802

obětovati, aby mohl je přetočiti. Hus I. 301.,
302. 445. Ti se taky hledali svíčkou (o man-
želském párku, který se k sobě nehodí).
U Zbir. Lg. Má v hlavě svícu (= opilý). Us.
Někdy i čertu svíce se zapálí. Bern. Jeho
svíčka z obou dvou konců hoří (on i jeho
žena marnotratni Jsou). Prov. Vz Marno-
tratný. Č., Jg. Ženy a plátna není dobře
kupovati při svíci. C. Jehly hledaje svíčku
spáliti (špatné hospodářství. Vz Hospodář-
ství); I Bohu svíčku i čertu oharek (o tom,
kdo se chce všem zachovati); Svíčky ne-
třeba než do dne; Svíčka bez loje (= knot,
hlupec, vz Hloupý). Č. Vz Hluchý, Oko.
Více svěc více světla. Prov. — Svíčky =
den sv. tří králův, fj/iiya tur q-étíor, dies
luminum, der Tag der Kerzen; zde =
křest, poněvadž toho dne katechumeni se
křtívali; chybně vykládají to jiní za den
hromnic. Vz Gl. 329. Byl li jest strýc muoj
u tebe ten čtvrtek po svíčkách?; Když jest
o svíčkách z jarmarku domů přišel. NB.
Tč. 93., 224. Povinen jest ku dni svíčkám
( ke dni svíček. Vz Spodobení) n. k sv.
Janu. Tov. 52., 80. V úterý po svíčkách.
Zlob. Od adventu do svieček. St. N. 39. Do
svieček. Výb. I. 1041. — S., přenes. A s ním
(s Gamalielem) svíce lidu israelského po-
hasla. Sš. Sk. 64. Tomu veliká svíce shasla
(ztratil úřad, dobrodějce, vz Úřad, Dobro-
dějce). C. Svíce a okrasa vší řecké země.
V. — S. sirná = sirka, die Schwefelkerze.
V. — S. zvěři, vz Světlo. Šp — S. krá-
lovská = divizna, die Königskerze. Jg.

Svícen, cnu a cna, m., na Slov. svítník
a svcník, u Opav. a na Mor. svíčník (Klš.);
svícníček, čku, m = náčiní, ve kterém hořící
svíčka stojí, der Leuchter. Jg. Přípona -en
(-ьnъ). Mkl. B. 151. Svícen plechový, mo-
sazný, z nového stříbra, stříbrný, visutý,
Us., s cívkou. Rohn. S. korunný, Kron-,
stěnný. Wand-. Dch. S. s dvěma, s třemi
rameny, Us., plynový. S. sedmiprutý, der
siebenarmige L. (ve svatyni chrámu jerusa-
lemského); Těmi slovy se táhneme zvláště
k té části našeho národa, jenž v církevním
životě na s. postavena jest (—předkuje). Sš.
L. 9., Mt. předml. — S. = lucerna. Ž. wit.
17. 29., 131. 17. — S. = svíce královská, di-
vizna. Vz Svíce. V.

Svícení, n., illuminatio, das Leuchten. Ž.
wit. 77. 14.

Svíceník, u, m , ceropegia. Rostl. 1. 249. b.
Vz Svícník.

Svícnář, e, m., der Leuchtermacher. Tk.
II. 37G., 381.

Svícnice, e, f. = která svíce dělá n. žena
svícníkova, die Kerzengiesserin, Wachszie-
herin, D., vz Svíčkářka; 2. lucerna. D.

Svícnický = ku svícníku náležející, Ker-
zenzieher-, Wachszieher-. Ros.

Svícnictví, n. = svícnické řemeslo, die
Kerzengiesserei, Wachszieherei. Vz Svíč-
kářstvo.

Svícníček, čku. m., kleiner Leuchter. D.

Svícník, a, m. = kdo svíce dělá, voskář,

der Kerzengiesser, Wachszieher. Vz Svíč-

kář. V. — S., u, m. = svícen. Mor., St. skl.

