Předchozí (801)  Strana:802  Další (803) |
|
|||
802
|
|||
|
|||
obětovati, aby mohl je přetočiti. Hus I. 301.,
302. 445. Ti se taky hledali svíčkou (o man- želském párku, který se k sobě nehodí). U Zbir. Lg. Má v hlavě svícu (= opilý). Us. Někdy i čertu svíce se zapálí. Bern. Jeho svíčka z obou dvou konců hoří (on i jeho žena marnotratni Jsou). Prov. Vz Marno- tratný. Č., Jg. Ženy a plátna není dobře kupovati při svíci. C. Jehly hledaje svíčku spáliti (špatné hospodářství. Vz Hospodář- ství); I Bohu svíčku i čertu oharek (o tom, kdo se chce všem zachovati); Svíčky ne- třeba než do dne; Svíčka bez loje (= knot, hlupec, vz Hloupý). Č. Vz Hluchý, Oko. Více svěc více světla. Prov. — Svíčky = den sv. tří králův, fj/iiya tur q-étíor, dies luminum, der Tag der Kerzen; zde = křest, poněvadž toho dne katechumeni se křtívali; chybně vykládají to jiní za den hromnic. Vz Gl. 329. Byl li jest strýc muoj u tebe ten čtvrtek po svíčkách?; Když jest o svíčkách z jarmarku domů přišel. NB. Tč. 93., 224. Povinen jest ku dni svíčkám ( ke dni svíček. Vz Spodobení) n. k sv. Janu. Tov. 52., 80. V úterý po svíčkách. Zlob. Od adventu do svieček. St. N. 39. Do svieček. Výb. I. 1041. — S., přenes. A s ním (s Gamalielem) svíce lidu israelského po- hasla. Sš. Sk. 64. Tomu veliká svíce shasla (ztratil úřad, dobrodějce, vz Úřad, Dobro- dějce). C. Svíce a okrasa vší řecké země. V. — S. sirná = sirka, die Schwefelkerze. V. — S. zvěři, vz Světlo. Šp — S. krá- lovská = divizna, die Königskerze. Jg. Svícen, cnu a cna, m., na Slov. svítník
a svcník, u Opav. a na Mor. svíčník (Klš.); svícníček, čku, m = náčiní, ve kterém hořící svíčka stojí, der Leuchter. Jg. Přípona -en (-ьnъ). Mkl. B. 151. Svícen plechový, mo- sazný, z nového stříbra, stříbrný, visutý, Us., s cívkou. Rohn. S. korunný, Kron-, stěnný. Wand-. Dch. S. s dvěma, s třemi rameny, Us., plynový. S. sedmiprutý, der siebenarmige L. (ve svatyni chrámu jerusa- lemského); Těmi slovy se táhneme zvláště k té části našeho národa, jenž v církevním životě na s. postavena jest (—předkuje). Sš. L. 9., Mt. předml. — S. = lucerna. Ž. wit. 17. 29., 131. 17. — S. = svíce královská, di- vizna. Vz Svíce. V. Svícení, n., illuminatio, das Leuchten. Ž.
wit. 77. 14. Svíceník, u, m , ceropegia. Rostl. 1. 249. b.
Vz Svícník. Svícnář, e, m., der Leuchtermacher. Tk.
II. 37G., 381. Svícnice, e, f. = která svíce dělá n. žena
svícníkova, die Kerzengiesserin, Wachszie- herin, D., vz Svíčkářka; 2. lucerna. D. Svícnický = ku svícníku náležející, Ker-
zenzieher-, Wachszieher-. Ros. Svícnictví, n. = svícnické řemeslo, die
Kerzengiesserei, Wachszieherei. Vz Svíč- kářstvo. Svícníček, čku. m., kleiner Leuchter. D.
Svícník, a, m. = kdo svíce dělá, voskář,
der Kerzengiesser, Wachszieher. Vz Svíč-
kář. V. — S., u, m. = svícen. Mor., St. skl.
