. 28. Chvála
s. biedná jest a marná; S. chvála brzce po-
mine; K zisku s-mu a tělesnému se oddá;
Jako jiskra sě ukáže a ihned uhasne, tak
člověk jedné chválu svetskú poblyskne a
ihned zhyne. Hus I. 364., II. 28.. III. 15.,
111. (Tč.). — S. lidský, menschlich, irdisch,
weltlich, Welt-. S. hanba, v s. hanbu uvésti,
v s. hanbě býti, znamení s. hanby; s. hanbu
trpěti, nésti. V. Zmazaný, až s. hanba. V⁷.
S. dobré milovati. Št. Ten tam řádí, až s.
hanba. Us. Nádej s-ská marná všecka. Slov.
Tč. Ty chceš-li nebyti povinen ciesaři, ne-
roď mieti světských zboží; A tak jest pán
Bóh zpósobil, že nemóž nižádné veselé býti
s-ské bez někaké bolesti; A bude-li kdy s.
veselíčko, tehdy ihned aneb po malém času
mnohým pomine zamúcením; S. věk. Hus
II. 400., III. 110., 153. (Té).

Světství, n., die Weltlichkeit. S. milovati
(světské věci). Ros.

Světstvo, a, n., die Weltgesammtheit. Šm.

Světšiti, vz Zvětšiti.

Světštěti, ěl, ěni, weltlich werden. Jg.

Světština, y, f., das Weltliche. Milič. 37.

Světštiti, il, en. ení, weltlich machen,
säkulasiren. D.

Svétvarný = zvláštního tvaru, eigene
Form habend. Osv. r. 1880.

Světvovati se, sich verzweigen. Rostl.

Světy, dle Dolany, Swieti. ves u Smiřic.
PL.

Světy, zastr., vz Svatý.

Světýlko, a, n., vz Světlo a S. N. —
S. = světlice. S-lka tancují, zavedla mé do
močálu. Ua. Hý.

Světýlkovati, vz Světélkovati.

Svévkus, u, m. = svédruh, zvláštní kus,
eigene Form, Genre. Nz.

Svévláda, y, f., die Autarchie, Autonomie,
Selbstregierung. Vz Svézákonnosf. Nz.

Svévládně, autarchisch. Město to s. se
spravovalo. Sš. II. 235.

Svévládný, autarchiseh, eigene Verwal-
tung habend. S-né město. Sš. Sk. 191. Vz
Svévládý.

Svévládý — svévládný. S. město. Macháč.
Vz Svévládný.

Svévola, m. - svévolník. Us. u Ce-
šova. Lpř.

1. Svévole, svývole, svévůle, svávůle,
zastr. ale dosud na Mor. (Hý.), svávole, e,
f. svá vůle, svoboda, der freie Wille,
Eigenwille, die Willkühr. Svá vůle. Kom.
S-i něčí potlačiti. Měst. bož.

2. Svévole = svévolně. Ale to něčí pa-
chole odvede jim ju s-le. Sš. P. 201.

Svévolensťví, n. — svévolnost. Pulk.
Svévolička, y, f. = svévolnice.
Svévoliti, il, ení, svévolovati, muthwillig
sein.

Svévolně (zastr. a dosud na Mor. svá-
volně). S. = úmyslně, sám od sebe, dobro-
volné, nach eigenem Belieben, freiwillig;
rozpustile, muthwillig. S. své zdraví ničiti,
ztratiti. Dch. Od kacířství s-ně k víře kato-
lické přestupovali. Bck. II. 2. 303. Muž s.
od ní odešel; S-volně něco dělati. NB. Tč.
194., 279. Nechtí pod žádným řádem býti,
ale svobodně a s. hřešiti. Čr. S. (aus freien
Stücken) poháněti nechtěli. Zř. F. I. D. XI.
— S. žíti (svým rozumem, rozpustile). Ros.
Svévolnice, e, f., eine Uibermüthige,
Ausgelassene, Muthwillige. Jg.

Svévolník, a, m., vz Svévolný, der
Uibermüthige, Muthwillige, Ausgelassene.
S. bez uzdy. Zlob.

Svévolnosť, i, f. (zastaralé a dosud na
Moravě svévolnost) — svévole, svá vůle, der
Eigenwille. — S. == bujnosť, rozpustilost,
hrdost, der Uibermuth, Muthwille, die Aus-
gelassenheit, Frechheit. V. Pokuta ukládána
bývá, aby netrestání ve svévolnost' nevešlo.
Kom. Je to s., co jen může být. Us. Dch.
Ze s-sti obraz se stěny srazil. Berg. exc.
Pro s-nosf někoho trestati. Vl. zř. 268

Svévolný, svývolný (zastr. a dosud na

Moravě svávolný) = svémyslný, o své vůli

činící, freiwillig, eigenwillig, eigensinnig.

V. Když dělají děti co chtějí, bývají své-

volny. Berg. S-lná dívka = která se vdala

bez svoleni otce svého nebo příbuzných n.

poručníkův. Vz Tov. 90. S-ná umínénosť.

Dch. Lepší prosták povolný než mudráček

s-ný. Pk. — S. — bujný, příliš svobodný,

rozpustilý, nezvedený, übermüthig, muthwillig,

ausgelassen, frech. V. S. škodení n. uško-

dění stromům. J. tr.

Svévolovati, vz Svévoliti
Svévolstvo, a, n. = svévolnosť.
Svézákonnosť, i, f.. die Autonomie. Sm.
Vz Svévláda.

Svézákonný, autonornisch. Šm. Vz Své-
vládý.

Svezení, n., das Herunterführen; die Ge-
legenheitsfahrt. Vz Svésti. S. hráze, Damm-
rutschung. Dch.

Svezený; -en, a, o, herab-, herunterge-
führt; eine Strecke gefahren. Us.

Svěžiti, svíziti, il, ení == lapiti, chytiti
(zastr.). Výb. I. 1119. Dle Č. == raniti, dáviti,
jizviti (cf. svízel), würgen, morden. Jakžto
dva vlky nesytá prostřed stáda ovce svězé.
Alex. v. Výb. I. 1119.
Svezno = snadno svésti, fahrbar. Jest
tam s. Ros.

Svézti, svezu, svez, -za (ouc), zl, zen, ení;
svoziti, il, en, ení; svážeti, žejí, žej, el, en,
ení; svozovati — dohromady vézti, zusam-
menfahren o. führen; dolů vézti, herunter-
führen o. fahren; dovésti, kus cesty vézti,
Jem. ein wenig o. wohin führen, fahren;
se = sjeti, herabgleiten o. fahren, kippen;
svaliti se, sich auf Jem. wälzen, auf sein
Haupt zurückfallen, ihn treffen; zaplatiti,
za něco odbyti, entgelten müssen. Jg. - abs.
My dnes už svážíme (obilí, seno). Us. Hý. —
co, koho, se: obilí, V., hosti, D., poeest-
ného. Us. Svezl mne kus cesty. Jg. Svezeme
se, až pojede vůz po rovině. Us. - co
kam: obilí do stodoly, do stohu, V., Kom.,