S., ceropegia, die Leuchterblume, rostl.

Rstp. 1041. Vz Svícník.

Svícníkář, e, m. = svícník, der Kerzen-
giesser. 1693.

Svícnovitý Jišejník, lichen candelarius, die
Lichtflechte. Šm.

Svícnový = od svícnu, Leuchter-. BO. S.
noha. Dal. k. 47. S. podnožek, pazour, pod-
stavec, podstavník, sloup, sloupek. Šm.

Svíconoš, e, m., der Leuchterträger. Šm.

Svícounek, nku, m. S. zvonkovitý, lu-
cernaria campanulata, das Leuchterthier. Srn.

Svíč, vz Svíčka.

Svíčerati se, Abend werden. Šm.

Svíčka, vz Svíce. — S. = lůj okolo led-
vinek. Us. — S. = bránice, das Zwerchfell.
Us. — S. = kus masa od zadní čtvrti hově-
zího dobytka, die Spannwüste, der Lungen-
braten. Vz Svíčkovice, Svíčkový. Jg.

Svíčkář, e, m., der Lichtzieher. Vz Svíc-
ník.

Svíčkářka, y, f., die Lichtzieherin. —
S. v kostele, das Kerzenweib, svíčková
bába. Us. Šd. — Vz Svícnice.

Svíčkářství, n., die Lichtzieherei. Vz
Svícnictví.

Svíčkonoš, e, m., der Kerzenträger. D.

Svíčkovec, vce, m., gaura, die Pracht-
kerze, rostl. Rstp. 545.

Svíčkovice, e, f. = svíčková pečeně, der
Lungenbraten. Mor. Šd.

Svíčkový, Licht-, Kerzen-. S. bába (svíč-
kářka). D. S. pečene (vz Svíčkovice), pa-
nenská pečeně, dušenice, dušenina. Vz Svíčka.
S. uhlí. Krč. 494.

Svíčky, vz Svíce.

Svíčník, a, m. = svíčkáŕ. Tk. II. 375.,
381. — S., u, m., vz Svícen.

Svíd, u, m., svída, svídka, y, f., svídí,
n., rostlina, cornus sanguinea, der rothe
Hartriegel, die Hundsbeere. FB 96., Kk.,
Čl. Kv. 350., Slb. 563., Rstp. 778., 1399. Cf.
Svíb. S. bílá. dřín bílý, c. alba, weiss -
beeriger Hartriegel. — S. = druh dubu, kře-
melák, kameňák, ilex, die Steineiche. V. —
S. = jilm. Reš.

Svída, y, m., osob. jm. — S., vz Svíd.

Svídanka, y, f. S-ky = ovoce svídové.

Svider, dru, svídřík, u, m. = nebozez,
die Rennspindel, der Drellbohrer. Techn.
III. 464.

Svíděti = hořeti, brennen, heftig streben.
— čím. Svieděl závistí a chřadl v túhách
světských. Št. Ob v. 50. 17. Cí. Vsieděti. —
po čem. Ruce nás po práci zrovna svíděly.
Ehr.

Svidina, y, f., periploca, die Schlinge,
rostl. Rstp. 1050.

Svidná, é, f. (?), ves. Vz Tk. III. 59.

Svídnice, e, f., mě. v Prusích, Sehweid-
nitz. — S., ves v Chrudimsku. Vz S. N.
S., ves u Král. městce, u Kostelce n. Orl.
PL. — Cf. Tk. I. 441., II. 549., III. 317.. IV.
741. — S. = svídnický sud, 8 věder. V. —
Svídničan, a, m. — Svídnický. S. mešťan,
sud, pivo. Ms.bibl.

Svídovec. vce, m., ve sladovně dřevo,
der Hopfenstock. Nomencl.

Svídovka, y, f. — svídová hůlka, ein
Stock vom wilden Kornelbaum. D.

Svidový, Hartriegel-. S. hůlka, jahůdka,
olej. Vz Svíd. — S., Steineichen-. V.