S., ceropegia, die Leuchterblume, rostl.
Rstp. 1041. Vz Svícník.
|
Svícníkář, e, m. = svícník, der Kerzen-
giesser. 1693. Svícnovitý Jišejník, lichen candelarius, die
Lichtflechte. Šm. Svícnový = od svícnu, Leuchter-. BO. S.
noha. Dal. k. 47. S. podnožek, pazour, pod- stavec, podstavník, sloup, sloupek. Šm. Svíconoš, e, m., der Leuchterträger. Šm.
Svícounek, nku, m. S. zvonkovitý, lu-
cernaria campanulata, das Leuchterthier. Srn. Svíč, vz Svíčka.
Svíčerati se, Abend werden. Šm.
Svíčka, vz Svíce. — S. = lůj okolo led-
vinek. Us. — S. = bránice, das Zwerchfell. Us. — S. = kus masa od zadní čtvrti hově- zího dobytka, die Spannwüste, der Lungen- braten. Vz Svíčkovice, Svíčkový. Jg. Svíčkář, e, m., der Lichtzieher. Vz Svíc-
ník. Svíčkářka, y, f., die Lichtzieherin. —
S. v kostele, das Kerzenweib, svíčková bába. Us. Šd. — Vz Svícnice. Svíčkářství, n., die Lichtzieherei. Vz
Svícnictví. Svíčkonoš, e, m., der Kerzenträger. D.
Svíčkovec, vce, m., gaura, die Pracht-
kerze, rostl. Rstp. 545. Svíčkovice, e, f. = svíčková pečeně, der
Lungenbraten. Mor. Šd. Svíčkový, Licht-, Kerzen-. S. bába (svíč-
kářka). D. S. pečene (vz Svíčkovice), pa- nenská pečeně, dušenice, dušenina. Vz Svíčka. S. uhlí. Krč. 494. Svíčky, vz Svíce.
Svíčník, a, m. = svíčkáŕ. Tk. II. 375.,
381. — S., u, m., vz Svícen. Svíd, u, m., svída, svídka, y, f., svídí,
n., rostlina, cornus sanguinea, der rothe Hartriegel, die Hundsbeere. FB 96., Kk., Čl. Kv. 350., Slb. 563., Rstp. 778., 1399. Cf. Svíb. S. bílá. dřín bílý, c. alba, weiss - beeriger Hartriegel. — S. = druh dubu, kře- melák, kameňák, ilex, die Steineiche. V. — S. = jilm. Reš. Svída, y, m., osob. jm. — S., vz Svíd.
Svídanka, y, f. S-ky = ovoce svídové.
Svider, dru, svídřík, u, m. = nebozez,
die Rennspindel, der Drellbohrer. Techn. III. 464. Svíděti = hořeti, brennen, heftig streben.
— čím. Svieděl závistí a chřadl v túhách světských. Št. Ob v. 50. 17. Cí. Vsieděti. — po čem. Ruce nás po práci zrovna svíděly. Ehr. Svidina, y, f., periploca, die Schlinge,
rostl. Rstp. 1050. Svidná, é, f. (?), ves. Vz Tk. III. 59.
Svídnice, e, f., mě. v Prusích, Sehweid-
nitz. — S., ves v Chrudimsku. Vz S. N. S., ves u Král. městce, u Kostelce n. Orl. PL. — Cf. Tk. I. 441., II. 549., III. 317.. IV. 741. — S. = svídnický sud, 8 věder. V. — Svídničan, a, m. — Svídnický. S. mešťan, sud, pivo. Ms.bibl. Svídovec. vce, m., ve sladovně dřevo,
der Hopfenstock. Nomencl. Svídovka, y, f. — svídová hůlka, ein
Stock vom wilden Kornelbaum. D. Svidový, Hartriegel-. S. hůlka, jahůdka,
olej. Vz Svíd. — S., Steineichen-. V. |
||
|
|||
Předchozí (801)  Strana:802  Další (803) |