801

Ros., potravu do pevnosti s. Ml. — co, se
čím, odkud jak: obilí vozy svážeti. Kom.
Svezl se s té skály zadkem až dolů. Ros. —
co k čemu: stříkačky k hašení s. Sych. —
co kde. Ve tvrzi děla svážeti. Sych. —
co, koho, se odkud (kam). Kládu s vrchu
v dolinu s. Jg. S. se se skály. Ros. Obilí
s pole. — se komu. Noha se mi svezla.
D. Pozor, aby se ti mísa nesvezla. Us. Dch.
Ne každému stejně se sveze (ujde bez trestu).
Kom. — se po čem: po prknu. Sveze se
ti po zádech (hůl, kyj). Us. Šd. Jen mi tam
jdi, já tě po všech čertech s-zu! Us. Vrů. —
Ros. — se s kým. Počkej, já se s tebou
svezu. Us. Klš., Ml. Já sem sedla, leda sedla,
leda se já s tebú svezla. Sš. P. 164. — se
na co, na koho. Vše se naň svezlo. Sych.
Vše se to sveze jemu na hlavu. Us. Šd.
Sveze se ti na záda (hůl, kyj). Us. Šd. Na
kněze všecko se sveze. Dch. Vše se to na
mne sveze (svalí, já to odnesu, zaplatím).
Č. — se na kom, ua čem. To se na něm
sveze (pomstí). V. Na jeho hlavě se to
svezlo. Res. Jeho synovec se na něm svezl
(pomstil). Dal. Tvá skúposť na tobě se
sveze. GR. Na něm se to všecko, což jinému
strojí, sveze. Reš.

Svěžest', i, f. čerstvosť, die Frische,
Čes. Vč. Jevívá se u něho přirozená s. a
jemnosť myšlének. Pal. D. II. 1. 168. Tak
náš národ ostane ve s-sti. Sš. Snt. 66.

Svěžeti, el, ení, frisch werden. L.

Svěží, svíží = čerstvý, frisch. Starosl.
svěz, svêžanь, recens, frisch, litev. svëzus,
svëžies ist entlehnt. Mkl. L. 139. S. voda,
líce, rána, máslo, vojsko, barva, Us., květ,
Hank., věnec. Měst. bož., ovoce, zelí. Us.

Svéžilosť, i, f., vz Svožilosť.

Svéžilý, vz Svožilý.

Svěžiti, il, en, ení, frischen, frisch ma-
chen. — co čím. By s-li křídly chabé tělo.
Hdk.

Svéživot, u, m., die Eigenliebe. Dch.

Svéživotopis, u, m., die Autobiographie.
Nz.

Svěžký, svížký = křepký, čerstvý, hur-
tig. Plk. '

Svěžný, svěživý (Šm.), frischerquickend.
Dch.

Svěžosť, i, f., die Frische. Us.

Sviadbiar, a, m. = svadbář, svadebník.
Slov. Dbš. 23.

Sviaděti = svěděti. Slez. Šd.

Sviadňov, a, m., Swiadniow. ves u Místka
na Mor. PL.

Svíb, a, m. = pták s tenkýma a vysokýma
nohama. Bern. — S., u, m., cornus sangui-
nea, der Hornstrauch. Tč.

Svíba, y, f-, die Rainweide, der Hart-
riegel, rostl. Tč. Strsl. siba. Mkl. L. 129.
Cf. Svibovina. — S. = střeček, die Bremse.
Na Ostrav. Tč. - S., y, m., osob. jm. Šd.

Svíbí, n. = poplet (proutí) na plot. Mor.
Mřk. — S., vz Svíboví.

Svíbovec, vce, m., der Hartriegelstock.
Mor. Tč.

Svíboví, svíbí, n.. der Hartriegelstrauch.
Mor. Tč.

Svibovina, y, f., též sibovina, od svib,
lignum corneum; siba, cornus sanguinea.
Sr. prus. sidis. Mkl. L. 129.

Svíbový. S. hnízdo, nohy (tenké a dlouhé).
Bern. Má svíbové nohy. C. M. 597. Vz Svíb.
— S., Hornstrauch. S. prutí. Na Ostrav.
Tč.

Svícatý co se svítí, lesklý, glänzend.
Us. u Opavy. Klš. Opuchlina na nohou už
je s-tá. Slez. Šd.

Svíce, e, svíčka, svíčička, y, f. = světlo,
das Licht. S. od svit (svítiti) dle Bž. 41. m.
světja; gt. pl. svic, správněji: svěc. Mkl.,
Brs. 2. vyd. 241., 8. Srbskochorvat. sveca,
slovin. svěča, pol. świéca, rus. svéča, strb.
svéšta. Gb. Hl. 106. S. na zjevenie ludem.
Ž. wit. (Sim. 32.). Slunce jest svící všeho
světa. St. skl. — S. = knot lojem, voskem
atd. olitý k pálení. S. = výrobek ku sví-
cení. S. N., Ž. wit. 135. 7. Die Kerze, das
Licht. S. vosková, D., lojová, Kom., napá-
lená, celá, litá, máčená, argandská, steari-
nová, parafinová, vz S. N., s točeným kno-
tem, apollová, kostelní, k vozům, millyova
(vz Šfk. 501.), parní s dutým knotem ar-
gandským, salonní, Kh., velkonoční (paškál),
S. N.; s. (bougie, sloupeček voskový uží-
vaný v chirurgii, die Harnröhrenkerze): fran-
couzská, anglická, vosková (voskovka), stru-
nová (pařížská), konická pařížská n. an-
glická, olověná. Cn. S. se buď vytahuje
(máčí, knoty se do rozpuštěného loje namá-
čejí) n. lije (do cínových kadlubek, v nichž
natažený knot jest). Pt. Rytířská s. Žer. L.
3. 112. Svíčičky škrtací, turinské. Vz KP.
IV. 664., 653. S. křivě stojí; s. hrobní, ro-
dinná (hořící v kostele za nebožtíka), elek-
trická, dutá. Dch. S. hromničné (voskové s.
svěcené o hromnicích), průvodní (při po-
hřbech a slavnostních průvodech). Ktk. Sví-
čička třínohá, vz Kocianka. S. pořádku,
cechovní, die Zunftkerze; s. do svítilny. Šp.
Svieca hořala. GR. S. jasně, temně hoří.
blíká, se plaví, plane, shasla. Us. Svíčky
máčeti, Bern., rozžíci, rozsvítiti, utříti, utí-
rati, koupiti. Us. Učícím se při světle slou-
pek nad lojovou svíčku slouží. Kom. Nůžky
k utírání svěc. Svíčce nos utříti (žertem);
Oharek svíčce, odníti. V., Č. Znikla různice
pro pouhé shasnutí svíčky (pro nic). Sych.
Při svíčce pracovati; Až do svíček; až s-ku
rozsvítili (do večera). V. S-ku shasiti (ni-
koli: shasnouti, vz toto). Rovný jako svíce
Ta hra ani za svíčku nestojí. Přilepil mu
svíčku (přisadil mu baňku u pána. přisolil
naň). Vz Poštívání, Baňka. Č, Mus. Smrkoši,
tahej ty svíčky (= vozher), tahej. Us. Čtyř-
mecítma velikých parunkových svěc. Břez.
Rožm. 301. Svíčky mu v očích stoji (= na-
bírá, je mu do pláče). Hš. Div že na nás
svíčky nehasi a dříví nesekají. Ctib. H. Dě-
lají se mi před očima s-ky. Mor. Šd. Že by
jí Ondrová svic za 4 gr. pokradla. NB. Tč.
240. Zažnú mně svíce pod koleny pro tvůj
víneček zelený; Já zažnu svíčečku proti
okýnečku; Ani tak nehoří svíčka nad oltá-
řem, jako mé srdenko želí za ogarem. Sš.
P. 380., 780., 796. (Tč.). Při pohřbu kříž
nesú a sviece; Žáci nesěchu před ním veliké
pochodně místo sviec; Sviece krásné káže